Pár zážitků z Prahy

V minulém zápisku jsem psal, že jsem byl na školení v Praze. Protože jsem tam byl naposledy tak před 5 lety, chtěl bych tu nějak shrnout, co mě na návštěvě hlavního města zaujalo.

Nejdříve musím dodat, že jsem na návštěvu opravdu neměl moc času. Školení trvalo skoro do 5 odpoledne a ještě jsem musel dělat na prezentaci na další den, takže má návštěva města byla spíš noční.

V Praze jsem byl předtím asi 3x, ale vždy s někým (škola, rodina, kámoš), kdo mě vedl "za ručičku", takže jsem se nemusel starat, jak se kam dostat. Teď jsem si vše musel zařídit sám. Ale vůbec mi to nevadí, spíš naopak.

Konečně jsem se nějak naučil, jak se jezdí a přestupuje v metru. :) Co mě dál překvapilo, když jsem vystoupil na Václaváku, že jsem přestal slyšet češtinu. Vlezl jsem do jednoho gyros baru povečeřet a všude jsem tam slyšel jen italštinu nebo co to bylo. :-)

Další věc, co mě fascinuje, jsou ceny. Na Staromáku jsem našel restauraci s českou kuchyní, a ceník mě pobavil: polévka, guláš a kousek štrůdlu za 240 Kč. Chudáci cizinci, kdyby věděli, jakou si z nich ti Pražáci dělají srandu... Co jsem slyšel pár Pražáků, tak do centra oni sami nechodí proto, že je tam draho (i na Pražáka). Zkrátka a dobře, střed našeho hlavního města už Čechům nepatří. Všechny nápisy v angličtině a když jsem vlezl do jedné pizzerie na Náměstí Republiky, slečna se mě nejprve zeptala anglicky, co si přeji a na moje "prosím?" se usmála a podala mi český jídelníček.

A všude obchody, obchody a obchody. Dřívější centrum kulturního dědictví se změnilo na centrum konzumu a utrácení. Vlezl jsem si do obchodního centra Palladium, což je taková pětipatrová brněnská Vaňkovka. :) Tam se mi líbilo, jak je to rozsáhlý a veliký. Ale to asi všechno v Praze. I když kolega, s který jsem vystoupil z metra na Václaváků, si to dlouhé věhlasné náměstí prohlédl a prohlásil "A to je jako všechno, jo?" :-D

Celkové dojmy z noční vycházky ale byly pozitivní. Jen škoda, že jsem neměl víc času a nemohl si prohlédnout Prahu i na západním břehu Vltavy. Snad jindy... ono se to v tom buse dá celkem přežít, když vám na ty 2,5 hodiny pustí v autobuse film. A cena za jízdenku (210 Kč) není taky zas tak hrozná. Tak doufám, že se tam někdy vydám s více volným časem a za zábavou.

Školení Prezentační dovednosti

Dne 25.-26.2. jsem byl s kolegou v Praze na školení Prezentační dovednosti, které mi bylo umožněno jako firemní benefit. Chtěl bych shrnout nějaké zajímavé poznatky, jak probíhalo.

Musím říct, že nejprve jsem se toho bál. Soft skills nepovažuji za svou silnou stránku a když jsem slyšel, že se tam budeme nahrávat na kameru a pozorovat se, byl jsem z toho celkem nervózní.

Školení bylo na klidném místě vedle Židovských hřbitovů v hotelu Villa. Školení bylo od společnosti Dynargie, vedla jej příjemná a sympatická slečna Julie Ryšavá.

Kromě kolegy z práce tam byl i jeden doktor, působící mimo jiné i na VŠE. Takže jsme byli celkem malá skupinka.

Školení bylo dvoudenní, první den byl spíše takový teoretický a seznamovací (popravdě já svého kolegu taky moc krom pracovních věcí neznám). Ukázali jsme si základní věci, které se při prezentování nějakého projektu používají. Rozebrali jsme, co má být cílem prezentace, struktura komunikace, podmínky úspěšné prezentace, jaké kvality by měla mít diskutující osoba. Vše nenásilnou formou, to školení vůbec nebylo formou monologu slečny přednášející, spíš šlo o dialog. Tady musím ale zmínit, že nám to občas sklouzávalo až k filozofickým debatám, iniciovaných většinou panem doktorem. :-)

Dále jsme si ukázali 3 překážky ve správné prezentaci - destruktivní kritiku, neochotu ke změnám, sebeobhajování - a 3 podmínky (musíme vědět, chtít a pak to hlavně udělat).

Pověděli jsme si i něco o pravidlech komunikace. A zde jsme si vyzkoušeli svou první prezentaci. Na té jsme si řekli, co děláme dobře, co špatně, co je třeba vylepšit. Řekli jsme si něco o tzv. prizmatu, které má každý v sobě a ovlivňuje to, co mu ostatní říkají (a proto může každý člověk vidět jednu věc jinak).

Důležitým tématem (aspoň pro mě) bylo zvládání trémy a nervozity. Pár tipů, jak proti tomu bojovat (např. na začátek se naučit pár vět zpaměti a ono se to pak už rozjede, případně "svalit" trému na někoho z posluchačů dotazem na něj apod.), to se určitě hodí každému.

O tomto jsme povídali celý první den. Možná vám tady to vše přijde takové obecné, "blábolení o samozřejmostech" a podobně a nechápete, jak se nad tím mohlo strávit tolik času. Původně jsem do toho šel také takto skepticky. Ale musím uznat, že pokud se o tom diskutuje formou dialogu, zkouší se, předvádí, tak to člověku všechno zapadne rychleji a vidí věci, které sice jsou jasné, ale dřív je prostě jen neviděl. Opravdu to pomohlo.

Další den se pokračovalo. Atmosféra byla uvolněnější a díky tomu jsme si vyzkoušeli prezentaci, která měla být původně na 5 minut, ale protáhla se každému z nás tak na 20 minut. :) Přednáška se natáčela i na kameru, tak jsme se pak mohli podívat, jak to vlastně vypadá.

A světě div se: tím, že jsme měli zafixované ty omýlané pojmy, co dělat, co nedělat, tak skoro vůbec se neprojevovala tréma (určitě to bylo i tou uvolněnější atmosférou) a ta prezentace vypadala celkem dobře. Já jsem přednášel o sklípkanech. :-) Výběr tématu je také důležitý; čím víc tomu rozumíte a baví vás to, tím méně trémy a více profesionální prezentace. Přestávali jsme dělat ty chyby, jako chybějící oční kontakt, ruce v kapsách, koukání na plátno místo na posluchače, strnulé stání na jednom místě, nevýrazné přednášení a další chyby. Pravda, je to hodně o praxi, ale už jen to, že se člověk vidí, jak mu to jde a jak to dokáže, tak dost namotivuje a zvedne v tomto sebevědomí. Možná nám ho slečna Ryšavá zvedala až moc :), ale pocit to byl dobrý, opravdu jsem tam neblekotal páté přes deváté a dalo se na to dívat, ani jsem se za sebe nijak na tom videu nestyděl, a to se na fotkách/videu nevidím a ani neslyším rád.

Dva dny utekly jako voda, přetáhli jsme tak o 1-2 hodinky. Dojem z toho mám výborný, bylo to pro mě něco nového a trochu to odbouralo můj spíš negativní postoj k soft skills. Takže doporučuju všem, ta počáteční tréma opravdu brzo odpadne, aspoň pokud budete mít takovou instruktorku jako my. :) Musím říct, že cena mi přišla celkem vysoká (14000 Kč bez DPH za 2 dny včetně ubytování ve 4-hvězdičkovém hotelu, obědem, snídaní...), ale za prvé mi to platila firma, za druhé v Praze ty ceny prostě jsou vyšší a za třetí na takové kurzy asi chodí lidé, co je opravdu využijí a vrátí se jim to.

Shrnuto a podtrženo, školení se mi opravdu líbilo, budu na to vzpomínat a věřím, že do budoucna to někdy využiju.

Poslední semestr přede mnou

Neuvěřitelné se stalo skutečností! Dostal jsem se do posledního semestru dělícího mě od závěrečných státnic! Byl to boj a prodral jsem se s odranýma ušima, či spíš celou lebkou, ale zvládl jsem to. Ale postupně.

Jak jsem psal loni na konci semestru, čekaly mě tento zimní semestr 2 předměty: SIN (Inteligentní systémy) a MAT (Matematické struktury v informatice). Semestr začal pozvolna, zároveň jsem i nastoupil do nové práce. V půli semestru byly dvě půlsemestrální písemky, z nichž MAT dopadla celkem dobře, ale SIN se povedl opravdu bídně: 0 bodů. Na to, že ten předmět dělám už potřetí, tak je divné, že to dopadlo takhle špatně. Ne nadarmo se asi o zkouškách z toho předmětu říká, že otázky jsou každý rok stejné, ale odpovědi jsou jiné. :-)

Dalším úkolem bylo vypracovat projekt do SIN; dělal jsem se spolužákem, který shodou okolností také opakoval, takovou esej o inteligentních dopravních systémech. Tady musím dodat, že na projekt jsme použili nový nástroj Google, a to Google Wave, opravdu se to na takové věci hodí.

Musím si ale rýpnout do OpenOffice, který nám po napsání celého dokumentu udělal pěknou patálii se vzorečky, jak jde vidět na obrázku zde. Naštěstí se nám to podařilo opravit (vytvořením celého dokumentu komplet znova). To je poprvé, co mě OpenOffice takhle zradil.

Další zradou bylo, že i když na obhajobách nepadlo ani slovo, tak jsme z toho pak dostali jen nějaké 3/4 bodů. No co se dá dělat, myšlenkové cesty profesorů jsou nevyzpytatelné.

A pak přišlo zkouškové. Šel jsem do toho s tím, že musím zvládnout oba předměty, jinak hrozí vyhazov. První byla matematika, která se mi bohužel moc nevyvedla - komplet jiné příklady a pořád jsem tomu nerozuměl tak, jak bych chtěl. Učit se to ze skript opravdu nemělo smysl, chtělo to počítat a počítat příklady. Které ovšem ve skriptech nebyly.

Další zkouška měla být z předmětu SIN. Kvůli nižšímu počtu bodů z projektu a 0 bodů z půlsemestrálky jsem měl strach, jak to dopadne. S kolegou, s kterým jsem dělal projekt, jsem se vrhnul na společné učení, celé odpoledne jsme strávili řešením minulých písemek, a to opět za vydatné pomoci Google Wave. Písemka se pak podařila hned napoprvé, sice "jen" 45 bodů, ale pořád to byl vůči ostatním nadprůměr, tak jsem byl spokojený.

Další byla na řadě matematika. Domluvil jsem se s jednou, podle mě doslova geniální, spolužačkou na doučování. Celé odpoledne jsme seděli u příkladů, počmáral jsem hromadu papírů a hlavně hlouběji pochopil, co se tam v té matice hlavně chce. Takhle moc jsem tu matiku nikdy nechápal, tak jsem si věřil, že to dám. Přišel jsem na zkoušku a odcházel jsem s pocitem naprosté katastrofy. Za pár dní jsem se dozvěděl výsledek - dostal jsem nejméně bodů, co jsem kdy z té matiky měl. Což mě celkem dost štvalo, protože když jsem dřív, co jsem se na to "učil" jen přečtením skript, měl víc bodů... Hodně se na tom podepsal i stres, když jsem vyšel z přednáškovky, začaly se mi výsledky objevovat před očima.

Co se dá dělat, začalo učení na třetí, poslední termín. Spolužačka se opět nabídla, že pomůže s příkladama. Zase jsme řešili příklady, počítali, v rámci možností mi to celkem šlo, možná pomaleji, ale vše jsem spočítal. Nastoupil jsem na zkoušku, opět zapůsobil stres (to člověk ani neví, kolik je 5*5 :-) a odcházel jsem s pocitem, že jestli to vyjde, tak to bude o chlup.

O chlup to nakonec po 5-denním pekle čekání na výsledek bylo. Konkrétně o 3, dohromady jsem měl 47 bodů (potřeboval jsem 50). Nejprve pocity beznaděje, pak jsem se rozhodl, že ještě zabojuju a zkusím to.

Vzal jsem si dovolenou (té jsem na zkoušky atd. vyplácal taky celkem dost), ještě se spolužačkou zkonzultoval pár věcí a šel na náhledy písemek. Nehorázně jsem se tam zapotil, to vám musím říct. Ale dokázal jsem v těch svých čáranicích najít jeden řádek s modus ponensem, kterého si při opravování nevšimli. Přidal mi 3 body a 50 bodů bylo doma!!

Radost neuvěřitelná, překonal jsem ty nejtěžší předměty a dostal jsem se ve studiu dál, než při tom neštěstí před 2 roky kvůli předmětu TIN. V letním semestru mi už zbývá jen jeden předmět, diplomka a pak vrchol mého kuropění - státnice. Snad to všecko půjde dobře a na ten titul dosáhnu... bude setsakramenstky vydřený.

Suma sumárum 2009

Blíží se konec roku 2009, tak je čas si trochu zabilancovat a podívat se, co se povedlo a nepovedlo.

Na začátku roku jsem měl zkouškové, které se neneslo ve veselém duchu. Krom toho, že mě opustila motivace dělat školu kvůli vědomostem, tak se mi ještě i podařilo onemocnět a nemoc se podepsala na mé účasti na zkouškách. Zkrátka a dobře, 2 předměty mi kvůli tomu přešly do dalšího roku.

Dále jsem pracoval jako živnostník-programátor. Musím uznat, že práce na živnosťák není nic pro mě. Má to jedinou výhodu - práci doma. Ale nejsem workoholik, práce mě nebavila tak, jak bych si představoval (webové služby v C# .NET, to opravdu není můj šálek kávy), takže jsem v březnu podal poslední faktury a skončil s tím. Dalším důvodem, proč jsem přerušil práci, bylo to, že v letním semestru jsem měl pořádný nával předmětů a práci bych u toho nestíhal.

Letní semestr proběhl tedy celkem v pohodě, až na předmět Simulace a modelování, kde se mi vůbec nepovedl projekt (respektive myslel jsem, že je OK, ale opravujícímu se něco nezdálo) a dostal jsem za něj mizerný počet bodů, který se mi na závěrečné zkoušce nepodařilo dohnat. Naštěstí mi to až tak moc nevadilo, protože kvůli zimnímu semestru jsem stejně nucen školu o rok prodloužit.

Někdy začátkem června jsem začal hledat práci. Oproti loňsku jsem si všiml, že krize zapůsobila i na obor IT: zatímco loni jsem chodil na 2-3 pohovorech denně, letos jsem byl jen na 3 pohovorech dohromady.

Práce mi naštěstí vyšla, ani jsem to neočekával, trvalo jim delší dobu, než to všechno vyhodnotili, mně pomalu docházely finanční zásoby. Od srpna jsem tedy programátor ve firmě ANF DATA, dceřinné společnosti firmy Siemens, a programuju jako normální zaměstnanec v jednom kanclu v Brno Businness Parku v super kolektivu (mezi lidma je to lepší, než být furt zavřenej doma), typ práce mě baví (C++, Unix, sítě), plat je taky fajn... doufám, že tam vydržím co nejdéle. Prošel jsem zkušební dobou, tak snad to se mnou tak špatné není. :-)

O prázdninách jsem byl po 3 letech na mé milované dovolené v Biskupicích, kam jsem dřív rok co rok jezdíval. A bylo to skvělý, jedna z nej dovolených, co jsem zažil. Potkal jsem bandu nových lidí, celý týden sranda, sport, bazén... vůbec se mi odtamtud nechtělo a stýská se mi po tom ještě teď. :-) Ale co už, další rok jsem tam zas!

Také jsem nastoupil do (doufám!!!) posledního ročníku na FIT VUT. V zimě jsem měl jen 2 předměty, v létě budu mít 1 (+ diplomka a státnice), tak to zatím zvládám i s tou prací na plný úvazek. Už to fakt chci dodělat. Navíc už mi je 26 a tak musím platit školu, vychází to na něco přes 8 tisíc korun za semestr.

Od bráchy jsem dostal k narozeninám + Vánocům jeho starou Škodu Favorit 135. Konečně jsem začal řídit častěji než jednou za 1-2 měsíce půjčeným dědovým autem a hlavně mi to šetří dost času. Už jsem do něj sice vrazil asi 3000 Kč na různý opravy, ale jsem za to auto rád.

To by byl ve zkratce můj rok 2009. Až tak moc se toho asi nestalo, ale když už, tak to byly celkem zásadní věci. Příští rok mě čekají asi taky dost zásadní věci, hlavně co se školy týče. Tak uvidíme, jak se to vyvrbí.

Půlka léta za mnou...

A protože jsem dlouho nic nepsal, je čas aspoň na nějakou menší rekapitulaci.

Škola mi skončila už někdy koncem května. Zbývá mi ještě 1 rok studia (doufám, že úspěšně zakončeného!), v zimě budu mít 2 předměty, v létě 1 předmět + diplomku a státnice. Je toho tedy celkem málo a protože všechny ty předměty jsem navíc už dvakrát měl, rozhodl jsem se, že si zkusím najít práci na trvalý úvazek. Přece jen stav účtu už se snižoval... navíc musím kvůli chybě v minulé firmě, kdy mi omylem nainkasovali 2x výplatu, vracet pár desítek tisíc. Peníze jsou prostě potřeba.

V červnu se mi na LinkedIn se mi ozval jeden pán z firmy Acision, zda bych nechtěl dělat v jejich firmě. Nabídka mě celkem zaujala, tak jsem na ni kývl a čekal na pozvání k pohovoru. To bohužel nepřicházelo a nepřicházelo. Zhruba za měsíc jsem dostal oznámení, že Acision už přestalo nabírat lidi, že další nábor bude až někdy v srpnu. Hmm, tak nic.

Zadal jsem si inzerát na jobs.cz, obešel pár personálních agentur a šel jsem do první firmy zkusit štěstí: Redhat. Známá Linuxová firma, dělat tam by mohlo být zajímavé, přece jen je to parketa, na které se pohybuji už několik let. Pohovor asi 3-hodinový, uvolněný, pohoda. Dokonce jsem tam potkal i jednoho člověka, kterého znám občas od vidění. Za týden však přišel mail, že dali přednost uchazeči s větší praxí. No co se dá dělat.

Nabídky na pohovory se letos nehrnuly tak moc, jak to bylo loni (to jsem chodil na 2-3 pohovory denně!), až po nějaké době se mi ozvali z firmy ANF Data (dceřinná společnost Siemensu). Šel jsem tam, pohovor byl taky v pohodě... a pak týden čekání na odpověď. Musím dodat, že abych si zkrátil pauzy mezi čekáním na přijetí něčím užitečným, že jsem chodil dělat brigádu tam, kam jsem před lety chodil pořád - sekat trávu do travní školky. :-) Nějakou tu tisícovku na obživu jsem si tam vydělal, tak hladem neumřu. :)

Zkoušel jsem i opět urgovat firmu Zonerpress, kam jsem loni v srpnu poslal svou část překladu knihy Migrating to IPv6. Doposud mi nepřišla nějaká zpráva, zda dostanu zaplaceno a kolik, originál knihy mi stále leží doma.

Na druhou polovinu srpna plánuju dovolenou - opět do Biskupic, kam jsem jezdíval rok co rok už snad od 11 let. Těším se na to a rozhodl jsem se pro změnu - s kámošem plánujeme do Biskupic dojet na kole! Je to nějakých 75 km. Protože na takové vyjížďky nejsem zvyklý, zkouším teď trénovat a jezdit menší úseky 20-30 km, abych si zvykl na to kolo. Napoprvé jsem teda ujel "omylem" 60 km, zadek mě po tom bolel jak čert. :-D Ale během té jízdy jsem měl telefonát, že jsem přijat do firmy ANF Data! Radost převeliká. :-)

Takže v pondělí nastupuju, jsem zvědav, jaký to tam bude, snad se rychle uchytím a bude tam oboustranná spokojenost. Už mám nějakou zkušenost z AVG, jak to v takových firmách asi funguje, tak snad se adaptuju rychle.

Takže to je moje polovina prázdnin, uvidíme, jak bude vypadat druhá.

Školní suma sumárum

Rok se sešel s rokem a opět je tu konec školního roku. Loni jsem byl vyhozen ze školy kvůli nezvládnutí jednoho předmětu, podal jsem si však znovu přihlášku a magisterský obor začal tentýž rok na podzim opakovat. Bohužel mi nebyla uznána spousta předmětů kvůli novotě ve školním řádu, takže jsem v podstatě neměl vůbec žádnou úlevu, co se počtu předmětů týče. Co chybělo hlavně, tak byla motivace. Opakovat víc jak půlku předmětů znova, často jsem musel psát znovu projekty, které mi z předchozího studia také nebyly uznány, to prostě na náladě a chuti do studia, zvlášť po již strávených 5 letech na škole, neprospěje. Popravdě už jsem i uvažoval o tom, že s tím seknu, programovat přece umím, práci najdu... ale když už to mám takhle rozdělaný, tak to musím dodělat. A taky kvůli rodině, která do toho školského systému a možnosti uplatnění na trhu práce prostě nevidí a jedinou měřitelnou hodnotou je titul Ing. před mým jménem. :-) Nejhorší je "nátlak" prarodičů ve stylu "já se chci dožít toho, že budeš inženýr", brr...

Takže tento rok jsem zvládnul úspěšně většinu předmětů, včetně nenáviděníhodné teoretické informatiky. Bohužel se mi v zimním semestru nepovedly dva předměty, SIN a MAT; holt jsem se moc soustředil na ten TIN a doufal jsem, že je zvládnu taky (protože už jsem je kdysi zvládnul, oba tyto předměty mi ale nebyly uznány). Z letního semestru si do dalšího roku vezmu SNT, kde jsem získal jen 5 bodů ze 30 z projektu (nebylo to sice dokonale dodělané, ale minimálně 15 bodů jsem si dle mého zasloužil). Popravdě mi to tak vyhovuje víc, nedokážu si představit, že bych v tomto předměty nadupaném roce (měl jsem jich dvakrát více, než co bych měl ve standardním "státnicovém" semestru) ještě dělal diplomku a učil se na státnice, to bych prostě nezvládl. Příští rok tedy budu mít v zimě 2 předměty, v létě 1 předmět + diplomka + státnice, tedy to vypadá na plno volného času na učení a koncentraci na konkrétní předměty, takže bych to měl zvládnout. Navíc jsou všechny tyto předměty státnicové, aspoň si je zopakuji těsně před zkouškou.

Protože ale nebudu mít moc předmětů a věcí do školy, budu si opět shánět nějakou práci. Nějaká nabídka se už před pár dny objevila, tak uvidíme na pohovoru, co to bude zač. Od práce si slibuji zdokonalení se v programování (hrozný, jak člověk za rok vypadne z toho, co předtím dělal 3 měsíce na plný úvazek) a těch 30 tisíc hrubého plat. Taky čekám nějaký pravidelný životachod; ta nepravidelnost, co mám při studiu, mě jednou zabije. :-)

Takže snad to příští rok už konečně vyjde, věřím tomu.

Nový foťák a nová webová galerie

Před pár dny jsem se rozhodl, že si konečně koupím digitální fotoaparát. Ten v mobilu mi kvalitou nestačí, v podstatě nic neumí, jen fotit zašuměné 2Mpix fotky, které se hodí tak možná sem na blog. Rozhodl jsem se pro nějaký kompakt, nepotřebuju zrcadlovku, zas takový blázen do focení nejsem, a to do 5000 Kč. Po delším vybírání (elektroniku prostě vždycky vybírám "na míru") jsem se rozhodl pro Canon IXUS 85 SI. Procházel jsem obchody a hledal, kde jej mají nejlevnější. V Datartu jsem však objevil jiný, lepší a prý poslední kus, tak jsem šáhl po něm. Je to Olympus FE-5010, barva magenta (tu bych bral klidně jinou, ale mně na vzhledu zas tak moc nesejde).

Doma jsem hned samozřejmě otestoval, nafotil některé pavouky a začal jsem přemýšlet, kam s těma fotkama. Z internetových fotoalb jsem si vybral Picasa od Google, jenže tam mě trápilo to omezení na max 1GB fotek.

Rozhodl jsem se proto, že rozjedu na svém domácím webserveru svou vlastní webovou galerii. Následovala instalace a konfigurace MySQL, PHP, lighttpd, vše se zdárně podařilo, nasadil jsem webovou galerii Zenphoto a začal tam ládovat fotky. Jsem celkem spokojenej s výsledkem.

Takže ode dneška bude většina mých zajímavých fotek zde: http://kobylnice.net:22001/~m1c4a1/galerie/.

Chci auto!

I když se považuji za celkem velkého fandy životního prostředí a jsem zastánce (minimálně mírné formy) tzv. ekoterorismu, protože lidé se sami od sebe dobrovolně o prostředí starat nezačnou, dospívám v posledních týdnech k tomu, že potřebuji auto a že jezdit zdejší MHD je stále méně vyhovující.

Někdo, kdo žije přímo ve městě a jezdí mu tramvaj před domem každých 5-10 minut, nemusí co řešit. Já ovšem ve městě nežiji, ale hodně mých činností se v něm odehrává (škola, tréninky, nákupy, ...) Cestování do Brna a zpět je tedy u mě na denním pořádku. Bohužel nevyhovující.

Vezměme si typický příklad: potřebuji se dostat na přednášku, která začíná v 13 hodin. Autobus, kterým to ještě stihnu, jede v 10:30.

1. 9:45 - 10:30 -- vstávání, snídaně, hygiena, oblíkání, cesta na zastávku 500 metrů od domu
2. 10:30 - 11:05 -- cesta přecpaným autobusem do Brna, kde člověk celou tu půlhodinu stojí a čichá smrad pomočených důchodců
3. 11:05 - 11:35 -- cesta tramvají městem ke škole, někdy si tam i sednu
4. 11:35 - 13:00 -- čekání na přednášku; ano, 1,5 hodiny. To proto, že předtím mi nejel líp autobus.
5. přednáška trvá obvykle 2 hodiny, tedy do 15:00
6. 15:00 - 15:35 -- cesta tramvají k autobusu
7. 15:35 - 16:05 -- čekání na autobus (odpoledne jezdívají 2 autobusy za hodinu, tak to někdy stihnu i o půl, ale to málokdy)
8. 16:05 - 16:40 -- cesta přecpaným autobusem domů
9. 16:45 -- konečně doma

A teď to samé s autem:

1. 11:45 - 12:30 -- vstávání, snídaně, hygiena, oblíkání
2. 12:30 - 13:00 -- cesta autem přímo ke škole po rychlém okruhu, netřeba se proplétat městem
3. přednáška 2 hodiny
4. 15:00 -- 15:30 -- cesta domů autem

Takže celkové časy (nepočítám v to přednášku):

• hromadná doprava: 9:45 - 16:45, tj. 5 hodin vyplýtvaného času na cestách, kde se nedá ani nijak učit nebo něco číst, protože vesměs stále stojím kvůli důchodcům, kteří často nijak vábně nevoní.
• osobní doprava - 11:45 - 15:30, tj. necelé 2 hodiny na cestách, navíc v pohodlí a soukromí vlastního vozu.

Neříkám, že to vždy vychází tak špatně, někdy dojedu akorát rovnou na přednášku a z přednášky třeba hned stihnu autobus domů, tak se z toho stanou "jen" 3 hodiny cestování. Ale je třeba vzít v potaz další nevýhody, co plynou z cestování MHD:

• tzv. "mrtvý čas", jak já říkám době, kdy čekám třeba hodinu na autobus a tu hodinu nemůžu začínat nic nového, protože stejně "za chvíli" půjdu na zastávku
• potřeba neustále si hlídat čas; souvisí to s výše zmíněným. Chtěl bych jít ještě nakoupit, ale ujel by mi autobus a musel bych hodinu čekat - typická otázka skoro každého dne
  
• člověk najednou něco potřebuje nebo zmešká autobus a do města se prostě nedostane
• někdy autobus nejede z města až přímo k nám, ale otáčí se ve vedlejší vesnici, musím jít tedy 3 km pěšky (a takto chodím v podstatě už 3 roky každý týden, co jdu večer z tréninku)
• absence nočních rozjezdů - chci-li jet do Brna, musím počítat s tím, že půjdu někdy ve 3 ráno 5 kilometrů pěšky a nebo si počkám do 6 do rána, než jede první autobus z města
• zápach a nepříjemné chování spolucestujících - to je na samostatnou kapitolu. Výše zmiňovaní "prochcaní důchodci", půlhodinová jízda se řvoucím děckem v kočárku, puberťáci pouštějící si z mobilu nahlas nějakého drsného hopera, "nepřizpůsobiví spoluobčané" bavící se přes celou tramvaj, jak kdyby tam byli sami

Hlavně mě ale mrzí ten zabitý čas cestováním. Když si vezmu, že jezdím do Brna do školy už 5. rok skoro den co den, tak jsem v MHD strávil měsíce čistého času. Tady všechny tyto nevýhody pro mě prostě přebíjí ty jediné 2 výhody, co hromadná doprava má - že je to levné a je to ekologičtější, než cesta vlastním autem. Jak začínám pomalu vydělávat, tak mi ten první bod ani tolik nevadí, tisícovka za čtvrt roku se dá přežít.

Zkrátka a dobře, nejspíš si začnu šetřit na nějaké ojeté auto kolem 50-80 tisíc, už mě to v autobusech přestává bavit.

Jak se informatik dostane k datům odevšad

Tak si takhle sedím ve škole a najednou dojde v cca poledne SMSka, že mám urgentně poslat jeden pracovní email. Protože se tento den dostanu domů až v 10 večer (2 přednášky + trénink), objevil se tu průšvih - jak se k těm datům sakra dostat??

Problém byl následující: daný soubor se nacházel na virtuálním stroji vmware na XPčkách, tento virtuální stroj běžel na notebooku s Linuxem, který byl uspán a navíc ještě za NATem a zvenčí k němu tedy nebyl přístup.

Pro běžného smrtelníka asi neřešitelný problém, pro informatika výzva! :-D

První, co jsem musel udělat, a co považuji za nejméně technickou záležitost, bylo zavolat telefonem babičku, aby mi ten notebook otevřela a tedy ho probudila z režimu spánku. To se naštěstí povedlo. Další spásou je, že mám doma ještě jeden počítač s Linuxem, který mi funguje jako datový server, a mám na něm povolené forwardování portu SSH. Připojil jsem se tedy k tomuto serveru a od něj jsem se již opět přes SSH připojil k notebooku.

Fajn, jsem na notebooku, ještě se dostat do vmware a vytáhnout z něj data. To byla asi nejproblematičtější část, protože vmware potřebuje přístup přes grafické rozhraní. Na notebooku jsem tedy narychlo zkompiloval VNC server a spustil (plus nějaká ta čas žeroucí konfigurace a čtení manuálových stránek). K datovému PC jsem se připojil s povoleným X-Forwardingem, tedy mohl jsem na dálku spouštět X-aplikace a tedy i vncviewer. Ze školy jsem se tedy připojil přes NAT k datovému PC, spustil vncviewer, tím jsem se připojil k vncserveru na notebooku a spustila se mi X-Window. V nich už jsem snadno spustil vmware a Windows XP. Troška problémů vzniklých kvůli různému rozlišení se nějak přenesla. Hlavní nevýhodou bylo, že toto řešení bylo nechutně pomalé, překreslení celé obrazovky trvalo tak půl minuty. Nicméně jsem se k mému vytouženému souboru dostal, překopíroval jej do sdílené složky, ke které jsem měl přístup i z Linuxu, z Linuxu jsem jej utilitou scp překopíroval do školy a ze školy jej mail klientem poslal do práce. Voilá! :-D

Doufám, že už k takovýmto komplikacím bude docházet minimálně. Už ať jsou všechna data a software k mání na Internetu a budu mít ke všemu přístup odevšad. :-)

Škola za mnou a přede mnou

Tak mi tento týden končí semestr. Ještě teda čekám na zkoušku z předmětu SIN, ale popravdě myslím, že jsem to nedal. Ono je to už ale jedno, protože se mi hlavně nepodařila dát matematika (MAT). Tu jsem již v předchozím studiu dal (podobně jako SIN), bohužel mi nebyla uznána a tak jsem ji musel opakovat a teď si na mně smlsnula.

Ale hlavně jsem po 2 neúspěšných letech zvládl teoretickou informatiku (TIN)!! Ano, ten předmět, který způsobil můj vyhazov ze školy. Mám z toho nehoráznou radost, nejtěžší předmět studia za mnou! MAT a SIN se dá příští zimní semestr, zas tak těžký to není, jen jsem tomu nevěnoval takovou přípravu, protože jsem se soustředil na TIN.

Příští týden začíná letní semestr. Protože jsem nedal povinný předmět, nemůžu psát diplomku a zúčastnit se státnic, ty mě čekají až další léto, půjde-li vše dobře (a nebo možná následující leden v zimním semestru, to budu zjišťovat až pak). Tento semestr mě tedy čeká normální studium, ještě budu muset 2 předměty zaregistrovat navíc namísto diplomky, která je za 10 kreditů. Čekají mě tedy následující předměty:

1. Agentní a multiagentní systémy - již jsem dělal, taktéž mi to nebylo uznáno. Snad mi tam bez problémů uznají ten projekt, co jsem už udělal. Co si pamatuji, tak předmět mě zas tak moc nebavil, hodně nicneříkající teorie a vzorečků ala MAT. Ale už aspoň tuším, co čekat, tak snad to půjde.
2. Kryptografie - toto téma mě celkem zajímá, takže jsem zvědav, jak předmět mé představy uspokojí. Přednáší to docent Hanáček, s ním jsem zatím nic neměl, tak uvidíme.
3. Petriho sítě - strašák letního semestru. Nemám o něm moc informací (s Petriho sítěmi jsem se setkal jen stručně v jednom předmětu), jen jsem si kdysi prolistoval v knihovně brožuru tohoto předmětu a bude to peklo. Přednáší to profesor Češka, tedy ten samý, co přednášel teoretickou informatiku. A předmět samotný na ni navazuje. Proto se na něj radši pořádně zaměřím.
4. Simulační nástroje a techniky - tento předmět jsem již také dělal a celkem mě bavil. Přednášel doktor Peringer a to mu jde celkem dobře. Doufám, že uznají i můj projekt (simulace padání zrn písku :-); už nějak tuším, o co jde, tak to snad zvládnu. Jen je třeba dávat na Peringerovy špeky na zkouškách.
5. Pokročilé operační systémy - i tento předmět jsem již dělal a nebyl mi opětovně uznán. Takže zase spoléhám na uznání projektů. Samotný předmět byl myslím v pohodě, je to o Linuxu & spol., takže celkem pohodové téma, jen toho bylo moc.

Zbylé předměty ještě promýšlím, v pondělí půjdu na studijní oddělení si je nechat zapsat. Pravděpodobně vezmu nějaké lehčí předměty, asi Internetové aplikace a nějaký předmět věnující se počítačové grafice.

Předmětů tedy budu mít dohromady 7, což je celkem dost na 1 semestr, ale pokud mi uznají v ostatních předmětech projekty, neměla by to být taková zátěž. Zvládnu-li to všechno udělat, budu si nejspíš příští školní rok brát jen ty předměty, co jsem nedal (MAT + SIN), takže pak by bylo učení úplně pohoda. Jen to musím tento semestr ještě vydržet.

Shrnutí roku 2008

Konec roku se blíží, tak abych si udělal nějaké shrnutí (a napsal více příspěvků za prosinec, než jen jeden :-), sepíšu tu měsíc po měsíci, co mě letos potkalo.

Leden

Zkouškové období. Protože mi hrozilo vyhození kvůli předmětu teoretická informatika, nedělal jsem ten měsíc skoro nic jiného, než že jsem se učil na ni.

Únor

Teoretická informatika nevyšla, následoval vyhazov ze školy v posledním ročníku magisterského studia. Čímž se celkem změnily vyhlídky minimálně na následující rok. Objevil jsem Facebook.

Březen

Nic závažného se ten měsíc nestalo, dával jsem si oddech od školy a od všeho. Překládál jsem knížku Migrating to IPv6.

Duben

Shánění práce, první pohovory. Celkem jsem koukal, jakej je o informatika všude zájem. Nakonec jsem získal práci jako programátor v AVG Technologies, kde jsem se spoludílel na tvorbě Linuxové verze antiviru, programoval jsem v C++.

Květen

První měsíc skutečné práce, jiné než zametání a sečení trávy. :-) V AVG se mi líbí. Navíc mám celkem pravidelný životachod, navštěvuju pravidelně posilku, kickbox, dostávám se do formy. S lidma od kickboxu jsem byl předvádět kickbox na workshopu capoeiry.

Podařilo se mi smazat obsah celého diskového oddílu, nejhorší byla ztráta 200 stran překladu knihy Migrating to IPv6, který jsem dělal celkem dlouho. Neúspěšné pokusy o obnovení, žádné aplikace nedokázaly vytáhnout data ven.

Také jsem byl na Animefestu, několikadennímu maratonu plného anime filmů.

Červen

Arena Cup 2008 - můj první kickboxový turnaj. Zúčastnil jsem se dvou turnajů, v lightcontactu a fullcontactu. Fullcontact jsem prohrál, vyfasoval jsem zkušeného chlapa s 15-letou boxerskou zkušeností. V lighcontactu jsem získal 1. místo.

Firemní "školka v přírodě" aneb teambuildingová akce AVG. Konala se v hotelu Orea u Devíti skal v Čechách. Kousek odtamtud jsme měli kdysi školní výlet, nostalgie! :-) Vyzkoušel jsem si poprvé lezení na stěně a paintball.

Červenec

V AVG jsem dostal padáka. Údajně kvůli tomu, že jim nevyhovovalo, že jsem hodlal od září dál pokračovat ve studiu; kdoví, jaká byla pravda. Každopádně zkušenost velmi dobrá, jsem rád, že jsem tam dělal aspoň chvíli.

Podařilo se mi obnovit ztracený překlad, téměř low-level magie s daty na disku.

Také nás čekalo malování pokojů po loňském zatopení.

Srpen

Kamarád mi nabídl, že bych mohl dělat práci u něj ve firmě PDS. Přijal jsem, potřeboval jsem si však vytvořit živnosťák. Takže jsem od srpna živnostníkem. Následuje seznamování s C# .NET, Visual Studiem, Oracle, XML, SOAP... a pomalé pokroky v nové práci.

Září

Rozbil se mi notebook, což mě celkem zbrzdilo s prací, nakonec byla špatná RAMka a disk. Naštěstí ještě vše v záruce, oprava trvala cca týden.

Co se počítačů týče, rozhodl jsem se zkusit na pár měsíců Gnome.

Říjen

Věnováno programování, moc volnočasových aktivit jsem neměl. Nastoupil jsem i nově do školy, bohužel mi díky nařízení nového proděkana neuznali fůru předmětů, takže mám v podstatě stejně předmětů, jako kdybych normálně chodil do školy. Bojím se, jak to půjde s prací stíhat.

Listopad

Škola + práce. Hlavně v práci tlačí deadliny, jsem v tom začátečník, takže mi to nejde jako zkušenému programátorovi, celkem fofr, až mi z toho vlasy šediví. Nakonec se to nějak podařilo. Na nic jiného ten měsíc nebyl skoro čas.

Prosinec

Zasloužená výplata, co by mně měla vystačit tak 2-3 měsíce. Začínám se tedy naplno věnovat škole, projektů je kopa, některé mi uznali, některé ne.

Taky svátky, Vánoce a tak... proletělo to, ani jsem si skoro nevšiml.

Takže to byl můj rok 2008. Celkem hektickej, ne moc úspěšnej, ale bohatej na některý zážitky, co jsem předtím nepoznal. Snad bude další rok lepší. :-)

Malá večerní siesta aneb Jak to u mě šlape

Poslední dobou blog celkem zanedbávám. Ne, že bych to dělal úmyslně, důvodem bylo to, že jsem měl poslední týdny celkem dost nabitý prací. 7 příspěvků za 2 měsíce? To jsem měl dřív za 14 dní.

Co jsem celou tu dobu dělal? Pro firmu PDS jsem programoval webové služby generující SOAP zprávy, psané to bylo v C# .NET a Oracle, týkající se správy provozoven subjektů. Na první pohled se mohlo zdát, že jde jen o jednoduché dotazy do databáze, ale bohužel to není zas taková pravda. Navíc jsem bojoval částečně se samotnou technologií, ale myslím, že teď už bych udělal webovou službu stejného ražení o dost rychleji. Ale tak to bývá u všeho.

V současnosti už je to víceméně dopsané a čekám na hlášení o chybách, abych to mohl případně opravit. Takže mám teď o dost víc volna mohlo by se zdát. Toto volno se ale snažím vyplnit programováním do školy, protože kdoví, co se v práci vyvrbí a jak to bude probíhat, tak abych pak neměl nějaký nepříjemný skluz nebo bodové ztráty za chybějící projekty. Během následujících 3 týdnů mě čeká jedna půlsemestrálka za druhou, doufám, že to budu zvládat. Ale věřím si... hlavně nepokonit teoretickou informatiku a matematiku, dva nejnáročnější předměty a ostatní půjde samo.

Jinak jsem se práce nepráce rozhodl zase chodit aspoň trochu cvičit. Celkem mi vadilo, že jsem byl zavřenej celý dny doma a 10 hodin jsem programoval, pak už byl večer a nemělo cenu nikam jezdit. Takže teď chci aspoň 2x týdně do posilky a 1x na kickbox. Hejbat se člověk nějak musí. Koupil jsem si jako motivaci protein od Weidera, tak snad mi to vydrží. Musím říct, že to je celkem nevýhoda práce doma; když jsem dělal v AVG, tak jsem vždycky po práci zašel po cestě do posilovny, teď musím jet extra do Brna a zpět, což ty 3 hodiny sežere. Z toho aspoň hodina posilka, to už jsou 4 hodiny pro práci ztracený. :-/ Pomalu, ale nijak vážně, začínám přemýšlet o autě... možná za rok, dva si nějaký koupím. Ježdění autobusem má totiž tu nevýhodu, že to tu jezdí jednou za hodinu a to čekání na autobus je mrtvej čas, kdy se nedá nic začínat. To samý cesta zpět na zastávku + čekání. Ono se to nezdá, ale toto zabere na cestování velkej podíl času. Navíc už 3 roky chodím týden co týden po kickboxu 3 kilometry pěšky, protože k nám večer nic nejezdí - další zabitá půlhodina.

To by bylo o mně asi vše a doufám, že napíšu brzo něco zajímavějšího. :-)

Rozbitý notebook

V pondělí se mi přihodila taková nemilá věc. Odskočil jsem si na 15 minut do obchodu pro rohlíky, vrátím se k zapnutýmu notebooku a co nevidím - zhaslá obrazovka. Myslel jsem, že jen naskočil nějaký úsporný režim, obnovit se z něj se však nepodařilo. Po dalších neúspěšných pokusech následoval reset. Notebook ani poté nanaběhl. Jen se rozsvítila na chvíli LED dioda disku, zahučel větrák a ticho.
Další den ráno jsem vyrazil do servisu ho reklamovat - ještě necelý 2 měsíce mu zbývala záruka. Tam ho bez problémů převzali, otestovali, řekli, že to nejspíš bude deska a že si mám pro něj v pátek dojít, že by to už mělo být.

Takže jsem tei až do pátku bez notebooku! Bez mé pravé ruky! Pravda, mám doma PC, ale to už má cca 7 let a poslední půlrok na něm nějak divně funguje grafické rozhraní - chvilka práce v něm se rovná zatuhnutí počítače a následnému resetu. Asi něco špatného s hardwarem. Bezproblémově funguje pouze linuxový terminál, tedy příkazová řádka. Moje jediné programy, co používám, jsou tedy finch (textová verze Pidginu), irssi a elinks (+ ncmpc na poslouchání hudby). Nepodařil se mi rozjet mplayer či cokoliv, co by zobrazovalo obrázky přes framebuffer či svgalib, takže vidím jen a pouze písmenka. :-( Nějak to přežiju.
S elinksem zjiš>>uji, jak jsou dnes všechny weby dělané na moderní prohlížeče: přihlásit se na facebook či na nějakou lehce složitější stránku se téměř nedá. Jsem zvědav, jak blogger vezme tento příspěvek, který taky píšu v linksu, snad jsem to nepsal zbytečně. :-P

Co mi hlavně vadí, je to, že do pátku nemůžu pracovat. :-( vmware na tomto starém PC nerozjedu (a kdyby ano, tak nerozjedu v WinXP+Win2003 Server + Oracle + Visual Studio 2003), tak musím čekat... Snad to spolupracovníci pochopí.

Malování domu

Dnešní víkend byl zasvěcen malování domu. Pravidelní čtenáři ví, že se nám povedlo (díky vadnému bojleru) vytopit a promáčet stěny po celém horním patře našeho domu. Zdi již proschly a ani nebylo moc poznat, že se tu nějaká katastrofa udála. Každopádně fleky tu byly stále a proto jsme se rozhodli, že vymalujem.

Malovaly se 3 místnosti - v pátek se dělal můj pokoj, v sobotu obývák a v neděli bráchův pokoj. Nejvíc času nezabralo samotné malování, ale stěhování nábytku a uklízení nehorázného bordelu, co přitom vznikl, vysávání, utírání prachu, čištění koberců, záclon, oken, vyhazování starých věcí a oblečení, utírání barvy - prostě takovej generální úklid. Trocha barvy mi ještě zbyla, tak jsem se rozhodl vymalovat i záchod a koupelnu.

Malování se zúčastnila téměř celá rodina, přece jen toho bylo hodně (a ještě to není komplet, brácha se rozhodl udělat si novou podlahu, takže není sklizeno).

Ale konečně je zas na pár let klid. Z původní žluté barvy mám nyní bílou, přece jen je to praktičtější (barva prosvítá a tak se musí při změně barvy dávat více vrstev, barva je navíc dražší), domeček je čistej, jak nebyl snad od dob, co byl postavenej.

Jo a na poslední fotce je idylka, kterou jsem trávil večer po úklidu - ke štěstí mi stačí zásuvka, židle, switch, pár kabelů a notebook. :-)

Jak jsem se stal nezaměstnaným

Ne, nebudu přepisovat známou povídku Šimka a Grossmanna. :-) Bohužel, situace se nevyvinula příznivě a v současné práci v AVG Technologies jsem dostal oznámení o zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Důvodem bylo to, že pro firmu nebylo výhodné mě mít na plný úvazek, když jsem hodlal dál pokračovat ve studiu na FIT VUT. Ne, že bych z toho měl vyloženě radost, práce mě tam bavila a celkově mi to tam přišlo prima, ale musím uznat, že dělat 8-10 hodin denně, dojít domů a ještě stíhat něco ve škole (FIT VUT je celkem náročná na čas kvůli projektům), to by dalo asi hodně zabrat. No ale už tam mají za mě náhradu, taky Michala. :-)
No co už, stalo se... jako zkušenost to určitě byla a jsem rád, že jsem to zkusil. Možná vyjde nějaká ta diplomová práce, kterou bych pro ně mohl udělat a třeba se tam za rok dva vrátím. Uvidíme.

Takže je na čase hledat něco nového. Nejprve jsem měl obavy, že budu muset zase lítat v obleku v těch hicech po pohovorech, ozval se mi ale dlouholetý kámoš a spolužák Pavel, že bych mohl dělat s ním... podmínky mi tam přijdou fajn, sám Pavel tuto práci stíhá už nějaký ten rok při škole (stejné, kterou dělám i já), tak věřím, že tam to nějak zařídit půjde. Mělo by to být programování v Javě + Oracle BPELu; sice mám raději C++, ale tak proč to nezkusit, mohlo by to být zajímavé. Takže už studuji BPEL Cookbook, v Javě a Oracle už jsem kdysi něco málo dělal, tak snad se brzo ujmu.

Firemní školka v přírodě u 9 skal

V pondělí jsem jel společně s pár desítkami lidí z firmy na teambuildingovou akci do hotelu Orea Devět skal. Odpoledne po práci byl sraz na Lidické nasedlo se do patrovýho autobusu (samozřejmě jsem se nacpal dopředu, abych měl výhled, kolikrát člověk něčím takovým jede :-) a po zhruba 2 hodinách projíždění vesničkami jsme dorazili na místo. Co mě překvapilo, bylo, když jsme projeli okolo hotelu Gaudeamus (který je od Orea Devět skal tak 1 kilometr), kde jsem byl před lety s gymnáziem na školním výletu. Trocha nostalgie, no. :-)
Dostal jsem se na pokoj, seznámil se se spolubydlícím z oddělení dokumentace. Následovala večeře v podobě švédských stolů - nevěděl jsem, co sníst dřív a když už jsem myslel, že jsem okoštoval všecko a už jen tiše funěl, dovezli další várku dobrot... na to jsem už fakt neměl. :-D
Druhý den ráno snídaně (zase švédské stoly a zase jsem se přežral), poté prezentace o firmě a pak oběd - popravdě jsem neměl vůbec hlad, ale to by byl hřích, to jídlo nesníst! Takže se mi to do sebe podařilo nacpat, ještě moučník a už jsem měl plný i plíce. :-) Prostě jídlo tam bylo výtečný, nemohl bych tam být pořád, za chvíli bych měl rozměry jako ten bernardýn, kterého u hotelu měli - velkej jako statný prase, kdyby si stoupl na zadní, byl by vyšší než já, prostě úplnej baskervill, dobře živenej pejsek. :-)
Po obědě jsem se byl vykoupat, ale jídlo mě táhlo dolů :-D, tak jsem toho radši nechal. Následoval zlatý hřeb akce - sportovní odpoledne. Byli jsme rozděleni do týmů, nás bylo 5. Úkoly spočívaly v různých soutěžích, které protrénovaly týmového ducha a hlavně se díky nim dobře seznamovalo - nejsem žádnej seznamovací extrovert, takže jsem tuto akci víc než vítal. :-)
Namátkou vyberu - prolézání skrze oka v síti provázků, aniž by se člověk provázku dotknul (takže člověka musel zbytek týmu vlastně protáhnout); přelézání přes volejbalovou síť vysokou cca 160 cm za pomocí klády, ani kláda ani tým se nesměl sítě dotknout; lyže, ve kterých ťapalo víc lidí zaráz a museli ujít určitou vzdálenost bez pádu za co nejkratší čas. Mými favority byla horolezecká stěna, paintball a "bublik", ani na jednom jsem předtím nebyl, takže mě to dost bavilo. Na stěně dostaly zabrat prsty, ale vylezl jsem to až nahoru, u paintballu jsem nechal při útěku před svištícími kuličkami v bahně botu a bublik (to je v podstatě něco jako běhací klec pro křečky, akorát do toho lezli lidi a jezdilo to po vodě :-D) dal taky pořádně zabrat.
I když jsme to nečekali, náš tým soutěž vyhrál (do firmy jsem pak přivezl vítěznou trofej - porcelánovýho jelena, snad jim to tam nebude moc překážet :-D). Večer soutěže pokračovaly, tentokrát v duchu tvorby vína. Víno zde představovaly nafouknuté balónky a v jednotlivých soutěžích se týmy snažily vytvořit z nich co nejvíce "vína". Soutěže byly prokládány koštem vína... musím říct, že jako absolutní vinařský barbar jsem to moc neocenil (víno mi prostě nechutná), ale aspoň jsem tam poznal, že různá vína opravdu chutnají trochu jinak. :-D Pak následoval opět večer plný jídla a zábavy.
Ráno opět snídaně a autobusem tradá zpátky do Brna. Školka v přírodě se myslím vydařila, aspoň u mě spokojenost maximální. AVG si prostě svoje zaměstnance hýčká. :-)

Nepíšu, vím

Poslední dobou sem na blog skoro vůbec nepíšu. Ne, že bych neměl nápady, to spíš naopak, v hlavě se mi kupí a furt si říkám "Sakra, o tomdle bych mohl napsat do blogu!". Nejspíš je to prací, protože ta mi zabere skoro celý den - vstanu v 6, dorazím do práce, někdy se mi podaří skončit "už" kolem páté a tak si ještě zajdu sem tam zacvičit, domů dorazím po sedmé nebo osmé hodině večer, takže už se tak maximálně najím, prolítnu net, dám si hodinku večerní siesty a jdu spát. Cokoliv jiného dělám v podstatě jen o víkendech, proto si těch 2 dnů volna vážím daleko víc, než dřív. :-) I nádobí mi teď hnilo v dřezu skoro 14 dní, protože jsem se k tomu prostě nedostal.
V práci mě to ale baví; zezačátku to šlo ztuha, než jsem se oťukal, ale cítím, že tomu rozumím víc a budu snad svoje tempo tvorby zrychlovat (a snad to poznají i ostatní :-) V programování se zdokonaluju, ono taky aby ne, když jsem s tím programovacím jazykem ve styku denně; to, co jsem dřív dělal pomocí příruček a ověřování na netu, teď dělám automaticky z hlavy. Neříkám, že umím C++ dokonale, to je věda na celej život. :-) Zlepšení tam ale určitě je a je jen dobře, to se musí zažít a C++ mi musí kolovat v tepnách vedle červených krvinek.
Blíží se moje 2. výplata, z které už něco budu mít! :-) První totiž jen srovnala debet na účtu na nulu, navíc jsem nedělal plných 20 pracovních dní. Takže teď snad konečně budou penízky, který půjdou na nový čočky a ... no nevím, co dál, jsem spořivej typ a co já budu dělat s tolika penězama teď? :-D Ale ono se něco najde. :-)

Dál mě příští týden čekají 2 podstatné události. 13.6. (ano, je to pátek, snad se něco nepokoní :-) budu mít zápis na FIT VUT. Opět do oboru inteligentní systémy, nakonec mě vzali a já doufám, že tu školu už pokořím. Jen se bojím toho, jak to bude vypadat s uznáváním předmětů; jestli projde ta novota, že nebudou uznávat předměty s hodnocením E, tak to bude hodně blbé. :-(
Den poté, 14.6., mě čekají závody v kickboxu na Arena Cupu. Bude to můj první závod a bude to rovnou full contact. Tak jsem zvědavej, jak to dopadne. Poslední měsíc jsem se snažil zhubnout, abych sedl do váhové kategorie do 80 kg, bohužel to není v mých silách, nejspíš prostě žeru blbě. Takže mám 83 kg, do závodů to vidím na 82 kg, tak jako tak budu ve váhové kategorii 81-90 kg, což je pro mě nevýhodný, protože budu váhově u spodní hranice. Holt se budu muset spolehnout na rychlost. Hlavně si věřit a nebrat to jako sparring a soupeře nešetřit... no uvidíme, o tom určitě ještě napíšu. Tento týden před zápasem se chci věnovat namísto posilky spíš zvyšování rychlosti a pružnosti, abych v ringu nebyl dřevěnej. Nejdu do toho s tím, že vyhraju 1. místo, ale aspoň jeden zápas bych pro vlastní dobrej pocit vyhrát chtěl. :-)

Takže to je o mně pro pravidelné čtenáře (ti se nejspíš dají spočítat na prstech jedné ruky, ale aspoň něco :-D) všechno. Pokusím se zkusit psát více, ale nic nezaručuju.

Animefest 2008

Včera jsem se byl podívat do Brna na Animefest. Co to je? "Animefest je každoroční setkání fanoušků japonského komiksu – mangy a animovaného filmu – anime." Nepovažuji se sice za ortodoxního otaku, ale na některé anime filmy se podívám rád (koneckonců si tu můžete prohlédnout články s tagem anime, které jsem napsal). A proč si nerozšířit obzory a podívat se, jak to na takové akci vypadá.

Dojel jsem tedy do kina Scala, kde se akce pořádala, a už u vchodu jsem si všiml spousty lidí v převlecích jejich oblíbených postav z anime seriálů. Usadil jsem se do plného sálu a koukal. Měl jsem už dopředu zhruba vybráno, na co se tam budu dívat, protože jsem odpoledne šel ještě na trénink a další den se hrály seriály, které mě moc nezaujaly. Po shlédnutí některých ukázek jsem celkem žasl, na co všechno se dá vymyslet téma k seriálu - nepřijde vám třeba téma knihovníků a ochrany knih trochu zvláštní? :-) Takže k jednotlivým ukázkám, co jsem viděl:

Minami-ke - Toto je zrovna typ seriálu, který opravdu není pro mě. Záběry ze života dospívajících školaček a jejich přehnaná řešení problémů, týkající se často objevování sexuality... Jako mrknout na jeden dva díly bez problémů, ale vidět celou sérii by mě asi zničilo. :-)
Následovala Cosplay soutěž, neboli předvádění kostýmů. Bylo vidět, že si s tím někteří dali opravdu hodně práce a vypadá to dobře. Někteří si v těch kostýmech dokonce troufli chodit
po městě. :-)
Druaga no To: the Aegis of Uruk - ukázka ze seriálu zasazeného do fantastického světa bojovníků. Ne, že by mě to téma nezajímalo, ale přišlo mi to takové utahané, bez šťávy, občas tam proběhnul nějaký vtípek, ale asi bych ten seriál nesháněl celý.
Toshohan Sensou - Válka knihoven. Zajímavý nápad a celkem chytlavé podívání. Děj se odehrává v budoucnosti, kdy byl zaveden zákon o kvalitě médií, na jehož dodržování dohlíží Výbor kvality médií, protipólem je zvednutí pravomocí knihoven (tzn. knihovníci prodělávají vojenský výcvik a běhají mezi regálama s automatickýma zbraněma, divná představa :-). Nevypadalo to zle.
Pak jsem šel na trénink a vrátil se do druhého sálu B. Bakaly (jsem si to pro sebe nazval Sál Valhaly, líp se mi to pamatovalo), kde se promítal film Stranger -Mukou Hadan-. Krásně udělaný anime film zasazený do samurajského Japonska, žádné kalhotky ani filozofování, ale pěkná ponurá řežba plná usekaných hnátů a krvavých bitev. Tento styl anime filmů mám nejraději, mě prostě ty pokémonoviny nějak neberou. Tomuto filmu dávám jedničku s hvězdičkou. Hůře dopadla příprava spuštění filmu, první půlhodinu nemohli organizátoři rozjet film se zvukem. Ale stálo to za to.
Pak jsem šel podívat na další film - Appleseed Saga Ex Machina. Graficky dokonalé dílo, některé majestátní scény obřích měst a bitev byly na plátno jak dělané. Děj už tak silný nebyl, ale není třeba dělat ze všech anime scifi filmů něco ala Ghost in the shell. :-)
Real Drive - také zajímavý námět, tentokrát ze života potápěčů budoucnosti. Aneb hledání pravdy v moři.

Tím pro mě Animefest skončil. Trval až do dneška do poledne, ale ty seriály už pro mě podle popisu nebyly tak zajímavé, některé jsem viděl, tak by to nemělo smysl. Celkově se mi Animefest líbil, zajímavá relaxace na víkend. :-) Nepopsal jsem samozřejmě všechno, co na akci bylo - různé kvízy, soutěže ve tvorbě vlastních anime videí atd. Ale to už bylo spíše pro opravdové zanícence, já tam šel hlavně poznat nějaké nové anime filmy a trošku nakouknout na tu otaku kulturu.

Trénink kickboxu na soustředění capoeiristů

Byl jsem pozván s trenérem z kickboxu Lukášem na workshop capoeiristů do Ořechova. To abychom předvedli jeden trénink kickboxu, aby děcka získala rozhled i o jiném bojovém sportu. Cesta do Ořechova byla útrpná, autobus narvanej k prasknutí, jeden postarší pán si stěžoval stylem "nevychovaný, nevychovaný, nevychovaný, ... a žádal pana řidiče, ať si děcka za ty batohy připlatí - trochu to připomnělo scénu z Cimrmanovy hry Ztráta třídní knihy ("debil, blbeček, debil, blbeček, ...) :-)

Dorazili jsme do Ořechova do místní tělocvičny, převlíkli se a než dorazilo rádio s hudbou, dali jsme si trochu fotbalu. Už tam se začalo ukazovat, že to bude záběr na nohy, konkrétně na chodidla. Poté začal samotný trénink. Klasika rozcvička, strečink... pravda, bylo to trochu delší, než naše normální tréninky, kde jsme omezení hodinou, ale tím líp. Ukázalo se ale, že běhání bosky po parketách dělá na nohách celkem šrumec, puchýře mám ještě teď a to mě za pár hodin čeká další trénink kickboxu. :-)
Po rozcvičce následoval samotný trénink, ukázka pár základních úderů a kopů a jejich kombinace. Nato si všichni sedli do kolečka a trenér předváděl nějaké ty kopy a údery do lap s vybranými dobrovolníky. Následoval "zlatý hřeb večera", ukázka sparringu a pro nás to bylo vše. Capoeiristi tam budou ještě celý víkend cvičit a cvičit.
Podíval jsem se ještě na nějakou ukázku capoeiry, vypadá to hezky. Není to tak kontaktní sport jako kickbox, spíš mi přijde, že tam jde o tu radost z pohybu, o to "vyblbnutí" se... Vizuálně to rozhodně vypadá zajímavě.
Pak už jen sprcha a párek s chlebem a cesta domů (stihl jsem to tak tak). Celkem příjemně strávené odpoledne a večer. Samotný workshop byl taky fajn, ale trénovat v takovým davu pořád bych asi nemohl - věkové rozdíly tam dělají svoje a "uhnat" hlavně malý děcka, aby dělala to, co se má, je oříšek. Nicméně pokud se někdy v budoucnu objeví podobná příležitost, nebudu proti si to zkusit zas. :-)
Časem by z toho měly být nějaké fotky, jak budou, určitě sem nějaké dám.

Aktualizace:
Jak jsem slíbil, dávám sem pár fotek. Jen teda z té naší akce a kde jsem i já! :-D Na ostatní fota (beze mě :-) se můžete podívat zde.

Rozcvička

Nějaký to roztažení na začátek.

Asi nějakej úhyb před Lukášovým front kickem :-)

Sparring

A tady jsem s "dobrovolníkem". :)

První týden práce

Píšu sice trochu později, ne přesně po týdnu, ale přece. První týden práce v AVG je za mnou. A uteklo to celkem rychle. Bál jsem se, po zkušenostech z předchozích (manuálních) brigád, že těch 8 hodin práce se povleče nehorázně pomalu a první týdny to bude psychický utrpení, než otupím a zvyknu si. Naštěstí tomu tak není.
Z bezpečnostních důvodů (a proto, že jsem to měl ve smlouvě) se nemůžu o detailech práce rozepisovat nijak dopodrobna. Nechtěl bych mít potom průšvih, že jsem popsal nějaké implementační detaily. Sice kdoví, jestli sem na tento blog vůbec někdy nějaký zaměstnanec AVG zabloudí; jestli ano, tak zdravím. :-) Riskovat ale nic nebudu.
Co ale můžu snad prozradit (krom platu, ten také říct nesmím :-), tak je typ práce a prostředí, kde dělám. Práce spočívá ve spolupráci na portování AVG na Linuxovou/Unixovou platformu. O AVG jako produktu jsem slyšel už od gymplu, až teď mám přístup ke zdrojovým kódům a co mě překvapilo, je obrovská rozsáhlost tohoto projektu. Člověk vidí po spuštění AVGčka jen to grafické rozhraní a ví, že mu to "nějak" prohledává počítač na viry. Jenže pod tím stojí gigabyty (ano, GB) zdrojáků a dokumentace. Sám dělám jen na malinkatém úseku tohoto obřího projektu a i tak toho mám kopec, respektive - mám tam furt co dělat. :-) Se školními projekty se to holt nedá srovnávat.
Den utíká celkem rychle, protože programování mě baví a ono když se člověk zažere do těch zdrojáků a luští, jak to tam vlastně funguje a co má vlastně udělat (programování totiž není jen o ťukání kódu do klávesnice, ale hlavně o návrhu a vymyšlení algoritmu, jak to bude fungovat, jak to bude provázáno atd., napsat to už je záležitost znalosti syntaxe).
I když jde o velkou nadnárodní společnost (zaujalo mě, že AVG má hlavní mateřskou firmu v Nizozemí, byť je to původně česká firma. Holt daně jsou daně) a prostředí vypadá na první pohled takové to typické "vyžehlené americké" - čisté chodby, moderní vybavení, meetingové místnosti - je tam kupodivu celkem dobrá "rodinná" atmosféra (bude trvat, než zapadnu, nejsem člověk, co navazuje dvakrát snadno kontakty) a hlavně taková uvolněná. Nikdo nade mnou nestojí s bičem a nekodím 8 hodin denně s adrenalinem v žilách, že něco udělám blbě. Ráno dojdu, udělám si čaj, občas si skočím pro nějaký rohlíky do sámošky, mám svůj počítač se svým systémem, kde si můžu dělat co chci (hodil jsem si tam Ubuntu 7.10), a svým tempem si datlím do počítače a objevuju, jak to funguje. Dneska jsem konečně napsal první kus kódu, ono zorientovat se v tom a pořádně pochopit zadání je celkem důležité, tak mám ze sebe radost. Snad mi to tak půjde dál a líp a líp a snad se ve firmě ujmu.
Taky tam bývají takový ty "manažerský" výmysly, jako motivační emaily, adaptační školení a teď jsem se dozvěděl, že pojedu na nějaký 3-denní teambuildingový výlet do přírody. Programátoři budou chodit po lese a u táboráku zpívat písničky o ANSI C normě. :-) Ale jsem zvědavej. :-)
Co mě ale hryže, je pracovní doba. Není to vina AVG, ale práce jako takové. Jako student jsem si vstával kdy jsem chtěl, šel spát kdy chtěl, do školy jsem šel taky jak se mi chtělo... tady to nejde. Snažím se chodit brzo, ideálně už na sedmou (tzn. v 5 ráno musím vstávat), abych měl v 15:30 padla a mohl třeba ještě něco udělat. Dojdu domů tedy ideálně nejdříve o 16:40. Praxe je však taková, že tam zůstávám o něco déle, ostatní tam zůstávají déle (workoholici :-) a mně je jako nováčkovi blbý se vždycky zvedat domů jako první. Takže už jsem tam byl pár dní 10-11 hodin a domů jsem dojel v 8 večer. To je akorát na najezení, vyspání a ráno znova do práce. Nechtěl bych, aby se můj mimopracovní život skládal jen z myšlenek na volno o víkendu... snad to nějak ještě udělám. Třeba posilku jsem teď vynechal úplně, než se zapracuju a zjistím, jak to bude chodit... no popravdě jsem i trochu nachcípanej, tak to nechci pokoušet. Holt tam budu muset chodit navečer a domů dojedu tak v 9 a budu kaput úplně. :-)

Jinak už mám podanou a zaplacenou přihlášku na školu, tak bych měl snad být od června zase student. Snad tu školu budu zvládat i s prací. Takže se jdu teď vykoupat a zítra hurá do Brna.