Proč budu volit Českou pirátskou stranu

Volby se pomalu blíží a pro mnohé je čas rozhodování, komu ten hlas dát. U mě už tento problém odpadá, mám vybráno, budu volit Českou pirátskou stranu.

Česká pirátská strana vznikla inspirována švédskou Pirátskou stranou, která vznikla jako reakcí na proces zábavních společností se serverem Pirate Bay. Do hloubky tento případ neznám, ale šlo v principu o to, že mediální společnosti chtěly Pirate Bay zrušit, protože indexoval torrenty a tím napomáhal stahování nelegálního materiálu. Problém však je, že Pirate Bay ten samotný materiál neobsahoval, jen obsahoval odkazy. To bychom mohli zažalovat i samotný Google, protože ten vám odkazy na torrenty a nelegální materiál ukazuje také. Hlavní viníci, tedy ti, kteří nelegální obsah šířili, zůstávali vesměs nepotrestáni.

Pirátská strana nechce podporovat warez a nelegální sdílení filmů, ale právo na přístup k informacím. Tato jemná nuance však spoustě lidí uniká a spojují Piráty se stahovači a warezáky (i když, přiznejme si to, spousta příznivců této strany bude z řad těchto lidí rekrutovat).

Je fakt, že volba názvu strany je trochu nešťastná, protože lidé se takto do hloubky o stranu zajímat nebudou a pro většinu pirát = zločinec. Snad jim to moc voličů neubere.

Trošku si zafilozofujme. Hodně lidí na ČPS říká, že nemají žádný obecný program, že se věnují jen Internetu a že jsou daleko důležitější věci. Jenže já si myslím, že Internet je se současnou společností prorostlý v dost velké míře, žádná strana se mu nevěnuje a pravidla chování na internetu ovlivňují jen lobbystické a mediální firmy. A to je špatně, protože těmto skupinám jde jen a pouze o zisk a to i na úkor svobody.

Že nic takového nehrozí? Podívejme se na různé zákulisní dohody jako je třeba ACTA, plány politiků cenzurovat Internet (Velká Británie, Francie a Austrálie se pomalu blíží k Velkému Čínskému Firewallu), blokovat stránky s nevhodným obsahem. Pro masy je to prezentováno jako ochrana lidí před pedofilním materiálem, což je velmi líbivé, ale kde to skončí? O filtraci se stará britská organizace Internet Watch Foundation, která své blacklisty nabízí ostatním, včetně operátora Vodafone. Kdo zaručí, že někdo nepodšoupne organizaci pár papírků a na blacklistu se objeví třeba konkurenční firma? Vždyť už se tam na chvíli dostala i Wikipedia... Budeme mít časem jen povolené stránky, na které se můžeme dívat? Veškerý náš pohyb po síti bude monitorován, šifrování zakázáno (to aby mohly vlády lépe kontrolovat, zda nejsme teroristi)? Budeme mít na Internet "občanky" s certifikátem, který nás jednoznačně identifikuje? Kam zmizela původní myšlenka Internetu, svobodně vyměňovat informace?

A to už souvisí s dalším tématem: orwellovským Velkým Bratrem. Tím, kdo nás bude kontrolovat, mít nás neustále pod dozorem, jakákoliv odchylka se bude trestat. Těm naivním doporučuji přečíst knihu 1984, ty myšlenky jsou stále aktuální a nabývají až hrozivých ostrých rysů.

Další věc: biometrické pasy. Opět souvisí s ochranou soukromí. Čipy se nám snaží cpát do všech dokladů a když se objeví bezpečnostní slabina, tak neexistuje, že bysme couvli zpět, vždyť už je v tom tolik peněz... Biometrický pas jde okopírovat, obsahuje o vás stále více údajů A pak můžete ukradnout identitu komu chcete, třeba Elvisovi.Pokud bude státní aparát zkostnatělý a úředníci budou slepě věřit svým nezabezpečeným informačním systémům, může se stát, že jednoho dne si na vás bude hrát někdo jiný a vy to nebudete moci jak vyvrátit.

Proč se tady ty věci neřeší? Jsou tak důležité a přitom je žádná strana neřeší. Česká pirátská strana do těchto problémů vidí, může navrhovat řešení. Nikdo nevyžaduje, aby tato strana měla ústavní většinu. Ale aby byl ve vládě někdo, kdo navrhuje ostatním stranám věci, které jsou také důležité.

Samozřejmě má ČPS v programu věci, s kterými názorově nesouhlasím. Legalizaci marihuany nechci a referendum také ne (česká laická společnost nemůže rozhodovat o specifických problémech, s kterými mají potíže i zkušení ekonomové, snad se nechá nachytat líbivými populistickými návnadami), ale jsou to problémy, které nepovažuji za tak zásadní, abych kvůli nim zavrhl zbytek programu.

ČPS má i jiné, nepočítačové body programu. Transparentní účet strany - která jiná strana takto veřejně ukazuje každou korunu, která z/do strany přišla? Větší kontrolu občanů nad politiky, otevřený přístup (veřejná díla musí být uvolněna pod svobodnou licencí), omezení softwarových patentů (podívejte se do USA, co je tam za bordel, že si firmy musí patentovat i double-click, nákupní košík a další nesmysly). Důležitá je i otázka autorského práva a odlišení krádeže od kopírování (když ukradnete rohlík, tak někde zmizne a někde se objeví; když ukradnete software/hudbu/film z netu, tak vzniknou 2 kopie, což není to samé). Zákaz skupin jako OSA, kterým musíte platit "výpalné" za CDčka, pevné disky a tiskárny. Snížení doby autorského práva na 5-10 let a ne na 70 let, aby se z daného díla mohli živit ještě vnuci a pravnuci, kteří se o dílo nijak nezasloužili.

Zkrátka a dobře, ČPS chce pro občana zachovat svobodu, která pomalu a nenápadně mizí "ve jménu dobra". S tím je třeba začít co nejdřív, protože v současnosti je v tom opravdu divoký západ.

Takže to je důvod, proč já a ČPS. Mohl bych o důvodech vyprávět ještě dlouho; přece jen jsem ajťák a tady do těch věcí okolo Internetu vidím asi víc, než běžný občan. Stejně jako většina příznivců České pirátské strany. Výhody, které tato strana přinese, budou ale v konečném důsledku pozitivní i pro "obyčejné lidi". :-)

miCoach — věc, co mě naučila běhat

Asi před 2 týdny jsem si zakoupil zařízení zvané miCoach. Už dlouho jsem chtěl začít běhat, abych dělal nějakou aerobní aktivitu, ale vždy, když jsem to zkusil, mě to po několika pokusech omrzelo, při běhu jsem zíval, nudil se a vůbec... nebavilo mě to. S tímto stroječkem je to však naopak.

Ale pěkně postupně. miCoach je věcička od Adidasu, která vás trénuje při běhu. Ať už jste začátečník nebo pokročilý, určitě to využijete. Umí to měřit tep, počítat kroky a uběhnutou vzdálenost a dá se to propojit s MP3 přehrávačem (který ale nemám, takže tuto vlastnost jsem zatím nevyužil). To ale není vše. Hlavním tahákem tohoto zařízení je možnost učení se běhat. Z miCoach vede sluchátko, z kterého vám do uší pouští buď příkazy, jak máte běžet, a nebo vás informuje o aktuálním stavu (kolik jste uběhli, kolik kroků jste udělali, jaký máte tep, kolik jste spálili kalorií atd.) Po doběhnutí miCoach přes USB připojíte k počítači, kde se přes jednu aplikaci synchronizuje s webem Adidasu, kde si zároveň zadáváte a plánujete další tréninky a běhy. Na webu pak vidíte pěkné grafy, které vám ukazují, jak na tom vlastně jste. Ke grafům jdou připisovat poznámky, můžete tam zakreslovat trasy přímo do mapy, můžete lovit "trofeje" (počet nejvíce spálených kalorií, nejdelší uběhnutá trasa a podobně). Výsledky můžete zveřejňovat i ostatním lidem (pravda, výsledkem je jen statický obrázek, ale aspoň něco). Prostě pro technomila jako jsem já úplný ideál. :-)

miCoach obsahuje 3 základní věci: samotný miCoach, což je stroječek o velikosti krabičky od zápalek, pak pás okolo hrudi pro měření tepu a čip pro připevnění k botě na měření kroků.

Vlevo nahoře krokoměr, dole měřič tepu a vpravo nahoře samotný miCoach

Na začátku si uděláte zkušební běh, od pomalého až po maximum. Podle srdeční zátěže vám miCoach určí 4 zóny: modrou (svižnější chůze, poklusávání), zelenou (pomalý běh), žlutou (svižný běh) a červenou (nejrychlejší běh). Pak si navolíte (jako jsem to udělal já) například trénink pro naučení se běhání. Ten obsahuje 33 různých tréninků, což jsou cca 15-30 minutové běhy, ve kterých se vám různě střídají výše uvedené zóny. Tréninky si můžete naplánovat pomocí kalendáře, který je na webu také. Pro začátek běžíte jen 15 minut v modré zóně, v pozdějších trénincích se přidávají na střídačku zelené zóny a podobně. Ze sluchátka se vám ozve "Speed up to green zone" a vy víte, že musíte přidat, než se vám ozve "Maintain green zone". miCoach vás ještě průběžně informuje, jakou část už jste uběhli, případně volitelně stiskem tlačítka vám řekne další informace. Co se jazyků týče, je jich na výběr spousta, jen ta čeština chybí. Ale na tu jednoduchou angličtinu si každý zvykne.

Příklad grafu jednoho mého běhu

miCoach si nemůžu vynachválit, díky tomu se těším na každý další běh, jak bude vypadat ten graf, jak jsem se zlepšil a podobně. Rozhodně to doporučuji všem, co to chtějí zkusit.

Jediný, co tomu můžu vytknout, je synchronizační program, který je dodávaný jen pro Windows. Musím to řešit rebootem do Windows, protože ani ve vmware či VirtualBoxu mi to to zařízení nechce najít.

Uvidíme, jak se budu lepšit postupem času v běhu, pak napíšu snad nějakou další recenzi.

Zablokování ICQ transportu na jabber.cz

Někteří z vás možná používáte ke komunikaci s ostatními jabber. Patřím k uživatelům jabberu také (přes klienta Psi), ovšem kvůli ostatním "méně přizpůsobivým" lidem používám ještě i ICQ. Doma na něj používám klienta Pidgin, v práci jsem však vnitřní bezpečnostní politikou dost omezen a k ICQ se nepřipojím. Proto jsem tam začal používat ICQ transport, který server jabber.cz nabízí.

Problém nastává, když dojdu domů, spustím Pidgin a Psi a jabber se mi začne připojovat přes transport k ICQ. V Pidginovi, který považuju za pohodlnější a vhodnější, co se ICQ týče, se mi tedy připojení přeruší, protože ICQ nezvládá připojení z více klientů zaráz. U Psi je problém, že se k transportu snaží připojit při každé změně statusu, což může být s nastaveným autoaway dost otravné.

Rozhodl jsem se proto zjistit, jak donutit ICQ transport, aby šel zapnout pouze explicitně. Díky technické podpoře jabbimu na jabber@conf.netlab.cz jsem to dokázal a podělím se o to s vámi.

Jak zablokovat ICQ transport v Psi?

Používám Psi 0.14 a řešení je následující.

Psi se zapnutým ICQ transportem

Máme Psi se zapnutým ICQ transportem. Klikneme pravým tlačítkem na ikonu ICQ transportu a vybereme Execute Command -> [blank].

Výběr ad-hoc příkazů pro ICQ transport

Objeví se vám okénko, kde vyberete Transport settings, stiskněte Execute.

Výběr příkazu pro ICQ transport

V dalším okénku odškrtnete "Enable transport" a stiskněte Finish.

Odškrtnutí "Enable transport" po zákaz automatického přihlašování k ICQ transportu.

A to je vše. Po dalším spuštění klienta Psi se vám sice ICQ transport spustí, ale nepřihlašuje se k ICQ serverům, takže se vám nebude bít s již připojenými ICQ klienty. Pokud se chcete k ICQ připojit přes transport, postupujte výše uvedeným způsobem a políčko zase zaškrtněte, u ICQ transportu klikněte na Log off a poté znova Log on a Psi se vám k ICQ kontaktům připojí.

Pár zážitků z Prahy

V minulém zápisku jsem psal, že jsem byl na školení v Praze. Protože jsem tam byl naposledy tak před 5 lety, chtěl bych tu nějak shrnout, co mě na návštěvě hlavního města zaujalo.

Nejdříve musím dodat, že jsem na návštěvu opravdu neměl moc času. Školení trvalo skoro do 5 odpoledne a ještě jsem musel dělat na prezentaci na další den, takže má návštěva města byla spíš noční.

V Praze jsem byl předtím asi 3x, ale vždy s někým (škola, rodina, kámoš), kdo mě vedl "za ručičku", takže jsem se nemusel starat, jak se kam dostat. Teď jsem si vše musel zařídit sám. Ale vůbec mi to nevadí, spíš naopak.

Konečně jsem se nějak naučil, jak se jezdí a přestupuje v metru. :) Co mě dál překvapilo, když jsem vystoupil na Václaváku, že jsem přestal slyšet češtinu. Vlezl jsem do jednoho gyros baru povečeřet a všude jsem tam slyšel jen italštinu nebo co to bylo. :-)

Další věc, co mě fascinuje, jsou ceny. Na Staromáku jsem našel restauraci s českou kuchyní, a ceník mě pobavil: polévka, guláš a kousek štrůdlu za 240 Kč. Chudáci cizinci, kdyby věděli, jakou si z nich ti Pražáci dělají srandu... Co jsem slyšel pár Pražáků, tak do centra oni sami nechodí proto, že je tam draho (i na Pražáka). Zkrátka a dobře, střed našeho hlavního města už Čechům nepatří. Všechny nápisy v angličtině a když jsem vlezl do jedné pizzerie na Náměstí Republiky, slečna se mě nejprve zeptala anglicky, co si přeji a na moje "prosím?" se usmála a podala mi český jídelníček.

A všude obchody, obchody a obchody. Dřívější centrum kulturního dědictví se změnilo na centrum konzumu a utrácení. Vlezl jsem si do obchodního centra Palladium, což je taková pětipatrová brněnská Vaňkovka. :) Tam se mi líbilo, jak je to rozsáhlý a veliký. Ale to asi všechno v Praze. I když kolega, s který jsem vystoupil z metra na Václaváků, si to dlouhé věhlasné náměstí prohlédl a prohlásil "A to je jako všechno, jo?" :-D

Celkové dojmy z noční vycházky ale byly pozitivní. Jen škoda, že jsem neměl víc času a nemohl si prohlédnout Prahu i na západním břehu Vltavy. Snad jindy... ono se to v tom buse dá celkem přežít, když vám na ty 2,5 hodiny pustí v autobuse film. A cena za jízdenku (210 Kč) není taky zas tak hrozná. Tak doufám, že se tam někdy vydám s více volným časem a za zábavou.

Školení Prezentační dovednosti

Dne 25.-26.2. jsem byl s kolegou v Praze na školení Prezentační dovednosti, které mi bylo umožněno jako firemní benefit. Chtěl bych shrnout nějaké zajímavé poznatky, jak probíhalo.

Musím říct, že nejprve jsem se toho bál. Soft skills nepovažuji za svou silnou stránku a když jsem slyšel, že se tam budeme nahrávat na kameru a pozorovat se, byl jsem z toho celkem nervózní.

Školení bylo na klidném místě vedle Židovských hřbitovů v hotelu Villa. Školení bylo od společnosti Dynargie, vedla jej příjemná a sympatická slečna Julie Ryšavá.

Kromě kolegy z práce tam byl i jeden doktor, působící mimo jiné i na VŠE. Takže jsme byli celkem malá skupinka.

Školení bylo dvoudenní, první den byl spíše takový teoretický a seznamovací (popravdě já svého kolegu taky moc krom pracovních věcí neznám). Ukázali jsme si základní věci, které se při prezentování nějakého projektu používají. Rozebrali jsme, co má být cílem prezentace, struktura komunikace, podmínky úspěšné prezentace, jaké kvality by měla mít diskutující osoba. Vše nenásilnou formou, to školení vůbec nebylo formou monologu slečny přednášející, spíš šlo o dialog. Tady musím ale zmínit, že nám to občas sklouzávalo až k filozofickým debatám, iniciovaných většinou panem doktorem. :-)

Dále jsme si ukázali 3 překážky ve správné prezentaci - destruktivní kritiku, neochotu ke změnám, sebeobhajování - a 3 podmínky (musíme vědět, chtít a pak to hlavně udělat).

Pověděli jsme si i něco o pravidlech komunikace. A zde jsme si vyzkoušeli svou první prezentaci. Na té jsme si řekli, co děláme dobře, co špatně, co je třeba vylepšit. Řekli jsme si něco o tzv. prizmatu, které má každý v sobě a ovlivňuje to, co mu ostatní říkají (a proto může každý člověk vidět jednu věc jinak).

Důležitým tématem (aspoň pro mě) bylo zvládání trémy a nervozity. Pár tipů, jak proti tomu bojovat (např. na začátek se naučit pár vět zpaměti a ono se to pak už rozjede, případně "svalit" trému na někoho z posluchačů dotazem na něj apod.), to se určitě hodí každému.

O tomto jsme povídali celý první den. Možná vám tady to vše přijde takové obecné, "blábolení o samozřejmostech" a podobně a nechápete, jak se nad tím mohlo strávit tolik času. Původně jsem do toho šel také takto skepticky. Ale musím uznat, že pokud se o tom diskutuje formou dialogu, zkouší se, předvádí, tak to člověku všechno zapadne rychleji a vidí věci, které sice jsou jasné, ale dřív je prostě jen neviděl. Opravdu to pomohlo.

Další den se pokračovalo. Atmosféra byla uvolněnější a díky tomu jsme si vyzkoušeli prezentaci, která měla být původně na 5 minut, ale protáhla se každému z nás tak na 20 minut. :) Přednáška se natáčela i na kameru, tak jsme se pak mohli podívat, jak to vlastně vypadá.

A světě div se: tím, že jsme měli zafixované ty omýlané pojmy, co dělat, co nedělat, tak skoro vůbec se neprojevovala tréma (určitě to bylo i tou uvolněnější atmosférou) a ta prezentace vypadala celkem dobře. Já jsem přednášel o sklípkanech. :-) Výběr tématu je také důležitý; čím víc tomu rozumíte a baví vás to, tím méně trémy a více profesionální prezentace. Přestávali jsme dělat ty chyby, jako chybějící oční kontakt, ruce v kapsách, koukání na plátno místo na posluchače, strnulé stání na jednom místě, nevýrazné přednášení a další chyby. Pravda, je to hodně o praxi, ale už jen to, že se člověk vidí, jak mu to jde a jak to dokáže, tak dost namotivuje a zvedne v tomto sebevědomí. Možná nám ho slečna Ryšavá zvedala až moc :), ale pocit to byl dobrý, opravdu jsem tam neblekotal páté přes deváté a dalo se na to dívat, ani jsem se za sebe nijak na tom videu nestyděl, a to se na fotkách/videu nevidím a ani neslyším rád.

Dva dny utekly jako voda, přetáhli jsme tak o 1-2 hodinky. Dojem z toho mám výborný, bylo to pro mě něco nového a trochu to odbouralo můj spíš negativní postoj k soft skills. Takže doporučuju všem, ta počáteční tréma opravdu brzo odpadne, aspoň pokud budete mít takovou instruktorku jako my. :) Musím říct, že cena mi přišla celkem vysoká (14000 Kč bez DPH za 2 dny včetně ubytování ve 4-hvězdičkovém hotelu, obědem, snídaní...), ale za prvé mi to platila firma, za druhé v Praze ty ceny prostě jsou vyšší a za třetí na takové kurzy asi chodí lidé, co je opravdu využijí a vrátí se jim to.

Shrnuto a podtrženo, školení se mi opravdu líbilo, budu na to vzpomínat a věřím, že do budoucna to někdy využiju.

Poslední semestr přede mnou

Neuvěřitelné se stalo skutečností! Dostal jsem se do posledního semestru dělícího mě od závěrečných státnic! Byl to boj a prodral jsem se s odranýma ušima, či spíš celou lebkou, ale zvládl jsem to. Ale postupně.

Jak jsem psal loni na konci semestru, čekaly mě tento zimní semestr 2 předměty: SIN (Inteligentní systémy) a MAT (Matematické struktury v informatice). Semestr začal pozvolna, zároveň jsem i nastoupil do nové práce. V půli semestru byly dvě půlsemestrální písemky, z nichž MAT dopadla celkem dobře, ale SIN se povedl opravdu bídně: 0 bodů. Na to, že ten předmět dělám už potřetí, tak je divné, že to dopadlo takhle špatně. Ne nadarmo se asi o zkouškách z toho předmětu říká, že otázky jsou každý rok stejné, ale odpovědi jsou jiné. :-)

Dalším úkolem bylo vypracovat projekt do SIN; dělal jsem se spolužákem, který shodou okolností také opakoval, takovou esej o inteligentních dopravních systémech. Tady musím dodat, že na projekt jsme použili nový nástroj Google, a to Google Wave, opravdu se to na takové věci hodí.

Musím si ale rýpnout do OpenOffice, který nám po napsání celého dokumentu udělal pěknou patálii se vzorečky, jak jde vidět na obrázku zde. Naštěstí se nám to podařilo opravit (vytvořením celého dokumentu komplet znova). To je poprvé, co mě OpenOffice takhle zradil.

Další zradou bylo, že i když na obhajobách nepadlo ani slovo, tak jsme z toho pak dostali jen nějaké 3/4 bodů. No co se dá dělat, myšlenkové cesty profesorů jsou nevyzpytatelné.

A pak přišlo zkouškové. Šel jsem do toho s tím, že musím zvládnout oba předměty, jinak hrozí vyhazov. První byla matematika, která se mi bohužel moc nevyvedla - komplet jiné příklady a pořád jsem tomu nerozuměl tak, jak bych chtěl. Učit se to ze skript opravdu nemělo smysl, chtělo to počítat a počítat příklady. Které ovšem ve skriptech nebyly.

Další zkouška měla být z předmětu SIN. Kvůli nižšímu počtu bodů z projektu a 0 bodů z půlsemestrálky jsem měl strach, jak to dopadne. S kolegou, s kterým jsem dělal projekt, jsem se vrhnul na společné učení, celé odpoledne jsme strávili řešením minulých písemek, a to opět za vydatné pomoci Google Wave. Písemka se pak podařila hned napoprvé, sice "jen" 45 bodů, ale pořád to byl vůči ostatním nadprůměr, tak jsem byl spokojený.

Další byla na řadě matematika. Domluvil jsem se s jednou, podle mě doslova geniální, spolužačkou na doučování. Celé odpoledne jsme seděli u příkladů, počmáral jsem hromadu papírů a hlavně hlouběji pochopil, co se tam v té matice hlavně chce. Takhle moc jsem tu matiku nikdy nechápal, tak jsem si věřil, že to dám. Přišel jsem na zkoušku a odcházel jsem s pocitem naprosté katastrofy. Za pár dní jsem se dozvěděl výsledek - dostal jsem nejméně bodů, co jsem kdy z té matiky měl. Což mě celkem dost štvalo, protože když jsem dřív, co jsem se na to "učil" jen přečtením skript, měl víc bodů... Hodně se na tom podepsal i stres, když jsem vyšel z přednáškovky, začaly se mi výsledky objevovat před očima.

Co se dá dělat, začalo učení na třetí, poslední termín. Spolužačka se opět nabídla, že pomůže s příkladama. Zase jsme řešili příklady, počítali, v rámci možností mi to celkem šlo, možná pomaleji, ale vše jsem spočítal. Nastoupil jsem na zkoušku, opět zapůsobil stres (to člověk ani neví, kolik je 5*5 :-) a odcházel jsem s pocitem, že jestli to vyjde, tak to bude o chlup.

O chlup to nakonec po 5-denním pekle čekání na výsledek bylo. Konkrétně o 3, dohromady jsem měl 47 bodů (potřeboval jsem 50). Nejprve pocity beznaděje, pak jsem se rozhodl, že ještě zabojuju a zkusím to.

Vzal jsem si dovolenou (té jsem na zkoušky atd. vyplácal taky celkem dost), ještě se spolužačkou zkonzultoval pár věcí a šel na náhledy písemek. Nehorázně jsem se tam zapotil, to vám musím říct. Ale dokázal jsem v těch svých čáranicích najít jeden řádek s modus ponensem, kterého si při opravování nevšimli. Přidal mi 3 body a 50 bodů bylo doma!!

Radost neuvěřitelná, překonal jsem ty nejtěžší předměty a dostal jsem se ve studiu dál, než při tom neštěstí před 2 roky kvůli předmětu TIN. V letním semestru mi už zbývá jen jeden předmět, diplomka a pak vrchol mého kuropění - státnice. Snad to všecko půjde dobře a na ten titul dosáhnu... bude setsakramenstky vydřený.