Hry moc nehraju a když už, tak o nich většinou nepíšu (podobně jako o filmech). Dostala se však ke mně hra, o které prostě napsat musím. Jmenuje se Call of Duty (doporučuji navštívit, moc pěkná hudba tam hraje) a před pár dny jsem dohrál její druhé pokračování.
O čem hra je? Je střílečka z vlastního pohledu zasazená do 2. světové války. První díl měl úspěch a vynutil si pokračování (oba díly jsou podobné, takže jako bych mluvil o obou, Call of Duty 2 má však lepší grafiku).
Ve hře bojujete v mrazivých rozbořených sutinách Stalingradu, na egyptských pouštích bojujete v tanku a samozřejmě zachraňujete od fašistů i evropské země. Hrajete jak útočné, tak obranné mise, kdy jste obléháni nepřáteli a počítáte každou vteřinu, než dorazí posily. Ovládání je jednoduché, hra je celkem přímočará (2. díl ale nabízí více volnosti), hlavním smyslem hry je pořádně si zastřílet.
Co má hra tak zajímavé oproti ostatním FPS hrám, je neuvěřitelná atmosféra. Ta je tak silná, že jsem u ní proseděl několik hodin v kuse klidně až do rána. Někde na netu jsem četl, že je to válečná hra, která dokáže nejvíc ze všech válečných her vtáhnout do samotného boje. Hrál jsem kdysi často Operaci Flashpoint a i když ta je skvělá, myslím, že CoD dokáže zuřivost války popsat víc. Všude sviští kulky, vybuchují granáty a šrapnely, které vyhazují do vzduchu vedle běžící spolubojovníky, vzduch zahaluje mlha z házených dýmovnic. Dostáváte se za malý kamenný sloupek, zpoza kterého nemůžete vystrčit hlavu, protože všude okolo létají kulky z kulometných hnízd, najednou se k vám přikutálí odjištěný granát a vy musíte stejně vyběhnout, jinak vás čeká jistá smrt. Vojáci řvou a snaží se přehlušit hlasitou střelbu a výbuchy, upozorňují vás na vržený granát, na schované nepřátele či co vlastně máte dělat.
Do toho přijíždí tank, ke kterému se musíte nenápadně přiblížit, aby vás nerozstřílel svým kulometem, a připnout na něj bombu. Hru navíc doprovází majestátní hudba.
Pěkně se to čte, lépe se na to dívá a ještě lépe se to hraje. Tuto hru se mi navíc podařilo rozjet i v Linuxu pod wine (pravda, chybí některé efekty jako (asi) bumpmapping, takže textury nevypadají tak reálně jako pod Windows, ale to tomu myslím neubírá na kráse; v novější verzi wine by to mohlo být opraveno). Doporučuju všem fanouškům válečných a FPS her! Existuje i 3. a 4. díl, ale ty už na svém stroji bohužel nerozjedu.
A pro ty, co by o hře neslyšeli - možná znáte film Nepřítel před branami, podle kterého je v 1. dílu hry udělán celý jeden level, konkrétně jde o tu část, jak na začátku připlouvali k rozbombardovanému Stalingradu.
Jinak musím ukázat ukázku z levelu, který je můj nejoblíbenější: Point du Hoc, aneb dobývání pláže Omaha v Den D. Na něm lze poznat tu atmosféru hry, jak to všude všechno lítá a vybuchuje, jak je udržení lidského života jen otázkou náhody.
O čem hra je? Je střílečka z vlastního pohledu zasazená do 2. světové války. První díl měl úspěch a vynutil si pokračování (oba díly jsou podobné, takže jako bych mluvil o obou, Call of Duty 2 má však lepší grafiku).
Ve hře bojujete v mrazivých rozbořených sutinách Stalingradu, na egyptských pouštích bojujete v tanku a samozřejmě zachraňujete od fašistů i evropské země. Hrajete jak útočné, tak obranné mise, kdy jste obléháni nepřáteli a počítáte každou vteřinu, než dorazí posily. Ovládání je jednoduché, hra je celkem přímočará (2. díl ale nabízí více volnosti), hlavním smyslem hry je pořádně si zastřílet.
Co má hra tak zajímavé oproti ostatním FPS hrám, je neuvěřitelná atmosféra. Ta je tak silná, že jsem u ní proseděl několik hodin v kuse klidně až do rána. Někde na netu jsem četl, že je to válečná hra, která dokáže nejvíc ze všech válečných her vtáhnout do samotného boje. Hrál jsem kdysi často Operaci Flashpoint a i když ta je skvělá, myslím, že CoD dokáže zuřivost války popsat víc. Všude sviští kulky, vybuchují granáty a šrapnely, které vyhazují do vzduchu vedle běžící spolubojovníky, vzduch zahaluje mlha z házených dýmovnic. Dostáváte se za malý kamenný sloupek, zpoza kterého nemůžete vystrčit hlavu, protože všude okolo létají kulky z kulometných hnízd, najednou se k vám přikutálí odjištěný granát a vy musíte stejně vyběhnout, jinak vás čeká jistá smrt. Vojáci řvou a snaží se přehlušit hlasitou střelbu a výbuchy, upozorňují vás na vržený granát, na schované nepřátele či co vlastně máte dělat.
Do toho přijíždí tank, ke kterému se musíte nenápadně přiblížit, aby vás nerozstřílel svým kulometem, a připnout na něj bombu. Hru navíc doprovází majestátní hudba.
Pěkně se to čte, lépe se na to dívá a ještě lépe se to hraje. Tuto hru se mi navíc podařilo rozjet i v Linuxu pod wine (pravda, chybí některé efekty jako (asi) bumpmapping, takže textury nevypadají tak reálně jako pod Windows, ale to tomu myslím neubírá na kráse; v novější verzi wine by to mohlo být opraveno). Doporučuju všem fanouškům válečných a FPS her! Existuje i 3. a 4. díl, ale ty už na svém stroji bohužel nerozjedu.
A pro ty, co by o hře neslyšeli - možná znáte film Nepřítel před branami, podle kterého je v 1. dílu hry udělán celý jeden level, konkrétně jde o tu část, jak na začátku připlouvali k rozbombardovanému Stalingradu.
Jinak musím ukázat ukázku z levelu, který je můj nejoblíbenější: Point du Hoc, aneb dobývání pláže Omaha v Den D. Na něm lze poznat tu atmosféru hry, jak to všude všechno lítá a vybuchuje, jak je udržení lidského života jen otázkou náhody.
1 komentář:
OMg tohle pokud myslíš den D v CoD 2 tak to neni dobývání vylodění v normadii!
Okomentovat