Pár zážitků z Prahy

V minulém zápisku jsem psal, že jsem byl na školení v Praze. Protože jsem tam byl naposledy tak před 5 lety, chtěl bych tu nějak shrnout, co mě na návštěvě hlavního města zaujalo.

Nejdříve musím dodat, že jsem na návštěvu opravdu neměl moc času. Školení trvalo skoro do 5 odpoledne a ještě jsem musel dělat na prezentaci na další den, takže má návštěva města byla spíš noční.

V Praze jsem byl předtím asi 3x, ale vždy s někým (škola, rodina, kámoš), kdo mě vedl "za ručičku", takže jsem se nemusel starat, jak se kam dostat. Teď jsem si vše musel zařídit sám. Ale vůbec mi to nevadí, spíš naopak.

Konečně jsem se nějak naučil, jak se jezdí a přestupuje v metru. :) Co mě dál překvapilo, když jsem vystoupil na Václaváku, že jsem přestal slyšet češtinu. Vlezl jsem do jednoho gyros baru povečeřet a všude jsem tam slyšel jen italštinu nebo co to bylo. :-)

Další věc, co mě fascinuje, jsou ceny. Na Staromáku jsem našel restauraci s českou kuchyní, a ceník mě pobavil: polévka, guláš a kousek štrůdlu za 240 Kč. Chudáci cizinci, kdyby věděli, jakou si z nich ti Pražáci dělají srandu... Co jsem slyšel pár Pražáků, tak do centra oni sami nechodí proto, že je tam draho (i na Pražáka). Zkrátka a dobře, střed našeho hlavního města už Čechům nepatří. Všechny nápisy v angličtině a když jsem vlezl do jedné pizzerie na Náměstí Republiky, slečna se mě nejprve zeptala anglicky, co si přeji a na moje "prosím?" se usmála a podala mi český jídelníček.

A všude obchody, obchody a obchody. Dřívější centrum kulturního dědictví se změnilo na centrum konzumu a utrácení. Vlezl jsem si do obchodního centra Palladium, což je taková pětipatrová brněnská Vaňkovka. :) Tam se mi líbilo, jak je to rozsáhlý a veliký. Ale to asi všechno v Praze. I když kolega, s který jsem vystoupil z metra na Václaváků, si to dlouhé věhlasné náměstí prohlédl a prohlásil "A to je jako všechno, jo?" :-D

Celkové dojmy z noční vycházky ale byly pozitivní. Jen škoda, že jsem neměl víc času a nemohl si prohlédnout Prahu i na západním břehu Vltavy. Snad jindy... ono se to v tom buse dá celkem přežít, když vám na ty 2,5 hodiny pustí v autobuse film. A cena za jízdenku (210 Kč) není taky zas tak hrozná. Tak doufám, že se tam někdy vydám s více volným časem a za zábavou.

Školení Prezentační dovednosti

Dne 25.-26.2. jsem byl s kolegou v Praze na školení Prezentační dovednosti, které mi bylo umožněno jako firemní benefit. Chtěl bych shrnout nějaké zajímavé poznatky, jak probíhalo.

Musím říct, že nejprve jsem se toho bál. Soft skills nepovažuji za svou silnou stránku a když jsem slyšel, že se tam budeme nahrávat na kameru a pozorovat se, byl jsem z toho celkem nervózní.

Školení bylo na klidném místě vedle Židovských hřbitovů v hotelu Villa. Školení bylo od společnosti Dynargie, vedla jej příjemná a sympatická slečna Julie Ryšavá.

Kromě kolegy z práce tam byl i jeden doktor, působící mimo jiné i na VŠE. Takže jsme byli celkem malá skupinka.

Školení bylo dvoudenní, první den byl spíše takový teoretický a seznamovací (popravdě já svého kolegu taky moc krom pracovních věcí neznám). Ukázali jsme si základní věci, které se při prezentování nějakého projektu používají. Rozebrali jsme, co má být cílem prezentace, struktura komunikace, podmínky úspěšné prezentace, jaké kvality by měla mít diskutující osoba. Vše nenásilnou formou, to školení vůbec nebylo formou monologu slečny přednášející, spíš šlo o dialog. Tady musím ale zmínit, že nám to občas sklouzávalo až k filozofickým debatám, iniciovaných většinou panem doktorem. :-)

Dále jsme si ukázali 3 překážky ve správné prezentaci - destruktivní kritiku, neochotu ke změnám, sebeobhajování - a 3 podmínky (musíme vědět, chtít a pak to hlavně udělat).

Pověděli jsme si i něco o pravidlech komunikace. A zde jsme si vyzkoušeli svou první prezentaci. Na té jsme si řekli, co děláme dobře, co špatně, co je třeba vylepšit. Řekli jsme si něco o tzv. prizmatu, které má každý v sobě a ovlivňuje to, co mu ostatní říkají (a proto může každý člověk vidět jednu věc jinak).

Důležitým tématem (aspoň pro mě) bylo zvládání trémy a nervozity. Pár tipů, jak proti tomu bojovat (např. na začátek se naučit pár vět zpaměti a ono se to pak už rozjede, případně "svalit" trému na někoho z posluchačů dotazem na něj apod.), to se určitě hodí každému.

O tomto jsme povídali celý první den. Možná vám tady to vše přijde takové obecné, "blábolení o samozřejmostech" a podobně a nechápete, jak se nad tím mohlo strávit tolik času. Původně jsem do toho šel také takto skepticky. Ale musím uznat, že pokud se o tom diskutuje formou dialogu, zkouší se, předvádí, tak to člověku všechno zapadne rychleji a vidí věci, které sice jsou jasné, ale dřív je prostě jen neviděl. Opravdu to pomohlo.

Další den se pokračovalo. Atmosféra byla uvolněnější a díky tomu jsme si vyzkoušeli prezentaci, která měla být původně na 5 minut, ale protáhla se každému z nás tak na 20 minut. :) Přednáška se natáčela i na kameru, tak jsme se pak mohli podívat, jak to vlastně vypadá.

A světě div se: tím, že jsme měli zafixované ty omýlané pojmy, co dělat, co nedělat, tak skoro vůbec se neprojevovala tréma (určitě to bylo i tou uvolněnější atmosférou) a ta prezentace vypadala celkem dobře. Já jsem přednášel o sklípkanech. :-) Výběr tématu je také důležitý; čím víc tomu rozumíte a baví vás to, tím méně trémy a více profesionální prezentace. Přestávali jsme dělat ty chyby, jako chybějící oční kontakt, ruce v kapsách, koukání na plátno místo na posluchače, strnulé stání na jednom místě, nevýrazné přednášení a další chyby. Pravda, je to hodně o praxi, ale už jen to, že se člověk vidí, jak mu to jde a jak to dokáže, tak dost namotivuje a zvedne v tomto sebevědomí. Možná nám ho slečna Ryšavá zvedala až moc :), ale pocit to byl dobrý, opravdu jsem tam neblekotal páté přes deváté a dalo se na to dívat, ani jsem se za sebe nijak na tom videu nestyděl, a to se na fotkách/videu nevidím a ani neslyším rád.

Dva dny utekly jako voda, přetáhli jsme tak o 1-2 hodinky. Dojem z toho mám výborný, bylo to pro mě něco nového a trochu to odbouralo můj spíš negativní postoj k soft skills. Takže doporučuju všem, ta počáteční tréma opravdu brzo odpadne, aspoň pokud budete mít takovou instruktorku jako my. :) Musím říct, že cena mi přišla celkem vysoká (14000 Kč bez DPH za 2 dny včetně ubytování ve 4-hvězdičkovém hotelu, obědem, snídaní...), ale za prvé mi to platila firma, za druhé v Praze ty ceny prostě jsou vyšší a za třetí na takové kurzy asi chodí lidé, co je opravdu využijí a vrátí se jim to.

Shrnuto a podtrženo, školení se mi opravdu líbilo, budu na to vzpomínat a věřím, že do budoucna to někdy využiju.

Poslední semestr přede mnou

Neuvěřitelné se stalo skutečností! Dostal jsem se do posledního semestru dělícího mě od závěrečných státnic! Byl to boj a prodral jsem se s odranýma ušima, či spíš celou lebkou, ale zvládl jsem to. Ale postupně.

Jak jsem psal loni na konci semestru, čekaly mě tento zimní semestr 2 předměty: SIN (Inteligentní systémy) a MAT (Matematické struktury v informatice). Semestr začal pozvolna, zároveň jsem i nastoupil do nové práce. V půli semestru byly dvě půlsemestrální písemky, z nichž MAT dopadla celkem dobře, ale SIN se povedl opravdu bídně: 0 bodů. Na to, že ten předmět dělám už potřetí, tak je divné, že to dopadlo takhle špatně. Ne nadarmo se asi o zkouškách z toho předmětu říká, že otázky jsou každý rok stejné, ale odpovědi jsou jiné. :-)

Dalším úkolem bylo vypracovat projekt do SIN; dělal jsem se spolužákem, který shodou okolností také opakoval, takovou esej o inteligentních dopravních systémech. Tady musím dodat, že na projekt jsme použili nový nástroj Google, a to Google Wave, opravdu se to na takové věci hodí.

Musím si ale rýpnout do OpenOffice, který nám po napsání celého dokumentu udělal pěknou patálii se vzorečky, jak jde vidět na obrázku zde. Naštěstí se nám to podařilo opravit (vytvořením celého dokumentu komplet znova). To je poprvé, co mě OpenOffice takhle zradil.

Další zradou bylo, že i když na obhajobách nepadlo ani slovo, tak jsme z toho pak dostali jen nějaké 3/4 bodů. No co se dá dělat, myšlenkové cesty profesorů jsou nevyzpytatelné.

A pak přišlo zkouškové. Šel jsem do toho s tím, že musím zvládnout oba předměty, jinak hrozí vyhazov. První byla matematika, která se mi bohužel moc nevyvedla - komplet jiné příklady a pořád jsem tomu nerozuměl tak, jak bych chtěl. Učit se to ze skript opravdu nemělo smysl, chtělo to počítat a počítat příklady. Které ovšem ve skriptech nebyly.

Další zkouška měla být z předmětu SIN. Kvůli nižšímu počtu bodů z projektu a 0 bodů z půlsemestrálky jsem měl strach, jak to dopadne. S kolegou, s kterým jsem dělal projekt, jsem se vrhnul na společné učení, celé odpoledne jsme strávili řešením minulých písemek, a to opět za vydatné pomoci Google Wave. Písemka se pak podařila hned napoprvé, sice "jen" 45 bodů, ale pořád to byl vůči ostatním nadprůměr, tak jsem byl spokojený.

Další byla na řadě matematika. Domluvil jsem se s jednou, podle mě doslova geniální, spolužačkou na doučování. Celé odpoledne jsme seděli u příkladů, počmáral jsem hromadu papírů a hlavně hlouběji pochopil, co se tam v té matice hlavně chce. Takhle moc jsem tu matiku nikdy nechápal, tak jsem si věřil, že to dám. Přišel jsem na zkoušku a odcházel jsem s pocitem naprosté katastrofy. Za pár dní jsem se dozvěděl výsledek - dostal jsem nejméně bodů, co jsem kdy z té matiky měl. Což mě celkem dost štvalo, protože když jsem dřív, co jsem se na to "učil" jen přečtením skript, měl víc bodů... Hodně se na tom podepsal i stres, když jsem vyšel z přednáškovky, začaly se mi výsledky objevovat před očima.

Co se dá dělat, začalo učení na třetí, poslední termín. Spolužačka se opět nabídla, že pomůže s příkladama. Zase jsme řešili příklady, počítali, v rámci možností mi to celkem šlo, možná pomaleji, ale vše jsem spočítal. Nastoupil jsem na zkoušku, opět zapůsobil stres (to člověk ani neví, kolik je 5*5 :-) a odcházel jsem s pocitem, že jestli to vyjde, tak to bude o chlup.

O chlup to nakonec po 5-denním pekle čekání na výsledek bylo. Konkrétně o 3, dohromady jsem měl 47 bodů (potřeboval jsem 50). Nejprve pocity beznaděje, pak jsem se rozhodl, že ještě zabojuju a zkusím to.

Vzal jsem si dovolenou (té jsem na zkoušky atd. vyplácal taky celkem dost), ještě se spolužačkou zkonzultoval pár věcí a šel na náhledy písemek. Nehorázně jsem se tam zapotil, to vám musím říct. Ale dokázal jsem v těch svých čáranicích najít jeden řádek s modus ponensem, kterého si při opravování nevšimli. Přidal mi 3 body a 50 bodů bylo doma!!

Radost neuvěřitelná, překonal jsem ty nejtěžší předměty a dostal jsem se ve studiu dál, než při tom neštěstí před 2 roky kvůli předmětu TIN. V letním semestru mi už zbývá jen jeden předmět, diplomka a pak vrchol mého kuropění - státnice. Snad to všecko půjde dobře a na ten titul dosáhnu... bude setsakramenstky vydřený.