3.11.11

Bio nebio - příběh několika párků

Zkusil jsem si zaexperimentovat s kvalitou potravin a koupil jsem si hospodskou klasiku - vídeňské párky. A to ve dvou baleních; jedny byly vídeňské bio párky s obsahem vepřového masa 95%, druhé byly Interspar-made párky. Cenově vyšly 4 nožky bio párku na 59,90 Kč (tedy cca 15 Kč za nožku), Interspar párky za 19,20 Kč (tj. 6,40 Kč za nožku).
Bio Vídeňské párky

Interspar Vídeňské párky
Podívejme se na složení.
Bio párky nabízejí 95% masa, zbytek jsou soli, konzervanty. stabilizátory apod. Celkem příjemné zjištění, že jím opravdu maso. Interspar párky obsahují masa 60%, tedy skoro polovina párku je něco jiného. Nevím, co z toho tvoří největší část, tipoval bych to na tu rozemletou kůži. Konzervanty a soli jsou na tom podobně. Tady se nikdo nemůže zlobit, že se to tam přidává, pokud lidi chtějí, aby to nezačalo hnít dřív, než s tím dojedou domů.
Složení bio párků

Složení Interspar párků
Párky jsem vybalil a pustil se do náročného procesu vaření. Nejprve se podívejme na fotky studených nevařených párků. Z Intersparu jsou o něco tmavší, jiné složení prostě dělá svoje. Jinak mi oba druhy přijdou podobné.
Studené Interspar párky
Studené bio párky
Vaření proběhlo ve vodě, což je u mě nezvyk, protože většinou strčím párky do mikrovlnky na minutu, dokud se neozve puknutí. :-) Ale chtěl jsem tentokrát mít párky takové, jaké je tvůrci zamýšleni. Pravda, pukly mi některé i tak, prostě se mi to tak víc líbí. :-)
Barva se nijak znatelně nezměnila, bio párky jsou světlejší
Uvařené Interspar párky

Uvařené bio párky
Zkusil jsem si párky rozříznout, jestli budou vizuálně vypadat jinak uvnitř. Tady už jsem si rozdílu všimnul. Zatímco bio párek šel nožem přeříznout hladce, ostří zajelo do masa, Interspar párky byly takové gumovější a kladly noži odpor.
Maso mi u bio párku přišlo takové růžovější, co se struktury týče, tak jsem žádný výrazný rozdíl neviděl.
Rozříznutý bio párek

Rozříznutý Interspar párek
A je čas na samotné ochutnání!
Musím říct, že zde už jsem si rozdílu všimnul i já jako gastronomií nepolíbený laik. Vůně Interspar párků byla taková nijaká oproti vůni bio párků. Bylo prostě víc cítit to maso. Chuťově tam také rozdíl byl. Normálně, kdybych si koupil jen Interspar párky a jedl je, tak mi přijdou jako normální párky. Ale protože jsem měl hned vedle i párky z 90% masa, bylo vidět, že tam chuťový rozdíl je. Bio párky byly víc chuťově výraznější. Neříkám, že mi Interspar párky nechutnaly, ale byly prostě takové nijaké. Kdybych si měl vybrat, dám přednost těm bio párkům.

A to je všechno. Zkusil jsem si, jaký je rozdíl mezi naoko stejným jídlem za 60 Kč nebo 19 Kč, a rozdíl tam skutečně je. Jen si ho všimnu až když mám vedle sebe ke srovnání oba druhy. Normální člověk moc velký rozdíl nepozná, důležitý je spíše pocit, že jíte něco, co je bio a co má o 35% masa víc. Zdraví škodlivé to bude myslím obojí stejně, nepovažuji vepřovou kůži za něco toxického.

4.7.11

Google+ - první dojmy a názory

Google uvedl další službu, která rozvířila vody světového Internetu. Je to Google+, sociální síť, podobná známému Facebooku.
Aspoň stručně popíšu, o co jde, recenzí už bylo napsáno celkem dost. Nějaké to detailní počtení si můžete projít třeba na Živě. Google+ je vzhledově obšlehnutý Facebook, o tom není pochyb. Vlevo seznam lidí, uprostřed tok statusů, videí, obrázků (tento koncept proudu zase obšlehnul Facebook z Twitteru), vpravo nějaké to doporučení jiných lidí.

Chtěl bych se na Google+ podívat trošku kritičtěji a trochu zmírnit ten povyk, který se okolo toho spustil. Je fakt, že Google+ je mi sympatický. Jeho největší silou je podle mě integrace s jednou ostatními službami, Gmailem, Picasou, Youtube, Buzz, Latitude, s tlačítkem +1, časem i Calendar... a věřím, že do budoucna přibudou i aplikace založené na HTML5. A také reklama, která zatím chybí. :-)
Nicméně si nemyslím, že by Google přinášel něco revolučního. Mluví se hodně o kruzích. V podstatě jde o to stejné, čím jsou na Facebooku seznamy přátel. Nebo na Diaspoře aspekty. Do kruhů si přidáváte lidi a můžete pak podle toho filtrovat, co chcete číst, případně komu to chcete psát. S tím psaním je to komplikovanější, tam to má Facebook vymyšlené lépe. Například pokud chcete něco napsat určitému kruhu, ale z něj chcete vyjmout určitou skupinu lidí, tak ta možnost zatím není. (Říkám tomu problém žen a milenek. Chcete napsat status všem ženám, že nikoho nemáte, ale nechcete, aby to viděly milenky. Pro puritánštěji založené jedince: problém ajťáků a spolužáků z informatiky). Ale čekám, že časem to bude zvládat i množinové operace a budete moct kruhy libovolně kombinovat.
Vadou na kráse je, že tam zatím není moc lidí. Google+ je stále v beta verzi a dostanete se tam jen na pozvánky a i to jen někdy. Podle prvních ohlasů si myslím, že o uživatelskou základnu nebude mít Google+ nouzi. Lidí se tam jen z ČR nahrnuly stovky, na Facebook přicházeli postupně. Díky tomu, že Google už má statisíce uživatelů díky svým dalším službám, bude pro něj lehčí přetáhnout do Google+ i ostatní. Určitě to má větší potenciál než Google Buzz nebo polomrtvý Google Wave. Už jen to, že jsem viděl o Google+ psát na Facebooku běžné uživatele, o něčem svědčí. Ti často ani netuší o Twitteru, natož něco jiného.
Obávám se ale, že projekt bude smrtelnou ránou pro Diasporu. To je open source projekt, decentralizovaná sociální síť, kterou však podle GIThubu dělá jen 15 lidí a vývoj jde o dost pomaleji, než by svět čekal. Nápad je dobrý (dle mého ještě lepší než Google+), ale lidé nedočkaví.

Nechám se překvapit, jak Google svou službu bude udržovat a jestli se prosadí. Já jí fandím.

29.4.11

První dojmy z Unity

Považuji se za fanouška nových technologií a na nové Ubuntu 11.04 s desktopovým prostředím Unity jsem byl celkem zvědavý. Nemám problém s novinkami, většinou si na ně za pár minut nebo hodin zvyknu. Zkusím však popsat svoje dojmy z Unity, které na mě moc pozitivně nezapůsobilo.
První, co mě napadlo, když jsem to uviděl, byl Mac OS. Podoba je více než zřejmá. Launcher (spouštěč aplikací) je teď víceméně stejný na Macu, Ubuntu Linuxu i Windows 7. :) Okna mají textovou nabídku také v horní liště desktopu jako Mac OS. Pochopil jsem, proč v minulosti strčilo Ubuntu ovládací prvky okna doleva, bylo to právě kvůli tomuto - vpravo jsou totiž ikony pro Bluetooth, hlasitost, síťové připojení apod.
Na to by se dalo zvyknout, problém mám spíš s Launcherem. Musel jsem nainstalovat Manažer nastavení Compizu (ani nevím, jak se to jmenuje jako binárka, strašný tady ty klikačky :-) a ani ten mi nepomohl. Mám desktop na dvou monitorech a pokud mi někde vlevo jednou problikne Psi, že došla nová zpráva, ani si toho nevšimnu - chtělo by to větší možnosti konfigurace. A když už jsme u toho Psi - celkem mi trvalo, že když chci vidět roster, musím na ikonu v Launcheru kliknout dvakrát, abych se k němu dostal.
Další věc, na kterou si zatím nemůžu zvyknout, je přepínání ploch. Předtím jsem se přepínál pomocí ctrl+alt+šipka doleva/doprava. Teď musím ještě čarovat se šipkami nahoru a dolů, protože 4 virtuální plochy jsou poskládány do čtverce. Zatím se mi nepodařilo najít, kde se ty plochy dají nastavit.
Občas mi udělá problém mouse focus, okno nechce přebrat focus, i když na něj kliknu. Asi to bude souviset s tím seskupováním aplikací, nevím. Také mně občas dělá problémy se zorientovat v novém menu a něco tam vůbec najít, ale to je snad jen věc času a zvyku.
Bohužel jsem zatím nenašel nic, co by bylo tak úžasné, že by stálo za to přejít z Gnome na Unity. Ale dám tomu ještě pár dní šancí a uvidím.

17.4.11

Nová práce v Seznam.cz

Někteří už to možná ví, někteří ne, tak to sepíšu veřejně. Od 1.4. 2011 mám novou práci programátora ve firmě Seznam.cz, kterou zná snad každý uživatel českého Internetu.
Proč jsem skončil v původní práci? Nebudu to nijak obšírně rozebírat, prostě to bylo z organizačních důvodů. Práce se mi tam líbila a dala mi myslím celkem dost zkušeností, jak to chodí ve větší firmě. Po oznámení výpovědi jsem začal hledat novou práci, zkusil jsem to ve dvou firmách přímo, ne přes personální agentury (stejně jsem věděl, které firmy mi dohodí). Každopádně musím uznat velkou sílu sociálních sítí Twitter a LinkedIn, díky kterým se na mě nabídky hrnuly celkem dost. Pokud na LinkedIn ještě nejste a hledáte práci, určitě doporučuji.
Přijetí do zaměstnání mi poslaly obě dvě firmy, což byl druhý nejhorší scénář. První by byl ten, kdyby mě nevzali ani v jedné. :-) Teď jsem se musel rozhodovat: obě firmy nabízely práci, která mě zajímala, i když byly obě odlišné. Po myšlenkovém brainstormingu jsem se rozhodl pro Seznam.
Celkově mi najít práci trvalo včetně pohovorů asi 14 dní, takže jsem si celkem oddechl, přece jen ještě splácím auto. V Brně ale programátor najde práci celkem snadno (bohudík! :-)

Seznam má shodou okolností (no, popravdě to byl také jedno z rozhodujících kritérií pro výběr práce, nechtěl bych jezdit někam na sever Brna) pobočku hned vedlé mé bývalé firmy, obojí je v komplexu Brno Business Parku. Takže se vídám občas i s bývalými kolegy, což je fajn.
V Seznamu budu nejspíše dělat na hlavní stránce, tedy přímo na www.seznam.cz. Nebudu dělat webdesign, spíše tu práci pod ním, vytahování a zpracovávání dat z databáze a podobně. Hrát si budu hlavně s jazykem Python, C/C++ a MySQL. Celkem mě překvapilo, že zaučování jde celkem rychle, už po prvním týdnu jsem začal pomalu pracovat na prvním úkolu. V předchozí firmě jsem na začátku absolvoval několik měsíců školení, než jsem byl schopen něco smysluplného dělat.
V práci to vypadá na dobrý kolektiv, všichni si tam tykají, je to tam hodně neformální, což je jedině dobře. Trošku to kazí fakt, že práce je v openspace, ale na to si snad člověk zvykne; telefony tam nevyzvánějí každou chvíli, takže pohoda.

Tak uvidíme, zkušební dobu budu mít až do konce června, tak snad to klapne a bude ze mě plnokrevnej Seznamák. :-)

4.2.11

Jak je těžké vybrat auto

Dne 16.2. 2010 končí platnost technické kontroly pro moje vozítko Škoda Favorit, kterému je letos 17 let. Dostal jsem ho k narozeninám od bráchy před 1,5 rokem a sloužilo výborně. Nijak jsem o něj nepečoval, už tehdy prolezlo přes STK s odřenýma blatníkama :-), tak jsem věděl, že budu muset brzy pořídit nové. A ten čas nastal.
Škoda Favorit, moje první auto (na obrázku není to moje konkrétní, ale stejný typ)
Pomohlo tomu i to, že mi nějaký chytrák dne 30.1. navrtal benzínovou nádrž, aby se dostal k té troše benzínu. Navrtal ji zboku, takže se s tím ještě dalo jezdit a přišel jsem na to až u benzinky, kdy jsem čerpal benzín a zjišťuju, že mi teče zespoda ven. Auto jsem za pomoci dědy odtáhl a tím jeho životní etapa skončila.
Díra v mém Favoritu, kterou udělal nějaký chudák, co neunesl zdražení benzínu o korunu. Při zvětšení můžete vidět i šponu po vrtání
Poslední 2-3 týdny tedy celkem aktivně vybírám auto. Protože jsem se předtím o auta vůbec nezajímal, vůbec jsem netušil o parametrech auta, co se udávají; znal jsem jen tvar, barvu a u některých i značku. S tímto jsem se vrhnul do vyhledávání auta. Co se financí týče, řekl jsem si, že koupím auto do 200 tisíc s tím, že nechci vyloženě nové (ale maximální stáří 5-6 let), přece jen cena nového auta hned po koupi rapidně klesne a na kvalitě se nic nezmění.
Honda Civic
Jako první jsem si zamiloval novou Hondu Civic. Byla to láska na první pohled,dokonalý, až futuristický tvar mě zlákal a já zatoužil po tomto autíčku. Bohužel už první prohlídky autobazarů ukázaly, že toto auto lze pod 200 tisíc sehnat jen velmi ztuha. Tato varianta tedy padla.
Hyundai Coupé 2.0i, r. 2005 
Hyundai Coupé 1.6 16V
Hledal jsem dál a zjistil jsem, že se mi zamlouvají auta v typu karosérie kupé (a komu taky ne, že). Jenže pod 200 tisíc se takových aut také moc nenašlo. Jak jsem zjistil, jediné cenově dostupné kupé z r. 2005 bylo Hyundai Coupé 2.0i. Tvarem dokonalé auto, další láska na první pohled. Toto červené auto měli v jednom autobazaru v Praze, shodou okolností jsem tam jel na koncert GY!BE, tak jsem se rozhodl na auto podívat. Po návštěvě bazaru jsem se však dozvěděl, že je odvezeno na jinou pobočku, chození už jsem měl celkem dost a tak jsem se s tímto autem rozloučil také. Navíc mělo najeto cca 150 tisíc kilometrů, to už by mohlo dělat problém. Zkusil jsem zavolat ještě do jednoho bazaru, kde měli Hyundai Coupé 1.6 16V, krapet starší, ale také moc pěkné auto, tam jsem se dozvěděl, že ho před pár dny prodali.
Hyundai Coupé 2.0, rok cca 2005
Vrátil jsem se do Brna a zkoušel hledat Hyundai Coupé tam. A poštěstilo se hned dvakrát. V jednom autobazaru měli stříbrné Hyundai Coupé 2.0 z r. 2005 a starší Hyundai Coupé 2.0 z r. 2001. Zajel jsem tam a zjistil jsem, že to novější již je prodané; kupéčka jdou prostě na dračku, zvlášť ty levný Hyundai. Starší tam ale měli, mé srdéčko zaplesalo a domluvil jsem se s jedním automechanikem od nás, že se na auto zajedem podívat.
Hyundai Coupé 2.0, r. 2001
Auto je opravdu moc hezké, avšak ne moc prostorné. Ani by mi nevadilo, že není místo vzadu a má to malý kufr, já stejně jezdím sám. Problém byl s volantem, který mi drhnul o kolena a to jsem ho měl v nejvyšší pozici. Zespodu vypadalo auto dobře, ale po projížďce automechanik prohlásil, že to má najeto tak 2x tolik, než co je udáváno, opotřebované tlumiče, které auto nedrží vůbec na silnici a výměna by mě stála další tisíce. Ještě jsem si zkusil sednou do také pěkného auta Toyota Celica za 130 tisíc, ale také v něm nebylo moc místa. Když se k tomu přidal fakt, že to celkem žere benzín a budu uzavírat poprvé povinné ručení, které by se mohlo vyšplhat na 8 tisíc korun ročně (a možná i víc), moje rozhodnutí bylo jasné: kupé zatím ne.

Toyota Celica 1.8 VVT-I 16V
Nedělal jsem to rád, ale musel jsem aspoň trochu zmírnit požadavky. Protože jsem viděl, že auto, co se mi prostě líbí, do 200 tisíc nekoupím, řekl jsem si, že na nějaké takové našetřím, srazil jsem maximální cenu auta na 100 tisíc a ročník 2001 a výš (kvůli splátkám, které snad žádný autobazar nedá na auto starší 10 let). Z kupé jsem přesedlal na hatchback či sedan, rozhodně jsem nechtěl kombík nebo jinou obrovskou obludu. Stále jsem však toužil po nějakém tom aspoň lehce sportovnějším vzhledu.
Na Facebooku, Twitteru i doma v rodině se rozhořely sáhodlouhé debaty, která značka a které auto je vlastně nejlepší. Po několika dnech debat jsem poznal, že tudy cesta nevede, každý člověk preferuje něco jiného, někdo chce uvést celou rodinu, někdo do toho chce vrážet minimum peněz, někdo chce co nejmenší spotřebu, někdo má zášť k autům určité značky, ať už je jakékoliv, někdo chce co největší spolehlivost, někdo chce pořádný výkon atd. atd. Co člověk, to názor a jiné preference. Nicméně mě jejich názory a poznatky pomohly se trochu více zorientovat v tom, co po autu očekávat, na co si dát pozor, na jaké parametry a vlastnosti se dívat atd.
Po dalším vybírání jsem auta profiltroval (líbilo se mi pár kousků jako je třeba Audi A3, ale když jsem volal do bazaru, bylo to čerstvě prodané). Nakonec jsem už už byl rozhodlý pro Volkswagen Golf 1.4 (nebo raději 1.6 variantu, ale viděl jsem ji jen v hnusné modré a tmavě zelené barvě), než jsem si zašel do bazaru a tam mě jako Julii zasáhl do srdce Romeo. Tedy Alfa Romeo 156 1.6 16V.
VW Golf 1.4 16V
To auto jsem si zamiloval na první pohled. Sportovní vzhled, krásný interiér, motor pěkně zvučí (jasně, není to žádná 2.0, ale můj současný standard je Škoda Favorit, takže všecko je lepší :-), dobře se v tom sedí i jezdí. Cena bez pár korun 100 tisíc. Doma jsem si začal o tomto autu zjišťovat víc. Samozřejmě na netu opět téměř flamewar, ale zjistil jsem, že je to auto s celkem háklivým podvozkem (nejde s tím jezdit po polích jak s Favoritem) a motorem (Twin Spark) náročným na olej. Provozní a servisní náklady jsou vyšší, ale určitě menší, než u těch Hyundai Coupé, co jsem měl namyšlené předtím; rozhodně to není nic, co by mě mělo zruinovat. Každá sranda něco stojí; za 5 let ze mě třeba bude taťulda s 6 děckama a něco jako takové auto si nebudu moct dovolit, budu kupovat kombíky a dodávky :-], tak proč si neudělat radost teď, dokud můžu?

Alfa Romeo 1.6 16V
V sobotu jedu auto prohlédnout s automechanikem, přeju si, ať je technicky v pořádku, ať to vyjde a ať je moje. Slibuju, že se o něho budu pěkně starat. :-)

Update
Alfa Romeo mi nakonec bylo rozmluveno, po vlastní úvaze jsem došel k tomu, že bych asi nebyl schopen se o to tak moc starat. Takže i když je to krásné auto, rozhodl jsem se pátrat dál.
Řekl jsem si, že vyberu VW Golf, pak jsem ještě narazil na Opel Astra Bertone, krásný kupé. Když jsme se zajeli do bazarů podívat, zjistili jsme, že ten Opel je nejspíš po bouračce, děsně udržovaný, vypadal hezky jen navenek. Ve vysněném Golfu chyběla jednotka pro připojení měřáku elektroniky, tak jsme to ani neriskovali (navíc to bylo s pohonem 4x4, to mi vymluvil automechanik, že u takto starého auta je vysoká pravděpodobnost, že to půjde brzy do háje a bude to třeba opravit, cena v desítkách tisíc).
Opel Astra Coupé 1,8i Bertone
Líbilo se mi ještě jedno auto - Seat Leon. A jedno takové jsme dokonce našli. Parádní černý vzhled, skoro až děsivý výkon 132 kW. Automechanik zapojil měřák a zjistil, že to má tak 10 různých chyb v elektronice a to včetně elektroniky v motoru. Takže zase nic.
Seat Leon 1,8
Poblíž se však našlo jiné auto - Seat Toledo 1,9 TDi s modrou metalízou. Nejdříve jsem k tomu byl celkem odtažitý, přece jen je to diesel... ale po debatě s automechanikem jsem pochopil, že v mém případě (podle toho jak a kde jezdím) to nemusí být na škodu. Auto jsme prohlédli, projeli a verdikt byl jasný: toto auto beru.
Seat Toledo 1,9 TDi
Pár formalit, zaplacení zálohy a za 3 dny jsem si šel pro auto. Protože jsem 1,5 roku řídil jen Favorita, vůbec jsem nebyl zvyklý na pedály a citlivost, takže byť diesel, chcíplo mi to po cestě domů asi 5x. :-) A s Favoritem to kdysi bylo podobné, už se lepším. :-) Už s ním jezdím několik dní a pohoda, to poježdění je úplně o něčem jiném. Není to tak živé a dynamické jako Favorit, ale celkově je ta jízda daleko pohodlnější a lepší.
Takže jsem nakonec skončil úplně u něčeho jiného, než jsem zezačátku plánoval. :-) Zkusit si kupé ale nosím v hlavě dál, za nějakých 5 let bych mohl mít našetřeno víc peněz a výběr by se mi mohl rozšířit na novější auta. Uvidíme. Zatím jsem ale s výběrem spokojený.

24.1.11

Godspeed You! Black Emperor v Praze

Dne 23.1. 2011 byla v Praze post-rocková kapela Godspeed You! Black Emperor. Protože jejich songy miluju, rozhodl jsem se na ten koncert vydat, i když jinak koncertovej typ vůbec nejsem a natož abych za nimi jezdil do Prahy. Ale GY!BE je GY!BE...
Takže jsem si navštívil naše hlavní město a hned hurá do Paláce Akropolis. Chytil jsem flek na balkóně, což mělo výhodu i nevýhodu: viděl jsem sice shora hodně, ale přes velký reprák jsem neviděl pořádně na kontrabasáka Thierryho Amara a houslistku Sophii Trudeau. Měl jsem ale celkem dobrý výhled na vlasatého Efrima Menucka, Davida Bryanta, bubeníky Aidana Girta a Bruceho Cawdrona; pak tam hrál zřejmě i Mike Moya a Maurro Pezzente, ale to si nejsem bohužel jistý, jestli jsem tipnul jména správně. Další nevýhodou stání u repráku bylo, že to hrálo opravdu DOST nahlas.
Každopádně koncert byl fantastický, bylo skvělé vidět naživo lidi, kteří přímo živě tvoří hudbu, co se mi tak líbí. Nejsem žádný muzikant a neznám přesné termíny a pojmy a ani jak přesně se ta hudba vytváří, jen si prostě vychutnám tu božskou melodii. Muzikanti měli před sebou desku plnou elektroniky, kterou (zřejmě) dělali různé smyčky a měnili zvuk nástrojů, pódium vypadalo opravdu zajímavě. :-) Publikum nebylo moc živé, ale to u tohoto druhu hudby asi ani nejde. V "divočejších" rytmech někteří nanejvýš rychleji pohazovali hlavou (viděl jsem tam týpka, co tou hlavou házel až moc, naštěstí byl na druhé straně místnosti, asi by mě štvalo vidět celej koncert před sebou poletovat jeho háro :-), většina se jen tak pohupovala a vychutnávali si tu Hudbu.
Nepamatuji si přesně playlist, z diskuze na last.fm to bylo následovně: Hope Drone, Moya, Albanian, Dead Metheny, 09-15-00 (part 2), Chart 3, World Police and Friendly Fires, Storm, BBF3. Interprety byla radost sledovat, jak si s tím hrají - sedící David Bryant občas až extaticky dupal do rytmu, (asi) Maurro používal ke hraní na kytaru šroubovák, bubeník Bruce se u některých výkonů pořádně rozjel (bylo zajímavé vidět, jak se přizpůsobuje improvizacím ostatních, když jim dával pokyny "five, four, three...", kdy začne s další částí songu) a do sebe ponořený kudrnáč Efrim, to je taky radost pohledět. :-) Vedle sebe měl kufr s kazetami monologů, které v některých částech songů pouštěl.
Co se hudební stránky týče, tak to nemělo chybu. Na pozadí běžela na plátně projekce (vesměs nějaké abstraktní výjevy, nevím, jak zapadaly do koncepce skladeb, tak hluboko filozoficky jsem jejich pozadí nikdy nezkoumal, ale byly hezký a padnoucí). Škoda jen konce, hudebníci dohráli poslední skladbu, sbalili se a bez rozloučení odešli, aplaus přídavku nepomohl. Možná je to jen jejich image, příchod měli stejný, nepadlo od nich ani slovo.
Po koncertu jsem si koupil jedno tričko, ať mám památku. Prodávali tam i nějaká hudební CD, ale s GY!BE jsem tam žádné nenašel, jen desky a nějaké kazety; holt retrostyl. :-)

Koncert byl tedy výborný. Trochu mě tam štvalo, že si někdo okolo mě zapálil cigaretu, i když bylo v sále kouření zakázáno, smrděl jsem pak tím ještě po návratu, ale holt to je u takových akcí riziko. :-)
Přidávám i pár svých fotek, jsou z mobilu, ale lepší než nic.