30.6.08

Firemní školka v přírodě u 9 skal

V pondělí jsem jel společně s pár desítkami lidí z firmy na teambuildingovou akci do hotelu Orea Devět skal. Odpoledne po práci byl sraz na Lidické nasedlo se do patrovýho autobusu (samozřejmě jsem se nacpal dopředu, abych měl výhled, kolikrát člověk něčím takovým jede :-) a po zhruba 2 hodinách projíždění vesničkami jsme dorazili na místo. Co mě překvapilo, bylo, když jsme projeli okolo hotelu Gaudeamus (který je od Orea Devět skal tak 1 kilometr), kde jsem byl před lety s gymnáziem na školním výletu. Trocha nostalgie, no. :-)
Dostal jsem se na pokoj, seznámil se se spolubydlícím z oddělení dokumentace. Následovala večeře v podobě švédských stolů - nevěděl jsem, co sníst dřív a když už jsem myslel, že jsem okoštoval všecko a už jen tiše funěl, dovezli další várku dobrot... na to jsem už fakt neměl. :-D
Druhý den ráno snídaně (zase švédské stoly a zase jsem se přežral), poté prezentace o firmě a pak oběd - popravdě jsem neměl vůbec hlad, ale to by byl hřích, to jídlo nesníst! Takže se mi to do sebe podařilo nacpat, ještě moučník a už jsem měl plný i plíce. :-) Prostě jídlo tam bylo výtečný, nemohl bych tam být pořád, za chvíli bych měl rozměry jako ten bernardýn, kterého u hotelu měli - velkej jako statný prase, kdyby si stoupl na zadní, byl by vyšší než já, prostě úplnej baskervill, dobře živenej pejsek. :-)
Po obědě jsem se byl vykoupat, ale jídlo mě táhlo dolů :-D, tak jsem toho radši nechal. Následoval zlatý hřeb akce - sportovní odpoledne. Byli jsme rozděleni do týmů, nás bylo 5. Úkoly spočívaly v různých soutěžích, které protrénovaly týmového ducha a hlavně se díky nim dobře seznamovalo - nejsem žádnej seznamovací extrovert, takže jsem tuto akci víc než vítal. :-)
Namátkou vyberu - prolézání skrze oka v síti provázků, aniž by se člověk provázku dotknul (takže člověka musel zbytek týmu vlastně protáhnout); přelézání přes volejbalovou síť vysokou cca 160 cm za pomocí klády, ani kláda ani tým se nesměl sítě dotknout; lyže, ve kterých ťapalo víc lidí zaráz a museli ujít určitou vzdálenost bez pádu za co nejkratší čas. Mými favority byla horolezecká stěna, paintball a "bublik", ani na jednom jsem předtím nebyl, takže mě to dost bavilo. Na stěně dostaly zabrat prsty, ale vylezl jsem to až nahoru, u paintballu jsem nechal při útěku před svištícími kuličkami v bahně botu a bublik (to je v podstatě něco jako běhací klec pro křečky, akorát do toho lezli lidi a jezdilo to po vodě :-D) dal taky pořádně zabrat.
I když jsme to nečekali, náš tým soutěž vyhrál (do firmy jsem pak přivezl vítěznou trofej - porcelánovýho jelena, snad jim to tam nebude moc překážet :-D). Večer soutěže pokračovaly, tentokrát v duchu tvorby vína. Víno zde představovaly nafouknuté balónky a v jednotlivých soutěžích se týmy snažily vytvořit z nich co nejvíce "vína". Soutěže byly prokládány koštem vína... musím říct, že jako absolutní vinařský barbar jsem to moc neocenil (víno mi prostě nechutná), ale aspoň jsem tam poznal, že různá vína opravdu chutnají trochu jinak. :-D Pak následoval opět večer plný jídla a zábavy.
Ráno opět snídaně a autobusem tradá zpátky do Brna. Školka v přírodě se myslím vydařila, aspoň u mě spokojenost maximální. AVG si prostě svoje zaměstnance hýčká. :-)

16.6.08

Módní vlastenčení

Tak jsme včera vypadli z Euro 2008. Sice nejsem žádnej fanoušek pasivního fotbalu a žádnej zápas jsem celej neviděl, každopádně jsem to našim přál, aby vyhráli. Nicméně nedělám z toho vědu, že jsme vypadli - lepší vyhrají, horší prohrají, o tom sport je.
Čeho jsem si však hlavně na diskuzních serverech všímal, byl náhlý nával vlastenčení, který se objevuje vždy při jakémkoliv mistrovství. Znáte to: "naši hoši", "Češi, do toho", každej nosí českou vlajku (letos letěly vlaječky na auta ala pan důležitý delegát), Češi jsou prostě nej a všichni jsou rádi, že tu v takové zemi plné báječných lidí a sportovců žijí.
Pak přijde konec. Vlastenčení opadá, to v závislosti na tom, na jaké příčce jsme se umístili. Letos opadlo hodně rychle. A vrací se zpět lamentování a skuhrání: "pitomý reformy ČSSD/ODS/KDU-ČSL/[dosaď si svou neoblíbenou stranu]", "blbý socky/modří ptáci", "Já se odsud odstěhuju, emigruju!", "Podívejte se do země1, země2, země3 ... jak to tam mají zařízený!", "Stydím se, že jsem Čech!" atd. atd. Každý si najde své příklady čecháčkovské povahy. Nespokojenost, brblání, ale zároveň nechuť ke změnám. Vlastenecký zápal zmizel, vidíme najednou jen ty temné stránky, světlé ustupují do pozadí a děláme, že neexistují, popř. je bereme jako samozřejmost.
Jak se říká: panem et circenses, chléb a hry. Dejte lůze možnost obživy a sem tam nějakou tu olympiádu či mistrovství a oni dají pokoj. U nás to vypadá, že bychom ty hry potřebovali neustále.

14.6.08

Arena Cup 2008

Tak dnes skončil můj první turnaj v kickboxu, kterého jsem se zúčastnil jako zápasník. Byla to zajímavá a cenná zkušenost a pěkně se tu o ní rozepíšu.

V prvé řadě jsem již pár týdnu dopředu věděl, že chci jít do váhové kategorie 75-80 kg. Dále je pak už kategorie 81-90 kg, což se mi moc nezamlouvalo, protože jsem měl kolem 84-85 kg. Podařilo se mi za cca měsíc shodit jen jedno kilo vynecháváním sladkostí, bohužel to opravdu nestačilo. Poslední týden jsem už byl smířen s tím, že prostě do té kategorie nastoupím, měl jsem 83 kg, takže bych byl váhově asi nejlehčí, protože ti borci mají váhu vyhnanou k horní hranici kategorie.
S trenérem jsem se dohodl, že to zkusím ještě nějak násilně shodit. Ve čtvrtek před tréninkem jsem se zvážil, měl jsem 83,7 kg. Následoval hodně náročný hodinový trénink, při kterém ze mě lilo jak z konve a po kterém jsem měl o 900 gramů míň, tedy 82,6 kg. Po tréninku jsem měl poslední "jídlo" - proteinovou tyčinku, a pak půst. Až do soboty do vážení na zápas jsem nepozřel krom malinké hrstičky rozinek ani sousto, v pátek jsem měl jen 1,5 litru jablečnýho džusu, který jsem vypil kolem 13. hodiny a od té doby jsem už neměl ani žádné tekutiny (voda ve svalech zvyšuje váhu hodně).
Na místo konání na Lesné jsem dojel včas a zjistil jsem, že vážím (i s kalhotama! :-) 80,5 kg, takže jsem padl do kategorie 81-! :-)

Poté následovaly zápasy. Zkusil jsem nakonec light kontakt i full kontakt.
Nejdříve jsem šel na full kontakt. Vyfasoval jsem Tonnyho Pacandy a zápas začal. Je z něj i video, určitě ho sem časem přiložím. Co jsem ho viděl, tak jsem si přišel strašně pomalej, na sparrincích a při tréninku bývám v kopech určitě rychlejší. Ono dělá svoje to, že člověk čeká na protiúder a nedává do toho všechno a hlavně únava! Nezdá se to, ale zápas 2x2 minuty je opravdu fyzicky náročný, cítil jsem se, jak kdybych uběhl 1500 metrů. :-) Zápas jsem prohrál na body (prý těsně) 2:1. Jak jsem se ale dozvěděl, tento chlapík byl velmi zkušený, údajně se zúčastnil i nějakého mistrovství Evropy a co jsem se s ním pak bavil, tak že 15 let boxoval a dělá trenéra. :-) Viz jeho stránky. Takže myslím, že jsem si na svůj první zápas vedl dobře, nebyl jsem ani jednou odpočítáván a žádnou "zabijáckou" ránu jsem snad nedostal. Tonny se dostal až do finále a skončil druhý, kvůli nějakému ošklivému pádu, kdy si udělal něco s rukou.

Po krátké pauze, kdy jsem se ani pořádně nevydýchal, jsem šel na další zápas, tentokrát na light kontakt. V mé kategorii byl pouze jediný soupeř. :-) Takže nějakou medaili bych si odvezl asi tak jako tak. Každopádně v tomto zápase se mi dařilo lépe, cítil jsem převahu už ze začátku; holt ten kluk byl celkem mladej. Video z tohoto zápasu můžete shlédnout zde.

Osobně na tomto videu vidím klasické chyby, kterých se ne a ne zbavit - ruce dole, málo se kryju. A také mě překvapilo, jak mám pomalý kopy, ale to svádím spíš na vyčerpání, už jsem fakt nemohl. :-) Ale aspoň je co zlepšovat.
V tomto zápasu jsem skončil první a odnesl si tak zlatou medaili a diplom. :-) Mám radost, sice je to taková pidivýhra, ale přece jen nějaká. :-)

Pak už jsem se jen cpal jídlem :-D a sledoval ostatní zápasy. Oriental kickbox a , to opravdu není pro mě, na to mám tréninku moc málo. Holt jsem spíš takovej rekreační kickboxer. :-) Překvapilo mě, jak v kategorii 91+ vyhrál lowkick jeden chlapík, co byl hodně malej a váhu na něm tvořilo hodně "kulatých tvarů" - i přes tento na první pohled handicap byl opravdu rychlej a dokázal porazit i o 2 hlavy vyšší a namakanější soupeře.
Taky došlo u jednoho zápasu k úrazu - jeden chlapík dostal na zemi ještě několik kopanců kolenem do zadní části hlavy, odvezla ho sanitka s těžkým otřesem mozku. I toto k tomuto jistě tvrdému sportu bohužel občas patří. :-(

Nicméně den to byl fajn, já mám prima zážitek a cennou zkušenost a taky pár fotek, který fotil kolega z našeho fightclubu Martin, dají se omrknout zde, některé, kde jsem i já, vybírám. :-)

1. místo v light contactu, vedle můj soupeř:

Náš vítězný tým :-)
Tonny Pacanda, s kterým jsem jel full contact. Ne, ta krev není moje, otíral nějakého svého svěřence. :-)
Po zápase jsem se konečně nažral!!

6.6.08

Nepíšu, vím

Poslední dobou sem na blog skoro vůbec nepíšu. Ne, že bych neměl nápady, to spíš naopak, v hlavě se mi kupí a furt si říkám "Sakra, o tomdle bych mohl napsat do blogu!". Nejspíš je to prací, protože ta mi zabere skoro celý den - vstanu v 6, dorazím do práce, někdy se mi podaří skončit "už" kolem páté a tak si ještě zajdu sem tam zacvičit, domů dorazím po sedmé nebo osmé hodině večer, takže už se tak maximálně najím, prolítnu net, dám si hodinku večerní siesty a jdu spát. Cokoliv jiného dělám v podstatě jen o víkendech, proto si těch 2 dnů volna vážím daleko víc, než dřív. :-) I nádobí mi teď hnilo v dřezu skoro 14 dní, protože jsem se k tomu prostě nedostal.
V práci mě to ale baví; zezačátku to šlo ztuha, než jsem se oťukal, ale cítím, že tomu rozumím víc a budu snad svoje tempo tvorby zrychlovat (a snad to poznají i ostatní :-) V programování se zdokonaluju, ono taky aby ne, když jsem s tím programovacím jazykem ve styku denně; to, co jsem dřív dělal pomocí příruček a ověřování na netu, teď dělám automaticky z hlavy. Neříkám, že umím C++ dokonale, to je věda na celej život. :-) Zlepšení tam ale určitě je a je jen dobře, to se musí zažít a C++ mi musí kolovat v tepnách vedle červených krvinek.
Blíží se moje 2. výplata, z které už něco budu mít! :-) První totiž jen srovnala debet na účtu na nulu, navíc jsem nedělal plných 20 pracovních dní. Takže teď snad konečně budou penízky, který půjdou na nový čočky a ... no nevím, co dál, jsem spořivej typ a co já budu dělat s tolika penězama teď? :-D Ale ono se něco najde. :-)

Dál mě příští týden čekají 2 podstatné události. 13.6. (ano, je to pátek, snad se něco nepokoní :-) budu mít zápis na FIT VUT. Opět do oboru inteligentní systémy, nakonec mě vzali a já doufám, že tu školu už pokořím. Jen se bojím toho, jak to bude vypadat s uznáváním předmětů; jestli projde ta novota, že nebudou uznávat předměty s hodnocením E, tak to bude hodně blbé. :-(
Den poté, 14.6., mě čekají závody v kickboxu na Arena Cupu. Bude to můj první závod a bude to rovnou full contact. Tak jsem zvědavej, jak to dopadne. Poslední měsíc jsem se snažil zhubnout, abych sedl do váhové kategorie do 80 kg, bohužel to není v mých silách, nejspíš prostě žeru blbě. Takže mám 83 kg, do závodů to vidím na 82 kg, tak jako tak budu ve váhové kategorii 81-90 kg, což je pro mě nevýhodný, protože budu váhově u spodní hranice. Holt se budu muset spolehnout na rychlost. Hlavně si věřit a nebrat to jako sparring a soupeře nešetřit... no uvidíme, o tom určitě ještě napíšu. Tento týden před zápasem se chci věnovat namísto posilky spíš zvyšování rychlosti a pružnosti, abych v ringu nebyl dřevěnej. Nejdu do toho s tím, že vyhraju 1. místo, ale aspoň jeden zápas bych pro vlastní dobrej pocit vyhrát chtěl. :-)

Takže to je o mně pro pravidelné čtenáře (ti se nejspíš dají spočítat na prstech jedné ruky, ale aspoň něco :-D) všechno. Pokusím se zkusit psát více, ale nic nezaručuju.