30.1.07

Sebevražda včera a dnes

K napsání tohoto příspěvku mě inspirovala sebevražda známého skladatele Karla Svobody, která rozbouřila vlny českých periodik. Nechejme stranou to, že se tím vylučuje "po smrti jsme si všichni rovni" - když zemře obyčejný Lojza Košťuhel z Horní Dolní, tak se o něm zmíní na pár řádcích, zatímco známé osobnosti mají speciální rubriky a články ještě pár měsíců po jejich smrti. Co mě zaujalo, tak je dnešní pohled společnosti na sebevraždu.
Celá Evropa (a také USA) byla formována křesťanstvím. V křesťanství je sebevražda něco neodpustitelného, zavržení toho, co dal člověku Bůh - život. Když někdo spáchal sebevraždu, nesměl být pohřben, jeho tělesná schránka byla odepsána k výsměchu a opovržení.
Jak to vypadá dnes, v zemi, kde je 60% ateistů? Člověk spáchá sebevraždu a hned je litován, že to měl asi těžký, že toho na něj bylo moc, že to všechno prostě neunesl, že už mu je líp (což je převzáno z křesťanství, které jak víme, sebevrahy posílalo do pekla, takže "líp"?) a hledá se příčina v ostatních a v jeho okolí.
Ptám se: co je správně? Když už člověk žije, jak morální je zabít sám sebe? Pokud se někdo cítí opravdu tak špatně, je sebevražda řešení? No svým způsobem ano, zabije se a už problém nemusí řešit... jenže nevyřeší už ani nic jiného. Stojí opravdu nějaký problém za to, aby se člověk zabil? Vezměme si středověké Japonsko, kde bylo harakiri naopak znakem zachování důstojnosti v případě nějaké nečestné události. Z dnešního pohledu na svět by se mnoha lidem ty důvody sebevraždy mohly zdát směšné - spáchali byste sebevraždu, kdyby zemřel váš učitel nebo zaměstnavatel? Dalším typem sebevraždy je sebeobětování se za lepší zítřky někoho jiného (třeba sebeupálení J. Palacha), i to se dá považovat za odvážnou cestu, jak lidi k něčemu vyburcovat. Záleží tedy na morálce daného národa. Jenže kdo se u nás sebevraždí z důvodu, aby si zachoval čest? Většinou jde o útěk před nějakým tlakem, nechuť problém řešit a otočit se mu čelem... ukazuje slabost člověka. Je správné litovat člověka, který nebyl dostatečně silný, aby nad sebevraždou zvítězil? Osobně si myslím, že ne, je to zbabělost (zatímco třeba harakiri se za zbabělost považovat nedá, spíš naopak); překvapuje mě, kolik sebevražd se objevuje kvůli takovým prkotinám, jako je rozchod nebo špatné známky, to svědčí o vyjímečné zbabělosti člověka.
Každý, kdo si toto přečetl, ať si tedy sám udělá úsudek, jestli je sebevražda Karla Svobody politováníhodná či opovrženíhodná...

27.1.07

Jakýho dalšího pavouka?

Dne 18.2. bude další terarijní burza, tentokrát na BVV v Kongresovém centru, viz nové, byť nepříliš vyvedené stránky http://www.faunahobbybrno.wz.cz.
Chci si pořídit nový přírůstek a přemýšlím jaký. Protože všichni moji současní sklípkani jsou jihoameričtí a zemní, rád bych zkusil něco jiného, konkrétně nějakého afrického a současně stromového sklípkana.
Afričtí (a asijští) sklípkani jsou oproti jihoamerickým více jedovatí a často i agresivnější. Nicméně z toho zas takový obavy nemám, přece jen do terárka se za ním mazlit nechodím. Četl jsem teda o některých chovatelů příhody, kdy jen strčili ruku do terárka a on jim po ní bleskově vyběhl a usadil se za uchem, ale tak já jsem opatrnej, ne? ;)) Nebo že stromové druhy jsou schopny bleskově skočit třeba i 10 cm. Prostě i přes vyšší náročnost chovu to chci zkusit.

Přemýšlím zatím o těchto druzích; nevím, jestli je budou mít a hlavně kolik budou stát, prý že Poecilotheria metallica stojí v 1. svleku 4 tisíce. :-] Tak bohatej ještě nejsem, ale uvidíme. Takže o těchto pavoucích přemýšlím:
  • Psalmopoeus cambridgei
  • Psalmopoeus irminia
  • Poecilotheria metallica
  • Poecilotheria fasciata
  • Stromatopelma calceatum
  • Heteroscodra maculata (není sice přímo stromový, ale zaujal mě)
Tak uvidíme, co si přinesu... jen doufám, že tam zas nenechám celou výplatu za překlad za leden. :D Do komentářů klidně pište motivační příspěvky, kterýho si mám vzít a tak. :)

Takhle jednou budu jezdit

Na youtube jsem objevil zajímavý video autíčka, co vyjíždí do kopečka. :) Sice žádnej mega fanoušek motorových vozidel nejsem, ale toto je prostě maso. Need for Speed hadr.
Na videu můžete vidět přibližovadlo Norma M20, pyšnící se výkonem 300kW (402 koní), váha 600 kg, jak si vyjíždí do kopečka... já být na místě řidiče, tak dojedu s plnejma plinkama. :)
Ale však až budu mít auto, tak máknu a jednou si takovouto jízdu smrti zkusím taky. :D

Kobo Deluxe

Objevil jsem hru, která mi nedá spát. Jmenuje se Kobo Deluxe, jde o vylepšenou verzi hry XKobo, obsahuje hudbu, vykreslování v OpenGL, používá SDL, je multiplatformní apod. A o co jde? Jde o jednoduchou vesmírnou střílečku, vaším cílem je dobýt vesmírné pevnosti zničením jádra opevnění. Obsahuje celkem 50 levelů, já jsem momentálně ve 30-tém.
A co je na tom tak super, že to tady zmiňuju? Hratelnost! Když hru pustíte, tak se od toho neodtrhnete. Možná se zdá, že je to jen blbý střílení; ano, je to tak, ale prostě hratelnost je úžasná. Nenechá vás to odpočnout, je to strašně chytlavý. Jednu ruku na klávese Control a druhou kmitáte až neuvěřitelnou rychlostí, abyste se vyhnuli střelám, asteroidům, jediná srážka znamená zničení vaší lodě. O této hře se opravdu dá říct, že cvičí reflexy. :) Je to jeden z typů her, který utvrzuje v tom, že dobrá hra neznamená superrealistická grafika a 10GB zabranýho místa na disku. Všem doporučuju! Ovšem ne, pokud následující dny potřebujete něco důležitýho dělat... :)

26.1.07

10000 songů

Tak jsem na Last.fm dosáhl 10000 naposlouchaných písniček (od 3. června 2006). Nezdá se to moc, ale pokud má písnička průměrně 5 minut (neposlouchám moc tříminutový popovky, často tracky, co mají třeba 20 minut), tak je to cca 35 dní čistýho času hudby.
Takže si to zesumarizuju, ať mám po dalších 10000 naposlouchaných traccích s čím srovnávat. :-) Pěkně top 10 od nejoblíbenějšího.

Nejoblíbenější umělec/skupina:
  1. Aphex Twin
  2. Daft Punk
  3. Kraftwerk
  4. Deutsch Nepal
  5. Death in June
  6. Ali Farka Touré
  7. Clannad
  8. Queen
  9. Enya
  10. Cosmic Gate
Na 7. místě by měl být AFX, ale on je to vlastně Aphex Twin, jen jeho jiný pseudonym.

Nejoblíbenější track:
  1. Queen - I Want To Break Free
  2. Don Ho - Tiny Bubbles
  3. R.E.M. - Losing My Religion
  4. Death in June - The Calling
  5. Arpeggiators - Freedom of Expression
  6. Deutsch Nepal - Auto Gamic Drummers
  7. Mike Oldfield - To Be Free
  8. Kraftwerk - Ohm Sweet Ohm
  9. Air - Alone in Kyoto
  10. Queen - Friends Will Be Friends
Zajímavý vidět, že ať už jsem velký příznivce elektronické hudby, mezi nejposlouchanějšími tracky jsou často rockové skladby. :)

Dva předměty jednou ranou

No spíš vlastně dva předměty jeden den. Včera se mi totiž povedla krásná věc - udělal jsem pokročilý databáze (PDB) a inteligentní systémy (SIN). Z databází mám přesně 50 bodů, pěkně jsem si to naplánoval u testu, že musím mít tu a tu otázku dobře, nevyplňoval jsem zbytečně otázky, co jsem nevěděl (protože byly záporný body za špatný odpovědi), prostě mě to vyšlo přesně na 23 bodů, co jsem potřeboval. Jednička to není, ale prolezl jsem. :)
SIN byl trochu napínavější, dozvěděl jsem se totiž, že nám za náš supr projekt jednoduché neuronové sítě dal jen 8 bodů z 20. Tak to jako ne, šli jsme za ním a prezentovali jsme mu to osobně. On to nejspíš nemohl naimportovat do SmallDEVSu, protože to měl on blbě navržený, export a import jeho vývojovýho prostředí nemá s naším projektem nic společnýho. Takže nám to tak nějak uznal, dal nám místo toho 12 bodů, čímž jsem vyskočil na 52 bodů celkově a mám to!
Teď už jen tu teoretickou informatiku, mám poslední termín. Ale začínám tušit a smiřovat se s tím, že si ten předmět zopáknu další rok. Prostě si nevěřím, že se na to za těch 5 dní stihnu dostatečně naučit, je to hnusn.

Po škole jsem se vydal po 14 dnech zase na kickbox, chybí mi sport jak koze drbání, celej leden sedím u slajdů a přednášek, bolí mě z toho záda... v únoru nejspíš začnu chodit tak jednou týdně do posilky, abych nabral trochu síly na ten kickbox. Lukáš (trenér) mě navíc nekompromisně porazil v páce, takže to jako néé, já ho dostanu jednou! :) Jo a vysvitla naděje, že bychom měli trénink ještě v neděli, bylo by to fajn, mít trenál zase 2x týdně. Uvidíme.

25.1.07

František Žláznatý

Objevil jsem skoro náhodou na netu webový stránky pisálka, který se schovává pod přezdívkou František Žláznatý. Dříve jsem četl některé jeho výtvory po diskuzních serverech apod., ale teď jsem objevil stránku, kde jsou všechny pohromadě - http://www.sweb.cz/zlaznaty/
V sekci Příběhy - True story jsou jeho povídky, občas tam zlobí diakritika, protože to bylo očividně kopírováno z předchozích serverů, kam to napsal, ale přečíst to jde. Jde o inteligentně spisovný, ale zároveň vulgární humor (až na pár článků z trošku jiného soudku, jiskru to ale má). Opravdu doporučuju přečíst, já se z těch jeho hlášek lámu ještě teď.
Možná si někteří vzpomenou na můj příspěvek Tlustý člověk - špatný člověk; tak to je právě od něj taky.

21.1.07

Budoucí spojení virtuálního a nevirtuálního světa

Při hraní PlaneShiftu mě napadla taková myšlenka, jestli v MMORPG nespočívá budoucí vytvoření cybersvěta, který bude plně koexistovat s normálním světem.
Vezměte si, jak se rozmohla komunikace po netu. Nejprve mail, pak IM klienti (ICQ, MSN apod.), poté IP telefonie a už se objevují první vlaštovky videokonferencí, s člověkem si víc a víc povídáte z očí do očí, skoro až "osobně".
Další službou je web. Skoro každý podnik, firma, obchod tam má svoje virtuální sídlo v podobě webových stránek. Často se tam objevuje i IM kontakt na nějakého pracovníka.
A teď si vezměte MMORPG. To je komplexní svět, kde uživatelé chodí, baví se spolu, vyměňují zkušenosti, domlouvají se na nějaké strategii, obchodují. Jsou lidé, kteří tomu propadli víc než dost. Už několikrát se v tisku objevila zmínka, jak kdosi prodal komusi nějaký virtuální předmět za doopravské peníze. Nebo jak se pokusil někdo spáchat sebevraždu, když jeho postava zemřela ve virtuálním světě. Existuje jiná MMORPG - Second Life - která není fantasy, scifi, ale snaží se napodobit skutečný život. Ještě jsem ji nehrál, ale po zkouškovým se na to asi vrhnu.
Myšlenka je taková - co být nalogován v tomto světě, mít po ruce všechny služby, obchody (které jsou jen jako webové stránky), které existují i ve skutečném životě? Marketingově by to mohl být zajímavý počin: "Projděte se po našem virtuálním obchodě a online si vybírejte zboží z nákupních regálů!" Vše v 3D prostředí, které by vypadalo přesně tak, jako ve skutečnosti (či aspoň hodně podobně). Samozřejmě že kdybyste se chtěli podívat do obchodu někde v USA, tak byste nemuseli ručně sedat na letadlo, objednávat vstupenky apod. :) Ale mohli byste - ta možnost by tam prostě byla. Vezměte si projekt Google Earth - zmapovaná celá zeměkoule, mapy se stále vylepšují, přidávají se 3D objekty existujících budov... proč ho nevyužít?
Postavy by mohly být vaší věrnou grafickou kopií, s rostoucími možnostmi techniky by to neměl být až zas takový problém, mohli byste si i určovat, jaké šaty na sobě momentálně máte (nebo chcete mít), které byste si koupili v nějakém virtuálním obchodě (a měli je pak i skutečně doma), vlastně všechny položky, co byste měli doma, by byly i ve virtuálním světě.

Zajímavá idea, nemyslíte? Jenže to má i svoje háčky. Kdyby se vše v reálném světě převedlo do virtuálního (včetně smluv, tajných dokumentů aj.), kdo by nad tím dohlížel? Servery by musely být státní... hrozila by éra Velkého Bratra (velmi snadno kontrolovatelná)? A co kdyby se ve virtuálním světě někdo vloupal do vašeho domu a něco sebral? Hrozil by mu postih i v reálném světě? Někde by prostě musela být hranice... a zatímco reálný svět žádné bugy nemá, v softwaru se jich může najít plno, zneužití by bylo razantně vyšší. Možná by to mohla napravit jiná koncepce sítě, nějaký Internet 3, který by s tímto vším počítal a podle toho se zařídil.
Otázkou prostě je, jak moc by se mohl virtuální svět propojit s tím naším skutečným. Kde to skončí? Nedopadneme nakonec jako v Matrixu, kdy se o nás budou starat inteligentní stroje a my si budeme žít svůj lepší, byť virtuální svět? Nechejme se překvapit... no, sice se toho asi nedožijeme, ale třeba tento blog za pár set let někdo najde v archivu a bude žasnout, jak jsem byl předvídavý. :-D

20.1.07

Medailón

Po měsících jsem zase zapnul televizi, protože jsem se dozvěděl, že na Nově měl běžet film Medailón. S Jackie Chanem jsem viděl snad všechny jeho filmy a i když dávají v telce nějaký, který jsem už viděl, mrknu se rád. Tento jsem však neviděl vůbec, tak jsem se těšil jak babka na důchod.
Na začátku byl problém s televizí. Už je to taková stará bedna, která slouží spíš jen k tomu, aby na čem mělo stát terárko. Ale funguje dobře, až na jednu věc - nedá se tam zesílit zvuk. :-( Hodinu před filmem jsem si řekl, že nee, že to musím dát do kupy a začal jsem si s tím tlačítkem na panelu televize hrát. Ať jsem ho mačkal sebevíc i za pomocí různých nástrojů, jelo to pořád potichounku. Rozhodl jsem se k radikálnímu kroku - tlačítko jsem pomocí nože, šroubováku a jiných předmětů z panelu prostě vypreparoval, takže jsem se dostal až na tištěný spoj. Myslel jsem, že bude stačit nějaký kontakt, ale ono houby... ať jsem po tom čímkoliv jezdil tam a zpátky (připomenu, že vše probíhalo přes dírku velkou cca 5x10 mm), hlasitost se prostě nezvedla. Křáp jeden! Teď mě napadl ještě jeden způsob, jak by to asi šlo, ale to by byla dost náročná věc... vypadá to, že si nejspíš koupím TV kartu do počítače a ta televize půjde pryč. :-|
Tak jsem se díval se ztlumeným zvukem. Půlku jsem z toho neslyšel, ale děj jsem pochopil. Bohužel, lacinej americkej děj, vážnej detektiv (Jackie Chan) a prdlej zmatenej druhej detektiv (někdo jinej :), podobný kliše bylo i v Křižovatce smrti a taky v Shanghai Noon (sice to byl western, ale zas tam byli dva, Jackie byl ten vyrovnanej a ten druhej zase ukecanej). Holt USA a jejich snaha vymáčknout z popularity herce, co se dá. V Hollywoodu na všechny tlačí čas, řekne se, že ten a ten den musí být ta a ta scéna natočená a hotovo. V Hongkongu, když Jackie natáčel, tak se mohl věnovat filmu jak chtěl. Proto taky 10 sekund souboje trénoval předtím 2 hodiny, dokud to neměl vypiplaný. A v Medailónu? Použití neviditelných lan, tzv. wire-fu, prostě něco, co k Jackiemu vůbec nesedne. Půlku těch scén by zvládl on sám i bez lan a ještě líp. Prostě fuj, fuj... zlatá Police Story, snad nejlepší film (trilogie) s Jackie Chanem.

19.1.07

Tak jsem projel podruhý TIN

Rintintintintin!! Populární hláška Crazy froga padala i z crazy Michala, když jsem se jak blázen učil už podruhý na teoretickou informatiku (= TIN), tzn. na 1. opravnou zkoušku. Po víc jak polovině měsíce intenzivního učení se člověku podruhý na to dívat prostě nechce, chybí motivace, nálada, vidí to všecko znova a prostě je to humus. Zvlášť u takhle náročnýho předmětu, píšu opravnou zkoušku i z pokročilých databází, ale to mě netrápí tak moc, jako TIN.
Pak začala zkouška, dostal jsem zadání a ... prostě zase nic, po teoretické stránce tomu rozumím, po praktické sám něco zplodit, to je hrůza. Rozumět teorii teoreticky je ale fajn, ne? :-> Tak jsem mu tam napsal velkým písmem přes půlku stránky "TAK PŘÍŠTĚ. A UDĚLEJTE NÁM TO LEHČÍ", podepsal se, opsal si zadání a odešel.
Říká se, že TIN je nejtěžší předmět v magisterským oboru, když člověk udělá toto, udělá už všecko. Já chci taky!! Co se dívám do informačního systému, tak napoprvé to dalo 128 lidí z 341; z těch 213, co to ještě neudělali, to dá nejvýše 135 lidí, protože 78 lidí nemá ani zápočet (tzn. potřebných minimálních 20 bodů nasbíraných během semestru). Já zápočet naštěstí mám (něco málo přes 23 bodů), ale stejně je to hegeš.
Druhý a zároveň poslední opravný termín budu psát 1.2., do té doby se to snad nějak dokážu naučit... asi se z toho zblázním, ale MUSÍ to jít! Když jsem zvládl podobně těžký matematický struktury, tak zvládnu i toto, saakra! Tento předmět bych opravdu nerad opakoval.

Teď se vrhnu na ty databáze, včera jsem si udělal siestu, koupil jsem pavoukům konečně vlhkoměr (mají tam 80% vlhkosti, což jde), mrknul se na film Butterfly effect (skvělý kousek) a šel spát... dnes zase "hurá" na učení.

16.1.07

A já jsem řekl NE

... SMSkám od Vodafone zdarma do března. Krom všudypřítomnýho parodování a napodobování Čtvrtníčkovy reklamy mám Internet a jak jistě všichni víme, Vodafone má SMS bránu, odkud se dají posílat SMSky zdarma a to po celý rok. Takže na co zdlouhavě ťukat do mobilu, když na Vodafone to můžu poslat hned. Opakuji na Vodafone - protože do jiných sítí to neplatí. A hlavně u Vodafone nejsou zas tak blbí a bylo jim jasný, že budou hodit SMSky jako je třeba tato:
Vic jak 20 andelu je na zemi. Deset mirumilovne spi, devet si hraje a jeden si cte tuto zpravu. Posli tuto sms 10ti pratelum, mne pocitej take, kdyz 5 dostanes zpatky, potka te laska. Mohla jsem tuto zpravu smazat, ale ja jsem rekla NE. Mam totiz vikendove SMS zdarma O:-)
nebo jiný megadlouhý SMSky třeba na 3 části rozdělený, končící na "je to zadarmo, tak jedeem!" Jenže spousta uživatelů poslouchajících jen reklamy neví, že ty SMSky jsou omezený jen na 5 SMS za minutu, takže ty hromadný spamy typu "pošlu to celýmu seznamu" se asi prodraží. :) Nehledě na to, že u roamingu se platí taky.
No, jsem zvědav zase na víkend, až se mi mobil ucpe přiblblýma zprávičkama (žádná užitečná a zadarmo mi zatím nepřišla), fakt sranda, tendle dárek... to radši měli zkusit ty falešný soby. :)

Můj boj se spamem

Včera přišla stížnost od uživatele naší sítě, že mu nejde odeslat mail. Podíval jsem se, kde je problém - naše doména kobylnice.net byla na ban listu SMTP serverů. Začal jsem zjišťovat, o co jde. Relaying se zdál být v pořádku, zvenčí prostě nikdo poštu jen tak rozesílat nemohl. Díky radám na IRCnet#programatori jsem začal mít důvodné podezření, že jsme byli zabanováni kvůli spamu. Kdo ho však rozesílá? Do logů našeho poštovního serveru jsem se díval, nic zajímavého jsem však neobjevil. Pak mi to došlo - někdo na síti je napaden trojským koněm, který rozesílá poštu z vlastního SMTP serveru. Musel jsem zjistit, kdo.
Příkazem
tcpdump -i eth0 dst port 25 and not src host smtp.kobylnice.net and not src host m1c4a1.kobylnice.net
čili vše, co se chce spojit se SMTP servery a zároveň to není náš poštovní server ani já (osobně totiž vlastní SMTP server používám). Neošetřuje to možnost, že se něco zvenčí pokusí připojit na náš SMTP server, ale tolik pošty k nám zase nechodí, takže to jde profiltrovat "očně".
Tento příkaz jsem spustil s nohup na pozadí s logováním do souboru a nechal přes noc a část dne běžet. Potom se podívám a strnu - log byl přes 40MB velký, že se to nedalo ani pročítat. Vytvořil jsem si tedy v bashi jednoduchý skript, který jednodušše vypíše datum, odkdy dokdy sběr dat probíhal a hlavně počet odeslaných mailů na počítač (odeslané maily jsem rozpoznával podle SYN paketů, čili nových spojení, nemusí to být tedy přesné). Hříšníci se objevili dva - jeden měl na svědomí něco kolem 180 odeslaných mailů, druhý skoro 50000. Celkem síla. Pokud někdo potřebujete, skript je zde, jen ho bude třeba upravit pro vlastní použití. Jo a pokud tam vidíte nějaké podivné neekonomické konstrukce, pak je to tím, že v bashi dělám jednou za eon a holt v tom nemám takovou praxi:

vypis_casu () {
od=$(head -n 3 $TRAFFIC |tail -n 1 |awk {'print $1'})
do=$(tail -n 1 $TRAFFIC |awk {'print $1'})
echo "Maily odeslane od $od do $do"
}

# HLAVNI CAST SKRIPTU
TRAFFIC="mailservery_na_siti.log" # nazev souboru, kam byly zachytavany data
vypis_casu
tmp=$(cat $TRAFFIC |awk {'print $3 " " $6'} |grep S) # vygrepuje jen SYN pakety
users=$(echo "$tmp" |awk {'print $1'}|sed -e "s/\.kobylnice\.net\..*$//g") #vypise jmena nazvu pocitacu
usrs=$(echo "$users" |sort -u) # jedinecne vyskyty uzivatelu
for i in $(echo "$usrs"); do
pocet=$(echo "$users" |grep "$i" |wc -l)
echo "$i: $pocet mailu"
done

Poté, když jsem přišel na to, kdo šíří spam, bylo třeba ho zablokovat, respektive jeho konekci ven na port 25. To jsem udělal přidáním pravidla do firewallu:
iptables -I FORWARD -p TCP --dport 25 -s x.x.x.x -j DROP #místo x.x.x.x si dosaďte IP adresu
Tím se tok spamu ven zastavil... ještě chvilku jsem viděl zmítání nebohého viru odesíláním SYN paketů, na které nedocházela zpět odpověď a už se odmlčel. Samozřejmě bude muset uživatel vir odstranit, protože ten traffic zbytečně flooduje síť.
Boj s virem jsem vyhrál, ale na jak dlouho? Může se objevit další a další nakažený počítač. Přemýšlím, že zablokuji konekce na port 25 celkově a tomu, kdo bude chtít, to povolím; vždyť kolik normálních uživatelů ví, co je to SMTP a kolik jich potřebuje vlastní SMTP server? Ale to až se mi bude chtít, jsem línej. :)

14.1.07

Úvaha o umělé i neumělé inteligenci

Jak už možná někteří vědí, studuju obor inteligentní systémy. Teď, jak se učím na zkoušku, mě u toho napadá spousta nápadů, tak se musím podělit:
Lidé se už dekády snaží nějak naučit stroj myslet. Jestli je to dobře nebo ne, to nechejme stranou. V umělé inteligenci existuje tzv. slabá AI (Artificial Intelligence = umělá inteligence), kdy stroj jedná na základě nějakých podnětů podle nějakých pravidel a pak silná AI, která rozumí problému jako celku, ví, co dělá. Vemte si třeba takový virus chřipky - je to takový malý automat, který útočí na jiné buňky podle svých jednoduchých RNA "pravidel". Co ale ví virus o nachlazení, které způsobuje? Nic. Podobně je to i s kolektivní inteligencí mravenců nebo včel, ti malí drobečci sami o sobě neví, jak jejich hromadné chování vypadá navenek, jen chodí podle feromonových stop a tak. Ale k věci - na principu slabé AI je založen Turingův stroj (ano, ta věc z mé neoblíbené teoretické informatiky... sakra, jak se to prolíná všecko, i ten Gödel a Hilbert v tom jsou namočení :). Co se silné AI týče, žádný takový stroj neexistuje. Lidé se to snažili všemožně dokázat. Třeba ten Turingův test, jak je v jedné uzavřené místnosti člověk, v druhé počítač a třetí člověk má zjistit, kdo z nich je člověk. Pravda, občas se to může podařit, ale po delší době pozná snad každý, že něco nehraje. No zkuste si to třeba s Elizou. To je takový případ slabé AI.
Podívejme se na způsob, jak myslí lidé a počítače. Lidé vidí věci obecně, počítače postupují podle nějakých pravidel. Příkladem budiž šachy - člověk se koukne a vidí, počítač propočítává. Dokážeme vytvořit systém, který taky vidí věci obecně? Který si uvědomí sám sebe, čili jinak řečeno, bude kompletní, úplný? Kdysi jeden pán J.R. Lucas předložil takovou myšlenku o úplnosti, přesněji ji nějak formuloval; on myšlenku kompletnosti vyslovil už Hilbert, nato mu ji dokázal Gödel (tzn. že formální systém je buď nekonzistentní nebo neúplný). Prostě vezměme si nějaký formální systém, ve kterém máme větu "V tomto formálním systému nemůžu být dokázána". Pokud je tato věta dokazatelná, pak se sama popírá, vznikne paradox a systém je nekonzistentní. Pokud je nedokazatelná, pak je věta pravdivá, systém je konzistentní, jenže k úplnosti tohoto systému mi chybí právě dokázat tady tu větu.
A v takovém uzavřeném kolečku jsou ty naše stroje. Stroj je vlastně formální systém se svými pravidly. Člověk může o sobě říct ono slavné Descartovo "Myslím, tedy jsem", stroj to říct nemůže, neuvědomuje si sám sebe, protože není úplný. Lidský mozek prostě není stroj, lidská mysl není formální systém. Nebo ne? To už úplně ta informatika hraničí se smyslem života. :) Podívejte - mějme nějaký lidský mozek, do kterého jsou uměle přiváděny elektrické impulsy. Mozek tak vidí, slyší, třeba i chodí, mluví, prostě má svůj svět (založený na tom, co mu pošleme za signály). Ve skutečnosti je připevněný někde na přístrojích (připomíná vám to film Matrix? :). Co je pak to bytí, ta existence? Přece ty přenosy signálů mezi neurony, tj. myšlení. A už jsme u toho Descartova úsloví.
Teď mě ale zrovna napadlo, že pokud je život jen snůška signálů mezi neurony, přičemž fyzické povaze našeho já věříme jen proto, že nám to říká mozek, dokážeme si tak jistojistě uvědomit sami sebe? Jinak řečeno - jsme úplní? A pokud jsme úplní, jsme i konzistentní? (Jen dodám - konzistence znamená třeba že žádnou platnou metodou nemůže být dokázáno 0 = 1; pokud by to někdo dokázal, celou současnou matematiku by to asi hodně rozhodilo).
No nic, o tomto by se dalo uvažovat dlouho a dlouho a stejně bych se asi k ničemu nedobral, zkoušeli to mnohem chytřejší lidé přede mnou a po delší čas a ke smyslu života nedošli. :) Pokud bychom dokázali sestrojit silnou AI, znamenalo by to, že i člověk je jen nějaký automat, byť složitý. Co by pak byl člověk? Bůh té nové AI? A pokud ano, měl by právo jí znovu sebrat existenci, čili život?

No nic, půjdu se radši zase normálně učit. :) Ale prostě když to čtu, tak mě takové věci napadají, nemůžu si pomoct. Snad jsem si vybral obor správně, zdá se, že je to moje parketa. Rád tu uvidím mou nejoblíbenější teoretickou informatičku Mirku :-D, jestli sem dá nějaký svůj poznatek, bude to jen dobře. :)

13.1.07

Fototrendy na libimseti.cz

Jakožto moderátor fotek serveru libimseti.cz je mým úkolem schvalovat uživatelům fotky podle jistých pravidel. Před očima mi tak projdou desetitisíce fotek, na který bych se jinak nikdy ani nepodíval. Při schvalování si všímám zajímavých trendů (nejen) u fotografování, u kterých se často musím tiše smát nad "stádovostí" lidí, když se snaží za každou cenu napodobit to, co mají jiní. Nemyslím teď vyloženě jen způsob focení, ale i to, co na těch fotkách je. Takže malinkej přehled (určitě ne úplnej, jen schvaluju a když uvidím něco typickýho, tak to sem dám; zapomenu jistě na spoustu věcí. Tudíž to není ani v žádným logickým pořadí, ale tak, jak mi to přišlo před nos):

  • Fotky Paris Hiltonové
    Nevím proč, ale fota této bohaté hloupoučké dědičky má ve svým profilu každá tuctová barbínka. Že by to byl vzor spojení krásy a inteligence mladých dívek?

  • Přepálený (přesvětlený) černobílý fotky
    Nechápu účel, proč tam někteří ty fotky dávají. U uměleckých fotografií se to dá pochopit, protože černobílá má jinej náboj, ale u těch amatérských autoportrétů focených mobilem a prohnaných nějakým filtrem ve Photoshopu to vypadá vtipně. Že by se tím snažili smazat různý neduhy a jebáky?
  • Hip-hop prstíčky
    U některých exemplářů snad není fotka, na které by neměli zkřížený, přelámaný, zapletený či jinak křivicí postižený prsty. Trapné.
  • Loga Adio & spol.
    Že má někdo nafocenej na libimseti celej svůj šatník včetně ťuťuňuňu botiček a dalších módních doplňků, to je jedna věc. Druhá věc je do nebe vychvalování značky, v které se cítí člověk tak "jedinečně", "pohodlně" a "sebejistě" a přitom ji nosí každej jouda, často ten se zkříženýma prstíčkama.
  • Botičky
    Už jsem se o tom zmínil výše, nicméně toto je tak rozšířená věc, že si zaslouží speciální kategorii. Fotky bot, který mám doma. Proč? A proč jsou to pořád boty stejnýho stylu, co tam opět dávají "cool lidičky se zkříženýma prstíčkama"?
  • Pohled "něco zrovna přeběhlo u focení mimo záběr"
    Jde o takový ty fotky, jak někdo fotí obličej zpříma a oči se přitom koukají někam bokem. Kdyby to bylo u pár fotek, tak nic neříkám, ale rozmohlo se to tak, že to má ve svém fotoalbu čítajícím pár desítek i stovek fotek každá -náctiletá ovečka.
  • Emo trend
    Tak už se to dostalo z USA i k nám. Móda ubrečenců v pruhovanejch tričkách, s patkou přes oči, s tak depresivním pohledem na světě, až to srdce láme, přičemž s emo punkem už to nemá skoro nic společnýho, hlavně vypadat emo!
  • Pohledy svrchu
    Často souvisí s emo děckama, ale vídám to i u jiných exemplářů. K čemu to? Že by to opticky zeštíhlovalo, tak i zakulacená slečna vypadá, že má útlý pas? Co to hodně zvýrazňuje, tak jsou vlasy, protože je vidět i záběr na vrch hlavy, kam se člověk normálně nedívá (pokud nemá 2 metry). A nebo ještě jedna možnost: vypadá to tak miloučce, jako nevinný ublížený štěňátko koukající od své mističky. Jo, to bude asi ono...
  • Sebevraždy z lásky
    Tisíce rádobyuměleckých depresivních fotek mrtvých či pořezaných slečen, které v poslední agónii ze své krve sesmolí na podlahu nebo stěnu nápis "Hate", "Love", či dokonce "Hate love" a podobně.
  • Photoshopový rty
    Nějak se roztrhl pytel s obrázkama rtů se superkontrastní rtěnkou. Zezačátku mi to nijak nevadilo, řekl jsem si "zajímavý", ale když to tam strká každá pipka, tak se ptám: "Co je na tom tak zajímavýho?". Odpovědí nejspíš je prostoduché: "Je to cool."
  • Fakáče
    Dělat drsňáka je fajn, nejlépe se vztyčeným prostředníčkem "Opovrhuju váma, hovada, já jsem KING!"
  • Fotky v zrcadle
    Je to věc hlavně "princezen", téměř vždy s debilním komentářem "Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi kdo je na zemi nejkrásnější?" Nevím, jestli je to nějaká forma narcismu či snaha ukázat na jedné fotce ze své hlavy co nejvíc ze všech stran, spíš to bude to klasické "jéé, Anča má takovou fotku, tak si ji udělám taky!"

No, to by snad mohlo stačit. Jen by mě zajímalo, co lidi vede k tomu, mít všechny fotky stejný. Snaha být in? Zapadnout do určité sorty lidí za každou cenu? Jde prostě o tu povrchní věc, které se říká móda, já tomu říkám neschopnost samostatnýho jednání, neschopnost mít vlastní úvahu a názor na svět.
Budiž polehčující okolností, že tyto věci se naštěstí týkají jen lidí tak kolem 15-týho roku, kdy si prostě budují ten svůj pohled na svět, tak lítají od jednoho názoru a pohledu na svět k druhýmu, oscilují tam a zpátky, až se trošku ujednotí a svět bude mít (snad) normální jakž takž vyrovnanou osobnost.

10.1.07

PlaneShift

Doby, kdy jsem trávil u počítačových her každou chvíli, už pominuly. Sedával jsem u nich hodně hodin denně a pařil a pařil. Ne, že by se to vysedávání teď nezměnilo :), nicméně hry už skoro vůbec nehraju. Až na výjimky, to si pustím Diablo, Operaci Flashpoint (i když ta mi teď po koupi nové grafické karty ne a ne naběhnout :-( ), Aliens vs Predator, OpenTTD, Battle for Wesnoth, Tremulous... no a teď jsem objevil hru, která je tak trošku jiná: PlaneShift.
V čem je jiná? Tak především, jde o tzv. MMORPG = Massively Multiplayer Role-Playing Game. RPG aka hry na hrdiny snad zná každý - jde o to vypiplávat si vlastnosti postav, zdokonalovat je atd. Multiplayer znamená hru více hráčů, to "massively" říká, že jich hraje zároveň MOC. Desítky, u některých nejznámějších (World of Warcraft třeba) i stovky.
Co v takovém světě můžete dělat? Chodit po širém světě, zažívat dobrodružství, plnit úkoly dané nejen počítačovými postavami, ale i hráči, likvidovat potvory, učit se nové schopnosti a ty pak využívat, tvořit komunity, spolky či sekty, prostě marketingově řečeno - naprostá volnost toho, co chcete dělat. Můžete si klidně sedět celou dobu někde na mezi a zdravit okolochodící postavy. Je to na vás.
Jako Linuxáka mě potěšila existence MMORPG i na tento systém. Nevím o jiných takových propracovaných 3D hrách pod Linuxem, možná jsou, ale ke mně se dostalo info o tady té (chvilka googlení a výsledky jsou tady; jenže jsem to předtím nijak neměl potřebu vyhledávat), které jsou zároveň zdarma (zas takovej fanda do her nejsem, abych si za 1500 Kč kupoval nový hry a krást se mi je taky moc nechce).
Stáhl jsem, zaregistroval se (je třeba několik desítek minut či i hodin počkat, než dojde potvrzovací email), přihlásil a nechal se unášet... Hned na začátku mě to chytlo. Sice jsem se trošku nemohl zorientovat, co mám najednou dělat, ale to tak má asi každý začátečník... za chvíli jsem měl první úkol, který se snažím splnit. Je skvělý procházet okolo skupiny postav, který se baví o nějakých svých úkolech, jinde se někdo ptá, jak se dělá ze železa a uhlí ocel (to jsem byl já :D), pak se sám ponořit do stok a deratizací nabírat zkušenosti v souboji, nořit se stále hlouběji a hlouběji a najednou narazíte na satanoidní bytosti a hned se běžíte na povrch zeptat, jak moc jsou nebezpečný, jestli je můžete napadnout. Žádný Save/Load tam neexistuje, to by porušilo konzistenci světa, kde hraje více hráčů zaráz. Když zemřete, dostanete se do podsvětí, z kterého musíte najít cestu ven... naštěstí jsem nepřišel na nějakou větší penalizaci za tu smrt. Asi by to hráče hned omrzelo, kdyby si pokaždé museli tvořit postavu znovu.

PlaneShift se teprve vyvíjí, aktuální verze je momentálně 0.3.017, to má od plné verze 1 daleko, ale již je to hratelné na dobré úrovni. Občas se objeví nějaké překreslovací chybky, procházení postavami, záseky ve zdech (to jsem se bál, že nepůjde vyřešit, naštěstí to příkaz /unstick zvládne napravit), grafika taky ještě bude třeba dopilovat, ale co hra má, tak je zábavnost a hratelnost a to je to nejpodstatnější. Jsem zvědavej na to, jak se tento kus software bude vyvíjet.
Já na to budu muset hlavně zapomenout, protože se kvůli tomu nedokážu soustředit a učit na zkoušky; proč sem to sakra neobjevil později!

Nová optická myš

Včera jsem si konečně koupil novou počítačovou myš. Měl jsem předtím nějakou Trust... možná jsem o ní tady na blog kdysi psal, její koupi provázely taky problémy s ustřihnutým konektorem... Teď po půl roce začala stávkovat zase, prostě její pohyby nebyly plynulý a občas to bylo o nervy. Myslel jsem, že je to jen zaprášenýma válečkama, ale ty jsem očistil a pořád to samý, takže jsem myšku rozdělal a zjistil, že je to tím přítlačným kolečkem, který udržuje kuličku na místě - prostě málo tlačilo při pohybu myši vlevo. Zkoušel jsem tu pružinku nahradit pružinkou z propisky, zastříhával jsem, ubíral, ale prostě to pérko bylo moc tuhý a pro myš nevhodný. Takže jsem se rozhodl, že si prostě koupím novou. A když už, tak rovnou optickou.
Nejsem žádným odpůrcem myší s kolečkem, předchozí myška fungovala 2 roky vcelku bez problémů, aspoň mi to tak přišlo. Všichni ale vychvalují optickou, že je lepší a tak (i když občas ten kurzor poskočí), rozhodl jsem se tedy, že ji vyzkouším. Stojí to o stovku víc (no, koupil jsem si kapánek dražší za 269 - Labtec Optical Mouse 800. To 800 je, že má rozlišovací schopnost 800DPI.Doma jsem ji rozbalil (jako byl to opruz, nařízl jsem si o ten nedobytnej dvojitej plastovej obal dva prsty), zapojil (je buď PS/2 či USB - já použil samozřejmě PS/2, na co plýtvat USB portem, když je v desce přímo port na myš?) a celkem spokojenost, plynulý pohyb, i když na můj vkus o dost rychlejší, než předtím, dobře se drží. No uvidíme, hlavně ať mi vydrží co nejdýl. :-)

8.1.07

Trable s řadicíma metodama

Před chvílí jsem dopsal další projekt a to do HSC (Hardware/Software Codesign). Spočívalo to v naprogramování hardwarové jednotky, která vyhledala medián z 9-okolí nějakého bodu obrazu. To sloužilo k redukci šumi - antialiasingu obrazu. Projekt měl takový výzkumný charakter. K mediánu je třeba mít seřazenou posloupnost čísel. Řazení tedy probíhalo buď klasickým bubblesortem, dále optimalizovanější metoda (cokoliv rychlejšího než bubble sort), to bylo psané v Céčku a pak ještě ve VHDL udělat medián za pomoci řadicí sítě. To jsem objevil hned na netu, takže nebyl problém, tato komponenta se skládá z 19 prvků minmax, které vrací větší a menší hodnotu ze dvou vstupů, vše je to propojené dráty (signály). Pak se hledala nejvýhodnější sestava pro to filtrování - přes gprof jsem zjišťoval jednotlivé časy, které trvalo setřídění 9-okolí.
Problém se objevil paradoxně na tom nejjednodušším - řadicích metodách v Céčku. Napsal jsem bubble sort tímto způsobem:
char median_buble(unsigned char *sur){
int i, j;
unsigned char temp;
for (i = 0; i < (SUR_PIX-1); i++) {
for(j = 1; j < SUR_PIX; j++) {
if (sur[j] < sur[j-1]) {
temp = sur[j];
sur[j] = sur[j-1];
sur[j-1] = temp;
}
}
}
}
Prostě normální bubblesort. Poté jsem napsal quicksort jakožto tu druhou, rychlejší řadicí metodu. Jak jistě všichni víme :-), bubblesort má složitost n2, zatímco quicksort n*ln(n). U 9 prvků je to u bubblesortu 81, u quicksortu cca 19.77, quicksort by měl být tedy rychlejší. Napíšu, odladím, pustím grof a co nevidím - quicksort je pomalejší než bubblesort! Zapnul jsem tedy optimalizaci kompilátoru (-O2 i -O3) a nic, zrychlilo se to, ale obojí zhruba stejně. Přemýšlel jsem, čím to může být, pak mě to napadlo - quicksort mám rekurzivní, funkce tedy volá sebe sama, konkrétně to bylo průměrně 19x, což vede k větší režii (ukládání na zásobník, opětovné vyvolávání ze zásobníku a tak). Že by to ale zpomalovalo tak moc a to i u velkých objemů dat?
Dlabat na to, zkusím to jinak, hlavně nerekurzivně. Nerekurzivní quicksort se mi psát nechtělo, stejně ani už nevím, jak to vypadá, tak jsem zkusil insert sort, heap sort, shell sort... a nic, všechny metody dávaly pomalejší výsledek, než bubble sort! Jednomu spolužákovi jsem dal můj zdroják, aby to u sebe zkusil s ním a výsledek mě překvapil - jemu to fungovalo v pořádku, shellsort (který jsem nakonec zvolil) mu jen rychleji než bubblesort. V ostatních zdrojácích jsem nic neměnil. Tak fakt nevím.
Nakonec jsem to vyřešil vychcaně, zbývaly mi 3 hodiny do odevzdání, co mi zbývalo. S výslednými naměřenými hodnotami se nějak pracovalo dál, závěr se z toho dělal a tak. No a já vzal hodnoty, co mi vrátil shellsort a řekl jsem, že jsou to výsledky bubble sortu a naopak. :) Důležitý je, že vím, co jsem dělal, proč mi to dělalo takový prapodivnosti, to už je jedno.

Ne každý se snažil dělat projekt poctivě. Toto mi došlo od jednoho nejmenovaného spolužáka na ICQ:
(21:48:14) xxx: cus ses?
(21:52:08) m1c4a1: Tak napul.
(21:52:45) xxx: simte delals HSC? to sw optimized je jako ten quick?
(21:52:58) m1c4a1: jo
(21:53:54) xxx: ok
(21:53:58) xxx: a co je to pps?
(21:54:13) m1c4a1: picture per second
(21:54:21) m1c4a1: koukam, ze ani nevis, o co v tom projektu jde. ;))
(21:54:34) xxx: jj
(21:54:35) m1c4a1: pictures per second, tak. )
(21:54:40) xxx: ajo
(21:56:30) xxx: a kde to zjistim?
(21:56:39) m1c4a1: co kde zjistis?
(21:58:24) xxx: no to cislo pps
(22:00:07) m1c4a1: Musis naimplementovat ty radici metody, pak ten projekt spustit se zakompilovanym profilovanim, potom programem gprof zjistit, jak dlouho byl procesor v jednotlivych funkcich a z toho podle vzorecku na strankach projektu vypocitas pps.
(22:00:50) xxx: keryho vzorecku? ty hodnotz uz mam
(22:03:50) m1c4a1: No... tak vzorecek tam sice neni, ale tak je to snad jasny, ne? Tolikrat, kolikrat provedes vypocet, tak tolik je obrazku, tak to cislo tim jen vydelis.
(22:04:25) xxx: ale de ty cisla vemu?
(22:04:32) m1c4a1: ach jo...
(22:04:42) m1c4a1: [stránky projektu, tam se nedostanete :)] - precti si aspon toto
(22:06:32) xxx: to sem cetl
(22:07:46) m1c4a1: no nevypada to tak. kdybys to cetl, tak tam vidis "dobu vykonávání celého systému pro zpracování 30 snímků" apod.
...

No pokud někdo dělá projekty tímto stylem, že 2 hodiny před odevzdáním ještě ani neví, jak se to dělá a pak si projekt koupí (nabídky "Dám 2000 Kč za projekt" se na školním fóru jen hemží), co je to za studium? Jasně, taky se mi nechce něco dělat, ale jednou jsem šel na tu školu, abych se něco dozvěděl, tak si musím vytrpět i předměty, který nemám rád, ale nesnížím se k něčemu takovýmu. Pak ze školy vyjdou inženýři, kteří se k titulu prokopali uplácením a podvodama? Nemůžu říct, že by se mi to líbilo.

Projekty už jsou za mnou, teď se vrhnout na učení na zkoušky, na řadě jsou pokročilý databáze, ještě to 14 dní vydržím a pak bude snad už klid.

6.1.07

Spojená dvojčata

Narazil jsem na netu na neuvěřitelnou hříčku přírody: 16-letý holky Abby a Brittany, který jsou k sobě srostlý, siamský dvojčata prostě, který mají jedno tělo a 2 hlavy. Ne že bych siamský dvojče někde na videu ještě neviděl, ale toto je jiný. Úplně žasnu, jak to ty holky berou přirozeně, jak se tím netrápí (nebo to aspoň nejde vidět), jak žijou normální život. Během té chvilky mi přišly úplně normální, i když mají vlastně dvě hlavy... ne, pardon, jedno tělo. Je těžký o tomto mluvit a neurazit, ale napadá mě tolik otázek, který by mě zajímaly... třeba kdy se tělo rozhodne, kterou hlavu bude poslouchat? A jak spolu žijí, nemají ponorkovou nemoc? Jak berou svoje tělo, jako svoje, jako té druhé sestry nebo jako jejich? Nedokážu si představit pocit, že sdílím s někým svoje tělo, to prostě nejde. Nervová soustava je v jisté části těla společná, ovládají ji nějak oba mozky a když ano, jak se ty spolu dorozumívají? Pokud se dorozumívají, můžou ty holky vědět, na co myslí ta druhá? A když jedna něco nechce a druhá ano, která ovládne tělo?
No je to prostě zázrak. Video s těma holkama je tady, mrkněte se (jo a druhý jsem našel na stránce zde, jinak mají i profil na myspace.com):

5.1.07

Till I collapse

Vypůjčil jsem si název z písničky od Eminema, protože to vystihuje celej dnešní den. Dnes jsem psal zkoušku z matematických struktur. Co tomu předcházelo? No... nespal jsem. Celou noc jsem se díval na přednášky, výroková a predikátová logika šla okolo mě, pak algebry, grupoidy, monoidy, grupoidy, grupy, okruhy, tělesa, pole... uáá, peklooo! Nalíval jsem se zeleným čajem, vypil jsem toho snad 4 litry, ládoval se furt nějakým jídlem, hlavně aby tělo nechtělo spát. A ráno na devátou do školy na zkoušku.
Tu jsem nějak napsal, seděl vedle mě jeden pisálek, tak snad to nějak vyjde :). Po zkoušce hned na CVT a začali jsme dělat s kámošem projekt ve VHDL, takovej jednoduchej mediánovej filtr, kterej slouží k antialiasingu obrazu + bubble a quick sort v C. Celkem trivialitka, za 25 bodů úplně lahůdka, zítra to doděláme odpoledne; když to srovnám s utrpením se SmallDEVSem a "jen" 20 body maxima, tak se mi chce křečovitě zasmát.
Konečně jsem doma, 31 hodin jsem nespal, jedl jsem naposledl před 15-ti hodinama, jedu prostě "till I collapse". Ale teď do sebe hodím nějakej ten chleba, mrknu na 1 díl Simpsonových a tradá do měkkoučké postýlky.

4.1.07

Yamato je (skoro) moje!

Během celého dne jsem průběžně tak jednou za 4 hodiny poslal SMSku (podle pravidel soutěže zde), dozvídal jsem se průběžně, na jaké pozici jsem... 18, 19, 22, 26! V noci, jak odešel kámoš, jsem poslal ještě jednu a najednou jsem byl 29. Sáákra, už jen 6 SMSek a bude tu ono vítězné 35. místo!! Poslal jsem tedy SMSku ještě jednu, abych mohl zítra ráno poslat zbývajících 5 SMSsek, který jsem chtěl poslat nějak od babičky a dědy zároveň ze všech mobilů. Ale najednou vidím, že jsem 31.! Což znamenalo, že jsem o ten lístek nejspíš neměl zájem jen já! Zachvátila mě úzkost - jsem do toho vrazil přes 300 Kč a teď to nemám vyhrát??
Hned jsem se obrátil na ICQ, sice byla 1 hodina ráno, ale ještě se pár kamarádů našlo. Hned jsem je požádal, jestli by neposlali každý 2 SMSky, že jim to pak zaplatím. Naštěstí jsou na mě všichni hodní a poslali... Iveta 32, 33, ještě 2! Jana poslala 2 SMSky, bohužel z nějakého neznámého důvodu odpověď zpět prostě nepřišla. Kruci, to se snaží zvyšovat napětí?! Martin, poslední spása, poslal jednu - 34 - a pak i druhou... a vyhráááááááál!!!! Teda JÁ vyhrál! :D Takovou radost jsem neměl už dlouho. :) Jsem šťastnej jak veš v kudrnaté kštici. :-) Tímto chci všem třem ochotníkům poděkovat, ať jim to pánbůh vrátí na dětech. :))
Teď už to musí ten kámoš jen vyzvednout, někde se sejdem a 7.2. hurá na Yamato do Janáčkova divadla. :-) Jen doufám, že tam nebudu muset v kvádru nebo v nějakých podobných hadrech, nemám to rád.

Počítal jsem si, kolik jsem za ty SMSky dal, když počítám i ty 4 nevydařený SMSky, tak dohromady mě to vychází na ... 690 Kč! Což je stejně, jako bych platil v prodejně. :)) No, ale aspoň jsem si užil trochy toho adrenalinu, že. :)
Příště už ale tady na ty SMS soutěže zvysoka dlabu! :-D

Vyvíjení ve vyvíjeném

Ten SmallDEVS je zlo!!
Dnes jsem od 9 ráno, co přijel kámoš a spolužák, dělal ve SmallDEVSu tu simulaci neuronové sítě. Je to jednoduchá síť, dělá jen to, že z řady 5 číslic vybere tu, která se od ostatních odlišuje (takže z řady 1 1 1 0 1 se odlišuje 4. číslice). Na první pohled se to zdá jako trivialita, ovšem nesmělo by se to dělat přes neuronový sítě, tento konkrétní příklad by šel udělat stokrát jednoduššeji, nicméně úkolem bylo vyzkoušet si způsob, jakým se stroje mohou učit. V podstatě to funguje tak, že neuronové síti předložíte pár dat a nějaký výsledek. Ona to zpracuje, několikrát si to v sobě přelouská a když jí pak zadáte jen data, tak z toho dokáže přibližně určit správný výsledek - čím víc vzorků učení a času věnovanému učení, tím lepší výsledky.
Ve Smalltalku už jsme měli síť implementovanou, teď to jen převést do SmallDEVSu. Na první pohled jednoduchá věc, na stranu druhou jsme u toho strávili 13 hodin čistého času. Neustálé nečekané pády aplikace SmallDEVS, jakési nedeterministické chování, záseky a špatná možnost ladění, to byl postrach, díky kterému jsme po celém dni aplikaci sice ve SmallDEVSu implementovali, ale funguje špatně a pro malý počet iterací (u vyšších to zatuhává). Kámoš opravujícímu napsal celkem ostrou kritiku, snad neskončíme na nule. :) Poslali jsme mu i ten smalltalkovský zdroják, aby viděl, že tu síť jsme fakt měli. Jak jsme zjistili, SmallDEVS je stále ve vývoji a ty chyby hodné alfaverze, to byl děs. Nefungující import sar balíčků, "neviditelné" spojnice metod, díky kterým nešla dělat spousta dalších věcí, divný export souborů a někdy navečer jsem se smál, až jsem se za břicho popadal, když kámoš změnil nějakou hodnotu vypisující řetězce do Transcriptu a ono se to okno místo změny hodnoty zbarvilo do červena a počmáralo nějakýma linkama... tomu říkám skvělé vývojové prostředí! :)) Stabilita horší jak u Windows 95. Postupně ta zábava přepadala v únavu, roztrpčení a zoufalost, když jsme několikrát museli psát to samé, protože se slavný SmallDEVS sekl.
Dodám, že se samotným SmallDEVSem a jeho vnitřními třídami jsme vůbec nic nedělali.
No nic, něco jsme odevzdali a musí to být po zásluze obodované, strávili jsme nad tím něco přes 25 hodin čistýho času.

3.1.07

Musím... jít... na... Yamato!!!

Včera jsem zahlídl na jedné reklamní ploše plakát s upoutávkou na jakýsi Yamato. Viděl jsem velkej buben, Japonsko... hmm, to by mohlo znít dobře, mám rád takovou hudbu. Safri Duo, Stomp se mi líbí už dlouho.
Jak jsem přišel domů, začal jsem o tom něco zjišťovat na netu, kdy a kde to bude a podobně. Hlavní jsou jejich stránky - www.yamato.jp, i když video z jednoho představení jsem našel až na Googlu zde (doporučuju shlédnout, lahůdečka!). Bude to 7.2. v Brně v Janáčkově divadle, ceny jsou zajímavý - nejlevnější od 690 Kč, nejdražší za 1390 Kč. :-( Našel jsem ale i na jedněch stránkách (jakých, to neprozradím, důvod pochopíte níže) možnost vyhrát vstupenky "soutěží", stačí jen zaslat SMSku se správnou odpovědí (kterou jsem si hned našel na netu) a pokud budete třicátí, tak vyhrajete. Problém je, že SMS stojí 30 Kč. Ale tak co, pro jednou to zkusit můžu. Pošlu a samozřejmě, že jsem nevyhrál, byl jsem 17. v pořadí. Navíc jsem se dozvěděl, že vyhrává každý 35. a že jde o vstupenky právě na tu nejlevnější variantu, jsem se podíval na náhled sálu pro tento titul a ony jsou to místa někde v bočních balkónech či úplně kdesi vzadu; no snad to bude aspoň dobře slyšet. :)
Každopádně pořád mi to vrtalo hlavou, dyť já sakra nikam nechodím, tak jednou za čas na takovou akci si zajít můžu, ne? Zkusím to přes ty SMSky... vypočítal jsem si, že když jsem 17.-tej a musím být 35.-tej, tak je to k zaslání 18 SMSek. 18*30 = 540 Kč, pořád mě to vyjde o 150 Kč levněji. Ale co trošku zariskovat a počkat si, až tam napíšou i další lidi a až to bude na číslu 25, tak napsat rychle 10 SMSek a vyjde mě to na něco přes 300 Kč? No jo, ale co když ti lidi myslí stejně jak já a navíc jsou bohatší, tak klidně napíšou těch 18 SMSek? Nebude lepší to radši napsat hned, ať to mám v suchu? A co když mě do toho posílání SMSek někdo vleze a zrovna tu 35. napíše on, to pak budu mít 500 Kč v prdeli a oči pro pláč. Počkal jsem si tedy až do 1 hodiny ráno, kdy většina lidí spí a tudíž nehrozí snad taková konkurence, navíc ty stránky nejsou zas tak moc navštěvovaný, tak o tom tolik lidí neví. Pak jsem se na to vybodl a řekl jsem si "napíšu ty SMSky ráno, třeba se to o nějaký číslo zvedne". Po učení se na matiku jsem šel spát, o půl páté ráno se vzbudím a furt na to myslím - co když mě někdo trumfne? Ještě vydrž, v 8 ráno napíšeš a vyhraješ... nee, já to nevydržíím! Hodinu a půl sem se tam převaloval, pak jsem vzal mobil a napsal SMS... hmm, 18.-tej, tak to moc lidí za ty 4 hodiny nenapsalo. :) Tak jsem napsal 4 SMS a najednou dojde SMSka, že "Vaši zprávu bohužel nemůžeme doručit, protože jste překročili limit pro SMS. Zkuste to prosím později. Do 2 hodin vám bude limit obnoven. Vodafone". Doprdeléééé!! Takhle mi to uteče před nosem! :-( Pokud může odeslat 2 SMS během 3 hodin, tak je to těch zbylých 15 SMS za minimálně 22,5 hodiny, krucipísek! Ale já se nevzdám... jednou za půl dne napíšu SMSku a jak se to číslo budu blížit k 35, tak si půjčím od rodiny mobily a budu psát jednotlivě z každýho z nich! Já ten lístek prostě mít musím!!!

2.1.07

Vektorový editor

Rozhodl jsem se hodit na web zdrojové kódy našeho vektorového editoru, pokud se někdo chce podívat, využít to, naučit se z toho trochu Javu. Náš tým už za to body dostal, tak proč to křečkovat doma. :-)
Jediný, co bude případně třeba upravit, tak je přístup k databázi Oracle, myslím tím jméno a heslo. Prostě celý string url v souboru database.java na řádku 128. Přece vám nedám přístup na naši školní databázi. :) Ta se myslím stejně po semestru vypne.

Zdrojové kódy jsem hodil na můj webserver, nezaručuju 100%-ní dostupnost, když třeba nebudu mít zapnutej počítač a nebo když jsem pod Windowsama. Sice mi to jede skoro furt, ale pro jistotu. :) Máte je zde: http://kobylnice.net:22001/~m1c4a1/pdb-projekt.tar.gz. Informace ke spuštění a kompilaci jsou v tom archivu, jinak pro nadšence dodám, že je opravdu třeba mít ten Oracle a nainstalovaný JDK.

Jinak dnes jsem byl na té zkoušce z teoretické informatiky, děs běs. No asi se na to 18.1. podívám znova na opravným termínu. :-]

Jak sem rozjel poštovní server

Tak jsem konečně rozfungoval na naší kobylnické síti poštovní server. Použil jsem Postfix pro SMTP, na vybírání pošty přes POP3 popa3d.
Nebylo to ani tak moc těžký, sice zezačátku to drhlo kvůli nepochopení konfigurace, ale pak se vyjasnilo a šlape to, jak má. Uživatelé naší sítě budou mít krásný email uživatel@kobylnice.net. Já místo uživatel budu mít třeba m1c4a1 (nebudu to sem psát rovnou, protože bych velmi nerad čelil útokům spamu).
Ještě to chce doladit relay access, změnit welcome message, časem tam dát nějakou ochranu před virama či spamem a hlavně to chce disk, na který se ta pošta bude ukládat. Momentálně je na tom počítači necelých 400MB volnýho místa, to vychází na zhruba 20MB na každého uživatele, což není moc. Taky nějakej webmail tam doinstalovat, protože useři jsou lamky a nastavit a používat normálního emailovýho klienta je občas nad jejich síly.
A můžu jít spokojeně spát... sice jsem se moc nenaučil, s tím mi snad zítra pomůže kámoš, ale můžu mít fajn pocit, že jsem udělal něco pro tu naši internetovou komunitu, ne? :)