Škrty, škrty, škrty... a já jim fandím

Nejen na Facebooku jsem se zúčastnil debat o současných škrtech, které probíhají v naší zemi. Většinou jsem se setkal s odmítavým postojem, někdy jsem byl nazýván ODSákem a prostě obecně jsem našel málo spřízněných duší, které by bylo pro škrty, stejně jako já.

Proto jsem se rozhodl svůj názor a postoj k finančním škrtům shrnout sem na blog. Dodávám, že nejsem žádný ekonom a do detailů jednotlivé programy také neznám, ale myslím si, že můj názor není úplně zcestný.

V roce 2008 přišla ekonomická krize. Zavinil ji nezodpovědný přístup bank (a myslím, že by se dalo ukázat na konkrétní lidi, kdyby byla politická vůle) a zasáhla celý svět. Avšak  prostý lid se smál. Noviny psaly o tom, že lidé nakupují stále více dárků k Vánocům a zdálo se, že krize neexistuje, že to je jen vzdálená teorie z Ameriky.

V roce 2009 přišlo první šetření a to ve firmách a obecně v soukromé sféře. A letos v roce 2010 přišla krize i do pozic ve státní sféře. Odbory se zvedly a začaly stávkovat, demonstrovat, že to takhle tedy nejde.

Neříkám, že jsou škrty příjemné. To nejsou. Ale státní dluh je obrovský. Téměř 100 miliard korun ročně ztrácíme jen na úrocích. Za tuto částku by šlo o třetinu zvýšit důchody. A s každým rokem je to stále horší, státní dluh již přesáhl 1 bilión korun. Že se dluhy neplatí, si může myslet jen ignorant nebo Jiří Paroubek. Krásná ukázka toho, jak můžeme dopadnout, se naskýtá v Řecku a nebo na Islandu. Takže základní premisa této úvahy je: Dluhy se platit musí.

Dobrá, chceme splatit dluh, jak na to? Ideálním řešením by bylo vést ekonomický systém země tak, aby dokázal vydělávat. To se jaksi minulým vládám dvakrát nedařilo, dluh rostl a rostl a to i v období ekonomického růstu. Nebudu rozebírat, jestli je to vina ČSSD nebo ODS (osobně si myslím, že je to kombinací obou, protože žádná vláda nebyla u moci tak dlouho, aby své nápady mohla dotáhnout do konce), skutečnost je taková, že to tu šlo do háje a dluh utěšeně narostl do obřích rozměrů. Na stránkách http://www.verejnydluh.cz můžeme pěkně vidět, jak penízky naskakují. A narostl do takových rozměrů, že už ho jen šikovné hospodaření nespraví, je na čase sáhnout po nepopulárním kroku, a to vzít peníze od občanů.

Odkud taky odjinud? "Běžný občan" vyhrkne, že se to má vzít od bohatých. Je to celkem jasné, hájí svůj vlastní zájem. Na průměrný plat 23000 Kč nedosáhnou 2/3 lidí, medián je cca 20000 Kč. Většina lidí tedy žije s platem cca 15 tisíc čistého a s tím se v dnešní době žije špatně.

Kdybych byl sprostý ODSák (a nebo prostě ultrapravičák), tak bych řekl, že je to každého věc, jak si to zařídí: člověk může více studovat, hledat lepší práci, založit si živnost a dřít jak mezek na 150%. Zvítězí ten silnější. Jenže to neřeknu; ne každý má jako smysl existence práci a chce se věnovat i něčemu jinému, koníčkům, rodině, cestování... práci uznává a nevyhýbá se jí, ale bere ji jen jako něco, co mu dává peníze na plnění svých tužeb, ne jako životní cíl.

Sprostý ODSák ale nejsem. A nebráním se tomu, aby bohatší dávali o něco vyšší peníze do státní kasy, než to dělají chudší. Ale tady to chce jednat velmi, velmi opatrně.

Ať už to zní jakkoliv škaredě, ti bohatí jsou zároveň často i ti, co dávají chudým práci. Podnikatelé, manažeři a ředitelé firem. Těmto lidem nevadí, když je stát obere na daních o pár tisíc navíc než někoho chudšího. Ale vocamcaď pocamcaď. Já být na místě majitele firmy ve státě, kde se pro bohaté lidi zvedne daň na 40% (jak navrhovala KSČM), tak udělám jedno: sbalím si svých pět švesteky a založím firmu v jiném státě. Ubude pracovních pozic a stát ze mě nedostane na daních ani to, co bral předtím. Možná je ještě jako jeden podobný příklad vhodné uvést Pohádku pro asociální demokraty.

Navíc - bohatých tu opravdu není moc. Nemám přesná čísla, ale jak se říká "horních deset tisíc"... vezměme tedy těch 10000 lidí a zabavme jim pěkně po komunisticku všechen plat, řekněme 1500000 Kč ročně. Dostáváme se na 15 miliard korun ročně. Jenže státní dluh je přes bilión a těch 15 mld. korun nepokryje ani úrok (~100 miliard korun ročně)! Ne, ani kdybychom okradli bohaté o všechno, co mají (vždyť za to přece mohou oni, řekl by kovaný levicový dělník...), nepomohlo by to. Je tedy třeba sáhnout i mezi běžný lid. Souhlasíte? Pokud ne, nemusíte dál číst, ale aspoň v komentáři by mě zajímal váš názor, kde jinde chcete ty peníze vzít (všecko zprivatizovat? Ale kdeže, to by tady bylo ještě hůř. A navíc je to sakra nesociální řešení)

Dobrá tedy, vezmeme peníze i od těch, co nejsou bohatí. Nejen střední vrstvu, ale i od těch chudších. Tady souhlasím s tím, že chudým by se zase tolik brát nemělo. Současné životní minimum 8000 Kč dnes opravdu náklady na živobytí nepokryje. Běžným lidem, co nejsou za hranicí chudoby, by ale nějaký stržený peníz neměl způsobovat vážné problémy. Holt se to chce uskrovnit, snížit životní standard. Toto si spousta lidí nechce připustit (a nedivím se jim), ale nic jiného jim nezbude. Šetřit se prostě musí.

Prostě si člověk nebude moct kupovat maso každý den. Nebude moct každý měsíc kupovat nové oblečení. Nebude se vozit v autě, bude muset do MHD a nebo jet na kole. Nebude se koupat dvakrát denně. Životní komfort lidí se zvednul, dříve byly takové věci samozřejmé. A nikdo se tohoto komfortu nechce zbavovat. Ale neznamená to, že se takhle nedá žít. Dá. Možná to zní arogantně (a teď budu ten zlej ODSák), ale pohodlný a komfortní život není zadarmo.

Škrty již postihly soukromou sféru a teď přišly do státní. Není žádný důvod, proč by státní sféra neměla také šetřit. Ano, u některých povolání je to diskutabilní. Určitě je důležitější lékař než nějaký úředník či informatik. To teď ale neřeším, to už je věc detailnější analýzy. Jde ale o to, že na redukci státního dluhu by se měli podílet všichni. Neříkám, zda je správné zrovna o těch navrhovaných 10%, protože do toho tak moc nevidím. Ale nevěřím, že chystané škrty způsobí, že v zemi bude hladomor a poroste anarchie a kriminalita bude jak v Bronxu. Jen se prostě lidé budou muset uskrovnit.

Až budeme z dluhové pasti venku, tak se teprve začnou dělat reformy a změny, které zabrání tomu, aby takové problémy vznikaly. Ale to bude běh na dlouhou trať. Zabránit růstu dluhu je třeba co nejrychleji a to jde právě přes daně. Věřím, že za 5 let se bude dařit lépe a životní úroveň lidí poroste. Nemohu si však odpustit rýpnutí: zde se asi ukáže slabina demokracie, a to taková, že lidé, kteří vidí nejdále do termínu další výplaty, budou příště volit úplný opak toho, co jde zde dnes (jak tomu bylo skoro pokaždé) a následující vláda všechny chystané změny zahodí a zkusí začít odznova se svým novým řešením.

To je můj názor, který jsem si tu vylil, neříkám, že se s ním musí shodovat všichni, protože každý má pohled na svět jiný - někdo je liberálnější, někdo konzervativnější. Ale snad to aspoň některým ukáže věci z jiného úhlu pohledu.