Hloupá moderní angličtina aneb stydíme se za češtinu

Přemýšleli jste někdy, co vlastně nosíte na oblečení za nápisy? Vybíráte si tyto nápisy účelově a nebo na sebe vezmete cokoliv? Přiznám se, sám mám asi 15 let staré tričko s nápisem Hardvard Fond, které nosím na cvičení. :-) Líbí se mi trička s názorem, nějakým vtipem, co okolojdoucího pobaví. I když... koupil jsem si kdysi tričko RTFM ze seriálu IT Crowd a lidé se na mě občas dívali jak na mladého komunistu, protože neznali pointu. Toho se příště chci vyvarovat a taková trička nosit maximálně na nějaké geek srazy. :-)

Zamysleli jste se ale někdy nad těmi běžnými nápisy a značkami, které lidé hrdě nosí? Většina z nich je v anglickém jazyce. Budiž, angličtina je světový jazyk, módní, rozumí tomu skoro každý. Tedy, umí to přeložit, ale necítí význam těch nápisů. Myslím, že většinu nápisů z těchto triček byste si na sebe v češtině nevzali. :-)

Podívejme se na některé známé značky. Quiksilver = Rtuť. Horsefeathers = Koní perutě. Private member = Soukromý člen. G-Star = Hvězda G. Jistě si vzpomenete na další (klidně je napište do komentáře), já na módní značky znalec nejsem.

A když odmyslím loga, spousta lidí nosí podobné přiblblé nápisy, které by na sebe v češtině také nenavlékli. Jmenuji jen pár, co mě teď napadá: Denim = Džínovina, Love = Láska... Schválně, zkuste si prolézt šatník a zkuste podobně uvažovat, jestli byste s tím samým tričkem česky vylezli vůbec na ulic. Ale třeba jo, když i do televize jde pán s nápisem Suck my dick a ani mu to nepřijde blbý. :) Být to česky, tak ho nepustí ani za vrátnici.

Nechci být žádný módní policajt (naopak, tydle šašky, co nemají nic jiného na práci, než hledat, kdo je jak oblečenej, rád nemám), jen chci nabídnout jinej pohled na věc. Že angličtina je sice světová, ale nesnažme se být za každou cenu free cool in. :-)

Sbohem, FIT VUT

Před pár dny jsem se dozvěděl nemilou skutečnost - na FIT VUT končím. Důvody byly dva: nepodařilo se mi udělat jeden předmět (který už jsem jednou zvládl a nebyl mi uznán) a nebylo mi uznána žádost o odložení termínu odevzdání diplomové práce.

S diplomkou to bylo takové komplikované. Magisterský obor opakuji a když jsem ho měl poprvé, diplomku jsem již začal tvořit. Pak jsem byl vyloučen, znovu jsem si podal přihlášku, znovu jsem zkusil magisterské studium. Když nastal čas dělat diplomovou práci, zašel jsem za svým vedoucím, kde jsem se dozvěděl, že se v zimním semestru muselo něco podepisovat; to jsem neřešil, protože jsem myslel, že to mám vyřešené už z minulého studia. A ještě větší problém byl, že téma diplomové práce, které jsem načal, minulý rok vypracoval a dokončil jiný student (dokonce ve své diplomové práci citoval tu mou semestrální, milé :-). Musel jsem tedy vytvořit zadání úplně nové, což naštěstí ještě uznat šlo, avšak se šibečním termínem: diplomku jsem musel odevzdat komplet hotovou do 2 měsíců. To opravdu s plným pracovním úvazkem a jedním velkým projektem navíc doopravdy nešlo. Proto jsem požádal o posunutí termínu odevzdání. Tomu nebylo vyhověno, tím pádem jsem nesplnil studijní předpoklady a nepustí mě ani ke státnicím. A protože již opakuji, znamená to vyloučení ze studia. Že jsem neudělal SNT byla už jen formalita, protože k čemu by mi byl hotový předmět, když mě ke státnicím stejně nepustí (avšak musím říct, že výsledky té zkoušky opravdu neodpovídaly těm týdnům, co jsem se na ni učil; hodnocení 0 nebo plný počet bodů prostě není správné).

Kupodivu mě vyloučení nijak moc nezlomilo. Pravda, 4 roky jsem studoval a titulu Ing. nedosáhl. Na druhou stranu jsem získal aspoň nějaké vědomosti, které se mi sice z 80% nebudou v životě hodit, ale jsem rád, že je znám. Důvodem, proč jsem celkem v klidu, je ztráta motivace školu dodělat. Opakoval jsem stále ty samé předměty, nic nového jsem se nedozvídal, rostoucí buzerace ze strany nového děkanátu (minimální počty bodů, (ne)uznávání předmětů atd.), měl jsem už slušnou práci, ve které titul není tak moc třeba. Jediným důvodem bylo uspokojení potřeb rodičů a prarodičů, kteří tady to do hloubky nevidí a zajímá je spíš jen fakt "mám/nemám titul", a také svůj osobní pocit, že na to mám.

A popravdě, myslím si nadále, že na to mám. Nechci, aby to znělo jako nějaké chvástání, ale s pár inženýry od nás jsem se bavil a oni nevěděli prostě nic. Zkouškama se nějak proopisovali, projekty si koupili a nadrtili se až na státnice, které zas tak těžké nejsou, pokud víte aspoň něco (všichni známe, jak to chodí u maturity). V tomto jsem byl asi moc poctivý, ale aspoň mám čisté svědomí.

Kvůli výše uvedeným důvodům nezahazuji magisterský/inženýrský titul úplně. Přemýšlím, že si dám rok dva pauzu, abych získal motivaci, a pak zkusím titul získat, ovšem na jiné škole. FIT VUT nenabízí dálkové studium a denní se při práci opravdu nedá. Obávám se, že to bude trochu na úkor kvality, protože do té školy už nepůjdu kvůli vědomostem, ale opravdu jen kvůli titulu. Idealistické myšlenky, s kterými jsem na výšku nastupoval, jsou pryč.

A jak FIT VUT hodnotím celkově?

Musím říct, že ta škola určitě naučí programovat. Naučí člověka dělat projekty, pracovat v menších týmech a naučí ho základy od všeho možného v IT. Takže pokud se někdo chce naučit používat různé nástroje a rychle se učit nové věci (jazyky, nástroje), je ta škola ideál.

Na magisterském studiu už to bylo horší. Bakalář vám stačí k tomu, abyste bez problémů našli práci v IT. Detaily se naučíte tam a nebo samostudiem. Ovšem s tím samostudiem je háček. Škola je časově dost náročná, co se projektů, půlsemestrálek a laboratoří týče. Není to typ školy, kdy na to celý semestr kašlete a na konci se akorát naučíte na zkoušky. S touto školou těžko budete studovat ještě nějakou další, jak to mají často lidé na humanitně zaměřených univerzitách. Pokud chcete pracovat na plný úvazek při studiu, zvažte, jestli jste opravdu dostatečně geniální. Abych se vrátil k tomu samostudiu: pokud vás něco zajímá, nebudete mít moc času věnovat se tomu do hloubky, protože vás budou otravovat povinnosti z jiných předmětů. Projekty většinou nejdou zkombinovat ve více předmětech (znám člověka, co to zkoušel a výsledkem bylo 0 bodů, když se to profláklo), časově budete opravdu vytížení. Takže pokud máte nějaký další koníček, budete mít opravdu nabitý program.

Zde se mi líbí přístup např. Masarykovy univerzity, kde je sice více teorie a méně projektů, ale člověk se tam může více věnovat tomu, co ho zajímá. Pokud má člověk opravdu zájem, programovat se naučí i tam, to se nebojím.

Co může na FIT VUT odradit, je přístup některých vyučujících. Pedantické vyžadování některých fakt (nikoho nezajímá, že víte, o co jde, musíte to napsat přesně formálně jako ve skriptech), obviňování z plagiátorství v případě úkolů na 20 řádků, které se ani jinak napsat nedají, vyžadování znalostí, které se na přednášce ani ve slidech neprobíraly... ale asi je fakt, že takoví budou všude, že to nezávisí na škole. Možná jsem měl jen smůlu, že jsem na takové narazil.

Takže jsem rád, že jsem na této škole byl a zároveň jsem částečně rád, že tam už končím. Konečně budu mít po 7 letech volno okolo Vánoc a konce roku, nebude mě to rozptylovat v práci (člověk se špatně soustředí na pracovní projekt, když ví, že ho čeká projekt školní) a budu mít čas se ve svém volném čase věnovat projektům, které mě zajímají. Sbohem, FIT VUT.

Xbox 360

Před několika týdny jsem získal novou hračku, herní konzoli Xbox 360 Arcade. Jak asi většina ví, v Mountfieldu probíhá akce, kdy k nákupu dostanete i tuto konzoli; tak jsem k němu přišel i já. Tak vám tu napíši některé moje prvotní zkušenosti.

Konzoli jsem vybalil, zapojil (konečně jsem po letech využil tu starou televizi, na kterou léta sedal jen prach) přes A/V vstup, zapnul. Ovladač mám bezdrátový, což je velmi pohodlné, můžu se rozvalit kde chci a jak chci a nejsem omezen kabelem.

Nevýhodou bylo, že Mountfield nedodává žádnou alespoň startovní hru, nemohl jsem si tedy konzoli hned vyzkoušet. Připojil jsem konzoli k Internetu a rozhodl jsem se připojit k Xbox Live, což je služba, která umožňuje stahování různého obsahu, převážně her, do této konzole. Tady jsem narazil na první problém - Xbox Live neumožňuje registraci z České republiky! Musel jsem tedy vytvořit falešné údaje a nakecat tomu, že jsem odněkud z Velké Británie.

Konečně jsem se dostal k Xbox Live a mohl jsem procházet službami. Kromě her tam lze poslouchat internetová rádia, sledovat videoklipy, filmy, reportáže, dokumenty, dokonce číst statusy na Facebooku nebo na Twitteru. Když jsem si však chtěl stáhnout nějakou hru, zle jsem pochodil. Koupená konzole obsahovala jen 512MB místa pro ukládání obsahu, což je šeredně málo, když dnes mají hry i dema kolem 1GB. Po delším hledání jsem našel pár demíček, jako je Atomic Bomberman, které měly "jen" pár desítek MB (kde jsou ty časy, kdy se takové hry vešly na disketu s 1,44MB).

Následovala tedy další investice. Koupil jsem 250GB disk (myslím, že za 1600 Kč) a druhý ovladač s akumulátorem (kolem 1000 Kč), který umožňuje hraní i při nabíjení. Přerušovat hraní kvůli tomu, že nemám baterky a hledat jiné po celém domě, to mi za ty budoucí nervy nestálo. Disk se snadno zacvaknul do konzole, pomocí přiloženého DVD jsem provedl migraci dat z 512MB interního disku na externí 250GB a mohl jsem stahovat dema ostošest.

Nebudu moc rozebírat kvality her, každopádně musím uznat, že grafické zpracování je u těch high-endových her skvělé. Hry již tolik nehraji, v paměti mám spíš ty starší a můj notebook lepší grafiku, než kterou nabízí např. Source z Half-life 2, neutáhne. Prostě jsem na tu Xboxí čučel jak péro z divanu. :-)

Na ovladač jsem si zvyknul také celkem rychle. Tlačítka bývají ve většině her stejně nastavená, takže můj první laický pohled "k čemu je tam tolik páček a čudlíků??" už je minulostí.

Po čase přestala krátká dema bavit a koupil jsem si 2 hry - Need for Speed: Shift a Call of Duty: World at War. Možná to nejsou nejnovější hry, ale to mi nijak nevadí, pro mě ty hry nové jsou. A vyšly celkem jen za pár stokorun.

Obě hry jsem si zamiloval, naučil se na nich pořádně používat ten ovladač (hlavně u CoD jsem se bál, jak se mi s tím joystickem bude zaměřovat, ale po pár hodinách hraní to jde celkem bez problémů), zkusil si online hraní... a tady jsem narazil na první problém. U hry CoD se často vybere mapa, která není součástí hry a je třeba mít příslušný map pack (samozřejmě koupený). Jinak vás to ze hry vyhodí s příslušnou hláškou. Po nějaké době mě to začalo štvát a řekl jsem si, že si ten mappack teda koupím. Problém nastal, když jsem zjistil, že s mým anglickým účtem (kam jsem musel zadávat adresu kvůli vyúčtování, celkem peklo najít funkční anglické PSČ) nejde platit přes PayPal. Tak jsem se na to vybodl a až mě někdy za pár týdnů chytne chuť, možná to zkusím zase ošidit.

Vsuvka: vůbec se nedivím, že lidé znechucení takovým přístupem kradou software. Lidé chtějí platit, ale když už je to relativně levné, tak to není dostupné. Ty společnosti si to dělají samy. Pokud tady v ČR něco upirátím, tak jsem nic neukradl, když se to tady ani nenabízí, ne?

Každopádně jinak s konzolí spokojenost. Jediné, co by to chtělo, tak je pořádná obrazovka. Ta má televizka s 30 cm úhlopříčkou je dobrá tak leda pro hraní na starých 8bitových konzolích, ale ne na Xbox 360. Časem si koupím i pořádnou obrazovku s metrovou úhlopříčkou, pak si ty hry vychutnám pořádně. :-)

Update
Před pár dny mi vypršelo Gold členství na Xbox Live, které jsem získal na měsíc zároveň s konzolí. Bez tohoto členství nemůžete hrát online hry, což vidím jako dost zásadní problém! Tím pádem se např. Call of Duty degraduje jen na pár hodin hraní. Pokud nehodláte za toto členství platit nebo se vám nechce obcházet všemožné problémy s platbou (viz výše), doporučuju kupovat hry, u kterých máte zaručeno, že vám vydrží na hodně hodin hraní v single playeru (a nebo jde hrát po lokální síti, ale tuto možnost opravdu nemám).

Jděte volit!

Tento článek je krapet delší, proto ti, kteří neradi čtete dlouhé texty, zascrollujte dolů, až najdete červený text, a přečtěte si aspoň ten krátký odstavec. :-)

Dne 28. a 29. května začnou volby do Poslanecké sněmovny. Česká republika je potřebuje jako sůl. Před 4 lety došlo k volebnímu patu, tedy k tomu, že koalice a opozice měla zhruba stejný počet poslanců. Co se prorokovalo už tehdy, dnes vidíme v plné síle: politici jsou neschopní se na čemkoliv dohodnout, žádná strana nemůže udělat žádné pořádné rozhodnutí, co jedna strana schválí, to druhé zruší. I toto svým dílem přispělo k loňskému pádu vlády a také neschopností dojít k předčasným volbám.

Pravidelné volby už jsou naštěstí za rohem a s tím i šance tu konečně něco změnit. Důležité však je se těchto voleb zúčastnit!

Nebudu nic nalhávat, jsem zastánce spíše liberálnějších stran, koneckonců budu volit Českou pirátskou stranu, jak jsem psal v minulém příspěvku. Dělení na levici a pravici nicméně moc neuznávám, líbí se mi myšlenky jak levicové, tak pravicové. Proti čemu ale rozhodně jsem, jsou současné velké politické strany. Ty jsou v naší politické scéně už moc dlouho a berou se jako součást státního aparátu, jde jim o to se v politice udržet, nikoliv o splnění svých původních idejí. V kombinaci s problémy, které s velkými stranami přichází, je opravdu čast na provětrání české politické scény.

ODS je strana, kterou provází pověst mafiánů, v čele s bývalým lídrem Topolánkem, který se "vyznamenal" svými hulvátskými výstupy. Osobně je mi sice milejší než ČSSD, ale stále je to strana, která by tu už dále neměla co dělat.

ČSSD mám rád ještě míň. Hlavně kvůli přístupu lídra Jiřího Paroubka, kterému nelze věřit ani nos mezi očima. Je to typ člověka "kam vítr, tam plášť", respektive "kam průzkum, tam ČSSD". Je schopen měnit své názory ze dne na den. Problémy uvnitř strany přechází, ignoruje, potlačuje. Předvolební sliby nejsou nic než snůška lží. Všimněte si billboardů: na kterém z nich se nachází něco o tom, jak přinést do státní poklady peníze? Jirka slibuje hory doly, ale kde na to vezme, nepíše nikde (ano, na 13. důchody chce vzít peníze z ČEZu a zároveň chce snížit ceny elektřiny). Jak si to může v době krize dovolit? ČSSD je prostě typická strana, která slíbí cokoliv, jen aby dostali hlas. Škoda, že většina volicích lidí se setká s politikou ČSSD akorát skrze tyto billboardy, případně přes pivo za 2 Kč na volebních mítincích. :-/

Levice je dnes v současném složení nebezpečná. Je krize, musíme šetřit, tady není o čem diskutovat. Kde chce šetřit ČSSD a KSČM? Sociální přístup v současné době není možný, když nejsme v růstu. Až bude Česká republika bohatá, můžeme mít doktory a dopravu zdarma, teď to nejde.

Kdo tvoří největší podíl voličů levice? Starší lidé, převážně důchodci. Nechci být žádný druhý Mádl, který říká, ať přemluvíme bábu, aby volila pravici. Ale faktem je, že staří lidé prostě volí více, v případě příznivců KSČM je to téměř 100%. Zato mladí lidé, většinou příznivci pravice, chodí k volbám málo; jen 30% mladých lidí jde k volbám! Žádný div, že pak tak drtivě vyhrává ČSSD.

Většina mladých si řekne, že ten můj 1 hlas nic nezmění. Tady ale nelze uvažovat jako jednotlivec, ale jako dav. Kdyby si to takhle řekl každý, nepůjde k volbám nikdo. Jakože si to tak 70% mladých lidí řekne a pak to tak dopadá. Dát hlas, to ne, ale nadávat na Paroubka, to umí každý.

Podobně dalších zcestná úvaha je, že když dám hlas malé straně, tak tento hlas propadne a posílí velké strany. Ano, to se stane, pokud nepůjdete volit. Pokud se účast mladých lidí zvedne o 50%, nebojím se, že to dá šanci spoustě nových stran. A pokud dáte hlas velké straně, můžu odpovědět stejně: myslíte, že ten váš 1 hlas nějak změní rozložení křesel ve sněmovně?

Letošní volby budou jiné. Je tu spousta nových malých stran, které mají šanci se dostat do Sněmovny. Podle statistik na Facebooku, kam chodí převážně mladí lidé, by se do Sněmovny dostala ODS, TOP 09, DSSS (bohužel, ale i to je názor), ČPS a VV. Je to statistika z 26744 hlasů, což je víc, než kolik berou jako vzorek populace různé "oficiální" průzkumné agentury (tam je to kolem 1-2 tisíce lidí). Úplný opak toho, co volí starší lidé. Jenže v případě, že mladí nepůjdou volit, tento názor prostě propadne.

Proto říkám: JDĚTE VOLIT! Nenechte se oblbnout populistickými ulhanými billboardy. Pokud nevíte, koho, zkuste si zagooglit a najít programy stran, mají to většinou v několika bodech rozepsané; je to na hodinku čtení. Nenechte se zmást očividnými výmysly, které nelze splnit.

Volte stranu podle toho, která je vám ideově bližší, ne podle toho, která má šanci dostat se do Sněmovny.

Nevolte strany, které mají v čele nedůvěryhodné lidi. Pokud je i přesto chcete volit, dejte preferenční hlasy jinému kandidátovi.

Pokud nepůjdete volit, nenadávejte pak na to, jaké to tu bude, když jste pro to neudělali ani to nejmenší, co jste udělat mohli.

Proč budu volit Českou pirátskou stranu

Volby se pomalu blíží a pro mnohé je čas rozhodování, komu ten hlas dát. U mě už tento problém odpadá, mám vybráno, budu volit Českou pirátskou stranu.

Česká pirátská strana vznikla inspirována švédskou Pirátskou stranou, která vznikla jako reakcí na proces zábavních společností se serverem Pirate Bay. Do hloubky tento případ neznám, ale šlo v principu o to, že mediální společnosti chtěly Pirate Bay zrušit, protože indexoval torrenty a tím napomáhal stahování nelegálního materiálu. Problém však je, že Pirate Bay ten samotný materiál neobsahoval, jen obsahoval odkazy. To bychom mohli zažalovat i samotný Google, protože ten vám odkazy na torrenty a nelegální materiál ukazuje také. Hlavní viníci, tedy ti, kteří nelegální obsah šířili, zůstávali vesměs nepotrestáni.

Pirátská strana nechce podporovat warez a nelegální sdílení filmů, ale právo na přístup k informacím. Tato jemná nuance však spoustě lidí uniká a spojují Piráty se stahovači a warezáky (i když, přiznejme si to, spousta příznivců této strany bude z řad těchto lidí rekrutovat).

Je fakt, že volba názvu strany je trochu nešťastná, protože lidé se takto do hloubky o stranu zajímat nebudou a pro většinu pirát = zločinec. Snad jim to moc voličů neubere.

Trošku si zafilozofujme. Hodně lidí na ČPS říká, že nemají žádný obecný program, že se věnují jen Internetu a že jsou daleko důležitější věci. Jenže já si myslím, že Internet je se současnou společností prorostlý v dost velké míře, žádná strana se mu nevěnuje a pravidla chování na internetu ovlivňují jen lobbystické a mediální firmy. A to je špatně, protože těmto skupinám jde jen a pouze o zisk a to i na úkor svobody.

Že nic takového nehrozí? Podívejme se na různé zákulisní dohody jako je třeba ACTA, plány politiků cenzurovat Internet (Velká Británie, Francie a Austrálie se pomalu blíží k Velkému Čínskému Firewallu), blokovat stránky s nevhodným obsahem. Pro masy je to prezentováno jako ochrana lidí před pedofilním materiálem, což je velmi líbivé, ale kde to skončí? O filtraci se stará britská organizace Internet Watch Foundation, která své blacklisty nabízí ostatním, včetně operátora Vodafone. Kdo zaručí, že někdo nepodšoupne organizaci pár papírků a na blacklistu se objeví třeba konkurenční firma? Vždyť už se tam na chvíli dostala i Wikipedia... Budeme mít časem jen povolené stránky, na které se můžeme dívat? Veškerý náš pohyb po síti bude monitorován, šifrování zakázáno (to aby mohly vlády lépe kontrolovat, zda nejsme teroristi)? Budeme mít na Internet "občanky" s certifikátem, který nás jednoznačně identifikuje? Kam zmizela původní myšlenka Internetu, svobodně vyměňovat informace?

A to už souvisí s dalším tématem: orwellovským Velkým Bratrem. Tím, kdo nás bude kontrolovat, mít nás neustále pod dozorem, jakákoliv odchylka se bude trestat. Těm naivním doporučuji přečíst knihu 1984, ty myšlenky jsou stále aktuální a nabývají až hrozivých ostrých rysů.

Další věc: biometrické pasy. Opět souvisí s ochranou soukromí. Čipy se nám snaží cpát do všech dokladů a když se objeví bezpečnostní slabina, tak neexistuje, že bysme couvli zpět, vždyť už je v tom tolik peněz... Biometrický pas jde okopírovat, obsahuje o vás stále více údajů A pak můžete ukradnout identitu komu chcete, třeba Elvisovi.Pokud bude státní aparát zkostnatělý a úředníci budou slepě věřit svým nezabezpečeným informačním systémům, může se stát, že jednoho dne si na vás bude hrát někdo jiný a vy to nebudete moci jak vyvrátit.

Proč se tady ty věci neřeší? Jsou tak důležité a přitom je žádná strana neřeší. Česká pirátská strana do těchto problémů vidí, může navrhovat řešení. Nikdo nevyžaduje, aby tato strana měla ústavní většinu. Ale aby byl ve vládě někdo, kdo navrhuje ostatním stranám věci, které jsou také důležité.

Samozřejmě má ČPS v programu věci, s kterými názorově nesouhlasím. Legalizaci marihuany nechci a referendum také ne (česká laická společnost nemůže rozhodovat o specifických problémech, s kterými mají potíže i zkušení ekonomové, snad se nechá nachytat líbivými populistickými návnadami), ale jsou to problémy, které nepovažuji za tak zásadní, abych kvůli nim zavrhl zbytek programu.

ČPS má i jiné, nepočítačové body programu. Transparentní účet strany - která jiná strana takto veřejně ukazuje každou korunu, která z/do strany přišla? Větší kontrolu občanů nad politiky, otevřený přístup (veřejná díla musí být uvolněna pod svobodnou licencí), omezení softwarových patentů (podívejte se do USA, co je tam za bordel, že si firmy musí patentovat i double-click, nákupní košík a další nesmysly). Důležitá je i otázka autorského práva a odlišení krádeže od kopírování (když ukradnete rohlík, tak někde zmizne a někde se objeví; když ukradnete software/hudbu/film z netu, tak vzniknou 2 kopie, což není to samé). Zákaz skupin jako OSA, kterým musíte platit "výpalné" za CDčka, pevné disky a tiskárny. Snížení doby autorského práva na 5-10 let a ne na 70 let, aby se z daného díla mohli živit ještě vnuci a pravnuci, kteří se o dílo nijak nezasloužili.

Zkrátka a dobře, ČPS chce pro občana zachovat svobodu, která pomalu a nenápadně mizí "ve jménu dobra". S tím je třeba začít co nejdřív, protože v současnosti je v tom opravdu divoký západ.

Takže to je důvod, proč já a ČPS. Mohl bych o důvodech vyprávět ještě dlouho; přece jen jsem ajťák a tady do těch věcí okolo Internetu vidím asi víc, než běžný občan. Stejně jako většina příznivců České pirátské strany. Výhody, které tato strana přinese, budou ale v konečném důsledku pozitivní i pro "obyčejné lidi". :-)

miCoach — věc, co mě naučila běhat

Asi před 2 týdny jsem si zakoupil zařízení zvané miCoach. Už dlouho jsem chtěl začít běhat, abych dělal nějakou aerobní aktivitu, ale vždy, když jsem to zkusil, mě to po několika pokusech omrzelo, při běhu jsem zíval, nudil se a vůbec... nebavilo mě to. S tímto stroječkem je to však naopak.

Ale pěkně postupně. miCoach je věcička od Adidasu, která vás trénuje při běhu. Ať už jste začátečník nebo pokročilý, určitě to využijete. Umí to měřit tep, počítat kroky a uběhnutou vzdálenost a dá se to propojit s MP3 přehrávačem (který ale nemám, takže tuto vlastnost jsem zatím nevyužil). To ale není vše. Hlavním tahákem tohoto zařízení je možnost učení se běhat. Z miCoach vede sluchátko, z kterého vám do uší pouští buď příkazy, jak máte běžet, a nebo vás informuje o aktuálním stavu (kolik jste uběhli, kolik kroků jste udělali, jaký máte tep, kolik jste spálili kalorií atd.) Po doběhnutí miCoach přes USB připojíte k počítači, kde se přes jednu aplikaci synchronizuje s webem Adidasu, kde si zároveň zadáváte a plánujete další tréninky a běhy. Na webu pak vidíte pěkné grafy, které vám ukazují, jak na tom vlastně jste. Ke grafům jdou připisovat poznámky, můžete tam zakreslovat trasy přímo do mapy, můžete lovit "trofeje" (počet nejvíce spálených kalorií, nejdelší uběhnutá trasa a podobně). Výsledky můžete zveřejňovat i ostatním lidem (pravda, výsledkem je jen statický obrázek, ale aspoň něco). Prostě pro technomila jako jsem já úplný ideál. :-)

miCoach obsahuje 3 základní věci: samotný miCoach, což je stroječek o velikosti krabičky od zápalek, pak pás okolo hrudi pro měření tepu a čip pro připevnění k botě na měření kroků.

Vlevo nahoře krokoměr, dole měřič tepu a vpravo nahoře samotný miCoach

Na začátku si uděláte zkušební běh, od pomalého až po maximum. Podle srdeční zátěže vám miCoach určí 4 zóny: modrou (svižnější chůze, poklusávání), zelenou (pomalý běh), žlutou (svižný běh) a červenou (nejrychlejší běh). Pak si navolíte (jako jsem to udělal já) například trénink pro naučení se běhání. Ten obsahuje 33 různých tréninků, což jsou cca 15-30 minutové běhy, ve kterých se vám různě střídají výše uvedené zóny. Tréninky si můžete naplánovat pomocí kalendáře, který je na webu také. Pro začátek běžíte jen 15 minut v modré zóně, v pozdějších trénincích se přidávají na střídačku zelené zóny a podobně. Ze sluchátka se vám ozve "Speed up to green zone" a vy víte, že musíte přidat, než se vám ozve "Maintain green zone". miCoach vás ještě průběžně informuje, jakou část už jste uběhli, případně volitelně stiskem tlačítka vám řekne další informace. Co se jazyků týče, je jich na výběr spousta, jen ta čeština chybí. Ale na tu jednoduchou angličtinu si každý zvykne.

Příklad grafu jednoho mého běhu

miCoach si nemůžu vynachválit, díky tomu se těším na každý další běh, jak bude vypadat ten graf, jak jsem se zlepšil a podobně. Rozhodně to doporučuji všem, co to chtějí zkusit.

Jediný, co tomu můžu vytknout, je synchronizační program, který je dodávaný jen pro Windows. Musím to řešit rebootem do Windows, protože ani ve vmware či VirtualBoxu mi to to zařízení nechce najít.

Uvidíme, jak se budu lepšit postupem času v běhu, pak napíšu snad nějakou další recenzi.