Instalace Cyanogenmodu na Samsung Galaxy S 1

Nedávno mi vypršela záruka na můj Samsung Galaxy S a protože mě to lákalo už delší dobu, rozhodl jsem se vyzkoušet si instalaci Cyanogenmodu 9 na můj Samsung Galaxy S, na které byl doposud oficiální systém od Samsungu, Android 2.3.6, celé to bylo zasekané a pomalé. Protože to nebylo úplně bez komplikací, rozhodl jsem se to sepsat pro podobné odvážlivce.

V prvé řadě: popisuji instalaci z pohledu uživatele Linuxu. Tedy žádný Odin nebo One-Click Root, o kterých se píše v 95% návodů, ale které jsou pro mě nepoužitelné.

1. Stáhněte si program Heimdall (https://github.com/Benjamin-Dobell/Heimdall); buď z GITu nebo se tam dá stáhnout přímo zip soubor. Některé distribuce už nabízejí balíček či binárku.
2. Zkompilujte. Mně to řvalo něco o chybějící knihovně libusb a libpit. Obě jsou dodávány v GIT repozitáři, libusb ale často najdete ve své distribuci (hledejte ale devel balíček), libpit zkompilujete klasickou trojkombinací ./configure && make && make install. Podobně i samotný Heimdall.
3. Pak jsem telefon připojil jako USB disk a zazálohoval si vše, o co jsem nechtěl přijít. Čert vem aplikace a konfigurace, ty se dají z Google Play stáhnout znova, spíš fotky, obrázky, dokumenty a tak dále. Důležité jsou i kontakty. Pokud je nemáte všechny na SIM kartě, doporučuji si je všechny převést do Google Kontaktů a sesynchronizovat. V novém systému je zase po synchronizaci budete mít všechny.
4. Stáhnout si potřebné soubory.
   Kernel - co budete potřebovat první, je rootnuté jádro. Bez rootu nenainstalujete Cyanogenmod. Já použil toto: http://uloz.to/xM6WYzw/sp-root-tar Je třeba si dát pozor, které jádro stahujete; nevím přesně, podle čeho je třeba ho vybírat, ale mělo by odpovídat verzi jádra na vašem telefonu, "jen" je navíc rootnuté. Tady jdete trochu na vlastní riziko, stejně jako jsem šel já (a že jsem si užil asi 4 jádra, s kterými jsem si telefon málem bricknul...)
   Cyanogenmod - nejnovější stabilní verzi si můžete zjistit třeba z této tabulky http://wiki.cyanogenmod.com/wiki/Devices_Overview#Samsung_Galaxy_S ve sloupci Stable, momentálně je tam 9.1.0.
   Google Apps - http://wiki.cyanogenmod.com/wiki/Latest_Version#Google_Apps - budete je potřebovat, abyste po instalaci měli v telefonu základní aplikace jako Google Play a hlavně abyste mohli telefon propojit se svým Google účtem.
5. Nahrajte výše zmíněné soubory Cyanogenmod a Google Apps přes USB do telefonu, ideálně přímo do kořenového adresáře, tedy ne do žádných podsložek. Kernel ne, ten budeme instalovat zvlášť.
6. Vypnout telefon a dostat ho do Download režimu. Do toho se dostanete stisknutím tlačítka Home (to velké uprostřed :-) a tlačítka pro snížení hlasitosti, během tohoto stisku připojíte USB kabel. Po chvilce se objeví obrazovka s Download režimem.
7. Nejdříve je třeba rootnout telefon. To provedeme přes Heimdall. Rozbalíme stažený soubor sp-root-tar (či jiný kernel), abychom získali jen soubor zImage. Pro zálohu jádra doporučuji buď projít dokumentaci k Heimdallu nebo použít jiný nástroj; já jsem odvážně postupoval bez ní. Máme-li připojený telefon přes USB kabel + Download režim, zadáme na příkazové řádce:
   heimdall flash --kernel zImage
   Během pár sekund se nové jádro překopíruje do telefonu a ten se potom sám restartuje. Měl by v pohodě naběhnout, jen to jádro bude jiné. Pokud se nezadaří (např. já měl při zkoušení jader problém s bootloopem, tedy smyčkou, kdy se mi telefon stále restartoval), není vše ztraceno. Dostanete-li se do Download módu, stále máte možnost instalovat jiná, snad funkční, jádra.
8. Zda máte rootnuté jádro, ověříte například aplikací ROM Manager. Pokud rootnuté není, tak vám to zařve hned na začátku, že to nemůže pokračovat.
9. Opět vypneme telefon a pak se dostaneme do Recovery módu stisknutím a podržením tlačítka Home, hlasitost nahoru a tlačítko na zapnutí telefonu.
10. V menu vybereme Wipe data/factory reset. To mi trvalo celkem dlouhou dobu, několik minut, telefon vypadal, že nereaguje. Takže se nebojte počkat a hlavně nerestartovat. Když to bude nad 20 minut, je už asi něco špatně. V menu ještě myslím je něco o záloze ROM, kterou si můžete předtím udělat. Mně se povedlo dostat zpět instalací souboru update.zip, který mi tam asi předtím nechaly mé hrátky se zálohováním v ROM Manageru. :-)
    Poté jsem dal ještě wipe cache.
11. Pak přišla samotná instalace Cyanogenmodu. Tady jsem měl trochu problémy, které neumím (a nechci) reprodukovat, takže pozor, co děláte. Vyberete instalaci zip souboru z SD karty, najdete si ten vámi nahraný soubor (cm-9.1.0-galaxysmtd.zip v mém případě) a pustíte. Mně to řvalo něco jako "Can't open /sdcard/cm-9.1.0-galaxysmtd.zip (bad)" a pak mi systém nechtěl naběhnout vůbec. Naštěstí se telefon dá stále připojit jako USB disk, takže jsem ten soubor stáhnul znova, nahrál do telefonu a zkusil znova nainstalovat a už to šlo bez problémů.
12. Poté jsem v menu vybral reboot a naběhnul Cyanogenmod! První start trvá delší dobu než normálně.
13. Pokud je vše OK, opět se dostaňte do Recovery módu (viz bod 9) a podobně jako v bodu 11 instalujte Google Apps.
14. Opět reboot a měl by vám naběhnout Cyanogenmod. Pusťte aplikaci Google Play a bude to po vás chtít propojení s Google účtem.

A to je vše. Vypadá to složitě a složité to je, aspoň napoprvé. Osobně doporučuji dělat to pod vedením někoho, kdo už si tím peklem prošel; já bych byl bez pomoci lidí na netu taky ztracenej. Výsledek ale stojí za to. Nedělal jsem si žádné benchmarky před a po, ale odezva je oproti originální ROMce blesková, aplikace se spouští a fungují svižně, radost s tím pracovat.

Čerstvě nainstalovaný Cyanogenmod 9 na mém telefonu

Barcamp Brno 2012

Tak moje shrnutí Barcampu 2012.

Přednáška HTML5 & hry byla v pohodě, takové techničtěji zaměřené základy toho, co vlastně HTML5 pro vývoj her znamená. Žádné technické detaily, spíš jen úvod.

Co by měl umět dobrý vývojář - opět spíše motivační povídání, které si poslechnete na první přednášce softwarového inženýrství. Žádné detaily, ono se toho za 50 minut moc stihnout nedá. Bylo vidět, že přednášející ten časový rámec nestíhal a povídal by dál.

PostgreSQL bylo po technické/programátorské stránce asi nejzajímavější. Svižný úvod do databáze (žádné zbytečné popisování datových typů apod.), popis pár užitečných fičur (hstore) a lehké srovnávání s MySQL. Dobrá byla i debata, protože se tam sešli vesměs opravdu programátoři, nahoře měl totiž zároveň přednášku David Grudl o 10000 followerech a na takový ptákoviny holt lidi letí víc.

Osobní zpověď copywritera v ČR: Jak se mu žije, pracuje a vydělává?Na tuto přednášku jsem šel spíše kvůli vyplnění času a abych se dozvěděl něco o copywritingu z pohledu copywritera. Nic, co bych chtěl dělat, ale pár základních motivačních věcí se tam člověk dozvěděl.

Sociálním idiotem snadno a rychle bylo spíš takové povídání o založení coworkingové společnosti v Brně. Coworking je o práci freelancerů v nějakých pronajatých prostorách, aby se při práci nezbláznili ze samoty.

UX - dřina, která není vidět byla moje poslední přednáška, zaujala mě asi nejméně, protože toto jde opravdu mimo moji oblast zájmu. Povídání  různých nástrojích na měření návštěvnosti a proklikovosti na netu... nic, co by mě zajímalo, svůj web nemám a nedělám. Ale aspoň jsem se oťuknul, že něco takového existuje.

Celkově se mi Barcamp líbil, zajímavé zpestření soboty. Asi bych bral více odborné technické přednášky, ale chápu, že v takto krátkých 45-minutových blocích se nic pořádně probrat nedá.
Jo a bohužel jsme nezvládli Super Swarm Badge, sice tam bylo registrovaných víc jak 1000 lidí, ale horko těžko se na událost checkinulo 150 lidí. Matoucí bylo i to, že to bylo uvedeno jako událost, která se ve Foursquare nezobrazovala, takže se 40 lidí hlásilo na FIT VUT a ne na Barcamp event.

Příští rok snad zase!

Bio nebio - příběh několika párků

Zkusil jsem si zaexperimentovat s kvalitou potravin a koupil jsem si hospodskou klasiku - vídeňské párky. A to ve dvou baleních; jedny byly vídeňské bio párky s obsahem vepřového masa 95%, druhé byly Interspar-made párky. Cenově vyšly 4 nožky bio párku na 59,90 Kč (tedy cca 15 Kč za nožku), Interspar párky za 19,20 Kč (tj. 6,40 Kč za nožku).

Bio Vídeňské párky

Interspar Vídeňské párky

Podívejme se na složení.
Bio párky nabízejí 95% masa, zbytek jsou soli, konzervanty. stabilizátory apod. Celkem příjemné zjištění, že jím opravdu maso. Interspar párky obsahují masa 60%, tedy skoro polovina párku je něco jiného. Nevím, co z toho tvoří největší část, tipoval bych to na tu rozemletou kůži. Konzervanty a soli jsou na tom podobně. Tady se nikdo nemůže zlobit, že se to tam přidává, pokud lidi chtějí, aby to nezačalo hnít dřív, než s tím dojedou domů.

Složení bio párků

Složení Interspar párků

Párky jsem vybalil a pustil se do náročného procesu vaření. Nejprve se podívejme na fotky studených nevařených párků. Z Intersparu jsou o něco tmavší, jiné složení prostě dělá svoje. Jinak mi oba druhy přijdou podobné.

Studené Interspar párky

Studené bio párky

Vaření proběhlo ve vodě, což je u mě nezvyk, protože většinou strčím párky do mikrovlnky na minutu, dokud se neozve puknutí. :-) Ale chtěl jsem tentokrát mít párky takové, jaké je tvůrci zamýšleni. Pravda, pukly mi některé i tak, prostě se mi to tak víc líbí. :-)
Barva se nijak znatelně nezměnila, bio párky jsou světlejší

Uvařené Interspar párky

Uvařené bio párky

Zkusil jsem si párky rozříznout, jestli budou vizuálně vypadat jinak uvnitř. Tady už jsem si rozdílu všimnul. Zatímco bio párek šel nožem přeříznout hladce, ostří zajelo do masa, Interspar párky byly takové gumovější a kladly noži odpor.
Maso mi u bio párku přišlo takové růžovější, co se struktury týče, tak jsem žádný výrazný rozdíl neviděl.

Rozříznutý bio párek

Rozříznutý Interspar párek

A je čas na samotné ochutnání!
Musím říct, že zde už jsem si rozdílu všimnul i já jako gastronomií nepolíbený laik. Vůně Interspar párků byla taková nijaká oproti vůni bio párků. Bylo prostě víc cítit to maso. Chuťově tam také rozdíl byl. Normálně, kdybych si koupil jen Interspar párky a jedl je, tak mi přijdou jako normální párky. Ale protože jsem měl hned vedle i párky z 90% masa, bylo vidět, že tam chuťový rozdíl je. Bio párky byly víc chuťově výraznější. Neříkám, že mi Interspar párky nechutnaly, ale byly prostě takové nijaké. Kdybych si měl vybrat, dám přednost těm bio párkům.

A to je všechno. Zkusil jsem si, jaký je rozdíl mezi naoko stejným jídlem za 60 Kč nebo 19 Kč, a rozdíl tam skutečně je. Jen si ho všimnu až když mám vedle sebe ke srovnání oba druhy. Normální člověk moc velký rozdíl nepozná, důležitý je spíše pocit, že jíte něco, co je bio a co má o 35% masa víc. Zdraví škodlivé to bude myslím obojí stejně, nepovažuji vepřovou kůži za něco toxického.

Google+ - první dojmy a názory

Google uvedl další službu, která rozvířila vody světového Internetu. Je to Google+, sociální síť, podobná známému Facebooku.

Aspoň stručně popíšu, o co jde, recenzí už bylo napsáno celkem dost. Nějaké to detailní počtení si můžete projít třeba na Živě. Google+ je vzhledově obšlehnutý Facebook, o tom není pochyb. Vlevo seznam lidí, uprostřed tok statusů, videí, obrázků (tento koncept proudu zase obšlehnul Facebook z Twitteru), vpravo nějaké to doporučení jiných lidí.

Chtěl bych se na Google+ podívat trošku kritičtěji a trochu zmírnit ten povyk, který se okolo toho spustil. Je fakt, že Google+ je mi sympatický. Jeho největší silou je podle mě integrace s jednou ostatními službami, Gmailem, Picasou, Youtube, Buzz, Latitude, s tlačítkem +1, časem i Calendar... a věřím, že do budoucna přibudou i aplikace založené na HTML5. A také reklama, která zatím chybí. :-)

Nicméně si nemyslím, že by Google přinášel něco revolučního. Mluví se hodně o kruzích. V podstatě jde o to stejné, čím jsou na Facebooku seznamy přátel. Nebo na Diaspoře aspekty. Do kruhů si přidáváte lidi a můžete pak podle toho filtrovat, co chcete číst, případně komu to chcete psát. S tím psaním je to komplikovanější, tam to má Facebook vymyšlené lépe. Například pokud chcete něco napsat určitému kruhu, ale z něj chcete vyjmout určitou skupinu lidí, tak ta možnost zatím není. (Říkám tomu problém žen a milenek. Chcete napsat status všem ženám, že nikoho nemáte, ale nechcete, aby to viděly milenky. Pro puritánštěji založené jedince: problém ajťáků a spolužáků z informatiky). Ale čekám, že časem to bude zvládat i množinové operace a budete moct kruhy libovolně kombinovat.

Vadou na kráse je, že tam zatím není moc lidí. Google+ je stále v beta verzi a dostanete se tam jen na pozvánky a i to jen někdy. Podle prvních ohlasů si myslím, že o uživatelskou základnu nebude mít Google+ nouzi. Lidí se tam jen z ČR nahrnuly stovky, na Facebook přicházeli postupně. Díky tomu, že Google už má statisíce uživatelů díky svým dalším službám, bude pro něj lehčí přetáhnout do Google+ i ostatní. Určitě to má větší potenciál než Google Buzz nebo polomrtvý Google Wave. Už jen to, že jsem viděl o Google+ psát na Facebooku běžné uživatele, o něčem svědčí. Ti často ani netuší o Twitteru, natož něco jiného.

Obávám se ale, že projekt bude smrtelnou ránou pro Diasporu. To je open source projekt, decentralizovaná sociální síť, kterou však podle GIThubu dělá jen 15 lidí a vývoj jde o dost pomaleji, než by svět čekal. Nápad je dobrý (dle mého ještě lepší než Google+), ale lidé nedočkaví.

Nechám se překvapit, jak Google svou službu bude udržovat a jestli se prosadí. Já jí fandím.

První dojmy z Unity

Považuji se za fanouška nových technologií a na nové Ubuntu 11.04 s desktopovým prostředím Unity jsem byl celkem zvědavý. Nemám problém s novinkami, většinou si na ně za pár minut nebo hodin zvyknu. Zkusím však popsat svoje dojmy z Unity, které na mě moc pozitivně nezapůsobilo.

První, co mě napadlo, když jsem to uviděl, byl Mac OS. Podoba je více než zřejmá. Launcher (spouštěč aplikací) je teď víceméně stejný na Macu, Ubuntu Linuxu i Windows 7. :) Okna mají textovou nabídku také v horní liště desktopu jako Mac OS. Pochopil jsem, proč v minulosti strčilo Ubuntu ovládací prvky okna doleva, bylo to právě kvůli tomuto - vpravo jsou totiž ikony pro Bluetooth, hlasitost, síťové připojení apod.

Na to by se dalo zvyknout, problém mám spíš s Launcherem. Musel jsem nainstalovat Manažer nastavení Compizu (ani nevím, jak se to jmenuje jako binárka, strašný tady ty klikačky :-) a ani ten mi nepomohl. Mám desktop na dvou monitorech a pokud mi někde vlevo jednou problikne Psi, že došla nová zpráva, ani si toho nevšimnu - chtělo by to větší možnosti konfigurace. A když už jsme u toho Psi - celkem mi trvalo, že když chci vidět roster, musím na ikonu v Launcheru kliknout dvakrát, abych se k němu dostal.

Další věc, na kterou si zatím nemůžu zvyknout, je přepínání ploch. Předtím jsem se přepínál pomocí ctrl+alt+šipka doleva/doprava. Teď musím ještě čarovat se šipkami nahoru a dolů, protože 4 virtuální plochy jsou poskládány do čtverce. Zatím se mi nepodařilo najít, kde se ty plochy dají nastavit.

Občas mi udělá problém mouse focus, okno nechce přebrat focus, i když na něj kliknu. Asi to bude souviset s tím seskupováním aplikací, nevím. Také mně občas dělá problémy se zorientovat v novém menu a něco tam vůbec najít, ale to je snad jen věc času a zvyku.

Bohužel jsem zatím nenašel nic, co by bylo tak úžasné, že by stálo za to přejít z Gnome na Unity. Ale dám tomu ještě pár dní šancí a uvidím.

Nová práce v Seznam.cz

Někteří už to možná ví, někteří ne, tak to sepíšu veřejně. Od 1.4. 2011 mám novou práci programátora ve firmě Seznam.cz, kterou zná snad každý uživatel českého Internetu.

Proč jsem skončil v původní práci? Nebudu to nijak obšírně rozebírat, prostě to bylo z organizačních důvodů. Práce se mi tam líbila a dala mi myslím celkem dost zkušeností, jak to chodí ve větší firmě. Po oznámení výpovědi jsem začal hledat novou práci, zkusil jsem to ve dvou firmách přímo, ne přes personální agentury (stejně jsem věděl, které firmy mi dohodí). Každopádně musím uznat velkou sílu sociálních sítí Twitter a LinkedIn, díky kterým se na mě nabídky hrnuly celkem dost. Pokud na LinkedIn ještě nejste a hledáte práci, určitě doporučuji.

Přijetí do zaměstnání mi poslaly obě dvě firmy, což byl druhý nejhorší scénář. První by byl ten, kdyby mě nevzali ani v jedné. :-) Teď jsem se musel rozhodovat: obě firmy nabízely práci, která mě zajímala, i když byly obě odlišné. Po myšlenkovém brainstormingu jsem se rozhodl pro Seznam.

Celkově mi najít práci trvalo včetně pohovorů asi 14 dní, takže jsem si celkem oddechl, přece jen ještě splácím auto. V Brně ale programátor najde práci celkem snadno (bohudík! :-)

Seznam má shodou okolností (no, popravdě to byl také jedno z rozhodujících kritérií pro výběr práce, nechtěl bych jezdit někam na sever Brna) pobočku hned vedlé mé bývalé firmy, obojí je v komplexu Brno Business Parku. Takže se vídám občas i s bývalými kolegy, což je fajn.

V Seznamu budu nejspíše dělat na hlavní stránce, tedy přímo na www.seznam.cz. Nebudu dělat webdesign, spíše tu práci pod ním, vytahování a zpracovávání dat z databáze a podobně. Hrát si budu hlavně s jazykem Python, C/C++ a MySQL. Celkem mě překvapilo, že zaučování jde celkem rychle, už po prvním týdnu jsem začal pomalu pracovat na prvním úkolu. V předchozí firmě jsem na začátku absolvoval několik měsíců školení, než jsem byl schopen něco smysluplného dělat.

V práci to vypadá na dobrý kolektiv, všichni si tam tykají, je to tam hodně neformální, což je jedině dobře. Trošku to kazí fakt, že práce je v openspace, ale na to si snad člověk zvykne; telefony tam nevyzvánějí každou chvíli, takže pohoda.

Tak uvidíme, zkušební dobu budu mít až do konce června, tak snad to klapne a bude ze mě plnokrevnej Seznamák. :-)

Jak je těžké vybrat auto

Dne 16.2. 2010 končí platnost technické kontroly pro moje vozítko Škoda Favorit, kterému je letos 17 let. Dostal jsem ho k narozeninám od bráchy před 1,5 rokem a sloužilo výborně. Nijak jsem o něj nepečoval, už tehdy prolezlo přes STK s odřenýma blatníkama :-), tak jsem věděl, že budu muset brzy pořídit nové. A ten čas nastal.

Škoda Favorit, moje první auto (na obrázku není to moje konkrétní, ale stejný typ)

Pomohlo tomu i to, že mi nějaký chytrák dne 30.1. navrtal benzínovou nádrž, aby se dostal k té troše benzínu. Navrtal ji zboku, takže se s tím ještě dalo jezdit a přišel jsem na to až u benzinky, kdy jsem čerpal benzín a zjišťuju, že mi teče zespoda ven. Auto jsem za pomoci dědy odtáhl a tím jeho životní etapa skončila.

Díra v mém Favoritu, kterou udělal nějaký chudák, co neunesl zdražení benzínu o korunu. Při zvětšení můžete vidět i šponu po vrtání

Poslední 2-3 týdny tedy celkem aktivně vybírám auto. Protože jsem se předtím o auta vůbec nezajímal, vůbec jsem netušil o parametrech auta, co se udávají; znal jsem jen tvar, barvu a u některých i značku. S tímto jsem se vrhnul do vyhledávání auta. Co se financí týče, řekl jsem si, že koupím auto do 200 tisíc s tím, že nechci vyloženě nové (ale maximální stáří 5-6 let), přece jen cena nového auta hned po koupi rapidně klesne a na kvalitě se nic nezmění.

Honda Civic

Jako první jsem si zamiloval novou Hondu Civic. Byla to láska na první pohled,dokonalý, až futuristický tvar mě zlákal a já zatoužil po tomto autíčku. Bohužel už první prohlídky autobazarů ukázaly, že toto auto lze pod 200 tisíc sehnat jen velmi ztuha. Tato varianta tedy padla.

Hyundai Coupé 2.0i, r. 2005 

Hyundai Coupé 1.6 16V

Hledal jsem dál a zjistil jsem, že se mi zamlouvají auta v typu karosérie kupé (a komu taky ne, že). Jenže pod 200 tisíc se takových aut také moc nenašlo. Jak jsem zjistil, jediné cenově dostupné kupé z r. 2005 bylo Hyundai Coupé 2.0i. Tvarem dokonalé auto, další láska na první pohled. Toto červené auto měli v jednom autobazaru v Praze, shodou okolností jsem tam jel na koncert GY!BE, tak jsem se rozhodl na auto podívat. Po návštěvě bazaru jsem se však dozvěděl, že je odvezeno na jinou pobočku, chození už jsem měl celkem dost a tak jsem se s tímto autem rozloučil také. Navíc mělo najeto cca 150 tisíc kilometrů, to už by mohlo dělat problém. Zkusil jsem zavolat ještě do jednoho bazaru, kde měli Hyundai Coupé 1.6 16V, krapet starší, ale také moc pěkné auto, tam jsem se dozvěděl, že ho před pár dny prodali.

Hyundai Coupé 2.0, rok cca 2005

Vrátil jsem se do Brna a zkoušel hledat Hyundai Coupé tam. A poštěstilo se hned dvakrát. V jednom autobazaru měli stříbrné Hyundai Coupé 2.0 z r. 2005 a starší Hyundai Coupé 2.0 z r. 2001. Zajel jsem tam a zjistil jsem, že to novější již je prodané; kupéčka jdou prostě na dračku, zvlášť ty levný Hyundai. Starší tam ale měli, mé srdéčko zaplesalo a domluvil jsem se s jedním automechanikem od nás, že se na auto zajedem podívat.

Hyundai Coupé 2.0, r. 2001

Auto je opravdu moc hezké, avšak ne moc prostorné. Ani by mi nevadilo, že není místo vzadu a má to malý kufr, já stejně jezdím sám. Problém byl s volantem, který mi drhnul o kolena a to jsem ho měl v nejvyšší pozici. Zespodu vypadalo auto dobře, ale po projížďce automechanik prohlásil, že to má najeto tak 2x tolik, než co je udáváno, opotřebované tlumiče, které auto nedrží vůbec na silnici a výměna by mě stála další tisíce. Ještě jsem si zkusil sednou do také pěkného auta Toyota Celica za 130 tisíc, ale také v něm nebylo moc místa. Když se k tomu přidal fakt, že to celkem žere benzín a budu uzavírat poprvé povinné ručení, které by se mohlo vyšplhat na 8 tisíc korun ročně (a možná i víc), moje rozhodnutí bylo jasné: kupé zatím ne.

Toyota Celica 1.8 VVT-I 16V

Nedělal jsem to rád, ale musel jsem aspoň trochu zmírnit požadavky. Protože jsem viděl, že auto, co se mi prostě líbí, do 200 tisíc nekoupím, řekl jsem si, že na nějaké takové našetřím, srazil jsem maximální cenu auta na 100 tisíc a ročník 2001 a výš (kvůli splátkám, které snad žádný autobazar nedá na auto starší 10 let). Z kupé jsem přesedlal na hatchback či sedan, rozhodně jsem nechtěl kombík nebo jinou obrovskou obludu. Stále jsem však toužil po nějakém tom aspoň lehce sportovnějším vzhledu.

Na Facebooku, Twitteru i doma v rodině se rozhořely sáhodlouhé debaty, která značka a které auto je vlastně nejlepší. Po několika dnech debat jsem poznal, že tudy cesta nevede, každý člověk preferuje něco jiného, někdo chce uvést celou rodinu, někdo do toho chce vrážet minimum peněz, někdo chce co nejmenší spotřebu, někdo má zášť k autům určité značky, ať už je jakékoliv, někdo chce co největší spolehlivost, někdo chce pořádný výkon atd. atd. Co člověk, to názor a jiné preference. Nicméně mě jejich názory a poznatky pomohly se trochu více zorientovat v tom, co po autu očekávat, na co si dát pozor, na jaké parametry a vlastnosti se dívat atd.

Po dalším vybírání jsem auta profiltroval (líbilo se mi pár kousků jako je třeba Audi A3, ale když jsem volal do bazaru, bylo to čerstvě prodané). Nakonec jsem už už byl rozhodlý pro Volkswagen Golf 1.4 (nebo raději 1.6 variantu, ale viděl jsem ji jen v hnusné modré a tmavě zelené barvě), než jsem si zašel do bazaru a tam mě jako Julii zasáhl do srdce Romeo. Tedy Alfa Romeo 156 1.6 16V.

VW Golf 1.4 16V

To auto jsem si zamiloval na první pohled. Sportovní vzhled, krásný interiér, motor pěkně zvučí (jasně, není to žádná 2.0, ale můj současný standard je Škoda Favorit, takže všecko je lepší :-), dobře se v tom sedí i jezdí. Cena bez pár korun 100 tisíc. Doma jsem si začal o tomto autu zjišťovat víc. Samozřejmě na netu opět téměř flamewar, ale zjistil jsem, že je to auto s celkem háklivým podvozkem (nejde s tím jezdit po polích jak s Favoritem) a motorem (Twin Spark) náročným na olej. Provozní a servisní náklady jsou vyšší, ale určitě menší, než u těch Hyundai Coupé, co jsem měl namyšlené předtím; rozhodně to není nic, co by mě mělo zruinovat. Každá sranda něco stojí; za 5 let ze mě třeba bude taťulda s 6 děckama a něco jako takové auto si nebudu moct dovolit, budu kupovat kombíky a dodávky :-], tak proč si neudělat radost teď, dokud můžu?

Alfa Romeo 1.6 16V

V sobotu jedu auto prohlédnout s automechanikem, přeju si, ať je technicky v pořádku, ať to vyjde a ať je moje. Slibuju, že se o něho budu pěkně starat. :-)

Update
Alfa Romeo mi nakonec bylo rozmluveno, po vlastní úvaze jsem došel k tomu, že bych asi nebyl schopen se o to tak moc starat. Takže i když je to krásné auto, rozhodl jsem se pátrat dál.
Řekl jsem si, že vyberu VW Golf, pak jsem ještě narazil na Opel Astra Bertone, krásný kupé. Když jsme se zajeli do bazarů podívat, zjistili jsme, že ten Opel je nejspíš po bouračce, děsně udržovaný, vypadal hezky jen navenek. Ve vysněném Golfu chyběla jednotka pro připojení měřáku elektroniky, tak jsme to ani neriskovali (navíc to bylo s pohonem 4x4, to mi vymluvil automechanik, že u takto starého auta je vysoká pravděpodobnost, že to půjde brzy do háje a bude to třeba opravit, cena v desítkách tisíc).

Opel Astra Coupé 1,8i Bertone

Líbilo se mi ještě jedno auto - Seat Leon. A jedno takové jsme dokonce našli. Parádní černý vzhled, skoro až děsivý výkon 132 kW. Automechanik zapojil měřák a zjistil, že to má tak 10 různých chyb v elektronice a to včetně elektroniky v motoru. Takže zase nic.

Seat Leon 1,8

Poblíž se však našlo jiné auto - Seat Toledo 1,9 TDi s modrou metalízou. Nejdříve jsem k tomu byl celkem odtažitý, přece jen je to diesel... ale po debatě s automechanikem jsem pochopil, že v mém případě (podle toho jak a kde jezdím) to nemusí být na škodu. Auto jsme prohlédli, projeli a verdikt byl jasný: toto auto beru.

Seat Toledo 1,9 TDi

Pár formalit, zaplacení zálohy a za 3 dny jsem si šel pro auto. Protože jsem 1,5 roku řídil jen Favorita, vůbec jsem nebyl zvyklý na pedály a citlivost, takže byť diesel, chcíplo mi to po cestě domů asi 5x. :-) A s Favoritem to kdysi bylo podobné, už se lepším. :-) Už s ním jezdím několik dní a pohoda, to poježdění je úplně o něčem jiném. Není to tak živé a dynamické jako Favorit, ale celkově je ta jízda daleko pohodlnější a lepší.
Takže jsem nakonec skončil úplně u něčeho jiného, než jsem zezačátku plánoval. :-) Zkusit si kupé ale nosím v hlavě dál, za nějakých 5 let bych mohl mít našetřeno víc peněz a výběr by se mi mohl rozšířit na novější auta. Uvidíme. Zatím jsem ale s výběrem spokojený.

Godspeed You! Black Emperor v Praze

Dne 23.1. 2011 byla v Praze post-rocková kapela Godspeed You! Black Emperor. Protože jejich songy miluju, rozhodl jsem se na ten koncert vydat, i když jinak koncertovej typ vůbec nejsem a natož abych za nimi jezdil do Prahy. Ale GY!BE je GY!BE...

Takže jsem si navštívil naše hlavní město a hned hurá do Paláce Akropolis. Chytil jsem flek na balkóně, což mělo výhodu i nevýhodu: viděl jsem sice shora hodně, ale přes velký reprák jsem neviděl pořádně na kontrabasáka Thierryho Amara a houslistku Sophii Trudeau. Měl jsem ale celkem dobrý výhled na vlasatého Efrima Menucka, Davida Bryanta, bubeníky Aidana Girta a Bruceho Cawdrona; pak tam hrál zřejmě i Mike Moya a Maurro Pezzente, ale to si nejsem bohužel jistý, jestli jsem tipnul jména správně. Další nevýhodou stání u repráku bylo, že to hrálo opravdu DOST nahlas.

Každopádně koncert byl fantastický, bylo skvělé vidět naživo lidi, kteří přímo živě tvoří hudbu, co se mi tak líbí. Nejsem žádný muzikant a neznám přesné termíny a pojmy a ani jak přesně se ta hudba vytváří, jen si prostě vychutnám tu božskou melodii. Muzikanti měli před sebou desku plnou elektroniky, kterou (zřejmě) dělali různé smyčky a měnili zvuk nástrojů, pódium vypadalo opravdu zajímavě. :-) Publikum nebylo moc živé, ale to u tohoto druhu hudby asi ani nejde. V "divočejších" rytmech někteří nanejvýš rychleji pohazovali hlavou (viděl jsem tam týpka, co tou hlavou házel až moc, naštěstí byl na druhé straně místnosti, asi by mě štvalo vidět celej koncert před sebou poletovat jeho háro :-), většina se jen tak pohupovala a vychutnávali si tu Hudbu.

Nepamatuji si přesně playlist, z diskuze na last.fm to bylo následovně: Hope Drone, Moya, Albanian, Dead Metheny, 09-15-00 (part 2), Chart 3, World Police and Friendly Fires, Storm, BBF3. Interprety byla radost sledovat, jak si s tím hrají - sedící David Bryant občas až extaticky dupal do rytmu, (asi) Maurro používal ke hraní na kytaru šroubovák, bubeník Bruce se u některých výkonů pořádně rozjel (bylo zajímavé vidět, jak se přizpůsobuje improvizacím ostatních, když jim dával pokyny "five, four, three...", kdy začne s další částí songu) a do sebe ponořený kudrnáč Efrim, to je taky radost pohledět. :-) Vedle sebe měl kufr s kazetami monologů, které v některých částech songů pouštěl.

Co se hudební stránky týče, tak to nemělo chybu. Na pozadí běžela na plátně projekce (vesměs nějaké abstraktní výjevy, nevím, jak zapadaly do koncepce skladeb, tak hluboko filozoficky jsem jejich pozadí nikdy nezkoumal, ale byly hezký a padnoucí). Škoda jen konce, hudebníci dohráli poslední skladbu, sbalili se a bez rozloučení odešli, aplaus přídavku nepomohl. Možná je to jen jejich image, příchod měli stejný, nepadlo od nich ani slovo.
Po koncertu jsem si koupil jedno tričko, ať mám památku. Prodávali tam i nějaká hudební CD, ale s GY!BE jsem tam žádné nenašel, jen desky a nějaké kazety; holt retrostyl. :-)

Koncert byl tedy výborný. Trochu mě tam štvalo, že si někdo okolo mě zapálil cigaretu, i když bylo v sále kouření zakázáno, smrděl jsem pak tím ještě po návratu, ale holt to je u takových akcí riziko. :-)

Přidávám i pár svých fotek, jsou z mobilu, ale lepší než nic.

DVD mechanika přes udev v Gentoo

Nedávno jsem si po delší době strčil do DVD mechaniky placku a zjistil jsem, že mi nefunguje načítání. Ani dmesg nic nevypsal. Začal jsem pátrat po netu a udělal několik úprav, které sem sepíšu, aby případní budoucí hledající byli ušetřeni toho trápení.

Ano, v Gentoo občas něco nefunguje automaticky. I taková trivialita jako je obyčejná DVD mechanika. Gentoo totiž přešlo na udev a s ním je třeba upravit několik konfiguráků. Nejen klávesnici (když už jsem to naťuknul, tak diff souboru /etc/X11/xorg.conf, který je třeba upravit, je zde), ale i zařízení, která jsou připojena na PATA sběrnici. V mém případě to byla právě DVD mechanika. Systém včetně konfigurace jádra mám už snad 8 let, takže obsahuje některé věci, které by v moderní instalaci už asi dávno nebyly. A jednou za čas to dojde do bodu, kdy tyto obsolete věci najdu i já, jako v případě nefunkční DVD mechaniky.

V prvé řadě doporučuji postupovat podle návodu NeddySeagoon's Rough Guide to libata Migration, který jsem objevil při řešení chyby. Je tam popsán způsob, jak přejít na libata. V prvé řadě je třeba v konfiguraci jádra odstranit volbu "ATA/ATAPI/MFM/RLL support (DEPRECATED)" a přesunout podporu DVD mechaniky do "SCSI device support". Dále je třeba upravit i "Serial ATA and Parallel ATA drivers". Tady už se trochu odlišuji od výše uvedeného návodu, proto přikládám screenshot, jak vypadá konfigurace u mě:

Konfigurace (nejen) pro Serial ATA drivery

Důležité je (v mém případě, kdy mám v notebooku i normální SATA disk) ponechat volbu AHCI SATA support a Intel ESB, ICH, PIIX3, PIIX4 PATA/SATA support, jinak dopadnete nějak takto.

Po této změně následoval restart počítače. V systému se mi vytvořilo zařízení /dev/sr0 (dříve jsem tam měl /dev/hda) a symbolický odkaz /dev/scd0. Mnoho aplikací však hledá něco jako /dev/cdrom nebo /dev/dvd; pokud se vám tyto symlinky nevytvořily, budete muset zřejmě upravit soubor /etc/udev/rules.d/70-persistent-cd.rules. Takto vypadá můj:

# DVD-RAM_UJ-850 (pci-0000:00:1f.1-scsi-0:0:0:0)
SUBSYSTEM=="block", ENV{ID_CDROM}=="?*", ENV{ID_PATH}=="pci-0000:00:1f.1-scsi-0:0:0:0", SYMLINK+="cdrom", ENV{GENERATED}="1"
SUBSYSTEM=="block", ENV{ID_CDROM}=="?*", ENV{ID_PATH}=="pci-0000:00:1f.1-scsi-0:0:0:0", SYMLINK+="cdrw", ENV{GENERATED}="1"
SUBSYSTEM=="block", ENV{ID_CDROM}=="?*", ENV{ID_PATH}=="pci-0000:00:1f.1-scsi-0:0:0:0", SYMLINK+="dvd", ENV{GENERATED}="1"
SUBSYSTEM=="block", ENV{ID_CDROM}=="?*", ENV{ID_PATH}=="pci-0000:00:1f.1-scsi-0:0:0:0", SYMLINK+="dvdrw", ENV{GENERATED}="1"

Každý řádek vytvoří symlink na zařízení dané DVD mechaniky - /dev/cdrom, /dev/cdrw, /dev/dvd, /dev/dvdrw. Podle toho budete možná muset ještě upravit /etc/fstab.

To by bylo vše, každopádně doufám, že se s podobnými hříčkami moc nesetkáte. :-)

Malá vánoční genocida (kaprů)

Blíží se Štědrý den a opět jako každý rok se na náměstích objevují kádě s kapry. Prodavač vám kapra vyloví, zabije, vykuchá i naporcuje. Dalo by se říct, že je to už taková klasika. A stejně jako každý rok se objeví spousta akcí, upozorňujících na to, že kapr také cítí bolest, že je to kruté, že zemře tolik ryb jen kvůli nějakému dni a podobně.

Mně tady ty reakce přijdou přehnané. Mám rád přírodu a zvířata, ale nejsem vegetarián. Nebudu teď řešit to, zda je to dobře nebo špatně; podle mě je to normální způsob lidské obživy, kterým si lidé zabezpečují přežití už statisíce let. Neberu však vegetariánům jejich názor, stejně jako neberu názor věřícím. Sám ale myslím, že maso na stůl patří a člověk ho jíst musí.

Vraťme se k naší kapří genocidě. Ano, na Štědrý den zemřou tisíce a tisíce kaprů, náměstí je špinavé od krve. Ale dámy a pánové, tak to v přírodě chodí. Pokud byste si nedali toho kapra, dali byste si kuře. Nebo svíčkovou. Nebo chleba se salámem. Nebo vepřový řízek. Tak jako tak by kvůli tomu jídlu, které všichni potřebujeme, zemřelo zvíře. Člověk je v potravinovém řetězci nahoře a tak prostě má to zvíře smůlu, že skončí u někoho žaludku. Na Štědrý den zemře mnoho kaprů, zasytí člověka a ten pak nemá potřebu zabíjet zvíře jiné. Takže na Štědrý den neumře kuřátko, prasátko ani kravička, kapr je svou smrtí zachránil. Za pár dnů se vše vrátí do normálu a bude opět prováděna genocida kuřat, jenže to už lidé tak nějak nevnímají, protože ta nejsou zabíjena veřejně, ale v přítmí továrních hal.

Takže vážení aktivisté, zamyslete se, jestli to má smysl. Ano, můžete se snažit přesvědčit ostatní, aby omezili jezení masa třeba na jednou týdně nebo bojkotovali fastfoody, které chovají zvířata v krutých podmínkách. Ale tím, že přesvědčíte někoho, aby nebral kapra, tak ten člověk si dá ke štědrovečernímu bramborovýmu salátu řízek a umřela kvůli vám kráva. Toť vše, co jsem měl na srdci.

Děkuji, že odcházíte

Českou republikou teď celkem hýbe kauza odchodu lékařů z nemocnic. Podle posledních údajů podalo výpověď přes 3500 lékařů.

Já lékařům fandím. Zaslouží si vysoké platy a lepší podmínky. Když čtu diskuze u zpráv, občas mám sto chutí ty lidi proplesknout. Vůbec netuší, o čem mluví. Zkusím se tady shrnout to, jak to vidím já a proč je dobré, aby měl lékař vysoký plat.

Lékař je jedno z nejdůležitějších povolání, ne-li zcela nejdůležitější. Zdraví máme jen jedno a to si uvědomíme často až tehdy, když s ním máme nějaký problém. A co občas lékaři dovedou, je k neuvěření. Když člověk čte, jak dokázali vrátit slepému člověku zrak, přišít utrženou ruku, rozdělit siamská dvojčata nebo jak díky lékařské péči vymizely nemoci, které byly před stovkou let smrtelné, musí jejich práci pochválit. Denně používáme věci, které stály léta vývoje a pokusů, a bereme je už jako samozřejmost.

Jejich práce se nedá ničím nahradit. Bez počítačů bude vše pomalejší a svět bude jiný, ale budeme žít. Když ubude prodavačů, budou větší fronty, ale prodávat se bude dále a nikoho to na životě neohrozí. Nebudou silničáři, budou se dělat kolony na pár sjízdných silnicích, budou finanční ztráty, mnohé podniky zkrachují, ale člověka to přímo nezabije.

Práce lékaře je namáhavá. Nejde jen o to, že dělají měsíčně obrovské přesčasy a jedou v podstatě ve 100% zápřahu (ne jak kancelářské krysy, co si chodí na hodinku na kafíčku, hodinku na cigárko a po 6 hodinách jdou domů, protože vyplnily těch pár lejster), ale i o velkou zodpovědnost. I lékař je ale člověk a může udělat chybu, kvůli které se nemusí podařit nějaký zákrok. To je pro lékaře stresující. Sice bývá proti takovým chybám pojištěný, ale stresu se nezbaví. Vědomí, že říznutí o kousíček vedle z nich může udělat "vraha", není nic příjemného.

Za co jsou tak moc placeni vrcholoví manažeři? Určitě ne za to, že sedí na zadku na meetincích, občas něco podepíšou a odprezentují. Mají podpisovou odpovědnost. Když se něco pokazí, jde to na jejich hřbet. Ale přiznejme si, že v dnešní době se z toho takový manažer dokáže vykroutit. Platy těchto manažerů se pohybují vysoko nad průměrem, často nad hranicí 100 tisíc měsíčně. Jejich odpovědnost je ale dle mého názoru nižší než odpovědnost lékaře, který řeší způsob operace, na které závisí pacientův život.

A proč má lékař za něco takového jen 40-50 tisíc měsíčně, když manažer má 2-4x tolik? Proč má začínající lékař menší plat než prodavač? Lékaři si rozhodně zaslouží větší částku.

Výše platu ukazuje míru nahraditelnosti. Čím je zaměstnanec snadněji nahraditelný, tím nižší má plat. A kdo může být nenahraditelnější více než lékaři? Asi málokdo. Možná je to smutné, ale prodavače může dělat i člověk, co vychodil základku; nechceš dělat za 10 tisíc hrubého? Tak jdi pryč, máme tady řadu lidí, co za tu cenu dělat budou (samozřejmě hranice nějaké minimální mzdy je také důležitá, ale to je na úplně jinou úvahu; nejsem v tomto asociál, aby to tak nevyznělo).

Aplikujme si to na lékaře. Nechceš dělat za 20 tisíc hrubého? Tak jdi... počkat, ale my ho nemáme kým nahradit! Vlastně ano, můžeme sem nabrat lékaře z východu... ale v Česku je teď taková anticizácká nálada, že by lidi brblali i na toto. Nehledě na fakt, že česká lékařská věda patří ke světové špičce; budete se chtít léčit od nějakého přeškoleného řezníka z Rumunska?

Spousta lidí krátkozrace odsekává, ať si jdou, ale ať zaplatí školné. Ano, školné lékaře je asi nejdražší ze všech vysokoškolských studií (něco kolem 200000 ročně jsem někde četl), ale to by lékař za pár let vrátil na daních. Pokud by vydělával 100000 měsíčně, tak o to dřív. A zajímalo by mě, jestli ty uřvané diskutéry napadlo, že i oni studovali zadarmo z daní; sice jen základní školu, ale ta se taky počítá. A popravdě, pokud by mi měl nějaký lékař svým zákrokem zachránit život, tak mu celé jeho studium zaplatím sám, i kdybych mu to měl splácet celý život. Ti diskutéři, kteří by nechtěli lékařům dát ani korunu, ať se léčí doma sami z nějakých knížek babky kořenářky.

Že jsou lékaři důležití, lze vidět i na současné situaci. Chce jich odejít "jen" nějakých 3500 (s tím, že si mnoho z nich založí vlastní ordinace, neznamená to, že půjdou do zahraničí) a už se diskutuje o tom, že to bude pro ČR mimořádný stav podobně jako povodně. Když stávkovali nedávno úředníci (to jsou ti nahraditelní, viz výše), tak se té trapné demonstraci všichni zasmáli a to jich bylo řádově o dost víc.

Někteří to nazývají vydíráním. Svým způsobem to vydírání je, ale jak jinak chcete v této zemi dosáhnout na zlepšení situace? Obyčejná demonstrace s máváním transparentů k ničemu nepovede, vláda a stát musí poznat, že bez demonstrujících se bude dařit hůř. Což v případě lékařů platí. Vzpomínám si na pár lidí, co se zhruba v půlce roku smáli, že jich odejde jen pár a bude to jen takový bububu, co vyšumí do prázdna. A ejhle, už se to začíná řešit jako kritická situace.

Nejde jen o platy samozřejmě, ale celkově o podmínky ve zdravotnictví (viz http://www.dekujeme-odchazime.cz/13_duvodu_exodu). Lékaři si určitě lepší podmínky zaslouží, kdo říká, že ne, nechť se léčí a operuje doma sám. Já jsem pro, aby měl lékař plat vysoký, několikanásobně vyšší, než je průměrný plat. Tím se do lékařství pohrne více lidí, bude více lékařů, kteří budou stíhat léčit (a pečlivě), budou si svých pacientů i více vážit a to se pak odrazí i ve spokojenosti obyvatel.

Takže lékaři - vydržte a neustupujte. Neříkám přímo odejděte, spíš bych apeloval na vládu, ať přehodnotí svá stanoviska a udělá podmínky takové, abyste odcházet nemuseli. Fandím vám.

Pekelné zážitky s Internet Explorerem

Čas od času se mi stane, že musím použít operační systém Windows. Když už v tomto systému jsem, k přístupu na Internet používám prohlížeč Internet Explorer. Ptáte se proč? Je to z důvodu, abych byl v obraze, co ten prohlížeč umí a dokázal ho srovnat s ostatními. V Linuxu běžně používám Firefox, případně Chrome/Chromium. A musím říct, že v porovnání s těmito prohlížeči je Internet Explorer peklo. Rozhodl jsem se sepsat body, které mi na IE celkem vadí, přijdou mi podivné a neintuitivní.

Používám Internet Explorer 8, což je současná stabilní verze prohlížeče.

Takže, co mi vadí?

Pomalost -- oproti Firefoxu či Chrome je prohlížeč strašně utahaný. Odezva GUI mi přijde o něco pomalejší, jsou to jen milisekundy, ale i to stačí, aby to člověka začalo po nějaké době štvát. Ani nemluvím o Flashi, který dokáže zatopit počítačem; čekal bych, že když už je to dělané primárně pro Windows a IE, že to zde bude rychlejší. Nevím, zda to svádět jen na Flash, takhle mi to nebrzdí žádný jiný prohlížeč.

Otevření nové záložky trvá také zbytečně dlouho, to je věc, která musí být hned, ne půl vteřiny. Ctrl+T Alt+D a píšu adresu, nehodlám čekat. Nebo klikání prostředním tlačítkem (kolečkem) na odkaz - měl by se otevřít v novém okně. Někdy je zpoždění takové, že klikám znova a pak se mi najednou objeví záložky tři. A někdy se mi to i tak otevře ve stejném okně. :-P Případně kliknu na odkaz a než se stránka vykreslí, nemůžu ani přepnout na jiné záložky. Vykreslování stránky mi přijde, jakoby fungovalo následovně: nejprve něco načítám, uvnitř zpracovávám a pak zobrazím. To zobrazení na konci je celkem rychlé, ale to načítání + zpracovávání předtím, kdy se uživateli zdá, že se nic neděje, to je nepříjemné.

Nedodržování standardů -- Microsoft byl vždy pověstný tím, že na standardy kašlal a šel si podle svého. Stačí se podívat na Internet Explorer 6, který se rozšířil s Windows XP a na který programátoři webových stránek dost nadávali a nadávají. Museli vyrábět různé hacky a obezličky, aby v něm něco rozchodili. Bohužel tyto hacky nebyly funkční v dalších verzích IE, kdy Microsoft začal dohánět ostatní prohlížeče v jakémsi takémsi dodržování webových standardů a to způsobuje programátorům problémy dodnes, jejich webové aplikace nejsou přenositelné na nové prohlížeče a starým vyprchává podpora ze strany Microsoftu.

IE8 přicházel s tím, že by se to mělo změnit k lepšímu. Ale není tomu tak. Spousta stránek se mi zobrazuje rozbitých, špatně vykreslených a polofunkčních. Příklad za všechny: Facebook - neumí pořádně zpracovávat vložené odkazy do políčka "What's on your mind", v ostatních prohlížečích se vložený odkaz hned zpracuje, v IE musím kliknout na tu ikonku pro vložení odkazu a stisknout Attach. Někdy se to povede vložit i bez tohoto, ale je to otravné.

Další věc je podpora standardů HTML5. Respektive nepodpora. Sice udělal IE velký krok v před oproti verzi 7, ale i tak stále dost věcí chybí. Argumentem vývojářů bývá, že HTML5 stejně nemá hotovou specifikaci (ta bude až tak kolem roku 2020), ale to mi přijde jako směšný argument. Za prvé, standardy jsou tvořeny tím, co vyžadují uživatelé a uživatelé musí mít možnost si to někde vyzkoušet. Za druhé, čekat od r. 1999, kdy byla vydána specifikace HTML4, nějakých 21 let do specifikace HTML5 bez jakéhokoliv vývoje, toho je schopný opravdu jen Microsoft (a proto díky bohu za konkurenci, díky které MS svým pomalým zadkem vůbec hejbe, jinak bychom tu měli ještě IE5). Za třetí, některé věci ve finální podobě budou tak jako tak, jen se trochu změní jejich forma. Za čtvrté, ze dne na den nikdo na HTML5 nepřejde, vývojáři potřebují mít na čem vývoj zkoušet. Za páté, v dnešní době už se některé fičury HTML5 tak zapsaly do podvědomí lidí, že web bez nich by působil jako z pravěku.

Internet Explorer má momentálně v ACID3 testu jen 20 bodů ze 100, což je nejméně ze všech prohlížečů.

A další drobnosti a nezařaditelné chybky:

• proč nemůžu nikde najít Google Addon pro vyhledávání v Internet Exploreru?
• občas se mi stává, že se při scrollování obraz úplně rozmaže a musím skočit úplně nahoru v obrazovce a scrollovat znova
• stahování souborů je uděláno tak nešikovně, pro 10 stahovaných souborů mám 10 okýnek
• málo doplňků a potřeba restartovat po instalaci doplňku (to sice musí Firefox taky, ale ve verzi 4, co vyjde cobydup, už by to být nemělo)
• neintuitivní nastavení vlastností prohlížeče (pokročilé nastavování na jedné hromadě s nastavením, které může využít i běžný uživatel)
• ... (ono toho bude víc, budu postupně doplňovat :-)

A klady?

Abych jen nehanil, IE8 je určitě pokrok dopředu oproti předchozím verzím. Přijde mi stabilnější a i když má chyby, tak přece jen ty stránky nějak zobrazuje. Vykreslování písma vypadá také dobře, i když např. u ajaxových stránek ala Facebook nebo Twitter se občas setkám s tím, že nově vložený text je nevyhlazený a zubatý, po refreshi už je to v pořádku. Celkem slibně vypadá přicházející verze IE9, která by krom velké podpory webových standardů měla přinést i hardwarovou akceleraci, čímž ostatním prohlížečům dost uteče. Ale už jsem také četl pár názorů na betaverzi, že to třeba s tou podporou standardů není tak slavné, že nebude pořádně podporovat SVG se ví už teď.

Uvidíme. Momentálně je pro mě Internet Explorer jeden z nejhůře používatelných prohlížečů (když odmyslím experimenty nebo specializované prohlížeče jako Konqueror, links, lynx atd.) Pravda, je to hodně o zvyku, ale i tak jsou prostě stránky, které i zvyklý uživatel musí vidět.

009-1

Mám rád anime seriály, ale ne ledajaké. Nejvíce mě baví anime ponuré, jako třeba Blood+, Elfen Lied nebo TOKKO, ale také tzv. spy-fi, špionážní scifi, mezi které patří asi nejznámější Ghost in the Shell nebo Appleseed. Ke spy-fi lze zařadit i 12-dílný seriál, který jsem viděl v současné době -- 009-1.

009-1 je kód agentky Mylene Hoffman, organizace Zero Zero, což je výzvědná služba Západního Bloku. Západní a Východní Blok stojí proti sobě, každý se svou ideologií a se svými špióny. Série obsahuje 12 dílů (respektive 13, 9. díl jsem našel ve dvou verzích), které jsou na sobě v podstatě nezávislé, ale objevují se v nich střípky, které dostanou smysl až v posledních dílech.

009-1 ukazuje pochmurný život agentky, pro niž je zabíjení každodenním chlebem. Občas se vyloupne na povrch její ženská stránka a musí navíc bojovat se svými emocemi, které se s životem agenta a zabijáka celkem odlišují.

Na své si přijdou i pánové, film je prošpikován fetišistickými záběry na Mylenino tělo a hlavně její bujné poprsí, které se občas stává vražednou zbraní a to doslova - má v nich zabudované malé kulomety. :-)

Série se mi celkem líbila, někdy byl děj až mrazivý a opravdu depresivní... tak, jak to mám od tohoto žánru rád.

OpenIndiana -- hrátky se systémem

Dne 14. září 2010 byla vydána další větev operačního systému OpenSolaris, jehož vývoj Oracle ukončil (ať se za to smaží v křemíkovém pekle), zvaná OpenIndiana. Pro úplně neznalé: jde o Unixový operační systém (má tedy k původním Unixům blíž než rozšířenější Linux), který má být binárně kompatibilní s komerčním Solarisem.

Rozhodl jsem se tento systém vyzkoušet a používat jej jako normální desktopový systém (sice přes VirtualBox, ale na fullscreen :-) Protože tolik do vnitřností a fungování OpenIndiany nevidím, budou následující připomínky brané spíše z pohledu uživatelského. Dodávám, že projekt je teprve v rané fázi vývoje a spousta věcí tam proto nefunguje.

Instalace

Instalace byla vcelku bezproblémová, stáhl jsem ISO a zavedl ho ve Virtualboxu. Jediný zádrhel byla neuvěřitelná pomalost instalačního procesu. Mohlo to trvat dobré 3-4 hodiny, procesor byl vytížen na maximum. Naštěstí po restartu a standardním náběhu systému už se OpenIndiana chovala bezproblémově a relativně svižně i na virtuálním PC.

Instalace si vezme tak 3,5 GB místa na disku.

Instalace OpenIndiany

Desktopové prostředí

OpenIndiana využívá klasické Gnome v aktuální verzi 2.30. Běžný uživatel tak na první pohled nepozná žádný rozdíl oproti Linuxu. Což považuji za plus -- uživatel by se neměl zajímat o vnitřek systému, aby byl schopen systém používat.

Co se rychlosti týče, byl systém o něco pomalejší, ale to připisuji tomu, že jsem to testoval ve Virtualboxu (2 jádra 2GHz, 1,7GB RAM). Při běžné práci se zatížení CPU pohybovalo kolem 30-40%. Problém se vyskytoval také s přehráváním zvuku a hudby, tam to občas trhalo, ale to opět připisuji virtuálnímu prostředí.

Když už jsem naťuknul multimédia, musím se zmínit o jedné vadě na kráse, která mi celkem vadí. Týká se licenčních poplatků za použití různých kodeků. Zde se ukazuje výhoda svobodného kodeku Ogg Vorbis, který to přehrálo bez problémů. Pro MP3 se dá stáhnout volná verze kodeku. Ale pokud jsem chtěl přehrát nějaké video ve formátu MPEG4, vyskočila na mě nabídka pro nákup kodeků. Pro představu Complete Set of Playback Plugins" je za 28€, samotný MPEG4 Part 2 dekodér za 7€. Snad bude v budoucnu dekodér portován i na OpenIndiana.

Kodeky nejsou vždy zadarmo

Systém byl původně zamýšlen jako serverová distribuce, tak se mu absence podpory multimédií dá odpustit, ale do budoucna to bude určitě potřeba. Na IRC jsem se bavil s vývojáři a nějaká implementace kodeků již existuje, tak uvidíme. Jinak přehrávání HD filmu proběhlo naprosto bez problémů a bez trhání.

Přehrávání 720p OGV videa bez problémů.

Co se kancelářského balíčku týče, stáhl jsem si OpenOffice 3.2.1 a fungují bez problémů; koneckonců vycházejí ze StarOffice, které byly původně právě na Solarisu.

OpenOffice na OpenIndiana

Zapojení flash disku bylo bez problémů, stejně jako připojení sdíleného disku přes VirtualBox (kdyby někoho zajímalo: sudo mount -F vboxfs dokumenty /home/michal/gentoo/ , dokumenty jsou název sdílené složky a /home/michal/gentoo je cesta, kam ji chcete připojit).

Balíčkovací systém

Balíčkovací systém je intuitivní, vyhledávání a instalace programů bezproblémová. Grafická nadstavba využívá klasický Solarisový balíčkovací systém a jeho příkazy pkgadd, pkginfo, pkgrm apod. najdete i zde. 

V současnosti může někomu vadit celkem pomalý vývoj balíčků, ale lidí, co se věnují aktivně projektu, je celkem málo, kolem dvacítky. Nicméně to neznamená, že se za projektem nic neděje. Jen krátký pobyt na IRC kanálu #openindiana@Freenode mi ukázal, že se neustále něco řeší. Momentálně například přehození OpenIndiany na projekt Illumos.

Internet

Asi základní činnost na počítači v dnešní době, surfování po Internetu, je bez problémů. OpenIndiana obsahuje prohlížeč Firefox v aktuální verzi 3.6.8. Důkazem, že v něm jde normálně fungovat, budiž tento blogpost, který byl komplet napsán ve Firefoxu a OpenIndianě včetně nasnímání obrázků. V repozitáři balíčků chyběl dnes celkem podstatný plugin pro Flash, ale ten jsem stáhl, rozbalil, zkopíroval soubor libflashplayer.so do adresáře ~/.mozilla/plugins/ a vše jede bez problémů včetně videí.

Na kecání obsahuje systém program Pidgin, na emaily Thunderbird. Se světem zůstanete ve spojení. :-)

Operační systém OpenIndiana doporučuji všem, co se nebojí vyzkoušet něco nového. Pro běžného uživatele, co surfuje, prohlíží si fotky a pouští hudbu a videa, tento OS všechno splňuje. Samozřejmě až na problémy s kodeky, které ale podle mne budou brzy vyřešeny. Projekt je teprve v plenkách, tak je třeba mu dát šanci a počkat si. Osobně se v něm budu vrtat dál a doufám, že se naučím i něco víc o tom, jak funguje Solaris uvnitř.

Škrty, škrty, škrty... a já jim fandím

Nejen na Facebooku jsem se zúčastnil debat o současných škrtech, které probíhají v naší zemi. Většinou jsem se setkal s odmítavým postojem, někdy jsem byl nazýván ODSákem a prostě obecně jsem našel málo spřízněných duší, které by bylo pro škrty, stejně jako já.

Proto jsem se rozhodl svůj názor a postoj k finančním škrtům shrnout sem na blog. Dodávám, že nejsem žádný ekonom a do detailů jednotlivé programy také neznám, ale myslím si, že můj názor není úplně zcestný.

V roce 2008 přišla ekonomická krize. Zavinil ji nezodpovědný přístup bank (a myslím, že by se dalo ukázat na konkrétní lidi, kdyby byla politická vůle) a zasáhla celý svět. Avšak  prostý lid se smál. Noviny psaly o tom, že lidé nakupují stále více dárků k Vánocům a zdálo se, že krize neexistuje, že to je jen vzdálená teorie z Ameriky.

V roce 2009 přišlo první šetření a to ve firmách a obecně v soukromé sféře. A letos v roce 2010 přišla krize i do pozic ve státní sféře. Odbory se zvedly a začaly stávkovat, demonstrovat, že to takhle tedy nejde.

Neříkám, že jsou škrty příjemné. To nejsou. Ale státní dluh je obrovský. Téměř 100 miliard korun ročně ztrácíme jen na úrocích. Za tuto částku by šlo o třetinu zvýšit důchody. A s každým rokem je to stále horší, státní dluh již přesáhl 1 bilión korun. Že se dluhy neplatí, si může myslet jen ignorant nebo Jiří Paroubek. Krásná ukázka toho, jak můžeme dopadnout, se naskýtá v Řecku a nebo na Islandu. Takže základní premisa této úvahy je: Dluhy se platit musí.

Dobrá, chceme splatit dluh, jak na to? Ideálním řešením by bylo vést ekonomický systém země tak, aby dokázal vydělávat. To se jaksi minulým vládám dvakrát nedařilo, dluh rostl a rostl a to i v období ekonomického růstu. Nebudu rozebírat, jestli je to vina ČSSD nebo ODS (osobně si myslím, že je to kombinací obou, protože žádná vláda nebyla u moci tak dlouho, aby své nápady mohla dotáhnout do konce), skutečnost je taková, že to tu šlo do háje a dluh utěšeně narostl do obřích rozměrů. Na stránkách http://www.verejnydluh.cz můžeme pěkně vidět, jak penízky naskakují. A narostl do takových rozměrů, že už ho jen šikovné hospodaření nespraví, je na čase sáhnout po nepopulárním kroku, a to vzít peníze od občanů.

Odkud taky odjinud? "Běžný občan" vyhrkne, že se to má vzít od bohatých. Je to celkem jasné, hájí svůj vlastní zájem. Na průměrný plat 23000 Kč nedosáhnou 2/3 lidí, medián je cca 20000 Kč. Většina lidí tedy žije s platem cca 15 tisíc čistého a s tím se v dnešní době žije špatně.

Kdybych byl sprostý ODSák (a nebo prostě ultrapravičák), tak bych řekl, že je to každého věc, jak si to zařídí: člověk může více studovat, hledat lepší práci, založit si živnost a dřít jak mezek na 150%. Zvítězí ten silnější. Jenže to neřeknu; ne každý má jako smysl existence práci a chce se věnovat i něčemu jinému, koníčkům, rodině, cestování... práci uznává a nevyhýbá se jí, ale bere ji jen jako něco, co mu dává peníze na plnění svých tužeb, ne jako životní cíl.

Sprostý ODSák ale nejsem. A nebráním se tomu, aby bohatší dávali o něco vyšší peníze do státní kasy, než to dělají chudší. Ale tady to chce jednat velmi, velmi opatrně.

Ať už to zní jakkoliv škaredě, ti bohatí jsou zároveň často i ti, co dávají chudým práci. Podnikatelé, manažeři a ředitelé firem. Těmto lidem nevadí, když je stát obere na daních o pár tisíc navíc než někoho chudšího. Ale vocamcaď pocamcaď. Já být na místě majitele firmy ve státě, kde se pro bohaté lidi zvedne daň na 40% (jak navrhovala KSČM), tak udělám jedno: sbalím si svých pět švesteky a založím firmu v jiném státě. Ubude pracovních pozic a stát ze mě nedostane na daních ani to, co bral předtím. Možná je ještě jako jeden podobný příklad vhodné uvést Pohádku pro asociální demokraty.

Navíc - bohatých tu opravdu není moc. Nemám přesná čísla, ale jak se říká "horních deset tisíc"... vezměme tedy těch 10000 lidí a zabavme jim pěkně po komunisticku všechen plat, řekněme 1500000 Kč ročně. Dostáváme se na 15 miliard korun ročně. Jenže státní dluh je přes bilión a těch 15 mld. korun nepokryje ani úrok (~100 miliard korun ročně)! Ne, ani kdybychom okradli bohaté o všechno, co mají (vždyť za to přece mohou oni, řekl by kovaný levicový dělník...), nepomohlo by to. Je tedy třeba sáhnout i mezi běžný lid. Souhlasíte? Pokud ne, nemusíte dál číst, ale aspoň v komentáři by mě zajímal váš názor, kde jinde chcete ty peníze vzít (všecko zprivatizovat? Ale kdeže, to by tady bylo ještě hůř. A navíc je to sakra nesociální řešení)

Dobrá tedy, vezmeme peníze i od těch, co nejsou bohatí. Nejen střední vrstvu, ale i od těch chudších. Tady souhlasím s tím, že chudým by se zase tolik brát nemělo. Současné životní minimum 8000 Kč dnes opravdu náklady na živobytí nepokryje. Běžným lidem, co nejsou za hranicí chudoby, by ale nějaký stržený peníz neměl způsobovat vážné problémy. Holt se to chce uskrovnit, snížit životní standard. Toto si spousta lidí nechce připustit (a nedivím se jim), ale nic jiného jim nezbude. Šetřit se prostě musí.

Prostě si člověk nebude moct kupovat maso každý den. Nebude moct každý měsíc kupovat nové oblečení. Nebude se vozit v autě, bude muset do MHD a nebo jet na kole. Nebude se koupat dvakrát denně. Životní komfort lidí se zvednul, dříve byly takové věci samozřejmé. A nikdo se tohoto komfortu nechce zbavovat. Ale neznamená to, že se takhle nedá žít. Dá. Možná to zní arogantně (a teď budu ten zlej ODSák), ale pohodlný a komfortní život není zadarmo.

Škrty již postihly soukromou sféru a teď přišly do státní. Není žádný důvod, proč by státní sféra neměla také šetřit. Ano, u některých povolání je to diskutabilní. Určitě je důležitější lékař než nějaký úředník či informatik. To teď ale neřeším, to už je věc detailnější analýzy. Jde ale o to, že na redukci státního dluhu by se měli podílet všichni. Neříkám, zda je správné zrovna o těch navrhovaných 10%, protože do toho tak moc nevidím. Ale nevěřím, že chystané škrty způsobí, že v zemi bude hladomor a poroste anarchie a kriminalita bude jak v Bronxu. Jen se prostě lidé budou muset uskrovnit.

Až budeme z dluhové pasti venku, tak se teprve začnou dělat reformy a změny, které zabrání tomu, aby takové problémy vznikaly. Ale to bude běh na dlouhou trať. Zabránit růstu dluhu je třeba co nejrychleji a to jde právě přes daně. Věřím, že za 5 let se bude dařit lépe a životní úroveň lidí poroste. Nemohu si však odpustit rýpnutí: zde se asi ukáže slabina demokracie, a to taková, že lidé, kteří vidí nejdále do termínu další výplaty, budou příště volit úplný opak toho, co jde zde dnes (jak tomu bylo skoro pokaždé) a následující vláda všechny chystané změny zahodí a zkusí začít odznova se svým novým řešením.

To je můj názor, který jsem si tu vylil, neříkám, že se s ním musí shodovat všichni, protože každý má pohled na svět jiný - někdo je liberálnější, někdo konzervativnější. Ale snad to aspoň některým ukáže věci z jiného úhlu pohledu.