Godspeed You! Black Emperor v Praze

Dne 23.1. 2011 byla v Praze post-rocková kapela Godspeed You! Black Emperor. Protože jejich songy miluju, rozhodl jsem se na ten koncert vydat, i když jinak koncertovej typ vůbec nejsem a natož abych za nimi jezdil do Prahy. Ale GY!BE je GY!BE...

Takže jsem si navštívil naše hlavní město a hned hurá do Paláce Akropolis. Chytil jsem flek na balkóně, což mělo výhodu i nevýhodu: viděl jsem sice shora hodně, ale přes velký reprák jsem neviděl pořádně na kontrabasáka Thierryho Amara a houslistku Sophii Trudeau. Měl jsem ale celkem dobrý výhled na vlasatého Efrima Menucka, Davida Bryanta, bubeníky Aidana Girta a Bruceho Cawdrona; pak tam hrál zřejmě i Mike Moya a Maurro Pezzente, ale to si nejsem bohužel jistý, jestli jsem tipnul jména správně. Další nevýhodou stání u repráku bylo, že to hrálo opravdu DOST nahlas.

Každopádně koncert byl fantastický, bylo skvělé vidět naživo lidi, kteří přímo živě tvoří hudbu, co se mi tak líbí. Nejsem žádný muzikant a neznám přesné termíny a pojmy a ani jak přesně se ta hudba vytváří, jen si prostě vychutnám tu božskou melodii. Muzikanti měli před sebou desku plnou elektroniky, kterou (zřejmě) dělali různé smyčky a měnili zvuk nástrojů, pódium vypadalo opravdu zajímavě. :-) Publikum nebylo moc živé, ale to u tohoto druhu hudby asi ani nejde. V "divočejších" rytmech někteří nanejvýš rychleji pohazovali hlavou (viděl jsem tam týpka, co tou hlavou házel až moc, naštěstí byl na druhé straně místnosti, asi by mě štvalo vidět celej koncert před sebou poletovat jeho háro :-), většina se jen tak pohupovala a vychutnávali si tu Hudbu.

Nepamatuji si přesně playlist, z diskuze na last.fm to bylo následovně: Hope Drone, Moya, Albanian, Dead Metheny, 09-15-00 (part 2), Chart 3, World Police and Friendly Fires, Storm, BBF3. Interprety byla radost sledovat, jak si s tím hrají - sedící David Bryant občas až extaticky dupal do rytmu, (asi) Maurro používal ke hraní na kytaru šroubovák, bubeník Bruce se u některých výkonů pořádně rozjel (bylo zajímavé vidět, jak se přizpůsobuje improvizacím ostatních, když jim dával pokyny "five, four, three...", kdy začne s další částí songu) a do sebe ponořený kudrnáč Efrim, to je taky radost pohledět. :-) Vedle sebe měl kufr s kazetami monologů, které v některých částech songů pouštěl.

Co se hudební stránky týče, tak to nemělo chybu. Na pozadí běžela na plátně projekce (vesměs nějaké abstraktní výjevy, nevím, jak zapadaly do koncepce skladeb, tak hluboko filozoficky jsem jejich pozadí nikdy nezkoumal, ale byly hezký a padnoucí). Škoda jen konce, hudebníci dohráli poslední skladbu, sbalili se a bez rozloučení odešli, aplaus přídavku nepomohl. Možná je to jen jejich image, příchod měli stejný, nepadlo od nich ani slovo.
Po koncertu jsem si koupil jedno tričko, ať mám památku. Prodávali tam i nějaká hudební CD, ale s GY!BE jsem tam žádné nenašel, jen desky a nějaké kazety; holt retrostyl. :-)

Koncert byl tedy výborný. Trochu mě tam štvalo, že si někdo okolo mě zapálil cigaretu, i když bylo v sále kouření zakázáno, smrděl jsem pak tím ještě po návratu, ale holt to je u takových akcí riziko. :-)

Přidávám i pár svých fotek, jsou z mobilu, ale lepší než nic.

40000 naposlouchaných tracků

Po delší době se počet tracků, které jsem nascrobbloval na last.fm, zvedl na další kulatou cifru 40000, a to od 3. června 2006. Last.fm mělo svoje období, kdy se rozhodlo pro většinu zemí svou službu zpoplatnit, proto jsem nějaký čas poslouchal to něco málo mp3, co mám na disku, ale brzo mě to omrzelo a ty $3 měsíčně obětuju, zas tak strašný to není.

Naposledy jsem sumarizoval u 20000 tracků před rokem, tak se podívejme, co se u mě za tu dobu změnilo.

Nejoblíbenější umělec/skupina

1. Massive Attack
2. Aphex Twin
3. Kraftwerk
4. Ry Cooder
5. Enigma
6. Neu!
7. Deutsch Nepal
8. Daft Punk
9. Death in June
10. Cosmic Gate

Jak vidno, dlouho se držící Aphex Twin byl nahrazen Massive Attackem. Do popředí se dostal Ry Cooder - jeho kytarový bluesový hity jsem si zamiloval. Obecně teď poslouchám kytarový věci víc než elektroniku. Techno, IDM a spol. mám rád také pořád, ale mezi nejoblíbenější tracky patří většinou právě tracky, které jsou neelektronické. Elektronika je líbivá, ale často na jedno brdo.

Nejoblíbenější track:

1. Billy Joel - Piano Man
2. Ry Cooder - Cancion Mixteca
3. Argema - Tohle je ráj
4. Joe Tex - The Love You Save (May Be Your Own)
5. Massive Attack - Angel
6. Tito & Tarantula - After Dark
7. Arpeggiators - Freedom of Expression
8. - 10. Angel Rada -  High Hopes Angel Rada; Massive Attack - Sly, Deutsch Nepal - Auto Gamic Drummers

Jak je vidět, změnilo se toho celkem dost. U prvních 3 songů jsem měl období, kdy jsem je poslouchal pořád dokola, proto se brzo dostaly na špici. Nicméně je za jedny z nejhezčích písniček považuju pořád.

Uvidíme, co přinesou další měsíce poslechu.

Lenny Kravitz v Brně

Do Brna přijela hudební hvězda Lenny Kravitz a já dostal možnost dělat security prácičku na jeho vystoupení. Tak proč ne, každá kačka dobrá, uvidím takovou star a ještě mi za to zaplatí. :)

V brněnském Velodromu, kde se měl koncert konat, byl sraz už v 15:15. Už od poledne pršelo a bál jsem se, že tomu tak bude i přes večer, kdy měl být koncert. Moje tušení se bohužel vyplnilo.

Potkal jsem pár starých známých securiťáků, pokecali jsme a dívali se, jak se ještě chystá plac před pódiem. A také zvukové zkoušky, které opravdu otestovaly reprověže na maximum, dunivé basy roztřepaly moje vnitřnosti a rozezvučely alarmy aut na velodromu. :)

V cca. 17 hodin jsme šli na své pozice. Tentokrát jsem vyfasoval pozici u tzv. nášlapu, tedy místa ve VIP zóně před pódiem. Od pódia jsem byl tedy cca 30 metrů; Lennyho jsem sice neviděl z bezprostřední blízkosti, ale na druhou stranu možná je to dobře, ty reprověže byly opravdu smrtící.

Pak začali pouštět lidi. Podobně jako u koncertu Rolling Stones i zde se vyskytnul zajímavý jev, kdy lidé závodili, kdo bude první u oplocení před pódiem. Větší část posluchačů představovaly náctileté fanynky, ale to se dá u chlapa typu Kravitz předpokládat. :)

A pak začalo pršet. Vyfasoval jsem sice jakousi jednorázovou pláštěnku, která byla víceméně naprd, ale pár suchých částí pak na mně snad zbylo. Nastoupila předkapela Anna F., která se celkem dobře poslouchala. Za půl hodiny byla pryč, nastalo několik desítek minut čekání a pak přišel mistr Lenny.

Musím říct, že předtím jsem Lennyho Kravitze vůbec neposlouchal a neznal od něj ani jednu písničku. Sice jsem od něj asi někdy nějakou slyšel, ale prostě mě nezaujaly. Nicméně koncert, to je něco jiného, to byl opravdu nářez, Lenny je prostě ďábel. Zpěv skvělej, vizuální efekty skvělý, komunikace s publikem skvělá... i v hustém a studeném dešti dokázal lidi v pláštěnkách a igelitkách rozeskákat, roztleskat, roztancovat. Koncert trval asi 2 hodiny, první hodinu jsem neskutečně trpěl stáním na jednom místě a klepáním kosy z promoklého oblečení, druhou už jsem si nějak zvykl a vychutnával si koncert. Lidi byli celkem poslušní, žádný problémy nebyly, takže i my securiťáci jsme si mohli Lennyho vychutnat.

Pak přišel konec, lidi odešli či byli nenásilně vytlačeni z areálu a šlo se domů. Nevím, jestli je to tím deštěm a nebo jen stáním, ale koleno mě pobolívá ještě den poté... 6 hodin stání na jednom místě v lijáku není věc, co bych chtěl zažívat nějak pravidelně. Pak ještě rozjezdem do Šlapanic, ze Šlapanic 5 km pěšky domů a hurá do postele. Každopádně díky tomu koncertu se po nějakých písničkách Lennyho podívám, líbilo se mi to dost.

20000 songů

Zhruba před rokem jsem si naposlouchal a hlavně nascrobbloval na last.fm prvních 10000 tracků. Dnes, po dlouhé době, při poslouchání průměrně 29 tracků denně, jsem dosáhl dalšího kulatého čísla a to 20000 naposlouchaných tracků. Jak se mi změnil styl poslouchané hudby a žebříček nejposlouchanějších interpretů? Nějaká změna tam určitě, porovnáte-li s tím, co jsem poslouchal před rokem. Dost interpretů však stále zůstává mezi nejposlouchanějšími. Takže podívejme se na to:

Nejoblíbenější umělec/skupina:

1. Aphex Twin
2. Massive Attack
3. Kraftwerk
4. Daft Punk
5. Deutsch Nepal
6. Enigma
7. Death in June
8. Cosmic Gate
9. Ali Farka Touré
10. Yamato

Opět jako loni, na 10. místě měl být AFX, ale protože jde o Aphex Twina, tak jsem to vyškrtl. Jak lze vidět, Aphex Twin je stále nejscrobblovanější, což ale zdůvodňuji tím, že jsem si prostě stáhl jeho celou diskografii a tak 4x ji celou kompletně poslechl. Více vypovídající je tedy spíše seznam nejposlouchanějších konkrétních tracků.

Nejoblíbenější track:

1. Queen - I Want to Break Free
2. Queen - Friends Will Be Friends
3. Arpeggiators - Freedom of Expression
4. Don Ho - Tiny Bubbles
5. Massive Attack - Angel
6. The Velvet Underground - Oh! Sweet Nuthin' (early version)
7. Angel Rada - High Hopes Angel Rada
8. Metallica - Nothing Else Matters
9. Air - Alone in Kyoto
10. Bob Marley & The Wailers - No Woman No Cry

Tady už jde lépe vidět, že některé stálice zůstaly, nové přibyly. A toto jsou písničky, které se mi opravdu líbí a poslechnu si je rád kdykoliv, narozdíl od Aphexe Twina, na kterého musí být člověk naladěn (teda na některá jeho alba).

No a ještě se musím "pochlubit" momentálním rozložením typů poslouchané hudby a tzv. OMI (Open Mind Index), který určuje, jak moc je člověk otevřený různým hudebním žánrům (přesněji různě otagované hudbě). Také je zde dobře vidět, jakou hudbu že to vlastně poslouchám, i když pod pojmem "electronic" se toho skrývá opravdu hodně.

Heavy Mental #6

Včera jsem se byl s Janou podívat na akci Heavy Mental #6 - Plug'n'Pray Edition. Začalo to v 9 večer, došel jsem tam až v 11 hodin. Viděl jsem představení zhruba 2 hodiny, což mně osobně stačilo. :-)
Heavy Mental je o ryze elektro hudbě, noisu, idm, dark ambientu - prostě takové ne zcela typické a poslouchatelné hudbě. Mně se taková hudba líbí, tak jsem si řekl, proč někdy nevylézt mezi lidi a nepodívat se naživo, jak se tento typ hudby dělá.
Nejsem nikterak vzdělaný ohledně tvorby hudby v této oblasti a jak to tam vlastně chodí. Co mně bylo jasné, že se tam tancovat nebude (ano, na některé hudební kousky se tancovat dalo, na většinu se dalo však jen trhaně kymácet a na něco se nedalo dělat nic). Připraveny byly židle a pohovky, do kterých se člověk pohodlně zabořil. Na plátně se promítala projekce, do ušních bubínků proudil noise.
Konkrétně jsem viděl interprety Matkore a Sonority. Matkore se schovával za masku čerta, prokládal elektronickou hudbu samply na elektrické kytaře, musím říct, že i vzhledem k hlasitosti to na mě byl noise až moc. :-) Pak nastoupil Sonority, který hrál více melodické melodie (aspoň zezačátku), ten se mi líbil daleko víc. Na ty jsem viděl i pár lidí tancovat.
Co mě však zaujalo, byly projekce. Ty člověk normálně při poslouchání doma nevidí. Projekce na plátně spočívaly v abstraktních mixech, zašumování a spoustě dalších efektů ničících obraz, který byl buď hodně hodně abstraktní a nebo jsem úplně nechápal, proč to tam vůbec je promítáno. Namátkou vyskakující parašutisti, lidi dobíhající tramvaj z 50. let, záběry na nalévající se šálek kávy, nápis "Rok 2000". Jak jsem se dozvěděl, "projektanti" často nemají s hrajícím mnoho společného, není to tedy domluvená projekce na konkrétní hudbu (kterou navíc autor prostě dělá za běhu). Takže hledat v tom hlubší význam je asi zbytečný, nejspíš je to tam proto, aby se lidi měli během těch několika hodin na něco dívat a neusínali :-) a zároveň v tom nehledali něco víc, než noise, rozbitý obraz.
Návštěvnost taky nebyla nijak vysoká, tak 30 lidí tam bylo. Přece jen to není mainstreamová záležitost, že ano. Celkově jsem ale spokojenej, že jsem se na něco takovýho byl podívat.

Frets on Fire

Nejsem nijak zvlášť velkým fanouškem rocku, jsem spíš na elektronickou hudbu, ale co miluju, tak jsou melodický kytarový sóla. První mě takhle uchvátil JerryC a jeho Canon Rock. Od té doby si takový strunový záležitosti vychutnávám víc, protože si u toho dokážu představit, co je to za obratnou práci prstů. Teď se ke mně dostala hra, díky které takový kytarový mágy oceňuju ještě víc.
Hra se jmenuje Frets on Fire a je ke stažení zdarma a to i ve verzi pro Windows. Je to klon hry Guitar Hero, která obsahuje mnoho songů k odzkoušení; Frets on Fire má jen 3, i když Defy the Machine se mi líbí taky moc. Popravdě - není problém na torrentech najít ten x-megabytovej balík z Guitar Hero a importovat ho do hry, a pokud nechcete krást, tak existuje několik souborů pro stažení zdarma zde.
No a v čem hra spočívá? Na "běžicím pásu" se k vám sunou jednotlivé klávesy, které musíte v pravou chvíli stisknout, případně i držet a nesmíte zapomenout ani "trsnout". Obtížnosti písniček jsou různé, můžu říct, že na Easy se dá zahrát po troše cviku nad 90% vše, ale Medium už je na mě moc. :-) U obtížnosti Amazing jsem se jen zasmál, když se mi povedlo sem tam zmáčknout pár čudlíků. :-D
Z popisu to nijak chytlavě nevypadá, ale během hry je to jiné - když cítíte, že se vám daří a hrajete jako kouzelník... no doporučuju jen stáhnout a odzkoušet. :-) Já jdu trénovat na ten Canon Rock... jak to vypadá, můžete vidět na videu:

Rolling Stones 2007 - pohled ze zákulisí

Včera se v Brně na BVV odehrála významná hudební událost - přijeli tam slavní dědouši Rolling Stones, aby zahráli svým fanouškům. Já jejich hudbu sice neposlouchám, ale jel jsem tam dělat security brigádu.

Nebyl bych to já, abych hned na začátku něco nepopletl. :-) Sraz jsme měli mít ve 14:30, takže jsem si pořád a neustále opakoval, že musím jet z domu busem ve 12:30, až se mi podařilo v těch 12:30 čekat už u BVV. :-) Naštěstí jsem se díky kámošovi dostal dovnitř dřív a "vyfasoval" jsem celkem VIP místo na hlídání (bál jsem se, že budu zas někde v dálce u plotu a neuvidím nic), a to přímo v zákulisí pódia, kde se mělo hrát. Za úkol jsem dostal hlídat kytary Rolling Stones, nikdo krom pár jedinců se speciálními kartičkami na ně nesměl sáhnout.
Takže díky této pozici jsem viděl, co vše se děje v zákulisí. Byl to tam děsnej fofr, desítky beden s různým nářadím, pod pódiem stovky kabelů, blikající diody počítačů, všecko muselo ladit a být tip ťop. Občas jsem prohodil (anglický) slovo s nějakým členem týmu... zajímavá grupa lidí. Polovina z nich byla potetovaná a celkem extragavantně oblečená, jeden z nich mi prostě chtě nechtě připomínal díky svýmu namelírovanýmu účesu a hodně volnýmu oblečení těhotnou 40-letou ženskou. :)
Zjistil jsem taky zajímavý detaily - třeba že struny na těch kytarách mění vždy po každým koncertu nebo že jedna kytara má cenu cca $100000!
Pak se začali po čtvrté hodině sbíhat lidi. Bylo to zajímavý sledovat - od brány, kde dostali lístek, se hnali jako o závod místu, kde je pouštěli jiní securiťáci po ovázání ruky růžovým páskem až k pódiu, od tohoto místa zase závod o nejlepšího fleka u pódia. :-) A všichni na sobě trička s vypláznutým jazykem, "logem" Stounů...
Po nějaké době začala hrát v mírném dešti kapela The Charlatans. Hráli cca 45 minut, leader byl takovej emouš s vysokým hláskem a patkou přes oko, ale jako celkem v pohodě myslím (i když tuto hudbu vůbec neposlouchám, Stouny taky ne, ale koncert naživo je něco jinýho).
Po nich se strhl v zákulisí další frmol, protože se stage předělávala pro Stouny. Mě postavila jejich ochranka kousek bokem, abych nezavazel, když se bude lítat pro kytary a zpátky (člověka to normálně nenapadne, že během koncertu vymění snad 10 kytar :-) Prostě se nesmělo na nic zapomenout, všechno muselo být dokonalé. Dokonce i schody tam utírali, aby na nich náhodou nějakej zpěvák neuklouzl. Zakázali nám taky používat mobily, takže z toho jsem fotky neudělal, stejně jsem stál na nevýhodném místě a ten můj 2Mpx foťáček v mobilu tak dobrej není. Ale něco málo jsem pak ze samotnýho vystoupení nakonec viděl.
Pak naběhli Stouni jako zamlada na pódium a začal koncert. Pobavilo mě, jak se o Micka Jaggera tak moc starali - když v zákulisí někam šel, tak i když tam světlo bylo, stejně mu jeho obsluha ještě svítila pod nohy baterkama, aby nááhodou do něčeho nešlápl. :-)
Pak koncert skončil, Stouni se odebrali do pavilónu G a pódium se ihned začalo uklízet. Vlastně už během předposlední písničky skládali do beden nástroje, které už nebudou třeba. Po koncertu ale začali všechno hned sklízet, návštěvníci odešli (i když ty zbývající jsme museli vytlačit, naštěstí až na pár opilců nebyl problém), zbyly jen hromady kelímků od piva. Když jsme u těch cen, jídlo se prodávalo za žetony, jeden stál 23 Kč. No a když bylo pivo za 2 žetony, klobása za 3, tak si dokážete představit, že levno tam nebylo. Navíc díky malému zájmu o vstupenky se snažili nahnat prachy, jak to jen šlo, bylo třeba zakázané si do areálu nosit svoje vlastní pití. Přijde mi to hodně hloupé.
No a pak se jelo domů, nohy a záda jsem měl z toho 11-hodinového stání odrovnaný. Ale jako zážitek fajn. :-)

Ještě přidám pár fotek, co jsem tam stihnul udělat, kvalita nic extra, ale pro představu postačí.

Tak toto jsou ty slavné kytary.

Další regál.

A tady je ta "moje sbírka" pěkně pohromadě.

Detail na jednu "skleněnou" průhlednou kytaru.

Vedle byly ještě kytary Keitha Richardse.

Toto jsou ještě jednou nářadíčka K. Richardse.

Takhle to vypadalo pod pódiem.

Tady je pár zaměstnanců.

Pohled na pódium, vpravo si všimněte Macintoshe! :)

Tak na tomto stroječku (a nejen na něm) se zpracovával zvuk ze všech nástrojů.

A tadle "složitá bedna" měla taky něco na starosti. :-)

Pohled nahoru na tu obří konstrukci, co tam postavili.

A ještě jedna fotka té konstrukce zezadu.

Brány otevřeny, příval návštěvníků začíná. Škoda, že nejde vidět ten fofr, s kterým se hnali ke vstupnímu bodu vpravo.

A takhle to vypadalo za pár hodin.

Tady hráli The Charlatans.

Je po koncertu a všecko se balí. Ten pán v černým vpravo byl ten hlavní boss, co měl všecko se stejdží na starosti.

Další záběr z rozdělávání těsně po koncertu.

Další záběr té majestátní konstrukce, tentokrát zepředu.

Takovej bordel zbyl po návštěvnících, nechtěl bych to uklízet.

Ceník z jedné trafiky, co byla od pódia celkem dál, takže tu bylo celkem levno. :)

No a toto je rozpis koncertu, co mi tam v zákulisí dali. :-)

Statistika nuda je?

Již něco přes rok poslouchám internetové rádio last.fm a poctivě scrobbluji naposlouchané tracky. Mnozí nemají "čuch" na to, k čemu to sbírání údajů o naposlouchané hudbě je dobré. Vysvětlení je celkem jednoduché, i když každý tam může najít zajímavějšího něco jiného. Díky té statistice dokážete celkem přesně říct, co posloucháte, zaměřit se na podobné umělce a tím se vám dostane váš oblíbený styl hudby víc pod nos, objevujete speciálnější zákoutí hudebních žánrů atd. Já třeba dřív měl rád "instrumentální hudbu". Pak jsem objevil "meditativní hudbu" a díky poslouchání tohoto žánru jsem zjistil, že existuje něco jako žánr ambient, dalším posloucháním jsem zjistil, že mi nejvíc imponuje dark ambient. A tak to jde se vším. Znal jsem skupinu Kraftwerk, ale o příbuzném žánru post-rock či krautrock jsem se dozvěděl až díky poslouchání podobné hudby na Last.fm.

No a abych to moc nezakecával: objevil jsem zajímavé stránky lastgraph.aeracode.org, které dokáží udělat pěkné obrazce časových os s vámi poslouchanou hudbou, čím více jste daného umělce poslouchali, tím více je v časové ose dominantní. Jeden obrázek je lepší, než tisíce slov, takže takhle nějak to vypadá - vygeneroval jsem graf z mé poslouchané hudby za poslední měsíc, graf z celého roku by tu na blogu nešel vidět:

Možná to tady tak nevyniká, ale v delším časovém úseku můžete vidět, jak se mění váš hudební vkus a kvantum naposlouchané hudby. A vypadá to hezky. :-)

Drum machine

Při třídění starých odkazů a souborů jsem narazil tady na tuto roztomilou věcičku - Drum machine. Jen se pokochejte. :-) Odkaz přímo na flash animaci (větší rozlišení)

Jsem subscriber na Last.fm

Tak jsem si díky inspiraci od Sonji zkusil zakoupit přes net "subscriber status" na mým oblíbeným rádiu Last.fm. Protože jsem ještě nikdy přes net neplatil, tak jsem na to čučel chvíli jak tele na nový vrata, ale zorientoval jsem se, zjistil, že nejlevnější to vyjde zaplatit v librách. Stálo to £1,5, což je cca 63 Kč a platí to na měsíc. Pak jsem zjistil, že mám nakřáplou platební kartu přímo na tom magnetickým pásku, budu ji muset vyměnit. :-(
Jako subscriber mám jako hlavní výhodu, že si můžu poslouchat tracky, který jsem při poslouchání označil jako Loved track. A nejen já, může to poslouchat kdokoliv - odkaz je http://www.last.fm/listen/user/m1c4a1/loved
Takže poslouchám a poslouchám, trvá to sakra jen měsíc! :-D Je skvělý znova slyšet písničky, co se mi líbily... snad se budou líbit i vám, pokud to poslechnete, i když pochybuju, nenašel jsem v ČR člověka, který by měl (podle Last.fm) stejný vkus. :))

Massive Attack - Sly a Protection

Na youtube jsem objevil 2 písničky od Massive Attack - Sly a Protection. Některé songy od Massive Attack jsem znal už z dřívějška, třeba úžasný Teardrop nebo Karmacoma, ale tady ty písničky mě prostě dostaly. Krásnej chillout, poslouchám to pořád dokola. Protection má podle mě úžasný video. No posuďte sami.

Sly

Protection

a jako bonus ten Teardrop, taky grafická lahůdka

"Weird" Al Yankovic

Po zhruba 8 letech, co "existuji" na internetu, jsem až teď objevil jednu zajímavou osobu, zvanou Weird Al Yankovic. Divím se, že jsem se o něm ještě nedozvěděl, protože je to doslova génius.
Předem píšu pro případné alyankovicofily, že o Al Yankovicovi zatím až tak moc nevím, píšu jen o tom, co jsem zatím měl šanci poznat. Tak nerejpejte, pokud nezmíním některý "nepodstatný" detail. ;-)

Kdo že to vlastně je? Je to mimo jiné zpěvák, který dělá dokonalé parodie jak existujících songů (a to nejen textů, ale i videoklipů), tak i parodie "běžného života". Samozřejmě zpívá a má texty spousty jiných písní, ke mně se dostaly ty, které je možné shlédnout jako videoklipy na youtube apod. Důležitý je však ten text, samotné video někdy může být nudné.
První, co jsem viděl, byl song The Saga begins (text) týkající se Hvězdných válek. Protože Hvězdný války mě nijak neberou, ani jsem moc nevěděl, o čem zpívá a tím jsem na něj na delší dobu zapomněl. Pak jsem však objevil superhit: White & Nerdy (text). Jakožto informatik jsem byl v té písničce jako doma, prostě to nemá chybu! :D A hned jsem se začal zajímat o ostatní songy, co Weird Al Yankovic vytvořil.
Tak třeba Like a Surgeon (text) je parodií na Like a Virgin od Madonny - i toho lva do té nemocnice dostal a jak se kroutí na tom nemocničním lůžku ala Madonna na loďce... :-D Další super věc je Amish Paradise (text), parodie na Gangsta's Paradise od Coolia. Verze Al Yankovice je ale o úplně opačném stylu života, než je život gangsterů. Dokonalá je poslední část videoklipu, která je točena pozpátku, ale rty Al Yankovice se hýbou přesně podle textu, který je normálně dopředu. Geniální! :-)
Další hezkou parodií je Bob (text) na píseň Subterranean Homesick Blues od Boba Dylana. Úžasný na této věci je, že je celá složená z palindromů, čili slov/vět, které se čtou stejně zepředu i odzadu. Moc to sice smysl nedává, ale i tak je to prostě dokonalý.
Každý určitě viděl videoklip Bad s Michaelem Jacksonem. Al Yankovic vytvořil parodii nazvanou Fat (text). Opět dokonalý - jak se ten "tlusťoch" mrštně hýbe, všechno se na něm vlní, ty ladné moonwalk pohyby a švihání vlasama... musíte vidět! :-D
Další parodie na Jacksonovu písničku Beat it je Eat it (text). Napodobování Jacksonových pohybů mu jde úžasně. :-D
Krásná parodie, kterou jsem taky poslouchal pořád dokola je You're pitiful (text), parodie na You're beautiful od Jamese Blunta. K této písničce však nedostal Al Yankovic svolení natočit videoklip... toho se ale chytli jiní snaživci (jednoho je to video, co jsem sem dal), nicméně zábavnej je ten text... lalala la loooseeeer! :-D
Objevil jsem i parodii na It's All About The Benjamins od Puff Daddyho zvanou It's All About The Pentiums (text). Společně s White & Nerdy je vidět, že Al Yankovic se v počítačových záležitostech vyzná (má dokonce i vlastní stránku na myspace).
Důkazem může být i parodie na I want it that way od Backstreet Boys zvaná Ebay (text). K tomu asi není co dodat :-), snad jen to, že video je opět jen tvorba nějakýho fanouška.
Zajímavým počinem je Gump (text) - parodující film Forest Gump.
Dalšími výtvory jsou třeba Dare to be stupid (text), parodie na Flinstonovy - Bedrock Anthem (text), plastelínový Jurassic park (text), Smells like Nirvana (text) (která paroduje i slova původního textu Smells like teen spirit, který mi nikdy smysl nedávaly), Al Yankovic ala Eminem v Couch potato (text), krásné kreslené "proti režimu": Don't download this song (text) a I'll sue ya (text), dále úsměvné "jako ze života" When I was your age (text - ten je nejdůležitější, video dělal fakt někdo na LSD), parodie na zprávy Headline news (text). Je toho moc a moc, nedá se to tu vyjmenovat všechno, pro skutečné zájemce je tu youtube a http://www.weirdal.com. Ještě dodám, že Al Yankovic je i zručný mistr polky, dokáže zahrát snad jakoukoliv písničku na její rytmus a také natočil film (UHF?), z něhož je tato ukázka: Rampo. :-)

Možná někomu přijde, že jsem tu shrnul všechno, co se dá najít na webu - ano, víceméně to tak je, aspoň to nebudu muset příště tak hledat. :-) Al Yankovic je prostě hudební génius a koukat a poslouchat jeho výtvory je na nejednu noc. :-)

Co se nejvíc poslouchá

Last.fm je šikovná věc (psal jsem o tom zde), co na tom mám hodně rád, jsou ty statistiky. Zkusím tady na základě statistik z Last.fm shrnout, co se asi tak po světě či v České republice nejvíc poslouchá.

Jak jsem bohužel zjistil, nikde není celková statistika za celou dobu existence Last.fm, ale jen za poslední týden. Takže budu uvažovat jen ten poslední týden, co jsem se díval, tak je to stejně pořád stejný.
Mezi TOP 5 nejposlouchanějších umělců a skupin ve světě patří tyto (zdroj):

1. Red Hot Chilli Peppers
2. The Beatles
3. Radiohead
4. Coldplay
5. Muse

Že z toho nic neznáte a neposloucháte? Já taky ne (občas teda Beatles), ale holt můj hudební vkus je trochu jinde.
V České republice je obdobná TOP 5 takováto (zdroj):

1. Red Hot Chilli Peppers
2. Metallica
3. System of a Down
4. U2
5. Nirvana

Opět vede rock a metal, čili žánry, co neposlouchám.
Co se obecně žánrů týče, tak je možný vzít za dostatečný měřítko tagování hudby, která se víceméně dělá hlavně podle žánrů. A TOP 10 pro nejoblíbenější žánry vypadá tedy takto (zdroj):

1. rock
2. indie
3. alternative
4. metal
5. electronic
6. pop
7. punk
8. indie rock
9. classic rock
10. hip-hop
    

Nepočítal jsem tu kategorii "seen live", protože to není styl, jako spíš otagování kapel, které uživatelé last.fm viděli naživo. Nicméně opět tu jde vidět převaha rocku, punk a podobné "kytarové" muziky, mezi tím kondenzují fanoušci elektroniky a kupodivu až dole je hip-hop (<flame>ono to bude možná tím, že hip-hop je taková dost stádová hudba, kterou poslouchají obecně řekněme "jednodušší" lidé, pro které je registrace na last.fm nadlidský úkol :)</flame>).

Koukal jsem se však po dalších statistikách, které se Last.fm týkají a našel jsem spoustu zajímavých grafů, co se toho týkají. Třeba http://megamu.com/lastfm/, kde vzniká zajímavý projekt, kde je možný vidět poslouchané kapely v závislosti na čase, výsledkem může být takový pěkný "mrak", který je vidět dole na té stránce.

Yamato

Koncert Yamato, na kterém jsem byl, byl opravdu zážitek. Konalo se to v Janáčkově divadle, moc pohodlný křesla tam nemají, normální 187 cm vysocí lidi tam sotva vtěsnají nohy, ale to je vedlejší. Důležitější bylo to představení.
Hudbu od nich už jsem nějakou našel na netu, ale musím říct, že naživo je to stokrát lepší. Člověk krom hudby vidí i to samotný představení, protože hra těch bubeníků je jedna velká souhra. Každý pohyb, každé otočení hlavy, každý úder je pečlivě nacvičen, paličky se zvedají třeba v mexických vlnách mezi hudebníky, prostě pastva pro oči. Hodně dělalo i osvětlení scény, zajímalo by mě, jestli si ti hudebníci vozí i své osvětlovače, protože to se asi Franta Opršálek, co svítí 20 let na scénu, za pár dní jen tak nenaučí. Jo a na playback taky nehráli, už jen to, že se jim tam podařilo zlomit 2 hůlky, mluví za vše. :D
Krásný bylo přímo představení Garakuta, který může znít hezky při poslouchání, ale co u toho vyváděli, to stálo za to. S malými činelami si "předávali míček", chvilku to vypadalo jako ping-pong, jen údery "míčku o pálku" bylo tvořeno třesknutím činel. 3 bubeníci předvedli dokonalou pantomimu "předávání míčku", skvěle ozvučenou... publikum se smálo a tleskalo.
Dalším zpestřením bylo zapojování publika do akce - zezačátku se lidi v konzervativním divadle ostýchali, ale pak se tam tleskalo hromadně do rytmu, zvedaly ruce atd.
Na konci dostali bubeníci pořádný aplaus, diváci stáli a tleskali, prostě úžasný! Několikrát se vrátili na scénu, 2x zahráli bonusovou skladbičku, do které se zapojili i diváci tleskáním a rozloučili se českým "děkuji". Já můžu říct jen arigato, bylo to skvělý!
Letěl jsem si pak koupit jejich CD Kami-Nari, fronta na to byla pořádná. A teď poslouchám a užívám si rytmus japonských taiko bubnů.

10000 songů

Tak jsem na Last.fm dosáhl 10000 naposlouchaných písniček (od 3. června 2006). Nezdá se to moc, ale pokud má písnička průměrně 5 minut (neposlouchám moc tříminutový popovky, často tracky, co mají třeba 20 minut), tak je to cca 35 dní čistýho času hudby.
Takže si to zesumarizuju, ať mám po dalších 10000 naposlouchaných traccích s čím srovnávat. :-) Pěkně top 10 od nejoblíbenějšího.

Nejoblíbenější umělec/skupina:

1. Aphex Twin
2. Daft Punk
3. Kraftwerk
4. Deutsch Nepal
5. Death in June
6. Ali Farka Touré
7. Clannad
   
8. Queen
9. Enya
10. Cosmic Gate

Na 7. místě by měl být AFX, ale on je to vlastně Aphex Twin, jen jeho jiný pseudonym.

Nejoblíbenější track:

1. Queen - I Want To Break Free
2. Don Ho - Tiny Bubbles
3. R.E.M. - Losing My Religion
4. Death in June - The Calling
   
5. Arpeggiators - Freedom of Expression
6. Deutsch Nepal - Auto Gamic Drummers
7. Mike Oldfield - To Be Free
8. Kraftwerk - Ohm Sweet Ohm
9. Air - Alone in Kyoto
10. Queen - Friends Will Be Friends

Zajímavý vidět, že ať už jsem velký příznivce elektronické hudby, mezi nejposlouchanějšími tracky jsou často rockové skladby. :)

Yamato je (skoro) moje!

Během celého dne jsem průběžně tak jednou za 4 hodiny poslal SMSku (podle pravidel soutěže zde), dozvídal jsem se průběžně, na jaké pozici jsem... 18, 19, 22, 26! V noci, jak odešel kámoš, jsem poslal ještě jednu a najednou jsem byl 29. Sáákra, už jen 6 SMSek a bude tu ono vítězné 35. místo!! Poslal jsem tedy SMSku ještě jednu, abych mohl zítra ráno poslat zbývajících 5 SMSsek, který jsem chtěl poslat nějak od babičky a dědy zároveň ze všech mobilů. Ale najednou vidím, že jsem 31.! Což znamenalo, že jsem o ten lístek nejspíš neměl zájem jen já! Zachvátila mě úzkost - jsem do toho vrazil přes 300 Kč a teď to nemám vyhrát??
Hned jsem se obrátil na ICQ, sice byla 1 hodina ráno, ale ještě se pár kamarádů našlo. Hned jsem je požádal, jestli by neposlali každý 2 SMSky, že jim to pak zaplatím. Naštěstí jsou na mě všichni hodní a poslali... Iveta 32, 33, ještě 2! Jana poslala 2 SMSky, bohužel z nějakého neznámého důvodu odpověď zpět prostě nepřišla. Kruci, to se snaží zvyšovat napětí?! Martin, poslední spása, poslal jednu - 34 - a pak i druhou... a vyhráááááááál!!!! Teda JÁ vyhrál! :D Takovou radost jsem neměl už dlouho. :) Jsem šťastnej jak veš v kudrnaté kštici. :-) Tímto chci všem třem ochotníkům poděkovat, ať jim to pánbůh vrátí na dětech. :))
Teď už to musí ten kámoš jen vyzvednout, někde se sejdem a 7.2. hurá na Yamato do Janáčkova divadla. :-) Jen doufám, že tam nebudu muset v kvádru nebo v nějakých podobných hadrech, nemám to rád.

Počítal jsem si, kolik jsem za ty SMSky dal, když počítám i ty 4 nevydařený SMSky, tak dohromady mě to vychází na ... 690 Kč! Což je stejně, jako bych platil v prodejně. :)) No, ale aspoň jsem si užil trochy toho adrenalinu, že. :)
Příště už ale tady na ty SMS soutěže zvysoka dlabu! :-D

Musím... jít... na... Yamato!!!

Včera jsem zahlídl na jedné reklamní ploše plakát s upoutávkou na jakýsi Yamato. Viděl jsem velkej buben, Japonsko... hmm, to by mohlo znít dobře, mám rád takovou hudbu. Safri Duo, Stomp se mi líbí už dlouho.
Jak jsem přišel domů, začal jsem o tom něco zjišťovat na netu, kdy a kde to bude a podobně. Hlavní jsou jejich stránky - www.yamato.jp, i když video z jednoho představení jsem našel až na Googlu zde (doporučuju shlédnout, lahůdečka!). Bude to 7.2. v Brně v Janáčkově divadle, ceny jsou zajímavý - nejlevnější od 690 Kč, nejdražší za 1390 Kč. :-( Našel jsem ale i na jedněch stránkách (jakých, to neprozradím, důvod pochopíte níže) možnost vyhrát vstupenky "soutěží", stačí jen zaslat SMSku se správnou odpovědí (kterou jsem si hned našel na netu) a pokud budete třicátí, tak vyhrajete. Problém je, že SMS stojí 30 Kč. Ale tak co, pro jednou to zkusit můžu. Pošlu a samozřejmě, že jsem nevyhrál, byl jsem 17. v pořadí. Navíc jsem se dozvěděl, že vyhrává každý 35. a že jde o vstupenky právě na tu nejlevnější variantu, jsem se podíval na náhled sálu pro tento titul a ony jsou to místa někde v bočních balkónech či úplně kdesi vzadu; no snad to bude aspoň dobře slyšet. :)
Každopádně pořád mi to vrtalo hlavou, dyť já sakra nikam nechodím, tak jednou za čas na takovou akci si zajít můžu, ne? Zkusím to přes ty SMSky... vypočítal jsem si, že když jsem 17.-tej a musím být 35.-tej, tak je to k zaslání 18 SMSek. 18*30 = 540 Kč, pořád mě to vyjde o 150 Kč levněji. Ale co trošku zariskovat a počkat si, až tam napíšou i další lidi a až to bude na číslu 25, tak napsat rychle 10 SMSek a vyjde mě to na něco přes 300 Kč? No jo, ale co když ti lidi myslí stejně jak já a navíc jsou bohatší, tak klidně napíšou těch 18 SMSek? Nebude lepší to radši napsat hned, ať to mám v suchu? A co když mě do toho posílání SMSek někdo vleze a zrovna tu 35. napíše on, to pak budu mít 500 Kč v prdeli a oči pro pláč. Počkal jsem si tedy až do 1 hodiny ráno, kdy většina lidí spí a tudíž nehrozí snad taková konkurence, navíc ty stránky nejsou zas tak moc navštěvovaný, tak o tom tolik lidí neví. Pak jsem se na to vybodl a řekl jsem si "napíšu ty SMSky ráno, třeba se to o nějaký číslo zvedne". Po učení se na matiku jsem šel spát, o půl páté ráno se vzbudím a furt na to myslím - co když mě někdo trumfne? Ještě vydrž, v 8 ráno napíšeš a vyhraješ... nee, já to nevydržíím! Hodinu a půl sem se tam převaloval, pak jsem vzal mobil a napsal SMS... hmm, 18.-tej, tak to moc lidí za ty 4 hodiny nenapsalo. :) Tak jsem napsal 4 SMS a najednou dojde SMSka, že "Vaši zprávu bohužel nemůžeme doručit, protože jste překročili limit pro SMS. Zkuste to prosím později. Do 2 hodin vám bude limit obnoven. Vodafone". Doprdeléééé!! Takhle mi to uteče před nosem! :-( Pokud může odeslat 2 SMS během 3 hodin, tak je to těch zbylých 15 SMS za minimálně 22,5 hodiny, krucipísek! Ale já se nevzdám... jednou za půl dne napíšu SMSku a jak se to číslo budu blížit k 35, tak si půjčím od rodiny mobily a budu psát jednotlivě z každýho z nich! Já ten lístek prostě mít musím!!!