K napsání tohoto příspěvku mě inspirovala sebevražda známého skladatele Karla Svobody, která rozbouřila vlny českých periodik. Nechejme stranou to, že se tím vylučuje "po smrti jsme si všichni rovni" - když zemře obyčejný Lojza Košťuhel z Horní Dolní, tak se o něm zmíní na pár řádcích, zatímco známé osobnosti mají speciální rubriky a články ještě pár měsíců po jejich smrti. Co mě zaujalo, tak je dnešní pohled společnosti na sebevraždu.
Celá Evropa (a také USA) byla formována křesťanstvím. V křesťanství je sebevražda něco neodpustitelného, zavržení toho, co dal člověku Bůh - život. Když někdo spáchal sebevraždu, nesměl být pohřben, jeho tělesná schránka byla odepsána k výsměchu a opovržení.
Jak to vypadá dnes, v zemi, kde je 60% ateistů? Člověk spáchá sebevraždu a hned je litován, že to měl asi těžký, že toho na něj bylo moc, že to všechno prostě neunesl, že už mu je líp (což je převzáno z křesťanství, které jak víme, sebevrahy posílalo do pekla, takže "líp"?) a hledá se příčina v ostatních a v jeho okolí.
Ptám se: co je správně? Když už člověk žije, jak morální je zabít sám sebe? Pokud se někdo cítí opravdu tak špatně, je sebevražda řešení? No svým způsobem ano, zabije se a už problém nemusí řešit... jenže nevyřeší už ani nic jiného. Stojí opravdu nějaký problém za to, aby se člověk zabil? Vezměme si středověké Japonsko, kde bylo harakiri naopak znakem zachování důstojnosti v případě nějaké nečestné události. Z dnešního pohledu na svět by se mnoha lidem ty důvody sebevraždy mohly zdát směšné - spáchali byste sebevraždu, kdyby zemřel váš učitel nebo zaměstnavatel? Dalším typem sebevraždy je sebeobětování se za lepší zítřky někoho jiného (třeba sebeupálení J. Palacha), i to se dá považovat za odvážnou cestu, jak lidi k něčemu vyburcovat. Záleží tedy na morálce daného národa. Jenže kdo se u nás sebevraždí z důvodu, aby si zachoval čest? Většinou jde o útěk před nějakým tlakem, nechuť problém řešit a otočit se mu čelem... ukazuje slabost člověka. Je správné litovat člověka, který nebyl dostatečně silný, aby nad sebevraždou zvítězil? Osobně si myslím, že ne, je to zbabělost (zatímco třeba harakiri se za zbabělost považovat nedá, spíš naopak); překvapuje mě, kolik sebevražd se objevuje kvůli takovým prkotinám, jako je rozchod nebo špatné známky, to svědčí o vyjímečné zbabělosti člověka.
Každý, kdo si toto přečetl, ať si tedy sám udělá úsudek, jestli je sebevražda Karla Svobody politováníhodná či opovrženíhodná...
Celá Evropa (a také USA) byla formována křesťanstvím. V křesťanství je sebevražda něco neodpustitelného, zavržení toho, co dal člověku Bůh - život. Když někdo spáchal sebevraždu, nesměl být pohřben, jeho tělesná schránka byla odepsána k výsměchu a opovržení.
Jak to vypadá dnes, v zemi, kde je 60% ateistů? Člověk spáchá sebevraždu a hned je litován, že to měl asi těžký, že toho na něj bylo moc, že to všechno prostě neunesl, že už mu je líp (což je převzáno z křesťanství, které jak víme, sebevrahy posílalo do pekla, takže "líp"?) a hledá se příčina v ostatních a v jeho okolí.
Ptám se: co je správně? Když už člověk žije, jak morální je zabít sám sebe? Pokud se někdo cítí opravdu tak špatně, je sebevražda řešení? No svým způsobem ano, zabije se a už problém nemusí řešit... jenže nevyřeší už ani nic jiného. Stojí opravdu nějaký problém za to, aby se člověk zabil? Vezměme si středověké Japonsko, kde bylo harakiri naopak znakem zachování důstojnosti v případě nějaké nečestné události. Z dnešního pohledu na svět by se mnoha lidem ty důvody sebevraždy mohly zdát směšné - spáchali byste sebevraždu, kdyby zemřel váš učitel nebo zaměstnavatel? Dalším typem sebevraždy je sebeobětování se za lepší zítřky někoho jiného (třeba sebeupálení J. Palacha), i to se dá považovat za odvážnou cestu, jak lidi k něčemu vyburcovat. Záleží tedy na morálce daného národa. Jenže kdo se u nás sebevraždí z důvodu, aby si zachoval čest? Většinou jde o útěk před nějakým tlakem, nechuť problém řešit a otočit se mu čelem... ukazuje slabost člověka. Je správné litovat člověka, který nebyl dostatečně silný, aby nad sebevraždou zvítězil? Osobně si myslím, že ne, je to zbabělost (zatímco třeba harakiri se za zbabělost považovat nedá, spíš naopak); překvapuje mě, kolik sebevražd se objevuje kvůli takovým prkotinám, jako je rozchod nebo špatné známky, to svědčí o vyjímečné zbabělosti člověka.
Každý, kdo si toto přečetl, ať si tedy sám udělá úsudek, jestli je sebevražda Karla Svobody politováníhodná či opovrženíhodná...