17.4.09

PirateBay - vinni nebo nevinni?

Před pár hodinami padl rozsudek na autory obrovského torrent serveru PirateBay. Výsledek - obžalovaní jsou vinni (článek zde nebo česky třeba zde). Proti tomu se samozřejmě zvedla vlna nevole ze strany počítačových uživatelů.
Osobně si myslím, že rozsudek padnul právem. Předem říkám, že nejsem žádný andílek a semtam si taky něco stáhnu. Ovšem počítám s tím, že kdyby se u mých dveří objevila policie, že ponesu následky. Je to prostě výměna pohodlnosti sosání z domu za riziko zatčení či pokuty. Na druhou stranu rozhodně nepatřím k sosalům, co denně postahují gigabity filmů, mají terabyty diskových kapacit a ve svém okolí jsou známí jako "zeptej se Franty, ten má všechno".
Autoři PirateBay věděli, že díky jejich serveru se šíří téměř výhradně warez a filmy, tedy autorsky chráněný obsah. Toho legálního obsahu tam bylo takové minimum, že to lze zanedbat - primárně to prostě byl tracker určený k sosání warezu. Nebudu říkat nelegálního materiálu, to vysvětlím později. On už jen název PirateBay ukazuje na jakousi paralelu se softwarovým pirátstvím.
Teď k té legálnosti: neznám sice švédské zákony, ale předpokládám, že budou v tomto podobně nedokonalé, jako ty naše. U nás je například legální tahat hudbu a filmy (pozor, ne software!), nesmíte je ale šířit dál. Ten stahovač ví, že to, co dělá, není morálně správné, přesto mává paragrafy, které toto nemají ošetřené.
Podobně to je i s PirateBay. Předpokládám, že autoři trackeru spoléhali na tuto (či podobnou) skulinu v zákonech a počítali s tím, že Warner Bros, RIAA a další mají pravomoce pouze na území USA. Když se na to podíváte selským rozumem, je jasné, že minimálně pomáhali šíření warezu a nic proti tomu nedělali, i když věděli, že díky jejich serveru se šíří terabyty autorsky chráněného obsahu. Koneckonců, tak to bylo i v rozsudku: "assisting in making copyright content available". V ČR by se to mohlo nabalit na nějaké napomáhání páchání trestného činu. Hlavní viníci jsou skutečni ti, co torrent stáhli a začali stahovat a sdílet autorsky chráněný obsah, ale proč proti tomu autoři PirateBay nic nedělali? Naopak rozšiřovali kapacity serverů, zrychlovali linky.
Proto říkám, dobře, že to dopadlo takto. I když se to nám jako běžným lidem líbit nebude, svá práva mají i tvůrci filmů. Argumentem je, že jsou filmy (kina) moc drahé... ale to pořád není důvod, proč to stahovat. Když nemám na auto, znamená to, že ho můžu ukrást? Je snad ze zákona mé právo mít přístup k filmu? Osobně bych byl radši, kdyby zákonodárci toto pořádně ošetřili a vymezili, co je legální a co ne. Snad to se současným růstem Internetu nebude trvat dlouho.

12.4.09

Výhody a nevýhody ICQ

Protože hodně lidí v ČR stále používá ICQ, který už by měl dávno umřít, rozhodl jsem se sepsat nějaké výhody a nevýhody komunikačního protokolu OSCAR, tedy toho, co používá ICQ (a také Qip, Miranda, Trillian... na tom opravdu nesejde, všechno to používá stejný komunikační protokol a stejnou síť).
Výhody
  1. Používají to všichni - asi nejpodstatnější výhoda ICQ. Je to založené na silné sociální síti, která je založena na tom "používají to ostatní, musím to používat i já". Jiný komunikační protokol/program používá málo lidí, kteří jsou často neochotní mít nainstalovaný a spuštěný jeden speciální program jen proto, aby se domluvili s jedním či dvěma dalšími lidmi.
  2. Xtraz - pouze u originálního ICQ klienta. Co naplat, hry jsou a budou vždy žádané a prosté přeposílání zpráv už jen nestačí, lidé chtějí od IM klienta více služeb. Protože Internet a IM používají stále nejčastěji mladí lidé, hry jen tak z repertoáru ICQ služeb nevymizí.
  3. Ikonky a barvičky - je to tak, běžnému uživateli je jedno, jestli program funguje či nefunguje dobře, pro něj je důležitý vzhled. Několikrát jsem se setkal s odmítnutím alternativního klienta jen proto, že má "hnusné smajlíky". A to i v rámci různých verzích originálního programu ICQ.
Hmm... to je asi všechno, jiné další výhody mě nenapadají. Tak pokračujme na
Nevýhody
  1. Centralizovaná síť - znamená to, že při výpadku u AOL (poskytovatel ICQ) nefunguje komunikace přes ICQ (ale ani Qip, Trillian, Mirandu, prostě všeho, co tuto síť používá) po celém světě (nebo aspoň nějaké větší oblasti).
  2. Uzavřenost protokolu - důvod, proč Qip, Miranda a další nikdy nebudou fungovat na 100% stejně dobře, jako originální ICQ. AOL prostě specifikaci protokolu nezveřejní, tím by si pod sebou podřízlo větev a jejich produkt by už nikdo nestahoval. Zároveň bojuje proti tomu, aby jejich síť používali jiní klienti, proto občas protokol pozmění a tím vyřadí funkčnost všech těch alternativních klientů.
  3. Diakritika - toho si asi běžný uživatel nevšimne, ale u alternativních klientů to může dělat problémy, protože v protokolu není nijak specifikováno, v jaké kódové stránce se mají stránky přenášet. Klasickým příkladem je ruský Qip, který to řeší tak, že neznámé znaky nahrazuje azbukou, kterou pak vidí uživatelé jiných klientů.
  4. Reklamy - protože AOL musí spravovat servery s účty uživatelů a to není zadarmo, musí žít z reklamy, kterou je originální klient prolezlý.
  5. Licenční podmínky - asi málo uživatelů ví, že v licenci, které odsouhlasili před používáním ICQ, jsou pasáže jako že ICQ nesmí používat uživatelé mladší 13 let, že se ICQ nesmí používat ve firmách, že veškerá komunikace po ICQ je ve vlastnictví AOL. Také je v nich uveden zákaz používání všech alternativních klientů jako je Qip, Miranda, Pidgin... a tedy vás za to můžou bez náhrady odstřihnout od účtu. A také nesmíte reklamu (viz výše) blokovat.
  6. Zákaz alternativních klientů - sice zmiňováno v bodu 5, ale přijde mi to jako tak podstatná věc, že ji zmiňuji zvlášť. Alternativní klienty nesmíte podle licence používat. Jenže každý uživatel a stroj je jiný, na některých platformách (Linux) ani oficiální klient neexistuje, navíc je současná verze 6.5 neuvěřitelný žrout paměti a procesoru a na starších počítačích se téměř vůbec nerozběhne, někomu se nemusí líbit vzhled, reklamy... Oficiálně s tím nemůžete dělat nic.
  7. Nešifrováno - ICQ dlouho nepoužívalo žádné šifrování zpráv. Až od ICQ verze 6 se objevilo aspoň hashované přihlašování přes MD5 (tedy vaše heslo se odesílá šifrovaně), nicméně veškerá další komunikace je nešifrovaná a kdokoliv na stejné síti si může váš rozhovor odchytit. V případě wifi sítí ani nemusí být na vaší síti, stačí se posadit někde k vaší anténě, spustit specializovaný software a odchytávat.
  8. Nelze používat bez přístupu k Internetu - například pro interní firemní komunikaci by se hodilo, kdyby komunikace fungovala nezávisle na Internetu. Internet může vypadnout, můžou vypadnout servery AOL a komunikace je závislá na třetí straně, až to zase nahodí zpátky.
  9. Slabá rozšiřitelnost - bylo sice přidáno a zveřejněno API rozhraní pro Xtraz, ale to je dobré tak na tvorbu her (opět je třeba připomenout, že Xtraz funguje jen v originálním klientovi). Propojenost s webem, sociálními sítěmi, s jinými internetovými službami, to je na velice nízké úrovni.
  10. Nedokonalost protokolu - protokol je napsán celkem jednoduše a primitivně. Použijete-li alternativního klienta, můžete bez problémů posílat zprávy i lidem, kteří vás neautorizovali a spamovat tak donekonečna. Invisible statusy apod. mohou být houby platné, protože zpracování neviditelnosti probíhá až na straně klienta (i když tady si nejsem jist, jestli se to už nezměnilo), takže i přesto můžete vědět, kdo se před vámi skrývá.
  11. Posílání souborů - nespolehlivé, velké soubory se mi tímto nepodařilo přeposlat. Nehledě na rychlost, která bývá celkem mizerná.
Myslím, že pro představu to stačí. Napadají-li vás nějaké další výhody či nevýhody, klidně je zmiňte v komentáři.
Jako alternativu pro ICQ vidím samozřejmě free alternativu jabber. Ale o něm snad někdy jindy.

13.3.09

Metrosexuál, übersexuál, gastrosexuál a ti další

Dnes mě pobavil článek o nástupu neosexuálů. Další z řady *sexuálů je na světě. Řekl jsem si, co takhle udělat soupis všech těch možných *sexuálů, kteří vznikají v marketingových odděleních každý půlrok? Zapátral jsem po netu, žádný seznam jsem nenašel, tak ho holt udělám sám. Našel jsem ale tento článek, z kterého si dovolím vytáhnout pár vět:
Podobné pojmy prosazují marketingoví experti prostřednictvím lifestylových časopisů. Jde o to vytvořit ve čtenářích dojem, že pokud nenásledují určitý životní styl, jsou „out“ a neuspějí v náročné životní soutěži o atraktivního sexuálního partnera, o lukrativní zaměstnání, o společenský respekt ve své sociální skupině. Jakmile se podobné přesvědčení ve společnosti dostatečně rozšíří, začne to tak i reálně fungovat. Pro kosmetické a oděvní firmy je výhodné tvrdit mužům, že současnou normou je být metrosexuálem. Mohlo by se to klidně jmenovat úplně jinak -klíčové je, aby kupoval kosmetiku a oblečení.
Vůbec celý ten názor odborníka dole v článku stojí za přečtení - všichni to víme, jak to je, ale tady je to pěkně shrnuto. Všichni ti *sexuálové už mezi námi dávno jsou, i já jsem nějaký *sexuál, jen to ještě nemá marketingové pojmenování.
Podívejme se tedy na seznam různých *sexuálů (je dost možné, že to budu časem rozšiřovat podle toho, jak se to bude objevovat v médiích):
Typy *sexuálů
  • Metrosexuál - asi klasika, první *sexuál. Pojem vznikl v r. 1994 a ihned byl svázán s fotbalistou Davidem Beckhamem. Jde o muže, který především dbá o svůj vzhled, chodí do solárka, do fitka, řeší vlasy, krémy, oblečení, různé kosmetické přípravky podobně jako žena. Tito muži žijí převážně ve větších městech (metropole), i když díky módní vlně se to rozšířilo i dále.
    Jiný název pro metrosexuála by mohl být "šampón".
  • Übersexuál - jde o muže, kteří o svou tělesnou schránku dbají také, i když ne v takové přehnané míře, jako metrosexuálové. Zde však jde už čistě o marketingový trik narozdíl od názvu metrosexuál, který vznikl spontánně. Spousta metrosexuálů byla po zavedení pojmu übersexuál v r. 2005 "převedena" právě na übersexuály. Obvykle jde o starší muže - holt metrosexuální styl by už šedivějícím chlapíkům nesednul, muselo se vymyslet něco nového.
    Übersexuál má zájem o světové dění, méně se zajímá o sebe, více o přátele (vyskytuje se tedy více ve společnosti mužských kamarádů a ne pouze ve společnosti žen). Zajde si pokecat do hospody na pivo, snaží se vybírat si luxusnější věci, které nemusí nutně bít do očí na dálku, jako oblečení metrosexuálů.
    Jiný název pro übersexuála by mohl být prostě "gentleman".
  • Gastrosexuál - je muž, jehož hobby je vaření a dobrá jídla. Rád si zajde do luxusní restaurace, vyzná se ve vínech, které si umí náležitě vychutnat. Svou dovedností tak ohromuje nejen přátele, ale i ženy, které v něm vidí vhodného partnera do domácnosti. Často se obléká jako metrosexuál, nebojí se dát svůj koníček najevo.
  • Retrosexuál - opak metrosexuála, dalo by se říct. Jde o muže, který kašle na fyzický vzhled a snaží se zaujmout svou podstatou, tedy že je chlap. S nadsázkou se dá říct, že takový retrosexuál musí smrdět i z fotky. Jde typicky o muže posedávající v zakouřených hospodách u škopku, sledujících na obrazovce fotbal.
    Jiný název by mohl být "buran". Ano, i takové typy mužů je třeba nějak marketingově zvelebit a dát jim honosný název.
  • Neosexuál - je to muž, který o sebe dbá, ale své mužné znaky, jako vousy, chlupy, namakané tělo, dává na odiv. Pohybuje se tedy někde mezi metrosexuálem a retrosexuálem.
    Tento termín mi přijde nejbližší termínu "normální chlap".
  • Technosexuál - jde o muže, který je blázen do elektrických hračiček (angl. gadgety), snaží se mít nejnovější přehrávače, PDA, exotické blbinky jako USB lampičky nebo akvárka s rybičkami poháněnými přes USB kabel. Zároveň se snaží i vypadat dobře; slovo technosexuál má být složenina z "technofil" a "metrosexuál".
    Jiný název by mohl být zažitý anglický název "geek".
Je možné, že jsem něco vynechal, *sexuálové vznikají celkem rychle. Je však třeba si uvědomit, že často nejde o žádné nové objevy nebo nové módní směry, jen se v marketingových centrech někdo rozhodl nějaký ten směr pojmenovat určitým způsobem. Nenechejme se jimi zmást. ;)
Pokud znáte jiné další *sexuály, napište o nic klidně do komentářů.

7.3.09

Nový foťák a nová webová galerie

Před pár dny jsem se rozhodl, že si konečně koupím digitální fotoaparát. Ten v mobilu mi kvalitou nestačí, v podstatě nic neumí, jen fotit zašuměné 2Mpix fotky, které se hodí tak možná sem na blog. Rozhodl jsem se pro nějaký kompakt, nepotřebuju zrcadlovku, zas takový blázen do focení nejsem, a to do 5000 Kč. Po delším vybírání (elektroniku prostě vždycky vybírám "na míru") jsem se rozhodl pro Canon IXUS 85 SI. Procházel jsem obchody a hledal, kde jej mají nejlevnější. V Datartu jsem však objevil jiný, lepší a prý poslední kus, tak jsem šáhl po něm. Je to Olympus FE-5010, barva magenta (tu bych bral klidně jinou, ale mně na vzhledu zas tak moc nesejde).
Doma jsem hned samozřejmě otestoval, nafotil některé pavouky a začal jsem přemýšlet, kam s těma fotkama. Z internetových fotoalb jsem si vybral Picasa od Google, jenže tam mě trápilo to omezení na max 1GB fotek.
Rozhodl jsem se proto, že rozjedu na svém domácím webserveru svou vlastní webovou galerii. Následovala instalace a konfigurace MySQL, PHP, lighttpd, vše se zdárně podařilo, nasadil jsem webovou galerii Zenphoto a začal tam ládovat fotky. Jsem celkem spokojenej s výsledkem.
Takže ode dneška bude většina mých zajímavých fotek zde: http://kobylnice.net:22001/~m1c4a1/galerie/.

4.3.09

Chci auto!

I když se považuji za celkem velkého fandy životního prostředí a jsem zastánce (minimálně mírné formy) tzv. ekoterorismu, protože lidé se sami od sebe dobrovolně o prostředí starat nezačnou, dospívám v posledních týdnech k tomu, že potřebuji auto a že jezdit zdejší MHD je stále méně vyhovující.
Někdo, kdo žije přímo ve městě a jezdí mu tramvaj před domem každých 5-10 minut, nemusí co řešit. Já ovšem ve městě nežiji, ale hodně mých činností se v něm odehrává (škola, tréninky, nákupy, ...) Cestování do Brna a zpět je tedy u mě na denním pořádku. Bohužel nevyhovující.
Vezměme si typický příklad: potřebuji se dostat na přednášku, která začíná v 13 hodin. Autobus, kterým to ještě stihnu, jede v 10:30.
  1. 9:45 - 10:30 -- vstávání, snídaně, hygiena, oblíkání, cesta na zastávku 500 metrů od domu
  2. 10:30 - 11:05 -- cesta přecpaným autobusem do Brna, kde člověk celou tu půlhodinu stojí a čichá smrad pomočených důchodců
  3. 11:05 - 11:35 -- cesta tramvají městem ke škole, někdy si tam i sednu
  4. 11:35 - 13:00 -- čekání na přednášku; ano, 1,5 hodiny. To proto, že předtím mi nejel líp autobus.
  5. přednáška trvá obvykle 2 hodiny, tedy do 15:00
  6. 15:00 - 15:35 -- cesta tramvají k autobusu
  7. 15:35 - 16:05 -- čekání na autobus (odpoledne jezdívají 2 autobusy za hodinu, tak to někdy stihnu i o půl, ale to málokdy)
  8. 16:05 - 16:40 -- cesta přecpaným autobusem domů
  9. 16:45 -- konečně doma
A teď to samé s autem:
  1. 11:45 - 12:30 -- vstávání, snídaně, hygiena, oblíkání
  2. 12:30 - 13:00 -- cesta autem přímo ke škole po rychlém okruhu, netřeba se proplétat městem
  3. přednáška 2 hodiny
  4. 15:00 -- 15:30 -- cesta domů autem
Takže celkové časy (nepočítám v to přednášku):
  • hromadná doprava: 9:45 - 16:45, tj. 5 hodin vyplýtvaného času na cestách, kde se nedá ani nijak učit nebo něco číst, protože vesměs stále stojím kvůli důchodcům, kteří často nijak vábně nevoní.
  • osobní doprava - 11:45 - 15:30, tj. necelé 2 hodiny na cestách, navíc v pohodlí a soukromí vlastního vozu.
Neříkám, že to vždy vychází tak špatně, někdy dojedu akorát rovnou na přednášku a z přednášky třeba hned stihnu autobus domů, tak se z toho stanou "jen" 3 hodiny cestování. Ale je třeba vzít v potaz další nevýhody, co plynou z cestování MHD:
  • tzv. "mrtvý čas", jak já říkám době, kdy čekám třeba hodinu na autobus a tu hodinu nemůžu začínat nic nového, protože stejně "za chvíli" půjdu na zastávku
  • potřeba neustále si hlídat čas; souvisí to s výše zmíněným. Chtěl bych jít ještě nakoupit, ale ujel by mi autobus a musel bych hodinu čekat - typická otázka skoro každého dne
  • člověk najednou něco potřebuje nebo zmešká autobus a do města se prostě nedostane
  • někdy autobus nejede z města až přímo k nám, ale otáčí se ve vedlejší vesnici, musím jít tedy 3 km pěšky (a takto chodím v podstatě už 3 roky každý týden, co jdu večer z tréninku)
  • absence nočních rozjezdů - chci-li jet do Brna, musím počítat s tím, že půjdu někdy ve 3 ráno 5 kilometrů pěšky a nebo si počkám do 6 do rána, než jede první autobus z města
  • zápach a nepříjemné chování spolucestujících - to je na samostatnou kapitolu. Výše zmiňovaní "prochcaní důchodci", půlhodinová jízda se řvoucím děckem v kočárku, puberťáci pouštějící si z mobilu nahlas nějakého drsného hopera, "nepřizpůsobiví spoluobčané" bavící se přes celou tramvaj, jak kdyby tam byli sami
Hlavně mě ale mrzí ten zabitý čas cestováním. Když si vezmu, že jezdím do Brna do školy už 5. rok skoro den co den, tak jsem v MHD strávil měsíce čistého času. Tady všechny tyto nevýhody pro mě prostě přebíjí ty jediné 2 výhody, co hromadná doprava má - že je to levné a je to ekologičtější, než cesta vlastním autem. Jak začínám pomalu vydělávat, tak mi ten první bod ani tolik nevadí, tisícovka za čtvrt roku se dá přežít.
Zkrátka a dobře, nejspíš si začnu šetřit na nějaké ojeté auto kolem 50-80 tisíc, už mě to v autobusech přestává bavit.

Internetový Babylón

Tak jsem si projížděl nějaký videa na Youtube a pročítal reakce. Zaujala mě tam jedna věc - pár (německých) jazykových prudičů, kterým se nelíbily nějaké polské komentáře. Že když už přispívají na mezinárodní internetový server, mají používat mezinárodní jazyk, aby to bylo srozumitelné co nejvíce lidem. Tedy dle nich anglicky.
Což mě celkem pobavilo, protože angličtina, byť velmi rozšířená, rozhodně není nejčastěji používaný jazyk na světě, i když se nám to možná nezdá. Pravda, anglicky se mluví v nejvíce zemích světa, ale protože každý člověk má stejná práva, důležitý je počet lidí, kteří daným jazykem mluví. A tady je statistika, kolik lidí mluví jakým jazykem po světě:
  1. Čínština
  2. Španělština
  3. Angličtina
  4. Bengálština
  5. Hindština / urdština
  6. Arabština
  7. Portugalština
  8. Ruština
  9. Japonština
  10. Němčina
  11. Francouzština
Takže jak je vidět, kdyby Čína zrušila svůj Velký firewall, budou youtube a všechny "mezinárodní stránky" plné rozsypaného čaje jakožto nejrozšířenějšího jazyka.
Proto říkám ano jazykové multikultuře na všech těch mezinárodních stránkách, pokud mi chce někdo rozumět, naučí se můj jazyk, pokud chci já někomu něco říct, naučím se jeho jazyk. Zavádět diktátorsky jeden správný jazyk může být opravdu ošemetné.