Firemní školka v přírodě u 9 skal

V pondělí jsem jel společně s pár desítkami lidí z firmy na teambuildingovou akci do hotelu Orea Devět skal. Odpoledne po práci byl sraz na Lidické nasedlo se do patrovýho autobusu (samozřejmě jsem se nacpal dopředu, abych měl výhled, kolikrát člověk něčím takovým jede :-) a po zhruba 2 hodinách projíždění vesničkami jsme dorazili na místo. Co mě překvapilo, bylo, když jsme projeli okolo hotelu Gaudeamus (který je od Orea Devět skal tak 1 kilometr), kde jsem byl před lety s gymnáziem na školním výletu. Trocha nostalgie, no. :-)
Dostal jsem se na pokoj, seznámil se se spolubydlícím z oddělení dokumentace. Následovala večeře v podobě švédských stolů - nevěděl jsem, co sníst dřív a když už jsem myslel, že jsem okoštoval všecko a už jen tiše funěl, dovezli další várku dobrot... na to jsem už fakt neměl. :-D
Druhý den ráno snídaně (zase švédské stoly a zase jsem se přežral), poté prezentace o firmě a pak oběd - popravdě jsem neměl vůbec hlad, ale to by byl hřích, to jídlo nesníst! Takže se mi to do sebe podařilo nacpat, ještě moučník a už jsem měl plný i plíce. :-) Prostě jídlo tam bylo výtečný, nemohl bych tam být pořád, za chvíli bych měl rozměry jako ten bernardýn, kterého u hotelu měli - velkej jako statný prase, kdyby si stoupl na zadní, byl by vyšší než já, prostě úplnej baskervill, dobře živenej pejsek. :-)
Po obědě jsem se byl vykoupat, ale jídlo mě táhlo dolů :-D, tak jsem toho radši nechal. Následoval zlatý hřeb akce - sportovní odpoledne. Byli jsme rozděleni do týmů, nás bylo 5. Úkoly spočívaly v různých soutěžích, které protrénovaly týmového ducha a hlavně se díky nim dobře seznamovalo - nejsem žádnej seznamovací extrovert, takže jsem tuto akci víc než vítal. :-)
Namátkou vyberu - prolézání skrze oka v síti provázků, aniž by se člověk provázku dotknul (takže člověka musel zbytek týmu vlastně protáhnout); přelézání přes volejbalovou síť vysokou cca 160 cm za pomocí klády, ani kláda ani tým se nesměl sítě dotknout; lyže, ve kterých ťapalo víc lidí zaráz a museli ujít určitou vzdálenost bez pádu za co nejkratší čas. Mými favority byla horolezecká stěna, paintball a "bublik", ani na jednom jsem předtím nebyl, takže mě to dost bavilo. Na stěně dostaly zabrat prsty, ale vylezl jsem to až nahoru, u paintballu jsem nechal při útěku před svištícími kuličkami v bahně botu a bublik (to je v podstatě něco jako běhací klec pro křečky, akorát do toho lezli lidi a jezdilo to po vodě :-D) dal taky pořádně zabrat.
I když jsme to nečekali, náš tým soutěž vyhrál (do firmy jsem pak přivezl vítěznou trofej - porcelánovýho jelena, snad jim to tam nebude moc překážet :-D). Večer soutěže pokračovaly, tentokrát v duchu tvorby vína. Víno zde představovaly nafouknuté balónky a v jednotlivých soutěžích se týmy snažily vytvořit z nich co nejvíce "vína". Soutěže byly prokládány koštem vína... musím říct, že jako absolutní vinařský barbar jsem to moc neocenil (víno mi prostě nechutná), ale aspoň jsem tam poznal, že různá vína opravdu chutnají trochu jinak. :-D Pak následoval opět večer plný jídla a zábavy.
Ráno opět snídaně a autobusem tradá zpátky do Brna. Školka v přírodě se myslím vydařila, aspoň u mě spokojenost maximální. AVG si prostě svoje zaměstnance hýčká. :-)

Módní vlastenčení

Tak jsme včera vypadli z Euro 2008. Sice nejsem žádnej fanoušek pasivního fotbalu a žádnej zápas jsem celej neviděl, každopádně jsem to našim přál, aby vyhráli. Nicméně nedělám z toho vědu, že jsme vypadli - lepší vyhrají, horší prohrají, o tom sport je.
Čeho jsem si však hlavně na diskuzních serverech všímal, byl náhlý nával vlastenčení, který se objevuje vždy při jakémkoliv mistrovství. Znáte to: "naši hoši", "Češi, do toho", každej nosí českou vlajku (letos letěly vlaječky na auta ala pan důležitý delegát), Češi jsou prostě nej a všichni jsou rádi, že tu v takové zemi plné báječných lidí a sportovců žijí.
Pak přijde konec. Vlastenčení opadá, to v závislosti na tom, na jaké příčce jsme se umístili. Letos opadlo hodně rychle. A vrací se zpět lamentování a skuhrání: "pitomý reformy ČSSD/ODS/KDU-ČSL/[dosaď si svou neoblíbenou stranu]", "blbý socky/modří ptáci", "Já se odsud odstěhuju, emigruju!", "Podívejte se do země1, země2, země3 ... jak to tam mají zařízený!", "Stydím se, že jsem Čech!" atd. atd. Každý si najde své příklady čecháčkovské povahy. Nespokojenost, brblání, ale zároveň nechuť ke změnám. Vlastenecký zápal zmizel, vidíme najednou jen ty temné stránky, světlé ustupují do pozadí a děláme, že neexistují, popř. je bereme jako samozřejmost.
Jak se říká: panem et circenses, chléb a hry. Dejte lůze možnost obživy a sem tam nějakou tu olympiádu či mistrovství a oni dají pokoj. U nás to vypadá, že bychom ty hry potřebovali neustále.

Arena Cup 2008

Tak dnes skončil můj první turnaj v kickboxu, kterého jsem se zúčastnil jako zápasník. Byla to zajímavá a cenná zkušenost a pěkně se tu o ní rozepíšu.

V prvé řadě jsem již pár týdnu dopředu věděl, že chci jít do váhové kategorie 75-80 kg. Dále je pak už kategorie 81-90 kg, což se mi moc nezamlouvalo, protože jsem měl kolem 84-85 kg. Podařilo se mi za cca měsíc shodit jen jedno kilo vynecháváním sladkostí, bohužel to opravdu nestačilo. Poslední týden jsem už byl smířen s tím, že prostě do té kategorie nastoupím, měl jsem 83 kg, takže bych byl váhově asi nejlehčí, protože ti borci mají váhu vyhnanou k horní hranici kategorie.
S trenérem jsem se dohodl, že to zkusím ještě nějak násilně shodit. Ve čtvrtek před tréninkem jsem se zvážil, měl jsem 83,7 kg. Následoval hodně náročný hodinový trénink, při kterém ze mě lilo jak z konve a po kterém jsem měl o 900 gramů míň, tedy 82,6 kg. Po tréninku jsem měl poslední "jídlo" - proteinovou tyčinku, a pak půst. Až do soboty do vážení na zápas jsem nepozřel krom malinké hrstičky rozinek ani sousto, v pátek jsem měl jen 1,5 litru jablečnýho džusu, který jsem vypil kolem 13. hodiny a od té doby jsem už neměl ani žádné tekutiny (voda ve svalech zvyšuje váhu hodně).
Na místo konání na Lesné jsem dojel včas a zjistil jsem, že vážím (i s kalhotama! :-) 80,5 kg, takže jsem padl do kategorie 81-! :-)

Poté následovaly zápasy. Zkusil jsem nakonec light kontakt i full kontakt.
Nejdříve jsem šel na full kontakt. Vyfasoval jsem Tonnyho Pacandy a zápas začal. Je z něj i video, určitě ho sem časem přiložím. Co jsem ho viděl, tak jsem si přišel strašně pomalej, na sparrincích a při tréninku bývám v kopech určitě rychlejší. Ono dělá svoje to, že člověk čeká na protiúder a nedává do toho všechno a hlavně únava! Nezdá se to, ale zápas 2x2 minuty je opravdu fyzicky náročný, cítil jsem se, jak kdybych uběhl 1500 metrů. :-) Zápas jsem prohrál na body (prý těsně) 2:1. Jak jsem se ale dozvěděl, tento chlapík byl velmi zkušený, údajně se zúčastnil i nějakého mistrovství Evropy a co jsem se s ním pak bavil, tak že 15 let boxoval a dělá trenéra. :-) Viz jeho stránky. Takže myslím, že jsem si na svůj první zápas vedl dobře, nebyl jsem ani jednou odpočítáván a žádnou "zabijáckou" ránu jsem snad nedostal. Tonny se dostal až do finále a skončil druhý, kvůli nějakému ošklivému pádu, kdy si udělal něco s rukou.

Po krátké pauze, kdy jsem se ani pořádně nevydýchal, jsem šel na další zápas, tentokrát na light kontakt. V mé kategorii byl pouze jediný soupeř. :-) Takže nějakou medaili bych si odvezl asi tak jako tak. Každopádně v tomto zápase se mi dařilo lépe, cítil jsem převahu už ze začátku; holt ten kluk byl celkem mladej. Video z tohoto zápasu můžete shlédnout zde.

Osobně na tomto videu vidím klasické chyby, kterých se ne a ne zbavit - ruce dole, málo se kryju. A také mě překvapilo, jak mám pomalý kopy, ale to svádím spíš na vyčerpání, už jsem fakt nemohl. :-) Ale aspoň je co zlepšovat.
V tomto zápasu jsem skončil první a odnesl si tak zlatou medaili a diplom. :-) Mám radost, sice je to taková pidivýhra, ale přece jen nějaká. :-)

Pak už jsem se jen cpal jídlem :-D a sledoval ostatní zápasy. Oriental kickbox a , to opravdu není pro mě, na to mám tréninku moc málo. Holt jsem spíš takovej rekreační kickboxer. :-) Překvapilo mě, jak v kategorii 91+ vyhrál lowkick jeden chlapík, co byl hodně malej a váhu na něm tvořilo hodně "kulatých tvarů" - i přes tento na první pohled handicap byl opravdu rychlej a dokázal porazit i o 2 hlavy vyšší a namakanější soupeře.
Taky došlo u jednoho zápasu k úrazu - jeden chlapík dostal na zemi ještě několik kopanců kolenem do zadní části hlavy, odvezla ho sanitka s těžkým otřesem mozku. I toto k tomuto jistě tvrdému sportu bohužel občas patří. :-(

Nicméně den to byl fajn, já mám prima zážitek a cennou zkušenost a taky pár fotek, který fotil kolega z našeho fightclubu Martin, dají se omrknout zde, některé, kde jsem i já, vybírám. :-)

1. místo v light contactu, vedle můj soupeř:

Náš vítězný tým :-)
Tonny Pacanda, s kterým jsem jel full contact. Ne, ta krev není moje, otíral nějakého svého svěřence. :-)
Po zápase jsem se konečně nažral!!

Nepíšu, vím

Poslední dobou sem na blog skoro vůbec nepíšu. Ne, že bych neměl nápady, to spíš naopak, v hlavě se mi kupí a furt si říkám "Sakra, o tomdle bych mohl napsat do blogu!". Nejspíš je to prací, protože ta mi zabere skoro celý den - vstanu v 6, dorazím do práce, někdy se mi podaří skončit "už" kolem páté a tak si ještě zajdu sem tam zacvičit, domů dorazím po sedmé nebo osmé hodině večer, takže už se tak maximálně najím, prolítnu net, dám si hodinku večerní siesty a jdu spát. Cokoliv jiného dělám v podstatě jen o víkendech, proto si těch 2 dnů volna vážím daleko víc, než dřív. :-) I nádobí mi teď hnilo v dřezu skoro 14 dní, protože jsem se k tomu prostě nedostal.
V práci mě to ale baví; zezačátku to šlo ztuha, než jsem se oťukal, ale cítím, že tomu rozumím víc a budu snad svoje tempo tvorby zrychlovat (a snad to poznají i ostatní :-) V programování se zdokonaluju, ono taky aby ne, když jsem s tím programovacím jazykem ve styku denně; to, co jsem dřív dělal pomocí příruček a ověřování na netu, teď dělám automaticky z hlavy. Neříkám, že umím C++ dokonale, to je věda na celej život. :-) Zlepšení tam ale určitě je a je jen dobře, to se musí zažít a C++ mi musí kolovat v tepnách vedle červených krvinek.
Blíží se moje 2. výplata, z které už něco budu mít! :-) První totiž jen srovnala debet na účtu na nulu, navíc jsem nedělal plných 20 pracovních dní. Takže teď snad konečně budou penízky, který půjdou na nový čočky a ... no nevím, co dál, jsem spořivej typ a co já budu dělat s tolika penězama teď? :-D Ale ono se něco najde. :-)

Dál mě příští týden čekají 2 podstatné události. 13.6. (ano, je to pátek, snad se něco nepokoní :-) budu mít zápis na FIT VUT. Opět do oboru inteligentní systémy, nakonec mě vzali a já doufám, že tu školu už pokořím. Jen se bojím toho, jak to bude vypadat s uznáváním předmětů; jestli projde ta novota, že nebudou uznávat předměty s hodnocením E, tak to bude hodně blbé. :-(
Den poté, 14.6., mě čekají závody v kickboxu na Arena Cupu. Bude to můj první závod a bude to rovnou full contact. Tak jsem zvědavej, jak to dopadne. Poslední měsíc jsem se snažil zhubnout, abych sedl do váhové kategorie do 80 kg, bohužel to není v mých silách, nejspíš prostě žeru blbě. Takže mám 83 kg, do závodů to vidím na 82 kg, tak jako tak budu ve váhové kategorii 81-90 kg, což je pro mě nevýhodný, protože budu váhově u spodní hranice. Holt se budu muset spolehnout na rychlost. Hlavně si věřit a nebrat to jako sparring a soupeře nešetřit... no uvidíme, o tom určitě ještě napíšu. Tento týden před zápasem se chci věnovat namísto posilky spíš zvyšování rychlosti a pružnosti, abych v ringu nebyl dřevěnej. Nejdu do toho s tím, že vyhraju 1. místo, ale aspoň jeden zápas bych pro vlastní dobrej pocit vyhrát chtěl. :-)

Takže to je o mně pro pravidelné čtenáře (ti se nejspíš dají spočítat na prstech jedné ruky, ale aspoň něco :-D) všechno. Pokusím se zkusit psát více, ale nic nezaručuju.

Obnova smazaných dat na EXT3

Před několika dny se mi podařilo omylem smazat data na celém diskovém oddílu s filesystémem EXT3. Jednodušše jsem chtěl smazat všechny soubory v adresáři pomocí rm -rf * a nevšiml jsem si, že jsem v adresáři domovském, tudíž se smazaly všechny moje data. Nějak bych to přežil, konfiguráky se dají udělat znova, hudba a filmy se taky seženou (máme přece originální média, že :-), co mi nejvíc vadí, je ztracený překlad (téměř 200 přeložených stran textu), který jsem neměl odevzdán. Nechápu, jak je to u mě možné, ale tyto soubory jsem neměl zazálohovány, takže jedinou nadějí je, že se mi je podaří obnovit. :-| Filesystém jsem ihned po zjištění průšvihu odpojil a začal jsem hledat řešení.
Z EXT3 není kvůli žurnálu (a způsobu přístupu k němu) tak snadné dostat data, jako např. z filesystému EXT2. Začal jsem pátrat po netu a zkoušet jednotlivé programy, které by mi ty soubory pomohly obnovit. Zde chci popsat zkušenosti s jednotlivými programy, třeba se to bude do budoucna někomu hodit.

Jinak moje podmínky - smazal jsem data na cca 100GB velkém logickém diskovém oddílu (/dev/sda7) s filesystémem EXT3 a snažím se najít dokumenty OpenOffice (přípona .odt, v podstatě jde ale o .xml souboru zabalené do zipu). O obnovu jsem se pokoušel na notebooku s Intel Core 2 Duo 2GHz procesorem a 1GB RAM, a to jak pod operačním systémem Gentoo Linux, tak i pod Windows Vista.
Nezkoušel jsem plné verze programů, ale jen demoverze (pokud tedy nebyla k mání jiná verze zdarma); nebudu kupovat tento software, pokud mi to ten soubor ani nedokáže nalézt.

Stellar Phoenix Linux - Data Recovery Software (verze 3.0.0)
Tento software jsem začal zkoušet, při pročítání dat jsem si však všiml nenápadné poznámky: "Provides recovery of deleted file(s) for Ext2 File system only." Takže jsem proces přerušil, tento program je pro mé účely nevhodný. Ovšem pěkně našel rozdělení diskových oddílů a vypisoval soubory podle signatur (ODT bohužel chybělo, zkusil jsem ZIP). Nějak mě ale zaskočila velikost vyhledaných souborů, která byla pokaždé skoro stejná (2097152 a 10485760 bytů, tj. 2MB a 10MB, popř. 4096 bytů) - program pravděpodobně přistupuje přímo na fyzický disk k sektorům a nebere v potaz to, že soubory mohou být rozmístěny různě po disku. Nevím, dále jsem se tímto programem nezabýval, ale prý to jde.
Prohledávání diskového oddílu trvalo také velmi dlouho - dostal jsem se po cca půlhodině na přibližně 10% celého obsahu disku.

Kernel Recovery for Linux (verze 4.02)
Tento prográmek také nezabodoval. Podařilo se mu sice nalézt diskové oddíly (po druhém spuštění se to však nepodařilo a musel jsem zadat počáteční sektor ručně) a celkem svižně dokázal prolézt strukturu diskového oddílu. Bohužel, nenašel ani hledané soubory a dokonce ani adresář, ve kterých tyto soubory mám. Přišlo mi, že dokáže nalézt jen skryté soubory, tedy ty začínající tečkou na začátku.
Když jsem se pokoušel o důkladnější prohledání disku, program najednou nedokázal (ani po opětovném spuštění) nalézt informace o diskových oddílech, musel jsem tedy zadat sektor oddílu ručně. To také trvalo velmi dlouho.

Recover Data for Linux (verze 1.0)
Tento program se choval podobně jako předchozí Kernel Recovery for Linux. Na první pokus sice dokázal sám nalézt diskové oddíly a projít je, hledaný adresář ani soubor však nenašel a navíc po další spuštění nedokázal diskové oddíly znovu nalézt. Ruční zadání sektoru opět vedlo k velmi dlouhému prohledávání (něco přes hodinu). Jakoby tyto 2 programy používaly nějakou stejnou (chybnou) vyhledávací knihovnu...
Takže opět bohužel neúspěšně.
Tento program existuje i v grafické verzi pro Linux, taktéž jsem jej vyzkoušel. Bohužel obdobně neúspěšně.

ext3grep (verze 0.6.0)
Tento spíše amatérský počin se ukázal, co se zjištěných informací, jako nejlepší; přistupuje totiž ke ztraceným datům sofistikovanější cestou, než je hrubé hledání dat podle signatur, jak to dělají jiné programy. Jde o open source program, ovládá se výhradně na příkazové řádce, což by zase tak nevadilo. K jeho používání je však nutná větší než malá znalost filesystému EXT3. Pročetl jsem dokumentaci a zkoušel obnovovat. Bohužel, nerozšířenost a neotestovanost programu způsobila, že v mém případě program vyhodil po 1. fázi průchodu (ta trvala také několik hodin, naštěstí se její výsledek ukládá do souboru a není ji tak třeba pokaždé procházet znovu) výjimku a ukončil se. O výjimce (něco s nenalezením adresáře lost+found) jsem podal informace vývojářům a podle diskuzního fóra je tam podobných chyb ještě hodně. Zjistil jsem však aspoň informace o smazaném inodu hledaného adresáře, nějaké zmínky o existenci souborů v blocích atd... Věřím, že v případě štěstí se některým podaří obnovit všechna data. Mně se to bohužel nepovedlo. (pozn. povedlo se mi však obnovit některé ODT soubory).

Disc Doctors Linux Data Recovery (verze 1.1.0)
Program na mě podle stránek zapůsobil dobře. Diskové oddíly to při prvním spuštění hledalo výborně, ale po druhém použití opět nic - hlášky při detekci "Reading sector xxxxxxxx of -1" opravdu nepůsobí pozitivně. Takže ani tento software neudělal to, co po něm bylo požadováno.

Quick Recovery for Linux (verze 11.06.07)
Tento program vypadá až na maličkosti úplně stejně, jako Recover Data for Linux - vyhledávání je stejné, GUI je stejné... Začínám mít pocit, že světem koluje nějaká knihovna pro detekci souborů v EXT3, kterou využívají různé grafické frontendy. :-]
I tento program byl tedy neúspěšný. Skončil hláškou "Encountered Bad Sector(s) while reading disk" a "No valid gdb found", stejně jako Recover Data for Linux (a podruhé už žádné diskové oddíly nenašel) - nějak se mi nechce věřit, že bych měl poškozenej disk fyzicky, mám ho teprve chvíli...


Takže závěr: s žádným programem se mi zatím (ještě budu zkoušet dál, přece jen ta ztracená data pro mě něco znamenají) nepovedlo soubory obnovit. :-( Nevím, čím to je, jestli nadměrnou velikostí oddílu, chybou programu (na to bych to tipoval nejvíc), vadným diskem a nebo prostě smůlou. Jako nejlepší se mi zdá program ext3grep, který ale potřebuje ještě vyladit, aby nepadal a neházel výjimky. Uvidíme, snad se mi to z toho disku podaří dostat.

Animefest 2008

Včera jsem se byl podívat do Brna na Animefest. Co to je? "Animefest je každoroční setkání fanoušků japonského komiksu – mangy a animovaného filmu – anime." Nepovažuji se sice za ortodoxního otaku, ale na některé anime filmy se podívám rád (koneckonců si tu můžete prohlédnout články s tagem anime, které jsem napsal). A proč si nerozšířit obzory a podívat se, jak to na takové akci vypadá.

Dojel jsem tedy do kina Scala, kde se akce pořádala, a už u vchodu jsem si všiml spousty lidí v převlecích jejich oblíbených postav z anime seriálů. Usadil jsem se do plného sálu a koukal. Měl jsem už dopředu zhruba vybráno, na co se tam budu dívat, protože jsem odpoledne šel ještě na trénink a další den se hrály seriály, které mě moc nezaujaly. Po shlédnutí některých ukázek jsem celkem žasl, na co všechno se dá vymyslet téma k seriálu - nepřijde vám třeba téma knihovníků a ochrany knih trochu zvláštní? :-) Takže k jednotlivým ukázkám, co jsem viděl:

Minami-ke - Toto je zrovna typ seriálu, který opravdu není pro mě. Záběry ze života dospívajících školaček a jejich přehnaná řešení problémů, týkající se často objevování sexuality... Jako mrknout na jeden dva díly bez problémů, ale vidět celou sérii by mě asi zničilo. :-)
Následovala Cosplay soutěž, neboli předvádění kostýmů. Bylo vidět, že si s tím někteří dali opravdu hodně práce a vypadá to dobře. Někteří si v těch kostýmech dokonce troufli chodit
po městě. :-)
Druaga no To: the Aegis of Uruk - ukázka ze seriálu zasazeného do fantastického světa bojovníků. Ne, že by mě to téma nezajímalo, ale přišlo mi to takové utahané, bez šťávy, občas tam proběhnul nějaký vtípek, ale asi bych ten seriál nesháněl celý.
Toshohan Sensou - Válka knihoven. Zajímavý nápad a celkem chytlavé podívání. Děj se odehrává v budoucnosti, kdy byl zaveden zákon o kvalitě médií, na jehož dodržování dohlíží Výbor kvality médií, protipólem je zvednutí pravomocí knihoven (tzn. knihovníci prodělávají vojenský výcvik a běhají mezi regálama s automatickýma zbraněma, divná představa :-). Nevypadalo to zle.
Pak jsem šel na trénink a vrátil se do druhého sálu B. Bakaly (jsem si to pro sebe nazval Sál Valhaly, líp se mi to pamatovalo), kde se promítal film Stranger -Mukou Hadan-. Krásně udělaný anime film zasazený do samurajského Japonska, žádné kalhotky ani filozofování, ale pěkná ponurá řežba plná usekaných hnátů a krvavých bitev. Tento styl anime filmů mám nejraději, mě prostě ty pokémonoviny nějak neberou. Tomuto filmu dávám jedničku s hvězdičkou. Hůře dopadla příprava spuštění filmu, první půlhodinu nemohli organizátoři rozjet film se zvukem. Ale stálo to za to.
Pak jsem šel podívat na další film - Appleseed Saga Ex Machina. Graficky dokonalé dílo, některé majestátní scény obřích měst a bitev byly na plátno jak dělané. Děj už tak silný nebyl, ale není třeba dělat ze všech anime scifi filmů něco ala Ghost in the shell. :-)
Real Drive - také zajímavý námět, tentokrát ze života potápěčů budoucnosti. Aneb hledání pravdy v moři.

Tím pro mě Animefest skončil. Trval až do dneška do poledne, ale ty seriály už pro mě podle popisu nebyly tak zajímavé, některé jsem viděl, tak by to nemělo smysl. Celkově se mi Animefest líbil, zajímavá relaxace na víkend. :-) Nepopsal jsem samozřejmě všechno, co na akci bylo - různé kvízy, soutěže ve tvorbě vlastních anime videí atd. Ale to už bylo spíše pro opravdové zanícence, já tam šel hlavně poznat nějaké nové anime filmy a trošku nakouknout na tu otaku kulturu.