Na začátku byl problém s televizí. Už je to taková stará bedna, která slouží spíš jen k tomu, aby na čem mělo stát terárko. Ale funguje dobře, až na jednu věc - nedá se tam zesílit zvuk. :-( Hodinu před filmem jsem si řekl, že nee, že to musím dát do kupy a začal jsem si s tím tlačítkem na panelu televize hrát. Ať jsem ho mačkal sebevíc i za pomocí různých nástrojů, jelo to pořád potichounku. Rozhodl jsem se k radikálnímu kroku - tlačítko jsem pomocí nože, šroubováku a jiných předmětů z panelu prostě vypreparoval, takže jsem se dostal až na tištěný spoj. Myslel jsem, že bude stačit nějaký kontakt, ale ono houby... ať jsem po tom čímkoliv jezdil tam a zpátky (připomenu, že vše probíhalo přes dírku velkou cca 5x10 mm), hlasitost se prostě nezvedla. Křáp jeden! Teď mě napadl ještě jeden způsob, jak by to asi šlo, ale to by byla dost náročná věc... vypadá to, že si nejspíš koupím TV kartu do počítače a ta televize půjde pryč. :-|
Tak jsem se díval se ztlumeným zvukem. Půlku jsem z toho neslyšel, ale děj jsem pochopil. Bohužel, lacinej americkej děj, vážnej detektiv (Jackie Chan) a prdlej zmatenej druhej detektiv (někdo jinej :), podobný kliše bylo i v Křižovatce smrti a taky v Shanghai Noon (sice to byl western, ale zas tam byli dva, Jackie byl ten vyrovnanej a ten druhej zase ukecanej). Holt USA a jejich snaha vymáčknout z popularity herce, co se dá. V Hollywoodu na všechny tlačí čas, řekne se, že ten a ten den musí být ta a ta scéna natočená a hotovo. V Hongkongu, když Jackie natáčel, tak se mohl věnovat filmu jak chtěl. Proto taky 10 sekund souboje trénoval předtím 2 hodiny, dokud to neměl vypiplaný. A v Medailónu? Použití neviditelných lan, tzv. wire-fu, prostě něco, co k Jackiemu vůbec nesedne. Půlku těch scén by zvládl on sám i bez lan a ještě líp. Prostě fuj, fuj... zlatá Police Story, snad nejlepší film (trilogie) s Jackie Chanem.