Xbox 360

Před několika týdny jsem získal novou hračku, herní konzoli Xbox 360 Arcade. Jak asi většina ví, v Mountfieldu probíhá akce, kdy k nákupu dostanete i tuto konzoli; tak jsem k němu přišel i já. Tak vám tu napíši některé moje prvotní zkušenosti.

Konzoli jsem vybalil, zapojil (konečně jsem po letech využil tu starou televizi, na kterou léta sedal jen prach) přes A/V vstup, zapnul. Ovladač mám bezdrátový, což je velmi pohodlné, můžu se rozvalit kde chci a jak chci a nejsem omezen kabelem.

Nevýhodou bylo, že Mountfield nedodává žádnou alespoň startovní hru, nemohl jsem si tedy konzoli hned vyzkoušet. Připojil jsem konzoli k Internetu a rozhodl jsem se připojit k Xbox Live, což je služba, která umožňuje stahování různého obsahu, převážně her, do této konzole. Tady jsem narazil na první problém - Xbox Live neumožňuje registraci z České republiky! Musel jsem tedy vytvořit falešné údaje a nakecat tomu, že jsem odněkud z Velké Británie.

Konečně jsem se dostal k Xbox Live a mohl jsem procházet službami. Kromě her tam lze poslouchat internetová rádia, sledovat videoklipy, filmy, reportáže, dokumenty, dokonce číst statusy na Facebooku nebo na Twitteru. Když jsem si však chtěl stáhnout nějakou hru, zle jsem pochodil. Koupená konzole obsahovala jen 512MB místa pro ukládání obsahu, což je šeredně málo, když dnes mají hry i dema kolem 1GB. Po delším hledání jsem našel pár demíček, jako je Atomic Bomberman, které měly "jen" pár desítek MB (kde jsou ty časy, kdy se takové hry vešly na disketu s 1,44MB).

Následovala tedy další investice. Koupil jsem 250GB disk (myslím, že za 1600 Kč) a druhý ovladač s akumulátorem (kolem 1000 Kč), který umožňuje hraní i při nabíjení. Přerušovat hraní kvůli tomu, že nemám baterky a hledat jiné po celém domě, to mi za ty budoucí nervy nestálo. Disk se snadno zacvaknul do konzole, pomocí přiloženého DVD jsem provedl migraci dat z 512MB interního disku na externí 250GB a mohl jsem stahovat dema ostošest.

Nebudu moc rozebírat kvality her, každopádně musím uznat, že grafické zpracování je u těch high-endových her skvělé. Hry již tolik nehraji, v paměti mám spíš ty starší a můj notebook lepší grafiku, než kterou nabízí např. Source z Half-life 2, neutáhne. Prostě jsem na tu Xboxí čučel jak péro z divanu. :-)

Na ovladač jsem si zvyknul také celkem rychle. Tlačítka bývají ve většině her stejně nastavená, takže můj první laický pohled "k čemu je tam tolik páček a čudlíků??" už je minulostí.

Po čase přestala krátká dema bavit a koupil jsem si 2 hry - Need for Speed: Shift a Call of Duty: World at War. Možná to nejsou nejnovější hry, ale to mi nijak nevadí, pro mě ty hry nové jsou. A vyšly celkem jen za pár stokorun.

Obě hry jsem si zamiloval, naučil se na nich pořádně používat ten ovladač (hlavně u CoD jsem se bál, jak se mi s tím joystickem bude zaměřovat, ale po pár hodinách hraní to jde celkem bez problémů), zkusil si online hraní... a tady jsem narazil na první problém. U hry CoD se často vybere mapa, která není součástí hry a je třeba mít příslušný map pack (samozřejmě koupený). Jinak vás to ze hry vyhodí s příslušnou hláškou. Po nějaké době mě to začalo štvát a řekl jsem si, že si ten mappack teda koupím. Problém nastal, když jsem zjistil, že s mým anglickým účtem (kam jsem musel zadávat adresu kvůli vyúčtování, celkem peklo najít funkční anglické PSČ) nejde platit přes PayPal. Tak jsem se na to vybodl a až mě někdy za pár týdnů chytne chuť, možná to zkusím zase ošidit.

Vsuvka: vůbec se nedivím, že lidé znechucení takovým přístupem kradou software. Lidé chtějí platit, ale když už je to relativně levné, tak to není dostupné. Ty společnosti si to dělají samy. Pokud tady v ČR něco upirátím, tak jsem nic neukradl, když se to tady ani nenabízí, ne?

Každopádně jinak s konzolí spokojenost. Jediné, co by to chtělo, tak je pořádná obrazovka. Ta má televizka s 30 cm úhlopříčkou je dobrá tak leda pro hraní na starých 8bitových konzolích, ale ne na Xbox 360. Časem si koupím i pořádnou obrazovku s metrovou úhlopříčkou, pak si ty hry vychutnám pořádně. :-)

Update
Před pár dny mi vypršelo Gold členství na Xbox Live, které jsem získal na měsíc zároveň s konzolí. Bez tohoto členství nemůžete hrát online hry, což vidím jako dost zásadní problém! Tím pádem se např. Call of Duty degraduje jen na pár hodin hraní. Pokud nehodláte za toto členství platit nebo se vám nechce obcházet všemožné problémy s platbou (viz výše), doporučuju kupovat hry, u kterých máte zaručeno, že vám vydrží na hodně hodin hraní v single playeru (a nebo jde hrát po lokální síti, ale tuto možnost opravdu nemám).

Eternal Lands

Kdysi dávno jsem tu psal o MMORPG hře Planeshift. Hra mě na začátku uchvátila, protože to byla moje první MMORPG hra, co jsem poznal, ale čím déle jsem ji hrál, tím víc mě přestávala bavit a v současnosti ji nehraju skoro vůbec. Před cca 2 týdny jsem však objevil jinou MMORPG - Eternal Lands. A musím říct, že mě příjemně potěšila. Pustím se tedy to takového srovnání s Planeshiftem, který znám (World of Warcraft neznám a dokud to nebude podobně free jako Eternal Lands nebo Planeshift a portované pro Linux, tak to ani hrát nebudu).

Eternal Lands (EL) je typická MMORPG zasazená do fantasy světa plného bájných bytostí. Není tu sice na výběr tolik ras, jako v Planeshiftu, ale to na zábavě vůbec neubírá. Oproti Planeshiftu je však hra dle mého daleko více propracovanější.

Grafika je přibližně stejná, v EL možná o něco lepší, členitější. Pohyb kamery je tu omezen na izometrický pohled, což nijak moc nevadí, postava se stejně pohybuje po neviditelných hexech, podobně jako třeba ve hře Fallout. Zajímavě působí i propracované detaily jako třeba stíny - stojíte-li delší dobu na jednom místě, můžete vidět, jak se stíny protahují a prodlužují podle toho, jak svítí slunce.

Uživatelské rozhraní je oproti Planeshiftu daleko lepší: v Planeshiftu se hodně věcí ovládalo zadáváním příkazů přímo z klávesnice (naštěstí to šlo navázat na klávesové zkratky), v EL je ovládání pohodlně myší, na klávesnici skoro nemusíte sahat. Celkově je uživatelká přívětivost lepší a intuitivnější, veškeré lektvary, kouzla, předměty se dají vyrobit skrze GUI, aniž byste museli nějak složitě zjišťovat od ostatních postav, jak se daná věc vůbec dělá, plusem je totiž integrovaná nápověda, kde jsou popsány všechny předměty či kouzla a jak jdou vyrobit.

Dalším plusem je mapa, do které lze psát i vlastní poznámky. Nemusíte bloudit po světě a hledat nějaký chrám nebo třeba uhelný důl (což byla v Planeshiftu věc nemožná, mapa tam neexistovala a ani v herním světě nebyl nijak vyznačen, takže bez vyptávání jste se o dole ani nedozvěděli). Obdobně lze i úkoly zadávané NPC plnit úplně snadno, rozhovor totiž probíhá podobně jako ve starších adventurách, tedy že je vám dána možnost výběru, na co se zeptáte (opět ovládání myší). Nemusíte tedy jako v Planeshiftu zadávat donekonečna obměny různých frází, až vám NPC konečně odpověděla.

Postavy se také daleko rychleji a viditelněji zdokonalují, v Planeshiftu trvalo hrozně dlouho, než jste se v nějaké vlastnosti povýšili na vyšší úroveň - sám si pamatuju, kolik hodin čistého času jsem strávil běháním pro železnou rudu, abych ji pak mohl přetavit do železných prutů a ve výsledku prd z toho. Díky výše zmiňované snadnosti zdokonalování se je hra mnohem zábavnější, nemusíte po webových stránkách zjišťovat, jak udělat to či ono a můžete klidně hned zezačátku účinně kouzlit nebo vyrábět lektvary.

Další vlastností, kterou jsem u Planeshiftu neviděl, byla interakce adminů serverů alias bohů se světem EL. Jednoho dne se světem nesly zvěsti, že ostrov čeká invaze. A ono jo - za pár minut se po světě začaly potulovat (mou postavou) neporazitelné kreatury a jediné bezpečné místo byl Isla Prima, kde se postavy z celého světa sešly a přečkávaly tam invazi. Zkusil jsem si vyrazit do světa, ale opravdu nebylo nikde bezpečno, útok rozzuřené pandy bych asi nepřežil :-), tak jsem se vydal zpět na Isla Prima. Nebo další příhoda: nějaká postava urazila boha (tedy správce), tak ten řekl, že kdo ji jako první zabije, dostane odměnu. Hráči začali lov na chudáka kacíře... :-) (na postavy se normálně útočit nedá, jen ve speciálních oblastech, ale toto byla prostě výjimka).

Prostě shrnuto a podtrženo, Eternal Lands mi ve všech ohledech přijde mnohem zábavnější a hratelnější než Planeshift. Pokud máte dostatek času a dokážete se obrnit proti závislačení, doporučuji zkusit. :-)

Call of Duty 2

Hry moc nehraju a když už, tak o nich většinou nepíšu (podobně jako o filmech). Dostala se však ke mně hra, o které prostě napsat musím. Jmenuje se Call of Duty (doporučuji navštívit, moc pěkná hudba tam hraje) a před pár dny jsem dohrál její druhé pokračování.
O čem hra je? Je střílečka z vlastního pohledu zasazená do 2. světové války. První díl měl úspěch a vynutil si pokračování (oba díly jsou podobné, takže jako bych mluvil o obou, Call of Duty 2 má však lepší grafiku).
Ve hře bojujete v mrazivých rozbořených sutinách Stalingradu, na egyptských pouštích bojujete v tanku a samozřejmě zachraňujete od fašistů i evropské země. Hrajete jak útočné, tak obranné mise, kdy jste obléháni nepřáteli a počítáte každou vteřinu, než dorazí posily. Ovládání je jednoduché, hra je celkem přímočará (2. díl ale nabízí více volnosti), hlavním smyslem hry je pořádně si zastřílet.
Co má hra tak zajímavé oproti ostatním FPS hrám, je neuvěřitelná atmosféra. Ta je tak silná, že jsem u ní proseděl několik hodin v kuse klidně až do rána. Někde na netu jsem četl, že je to válečná hra, která dokáže nejvíc ze všech válečných her vtáhnout do samotného boje. Hrál jsem kdysi často Operaci Flashpoint a i když ta je skvělá, myslím, že CoD dokáže zuřivost války popsat víc. Všude sviští kulky, vybuchují granáty a šrapnely, které vyhazují do vzduchu vedle běžící spolubojovníky, vzduch zahaluje mlha z házených dýmovnic. Dostáváte se za malý kamenný sloupek, zpoza kterého nemůžete vystrčit hlavu, protože všude okolo létají kulky z kulometných hnízd, najednou se k vám přikutálí odjištěný granát a vy musíte stejně vyběhnout, jinak vás čeká jistá smrt. Vojáci řvou a snaží se přehlušit hlasitou střelbu a výbuchy, upozorňují vás na vržený granát, na schované nepřátele či co vlastně máte dělat. Do toho přijíždí tank, ke kterému se musíte nenápadně přiblížit, aby vás nerozstřílel svým kulometem, a připnout na něj bombu. Hru navíc doprovází majestátní hudba.
Pěkně se to čte, lépe se na to dívá a ještě lépe se to hraje. Tuto hru se mi navíc podařilo rozjet i v Linuxu pod wine (pravda, chybí některé efekty jako (asi) bumpmapping, takže textury nevypadají tak reálně jako pod Windows, ale to tomu myslím neubírá na kráse; v novější verzi wine by to mohlo být opraveno). Doporučuju všem fanouškům válečných a FPS her! Existuje i 3. a 4. díl, ale ty už na svém stroji bohužel nerozjedu.
A pro ty, co by o hře neslyšeli - možná znáte film Nepřítel před branami, podle kterého je v 1. dílu hry udělán celý jeden level, konkrétně jde o tu část, jak na začátku připlouvali k rozbombardovanému Stalingradu.
Jinak musím ukázat ukázku z levelu, který je můj nejoblíbenější: Point du Hoc, aneb dobývání pláže Omaha v Den D. Na něm lze poznat tu atmosféru hry, jak to všude všechno lítá a vybuchuje, jak je udržení lidského života jen otázkou náhody.

Frets on Fire

Nejsem nijak zvlášť velkým fanouškem rocku, jsem spíš na elektronickou hudbu, ale co miluju, tak jsou melodický kytarový sóla. První mě takhle uchvátil JerryC a jeho Canon Rock. Od té doby si takový strunový záležitosti vychutnávám víc, protože si u toho dokážu představit, co je to za obratnou práci prstů. Teď se ke mně dostala hra, díky které takový kytarový mágy oceňuju ještě víc.
Hra se jmenuje Frets on Fire a je ke stažení zdarma a to i ve verzi pro Windows. Je to klon hry Guitar Hero, která obsahuje mnoho songů k odzkoušení; Frets on Fire má jen 3, i když Defy the Machine se mi líbí taky moc. Popravdě - není problém na torrentech najít ten x-megabytovej balík z Guitar Hero a importovat ho do hry, a pokud nechcete krást, tak existuje několik souborů pro stažení zdarma zde.
No a v čem hra spočívá? Na "běžicím pásu" se k vám sunou jednotlivé klávesy, které musíte v pravou chvíli stisknout, případně i držet a nesmíte zapomenout ani "trsnout". Obtížnosti písniček jsou různé, můžu říct, že na Easy se dá zahrát po troše cviku nad 90% vše, ale Medium už je na mě moc. :-) U obtížnosti Amazing jsem se jen zasmál, když se mi povedlo sem tam zmáčknout pár čudlíků. :-D
Z popisu to nijak chytlavě nevypadá, ale během hry je to jiné - když cítíte, že se vám daří a hrajete jako kouzelník... no doporučuju jen stáhnout a odzkoušet. :-) Já jdu trénovat na ten Canon Rock... jak to vypadá, můžete vidět na videu:

300 a Counter-Strike

Každý počítačově a kulturně vzdělaný člověk zná tyto dvě věci: nový film 300: Bitva u Thermopyl a skvělou hru Counter-Strike, která se i teď snad po 8 letech pořád drží na horních příčkách oblíbenosti. A právě pro ty bude remake traileru k filmu 300, udělaný v enginu Counter-Strike. Mě to prostě doslova nadchlo, takže jsem to musel sem dát. :-D Nejprve se podívejte pro připomenutí na trailer a pak na tento remake:

Jo a ještě jsem objevil jedno video - trailer k 300 udělaný pomocí obrázků z comicsu. Pro zájemce. ;)

The Battle for Wesnoth

Teď v období projektů není moc času na lítání po venku a jiných "outdoorových" aktivitách. Píšu projekty a furt u toho počítače sedím. Ano, občas třeba po 3-4 hodinách si udělám pauzu, protože už mě z toho bolí mozek a dám si oddech u nějaké hry. Jednou z takových her je The Battle for Wesnoth (BFW).
Hra patří k open source produktům šířeným pod licencí GPL a patří k jedné z nejlepších ve svém oboru, co znám. Tento obor se jmenuje tahové strategie. Takže ne ty realtimové, které se ve vyšších levelech mění na zuřivé klikačky ala Diablo, ale tahové, kdy máte možnost si jednotlivé kroky promyslet. BFW je zasazena do fantasy pohádkového fantasy prostředí, figurky a políčka jsou kreslena ve 2D, což v dnešní době už moc časté není, ale vůbec to té hře nevadí, spíš naopak. "Realistická pohádka", to není prostě ono. :-)
Cílem tahových strategií bývá nejčastěji dobýt soupeře nebo dosáhnout určitého bodu. Ve hře je několik tažení, kdy má hra příběh - např. s princem Haldrikem utíkáte před skřety, odplujete do jiné země a snažíte se nabrat síly a sžít se s obyvateli, co už tam bydlí.
Dříve mě tahové strategie vůbec nelákaly, když už jsem hrál, tak se jsem chtěl odreagovávat a ne vymýšlet nějaké složité strategie. Tato hra mě ale chytla, je opravdu hratelná. Na ovládání není nijak složitá, k dispozici je i malý tutoriál, kde se dá vše naučit. Ve hře se sžijete se svými postavičkami, každá se totiž může časem a zkušenostmi vyvíjet, takže v soubojích to podle toho vypadá - svého vypiplaného mazlíčka posíláte do jistě vyhraných soubojů, aby se mu nic nestalo. :-) A všechno je opravdu hezky prokresleno a při soubojích zanimováno. Mrkněte na obrázky a posuďte sami. Ale herní zážitek vám to nedá, takže šup na oficiální stránky a stahovat. ;) K dispozici je i trailer, který ukáže, jak vypadá hra v pohybu. Protože je hra open source, byla také snadno portována i pro Windows. Navíc je díky tomu i počeštěna. Hra umožňuje i multiplayer, který jsem si taky už několikrát zkusil.
Prostě skvělá oddechovka, doporučuju všem.

Kobo Deluxe

Objevil jsem hru, která mi nedá spát. Jmenuje se Kobo Deluxe, jde o vylepšenou verzi hry XKobo, obsahuje hudbu, vykreslování v OpenGL, používá SDL, je multiplatformní apod. A o co jde? Jde o jednoduchou vesmírnou střílečku, vaším cílem je dobýt vesmírné pevnosti zničením jádra opevnění. Obsahuje celkem 50 levelů, já jsem momentálně ve 30-tém.
A co je na tom tak super, že to tady zmiňuju? Hratelnost! Když hru pustíte, tak se od toho neodtrhnete. Možná se zdá, že je to jen blbý střílení; ano, je to tak, ale prostě hratelnost je úžasná. Nenechá vás to odpočnout, je to strašně chytlavý. Jednu ruku na klávese Control a druhou kmitáte až neuvěřitelnou rychlostí, abyste se vyhnuli střelám, asteroidům, jediná srážka znamená zničení vaší lodě. O této hře se opravdu dá říct, že cvičí reflexy. :) Je to jeden z typů her, který utvrzuje v tom, že dobrá hra neznamená superrealistická grafika a 10GB zabranýho místa na disku. Všem doporučuju! Ovšem ne, pokud následující dny potřebujete něco důležitýho dělat... :)

PlaneShift

Doby, kdy jsem trávil u počítačových her každou chvíli, už pominuly. Sedával jsem u nich hodně hodin denně a pařil a pařil. Ne, že by se to vysedávání teď nezměnilo :), nicméně hry už skoro vůbec nehraju. Až na výjimky, to si pustím Diablo, Operaci Flashpoint (i když ta mi teď po koupi nové grafické karty ne a ne naběhnout :-( ), Aliens vs Predator, OpenTTD, Battle for Wesnoth, Tremulous... no a teď jsem objevil hru, která je tak trošku jiná: PlaneShift.
V čem je jiná? Tak především, jde o tzv. MMORPG = Massively Multiplayer Role-Playing Game. RPG aka hry na hrdiny snad zná každý - jde o to vypiplávat si vlastnosti postav, zdokonalovat je atd. Multiplayer znamená hru více hráčů, to "massively" říká, že jich hraje zároveň MOC. Desítky, u některých nejznámějších (World of Warcraft třeba) i stovky.
Co v takovém světě můžete dělat? Chodit po širém světě, zažívat dobrodružství, plnit úkoly dané nejen počítačovými postavami, ale i hráči, likvidovat potvory, učit se nové schopnosti a ty pak využívat, tvořit komunity, spolky či sekty, prostě marketingově řečeno - naprostá volnost toho, co chcete dělat. Můžete si klidně sedět celou dobu někde na mezi a zdravit okolochodící postavy. Je to na vás.
Jako Linuxáka mě potěšila existence MMORPG i na tento systém. Nevím o jiných takových propracovaných 3D hrách pod Linuxem, možná jsou, ale ke mně se dostalo info o tady té (chvilka googlení a výsledky jsou tady; jenže jsem to předtím nijak neměl potřebu vyhledávat), které jsou zároveň zdarma (zas takovej fanda do her nejsem, abych si za 1500 Kč kupoval nový hry a krást se mi je taky moc nechce).
Stáhl jsem, zaregistroval se (je třeba několik desítek minut či i hodin počkat, než dojde potvrzovací email), přihlásil a nechal se unášet... Hned na začátku mě to chytlo. Sice jsem se trošku nemohl zorientovat, co mám najednou dělat, ale to tak má asi každý začátečník... za chvíli jsem měl první úkol, který se snažím splnit. Je skvělý procházet okolo skupiny postav, který se baví o nějakých svých úkolech, jinde se někdo ptá, jak se dělá ze železa a uhlí ocel (to jsem byl já :D), pak se sám ponořit do stok a deratizací nabírat zkušenosti v souboji, nořit se stále hlouběji a hlouběji a najednou narazíte na satanoidní bytosti a hned se běžíte na povrch zeptat, jak moc jsou nebezpečný, jestli je můžete napadnout. Žádný Save/Load tam neexistuje, to by porušilo konzistenci světa, kde hraje více hráčů zaráz. Když zemřete, dostanete se do podsvětí, z kterého musíte najít cestu ven... naštěstí jsem nepřišel na nějakou větší penalizaci za tu smrt. Asi by to hráče hned omrzelo, kdyby si pokaždé museli tvořit postavu znovu.

PlaneShift se teprve vyvíjí, aktuální verze je momentálně 0.3.017, to má od plné verze 1 daleko, ale již je to hratelné na dobré úrovni. Občas se objeví nějaké překreslovací chybky, procházení postavami, záseky ve zdech (to jsem se bál, že nepůjde vyřešit, naštěstí to příkaz /unstick zvládne napravit), grafika taky ještě bude třeba dopilovat, ale co hra má, tak je zábavnost a hratelnost a to je to nejpodstatnější. Jsem zvědavej na to, jak se tento kus software bude vyvíjet.
Já na to budu muset hlavně zapomenout, protože se kvůli tomu nedokážu soustředit a učit na zkoušky; proč sem to sakra neobjevil později!

Diablo 1 - zničí mě! :-(

Před pár dny jsem stáhnul Diablo 1, předevčírem jsem ho nainstaloval, pustil a... nemůžu se od toho odtrhnout, sakra! To je tak hratelný, uáá! Musím uklízet, rýt zahradu, učit se do školy, psát projekty... ale KDY?? Už ať to dohraju, to se nedá!

Takže ještě posekat pár potvor před spaním... snad to do 4 do rána zabalím! :-]