30.12.10

DVD mechanika přes udev v Gentoo

Nedávno jsem si po delší době strčil do DVD mechaniky placku a zjistil jsem, že mi nefunguje načítání. Ani dmesg nic nevypsal. Začal jsem pátrat po netu a udělal několik úprav, které sem sepíšu, aby případní budoucí hledající byli ušetřeni toho trápení.
Ano, v Gentoo občas něco nefunguje automaticky. I taková trivialita jako je obyčejná DVD mechanika. Gentoo totiž přešlo na udev a s ním je třeba upravit několik konfiguráků. Nejen klávesnici (když už jsem to naťuknul, tak diff souboru /etc/X11/xorg.conf, který je třeba upravit, je zde), ale i zařízení, která jsou připojena na PATA sběrnici. V mém případě to byla právě DVD mechanika. Systém včetně konfigurace jádra mám už snad 8 let, takže obsahuje některé věci, které by v moderní instalaci už asi dávno nebyly. A jednou za čas to dojde do bodu, kdy tyto obsolete věci najdu i já, jako v případě nefunkční DVD mechaniky.

V prvé řadě doporučuji postupovat podle návodu NeddySeagoon's Rough Guide to libata Migration, který jsem objevil při řešení chyby. Je tam popsán způsob, jak přejít na libata. V prvé řadě je třeba v konfiguraci jádra odstranit volbu "ATA/ATAPI/MFM/RLL support (DEPRECATED)" a přesunout podporu DVD mechaniky do "SCSI device support". Dále je třeba upravit i "Serial ATA and Parallel ATA drivers". Tady už se trochu odlišuji od výše uvedeného návodu, proto přikládám screenshot, jak vypadá konfigurace u mě:
Konfigurace (nejen) pro Serial ATA drivery
Důležité je (v mém případě, kdy mám v notebooku i normální SATA disk) ponechat volbu AHCI SATA support a Intel ESB, ICH, PIIX3, PIIX4 PATA/SATA support, jinak dopadnete nějak takto.
Po této změně následoval restart počítače. V systému se mi vytvořilo zařízení /dev/sr0 (dříve jsem tam měl /dev/hda) a symbolický odkaz /dev/scd0. Mnoho aplikací však hledá něco jako /dev/cdrom nebo /dev/dvd; pokud se vám tyto symlinky nevytvořily, budete muset zřejmě upravit soubor /etc/udev/rules.d/70-persistent-cd.rules. Takto vypadá můj:

# DVD-RAM_UJ-850 (pci-0000:00:1f.1-scsi-0:0:0:0)
SUBSYSTEM=="block", ENV{ID_CDROM}=="?*", ENV{ID_PATH}=="pci-0000:00:1f.1-scsi-0:0:0:0", SYMLINK+="cdrom", ENV{GENERATED}="1"
SUBSYSTEM=="block", ENV{ID_CDROM}=="?*", ENV{ID_PATH}=="pci-0000:00:1f.1-scsi-0:0:0:0", SYMLINK+="cdrw", ENV{GENERATED}="1"
SUBSYSTEM=="block", ENV{ID_CDROM}=="?*", ENV{ID_PATH}=="pci-0000:00:1f.1-scsi-0:0:0:0", SYMLINK+="dvd", ENV{GENERATED}="1"
SUBSYSTEM=="block", ENV{ID_CDROM}=="?*", ENV{ID_PATH}=="pci-0000:00:1f.1-scsi-0:0:0:0", SYMLINK+="dvdrw", ENV{GENERATED}="1"

Každý řádek vytvoří symlink na zařízení dané DVD mechaniky - /dev/cdrom, /dev/cdrw, /dev/dvd, /dev/dvdrw. Podle toho budete možná muset ještě upravit /etc/fstab.

To by bylo vše, každopádně doufám, že se s podobnými hříčkami moc nesetkáte. :-)

22.12.10

Malá vánoční genocida (kaprů)

Blíží se Štědrý den a opět jako každý rok se na náměstích objevují kádě s kapry. Prodavač vám kapra vyloví, zabije, vykuchá i naporcuje. Dalo by se říct, že je to už taková klasika. A stejně jako každý rok se objeví spousta akcí, upozorňujících na to, že kapr také cítí bolest, že je to kruté, že zemře tolik ryb jen kvůli nějakému dni a podobně.

Mně tady ty reakce přijdou přehnané. Mám rád přírodu a zvířata, ale nejsem vegetarián. Nebudu teď řešit to, zda je to dobře nebo špatně; podle mě je to normální způsob lidské obživy, kterým si lidé zabezpečují přežití už statisíce let. Neberu však vegetariánům jejich názor, stejně jako neberu názor věřícím. Sám ale myslím, že maso na stůl patří a člověk ho jíst musí.

Vraťme se k naší kapří genocidě. Ano, na Štědrý den zemřou tisíce a tisíce kaprů, náměstí je špinavé od krve. Ale dámy a pánové, tak to v přírodě chodí. Pokud byste si nedali toho kapra, dali byste si kuře. Nebo svíčkovou. Nebo chleba se salámem. Nebo vepřový řízek. Tak jako tak by kvůli tomu jídlu, které všichni potřebujeme, zemřelo zvíře. Člověk je v potravinovém řetězci nahoře a tak prostě má to zvíře smůlu, že skončí u někoho žaludku. Na Štědrý den zemře mnoho kaprů, zasytí člověka a ten pak nemá potřebu zabíjet zvíře jiné. Takže na Štědrý den neumře kuřátko, prasátko ani kravička, kapr je svou smrtí zachránil. Za pár dnů se vše vrátí do normálu a bude opět prováděna genocida kuřat, jenže to už lidé tak nějak nevnímají, protože ta nejsou zabíjena veřejně, ale v přítmí továrních hal.

Takže vážení aktivisté, zamyslete se, jestli to má smysl. Ano, můžete se snažit přesvědčit ostatní, aby omezili jezení masa třeba na jednou týdně nebo bojkotovali fastfoody, které chovají zvířata v krutých podmínkách. Ale tím, že přesvědčíte někoho, aby nebral kapra, tak ten člověk si dá ke štědrovečernímu bramborovýmu salátu řízek a umřela kvůli vám kráva. Toť vše, co jsem měl na srdci.

20.12.10

Děkuji, že odcházíte

Českou republikou teď celkem hýbe kauza odchodu lékařů z nemocnic. Podle posledních údajů podalo výpověď přes 3500 lékařů.
Já lékařům fandím. Zaslouží si vysoké platy a lepší podmínky. Když čtu diskuze u zpráv, občas mám sto chutí ty lidi proplesknout. Vůbec netuší, o čem mluví. Zkusím se tady shrnout to, jak to vidím já a proč je dobré, aby měl lékař vysoký plat.

Lékař je jedno z nejdůležitějších povolání, ne-li zcela nejdůležitější. Zdraví máme jen jedno a to si uvědomíme často až tehdy, když s ním máme nějaký problém. A co občas lékaři dovedou, je k neuvěření. Když člověk čte, jak dokázali vrátit slepému člověku zrak, přišít utrženou ruku, rozdělit siamská dvojčata nebo jak díky lékařské péči vymizely nemoci, které byly před stovkou let smrtelné, musí jejich práci pochválit. Denně používáme věci, které stály léta vývoje a pokusů, a bereme je už jako samozřejmost.
Jejich práce se nedá ničím nahradit. Bez počítačů bude vše pomalejší a svět bude jiný, ale budeme žít. Když ubude prodavačů, budou větší fronty, ale prodávat se bude dále a nikoho to na životě neohrozí. Nebudou silničáři, budou se dělat kolony na pár sjízdných silnicích, budou finanční ztráty, mnohé podniky zkrachují, ale člověka to přímo nezabije.

Práce lékaře je namáhavá. Nejde jen o to, že dělají měsíčně obrovské přesčasy a jedou v podstatě ve 100% zápřahu (ne jak kancelářské krysy, co si chodí na hodinku na kafíčku, hodinku na cigárko a po 6 hodinách jdou domů, protože vyplnily těch pár lejster), ale i o velkou zodpovědnost. I lékař je ale člověk a může udělat chybu, kvůli které se nemusí podařit nějaký zákrok. To je pro lékaře stresující. Sice bývá proti takovým chybám pojištěný, ale stresu se nezbaví. Vědomí, že říznutí o kousíček vedle z nich může udělat "vraha", není nic příjemného.
Za co jsou tak moc placeni vrcholoví manažeři? Určitě ne za to, že sedí na zadku na meetincích, občas něco podepíšou a odprezentují. Mají podpisovou odpovědnost. Když se něco pokazí, jde to na jejich hřbet. Ale přiznejme si, že v dnešní době se z toho takový manažer dokáže vykroutit. Platy těchto manažerů se pohybují vysoko nad průměrem, často nad hranicí 100 tisíc měsíčně. Jejich odpovědnost je ale dle mého názoru nižší než odpovědnost lékaře, který řeší způsob operace, na které závisí pacientův život.
A proč má lékař za něco takového jen 40-50 tisíc měsíčně, když manažer má 2-4x tolik? Proč má začínající lékař menší plat než prodavač? Lékaři si rozhodně zaslouží větší částku.
Výše platu ukazuje míru nahraditelnosti. Čím je zaměstnanec snadněji nahraditelný, tím nižší má plat. A kdo může být nenahraditelnější více než lékaři? Asi málokdo. Možná je to smutné, ale prodavače může dělat i člověk, co vychodil základku; nechceš dělat za 10 tisíc hrubého? Tak jdi pryč, máme tady řadu lidí, co za tu cenu dělat budou (samozřejmě hranice nějaké minimální mzdy je také důležitá, ale to je na úplně jinou úvahu; nejsem v tomto asociál, aby to tak nevyznělo).
Aplikujme si to na lékaře. Nechceš dělat za 20 tisíc hrubého? Tak jdi... počkat, ale my ho nemáme kým nahradit! Vlastně ano, můžeme sem nabrat lékaře z východu... ale v Česku je teď taková anticizácká nálada, že by lidi brblali i na toto. Nehledě na fakt, že česká lékařská věda patří ke světové špičce; budete se chtít léčit od nějakého přeškoleného řezníka z Rumunska?
Spousta lidí krátkozrace odsekává, ať si jdou, ale ať zaplatí školné. Ano, školné lékaře je asi nejdražší ze všech vysokoškolských studií (něco kolem 200000 ročně jsem někde četl), ale to by lékař za pár let vrátil na daních. Pokud by vydělával 100000 měsíčně, tak o to dřív. A zajímalo by mě, jestli ty uřvané diskutéry napadlo, že i oni studovali zadarmo z daní; sice jen základní školu, ale ta se taky počítá. A popravdě, pokud by mi měl nějaký lékař svým zákrokem zachránit život, tak mu celé jeho studium zaplatím sám, i kdybych mu to měl splácet celý život. Ti diskutéři, kteří by nechtěli lékařům dát ani korunu, ať se léčí doma sami z nějakých knížek babky kořenářky.

Že jsou lékaři důležití, lze vidět i na současné situaci. Chce jich odejít "jen" nějakých 3500 (s tím, že si mnoho z nich založí vlastní ordinace, neznamená to, že půjdou do zahraničí) a už se diskutuje o tom, že to bude pro ČR mimořádný stav podobně jako povodně. Když stávkovali nedávno úředníci (to jsou ti nahraditelní, viz výše), tak se té trapné demonstraci všichni zasmáli a to jich bylo řádově o dost víc.
Někteří to nazývají vydíráním. Svým způsobem to vydírání je, ale jak jinak chcete v této zemi dosáhnout na zlepšení situace? Obyčejná demonstrace s máváním transparentů k ničemu nepovede, vláda a stát musí poznat, že bez demonstrujících se bude dařit hůř. Což v případě lékařů platí. Vzpomínám si na pár lidí, co se zhruba v půlce roku smáli, že jich odejde jen pár a bude to jen takový bububu, co vyšumí do prázdna. A ejhle, už se to začíná řešit jako kritická situace.

Nejde jen o platy samozřejmě, ale celkově o podmínky ve zdravotnictví (viz http://www.dekujeme-odchazime.cz/13_duvodu_exodu). Lékaři si určitě lepší podmínky zaslouží, kdo říká, že ne, nechť se léčí a operuje doma sám. Já jsem pro, aby měl lékař plat vysoký, několikanásobně vyšší, než je průměrný plat. Tím se do lékařství pohrne více lidí, bude více lékařů, kteří budou stíhat léčit (a pečlivě), budou si svých pacientů i více vážit a to se pak odrazí i ve spokojenosti obyvatel.

Takže lékaři - vydržte a neustupujte. Neříkám přímo odejděte, spíš bych apeloval na vládu, ať přehodnotí svá stanoviska a udělá podmínky takové, abyste odcházet nemuseli. Fandím vám.

17.10.10

Pekelné zážitky s Internet Explorerem

Čas od času se mi stane, že musím použít operační systém Windows. Když už v tomto systému jsem, k přístupu na Internet používám prohlížeč Internet Explorer. Ptáte se proč? Je to z důvodu, abych byl v obraze, co ten prohlížeč umí a dokázal ho srovnat s ostatními. V Linuxu běžně používám Firefox, případně Chrome/Chromium. A musím říct, že v porovnání s těmito prohlížeči je Internet Explorer peklo. Rozhodl jsem se sepsat body, které mi na IE celkem vadí, přijdou mi podivné a neintuitivní.
Používám Internet Explorer 8, což je současná stabilní verze prohlížeče.
Takže, co mi vadí?

Pomalost -- oproti Firefoxu či Chrome je prohlížeč strašně utahaný. Odezva GUI mi přijde o něco pomalejší, jsou to jen milisekundy, ale i to stačí, aby to člověka začalo po nějaké době štvát. Ani nemluvím o Flashi, který dokáže zatopit počítačem; čekal bych, že když už je to dělané primárně pro Windows a IE, že to zde bude rychlejší. Nevím, zda to svádět jen na Flash, takhle mi to nebrzdí žádný jiný prohlížeč.
Otevření nové záložky trvá také zbytečně dlouho, to je věc, která musí být hned, ne půl vteřiny. Ctrl+T Alt+D a píšu adresu, nehodlám čekat. Nebo klikání prostředním tlačítkem (kolečkem) na odkaz - měl by se otevřít v novém okně. Někdy je zpoždění takové, že klikám znova a pak se mi najednou objeví záložky tři. A někdy se mi to i tak otevře ve stejném okně. :-P Případně kliknu na odkaz a než se stránka vykreslí, nemůžu ani přepnout na jiné záložky. Vykreslování stránky mi přijde, jakoby fungovalo následovně: nejprve něco načítám, uvnitř zpracovávám a pak zobrazím. To zobrazení na konci je celkem rychlé, ale to načítání + zpracovávání předtím, kdy se uživateli zdá, že se nic neděje, to je nepříjemné.

Nedodržování standardů -- Microsoft byl vždy pověstný tím, že na standardy kašlal a šel si podle svého. Stačí se podívat na Internet Explorer 6, který se rozšířil s Windows XP a na který programátoři webových stránek dost nadávali a nadávají. Museli vyrábět různé hacky a obezličky, aby v něm něco rozchodili. Bohužel tyto hacky nebyly funkční v dalších verzích IE, kdy Microsoft začal dohánět ostatní prohlížeče v jakémsi takémsi dodržování webových standardů a to způsobuje programátorům problémy dodnes, jejich webové aplikace nejsou přenositelné na nové prohlížeče a starým vyprchává podpora ze strany Microsoftu.
IE8 přicházel s tím, že by se to mělo změnit k lepšímu. Ale není tomu tak. Spousta stránek se mi zobrazuje rozbitých, špatně vykreslených a polofunkčních. Příklad za všechny: Facebook - neumí pořádně zpracovávat vložené odkazy do políčka "What's on your mind", v ostatních prohlížečích se vložený odkaz hned zpracuje, v IE musím kliknout na tu ikonku pro vložení odkazu a stisknout Attach. Někdy se to povede vložit i bez tohoto, ale je to otravné.
Další věc je podpora standardů HTML5. Respektive nepodpora. Sice udělal IE velký krok v před oproti verzi 7, ale i tak stále dost věcí chybí. Argumentem vývojářů bývá, že HTML5 stejně nemá hotovou specifikaci (ta bude až tak kolem roku 2020), ale to mi přijde jako směšný argument. Za prvé, standardy jsou tvořeny tím, co vyžadují uživatelé a uživatelé musí mít možnost si to někde vyzkoušet. Za druhé, čekat od r. 1999, kdy byla vydána specifikace HTML4, nějakých 21 let do specifikace HTML5 bez jakéhokoliv vývoje, toho je schopný opravdu jen Microsoft (a proto díky bohu za konkurenci, díky které MS svým pomalým zadkem vůbec hejbe, jinak bychom tu měli ještě IE5). Za třetí, některé věci ve finální podobě budou tak jako tak, jen se trochu změní jejich forma. Za čtvrté, ze dne na den nikdo na HTML5 nepřejde, vývojáři potřebují mít na čem vývoj zkoušet. Za páté, v dnešní době už se některé fičury HTML5 tak zapsaly do podvědomí lidí, že web bez nich by působil jako z pravěku.
Internet Explorer má momentálně v ACID3 testu jen 20 bodů ze 100, což je nejméně ze všech prohlížečů.

A další drobnosti a nezařaditelné chybky:
  • proč nemůžu nikde najít Google Addon pro vyhledávání v Internet Exploreru?
  • občas se mi stává, že se při scrollování obraz úplně rozmaže a musím skočit úplně nahoru v obrazovce a scrollovat znova
  • stahování souborů je uděláno tak nešikovně, pro 10 stahovaných souborů mám 10 okýnek
  • málo doplňků a potřeba restartovat po instalaci doplňku (to sice musí Firefox taky, ale ve verzi 4, co vyjde cobydup, už by to být nemělo)
  • neintuitivní nastavení vlastností prohlížeče (pokročilé nastavování na jedné hromadě s nastavením, které může využít i běžný uživatel)
  • ... (ono toho bude víc, budu postupně doplňovat :-)
A klady?
Abych jen nehanil, IE8 je určitě pokrok dopředu oproti předchozím verzím. Přijde mi stabilnější a i když má chyby, tak přece jen ty stránky nějak zobrazuje. Vykreslování písma vypadá také dobře, i když např. u ajaxových stránek ala Facebook nebo Twitter se občas setkám s tím, že nově vložený text je nevyhlazený a zubatý, po refreshi už je to v pořádku. Celkem slibně vypadá přicházející verze IE9, která by krom velké podpory webových standardů měla přinést i hardwarovou akceleraci, čímž ostatním prohlížečům dost uteče. Ale už jsem také četl pár názorů na betaverzi, že to třeba s tou podporou standardů není tak slavné, že nebude pořádně podporovat SVG se ví už teď.

Uvidíme. Momentálně je pro mě Internet Explorer jeden z nejhůře používatelných prohlížečů (když odmyslím experimenty nebo specializované prohlížeče jako Konqueror, links, lynx atd.) Pravda, je to hodně o zvyku, ale i tak jsou prostě stránky, které i zvyklý uživatel musí vidět.

3.10.10

009-1

Mám rád anime seriály, ale ne ledajaké. Nejvíce mě baví anime ponuré, jako třeba Blood+, Elfen Lied nebo TOKKO, ale také tzv. spy-fi, špionážní scifi, mezi které patří asi nejznámější Ghost in the Shell nebo Appleseed. Ke spy-fi lze zařadit i 12-dílný seriál, který jsem viděl v současné době -- 009-1.
009-1 je kód agentky Mylene Hoffman, organizace Zero Zero, což je výzvědná služba Západního Bloku. Západní a Východní Blok stojí proti sobě, každý se svou ideologií a se svými špióny. Série obsahuje 12 dílů (respektive 13, 9. díl jsem našel ve dvou verzích), které jsou na sobě v podstatě nezávislé, ale objevují se v nich střípky, které dostanou smysl až v posledních dílech.
009-1 ukazuje pochmurný život agentky, pro niž je zabíjení každodenním chlebem. Občas se vyloupne na povrch její ženská stránka a musí navíc bojovat se svými emocemi, které se s životem agenta a zabijáka celkem odlišují.
Na své si přijdou i pánové, film je prošpikován fetišistickými záběry na Mylenino tělo a hlavně její bujné poprsí, které se občas stává vražednou zbraní a to doslova - má v nich zabudované malé kulomety. :-)
Série se mi celkem líbila, někdy byl děj až mrazivý a opravdu depresivní... tak, jak to mám od tohoto žánru rád.

2.10.10

OpenIndiana -- hrátky se systémem

Dne 14. září 2010 byla vydána další větev operačního systému OpenSolaris, jehož vývoj Oracle ukončil (ať se za to smaží v křemíkovém pekle), zvaná OpenIndiana. Pro úplně neznalé: jde o Unixový operační systém (má tedy k původním Unixům blíž než rozšířenější Linux), který má být binárně kompatibilní s komerčním Solarisem.
Rozhodl jsem se tento systém vyzkoušet a používat jej jako normální desktopový systém (sice přes VirtualBox, ale na fullscreen :-) Protože tolik do vnitřností a fungování OpenIndiany nevidím, budou následující připomínky brané spíše z pohledu uživatelského. Dodávám, že projekt je teprve v rané fázi vývoje a spousta věcí tam proto nefunguje.

Instalace
Instalace byla vcelku bezproblémová, stáhl jsem ISO a zavedl ho ve Virtualboxu. Jediný zádrhel byla neuvěřitelná pomalost instalačního procesu. Mohlo to trvat dobré 3-4 hodiny, procesor byl vytížen na maximum. Naštěstí po restartu a standardním náběhu systému už se OpenIndiana chovala bezproblémově a relativně svižně i na virtuálním PC.
Instalace si vezme tak 3,5 GB místa na disku.
Instalace OpenIndiany
Desktopové prostředí
OpenIndiana využívá klasické Gnome v aktuální verzi 2.30. Běžný uživatel tak na první pohled nepozná žádný rozdíl oproti Linuxu. Což považuji za plus -- uživatel by se neměl zajímat o vnitřek systému, aby byl schopen systém používat.
Co se rychlosti týče, byl systém o něco pomalejší, ale to připisuji tomu, že jsem to testoval ve Virtualboxu (2 jádra 2GHz, 1,7GB RAM). Při běžné práci se zatížení CPU pohybovalo kolem 30-40%. Problém se vyskytoval také s přehráváním zvuku a hudby, tam to občas trhalo, ale to opět připisuji virtuálnímu prostředí.
Když už jsem naťuknul multimédia, musím se zmínit o jedné vadě na kráse, která mi celkem vadí. Týká se licenčních poplatků za použití různých kodeků. Zde se ukazuje výhoda svobodného kodeku Ogg Vorbis, který to přehrálo bez problémů. Pro MP3 se dá stáhnout volná verze kodeku. Ale pokud jsem chtěl přehrát nějaké video ve formátu MPEG4, vyskočila na mě nabídka pro nákup kodeků. Pro představu Complete Set of Playback Plugins" je za 28€, samotný MPEG4 Part 2 dekodér za 7€. Snad bude v budoucnu dekodér portován i na OpenIndiana.
Kodeky nejsou vždy zadarmo
Systém byl původně zamýšlen jako serverová distribuce, tak se mu absence podpory multimédií dá odpustit, ale do budoucna to bude určitě potřeba. Na IRC jsem se bavil s vývojáři a nějaká implementace kodeků již existuje, tak uvidíme. Jinak přehrávání HD filmu proběhlo naprosto bez problémů a bez trhání.
Přehrávání 720p OGV videa bez problémů.
Co se kancelářského balíčku týče, stáhl jsem si OpenOffice 3.2.1 a fungují bez problémů; koneckonců vycházejí ze StarOffice, které byly původně právě na Solarisu.
OpenOffice na OpenIndiana
Zapojení flash disku bylo bez problémů, stejně jako připojení sdíleného disku přes VirtualBox (kdyby někoho zajímalo: sudo mount -F vboxfs dokumenty /home/michal/gentoo/ , dokumenty jsou název sdílené složky a /home/michal/gentoo je cesta, kam ji chcete připojit).

Balíčkovací systém
Balíčkovací systém je intuitivní, vyhledávání a instalace programů bezproblémová. Grafická nadstavba využívá klasický Solarisový balíčkovací systém a jeho příkazy pkgadd, pkginfo, pkgrm apod. najdete i zde. 
V současnosti může někomu vadit celkem pomalý vývoj balíčků, ale lidí, co se věnují aktivně projektu, je celkem málo, kolem dvacítky. Nicméně to neznamená, že se za projektem nic neděje. Jen krátký pobyt na IRC kanálu #openindiana@Freenode mi ukázal, že se neustále něco řeší. Momentálně například přehození OpenIndiany na projekt Illumos.
Internet
Asi základní činnost na počítači v dnešní době, surfování po Internetu, je bez problémů. OpenIndiana obsahuje prohlížeč Firefox v aktuální verzi 3.6.8. Důkazem, že v něm jde normálně fungovat, budiž tento blogpost, který byl komplet napsán ve Firefoxu a OpenIndianě včetně nasnímání obrázků. V repozitáři balíčků chyběl dnes celkem podstatný plugin pro Flash, ale ten jsem stáhl, rozbalil, zkopíroval soubor libflashplayer.so do adresáře ~/.mozilla/plugins/ a vše jede bez problémů včetně videí.
Na kecání obsahuje systém program Pidgin, na emaily Thunderbird. Se světem zůstanete ve spojení. :-)

Operační systém OpenIndiana doporučuji všem, co se nebojí vyzkoušet něco nového. Pro běžného uživatele, co surfuje, prohlíží si fotky a pouští hudbu a videa, tento OS všechno splňuje. Samozřejmě až na problémy s kodeky, které ale podle mne budou brzy vyřešeny. Projekt je teprve v plenkách, tak je třeba mu dát šanci a počkat si. Osobně se v něm budu vrtat dál a doufám, že se naučím i něco víc o tom, jak funguje Solaris uvnitř.

21.9.10

Škrty, škrty, škrty... a já jim fandím

Nejen na Facebooku jsem se zúčastnil debat o současných škrtech, které probíhají v naší zemi. Většinou jsem se setkal s odmítavým postojem, někdy jsem byl nazýván ODSákem a prostě obecně jsem našel málo spřízněných duší, které by bylo pro škrty, stejně jako já.
Proto jsem se rozhodl svůj názor a postoj k finančním škrtům shrnout sem na blog. Dodávám, že nejsem žádný ekonom a do detailů jednotlivé programy také neznám, ale myslím si, že můj názor není úplně zcestný.

V roce 2008 přišla ekonomická krize. Zavinil ji nezodpovědný přístup bank (a myslím, že by se dalo ukázat na konkrétní lidi, kdyby byla politická vůle) a zasáhla celý svět. Avšak  prostý lid se smál. Noviny psaly o tom, že lidé nakupují stále více dárků k Vánocům a zdálo se, že krize neexistuje, že to je jen vzdálená teorie z Ameriky.
V roce 2009 přišlo první šetření a to ve firmách a obecně v soukromé sféře. A letos v roce 2010 přišla krize i do pozic ve státní sféře. Odbory se zvedly a začaly stávkovat, demonstrovat, že to takhle tedy nejde.

Neříkám, že jsou škrty příjemné. To nejsou. Ale státní dluh je obrovský. Téměř 100 miliard korun ročně ztrácíme jen na úrocích. Za tuto částku by šlo o třetinu zvýšit důchody. A s každým rokem je to stále horší, státní dluh již přesáhl 1 bilión korun. Že se dluhy neplatí, si může myslet jen ignorant nebo Jiří Paroubek. Krásná ukázka toho, jak můžeme dopadnout, se naskýtá v Řecku a nebo na Islandu. Takže základní premisa této úvahy je: Dluhy se platit musí.

Dobrá, chceme splatit dluh, jak na to? Ideálním řešením by bylo vést ekonomický systém země tak, aby dokázal vydělávat. To se jaksi minulým vládám dvakrát nedařilo, dluh rostl a rostl a to i v období ekonomického růstu. Nebudu rozebírat, jestli je to vina ČSSD nebo ODS (osobně si myslím, že je to kombinací obou, protože žádná vláda nebyla u moci tak dlouho, aby své nápady mohla dotáhnout do konce), skutečnost je taková, že to tu šlo do háje a dluh utěšeně narostl do obřích rozměrů. Na stránkách http://www.verejnydluh.cz můžeme pěkně vidět, jak penízky naskakují. A narostl do takových rozměrů, že už ho jen šikovné hospodaření nespraví, je na čase sáhnout po nepopulárním kroku, a to vzít peníze od občanů.
Odkud taky odjinud? "Běžný občan" vyhrkne, že se to má vzít od bohatých. Je to celkem jasné, hájí svůj vlastní zájem. Na průměrný plat 23000 Kč nedosáhnou 2/3 lidí, medián je cca 20000 Kč. Většina lidí tedy žije s platem cca 15 tisíc čistého a s tím se v dnešní době žije špatně.
Kdybych byl sprostý ODSák (a nebo prostě ultrapravičák), tak bych řekl, že je to každého věc, jak si to zařídí: člověk může více studovat, hledat lepší práci, založit si živnost a dřít jak mezek na 150%. Zvítězí ten silnější. Jenže to neřeknu; ne každý má jako smysl existence práci a chce se věnovat i něčemu jinému, koníčkům, rodině, cestování... práci uznává a nevyhýbá se jí, ale bere ji jen jako něco, co mu dává peníze na plnění svých tužeb, ne jako životní cíl.
Sprostý ODSák ale nejsem. A nebráním se tomu, aby bohatší dávali o něco vyšší peníze do státní kasy, než to dělají chudší. Ale tady to chce jednat velmi, velmi opatrně.
Ať už to zní jakkoliv škaredě, ti bohatí jsou zároveň často i ti, co dávají chudým práci. Podnikatelé, manažeři a ředitelé firem. Těmto lidem nevadí, když je stát obere na daních o pár tisíc navíc než někoho chudšího. Ale vocamcaď pocamcaď. Já být na místě majitele firmy ve státě, kde se pro bohaté lidi zvedne daň na 40% (jak navrhovala KSČM), tak udělám jedno: sbalím si svých pět švesteky a založím firmu v jiném státě. Ubude pracovních pozic a stát ze mě nedostane na daních ani to, co bral předtím. Možná je ještě jako jeden podobný příklad vhodné uvést Pohádku pro asociální demokraty.
Navíc - bohatých tu opravdu není moc. Nemám přesná čísla, ale jak se říká "horních deset tisíc"... vezměme tedy těch 10000 lidí a zabavme jim pěkně po komunisticku všechen plat, řekněme 1500000 Kč ročně. Dostáváme se na 15 miliard korun ročně. Jenže státní dluh je přes bilión a těch 15 mld. korun nepokryje ani úrok (~100 miliard korun ročně)! Ne, ani kdybychom okradli bohaté o všechno, co mají (vždyť za to přece mohou oni, řekl by kovaný levicový dělník...), nepomohlo by to. Je tedy třeba sáhnout i mezi běžný lid. Souhlasíte? Pokud ne, nemusíte dál číst, ale aspoň v komentáři by mě zajímal váš názor, kde jinde chcete ty peníze vzít (všecko zprivatizovat? Ale kdeže, to by tady bylo ještě hůř. A navíc je to sakra nesociální řešení)

Dobrá tedy, vezmeme peníze i od těch, co nejsou bohatí. Nejen střední vrstvu, ale i od těch chudších. Tady souhlasím s tím, že chudým by se zase tolik brát nemělo. Současné životní minimum 8000 Kč dnes opravdu náklady na živobytí nepokryje. Běžným lidem, co nejsou za hranicí chudoby, by ale nějaký stržený peníz neměl způsobovat vážné problémy. Holt se to chce uskrovnit, snížit životní standard. Toto si spousta lidí nechce připustit (a nedivím se jim), ale nic jiného jim nezbude. Šetřit se prostě musí.
Prostě si člověk nebude moct kupovat maso každý den. Nebude moct každý měsíc kupovat nové oblečení. Nebude se vozit v autě, bude muset do MHD a nebo jet na kole. Nebude se koupat dvakrát denně. Životní komfort lidí se zvednul, dříve byly takové věci samozřejmé. A nikdo se tohoto komfortu nechce zbavovat. Ale neznamená to, že se takhle nedá žít. Dá. Možná to zní arogantně (a teď budu ten zlej ODSák), ale pohodlný a komfortní život není zadarmo.

Škrty již postihly soukromou sféru a teď přišly do státní. Není žádný důvod, proč by státní sféra neměla také šetřit. Ano, u některých povolání je to diskutabilní. Určitě je důležitější lékař než nějaký úředník či informatik. To teď ale neřeším, to už je věc detailnější analýzy. Jde ale o to, že na redukci státního dluhu by se měli podílet všichni. Neříkám, zda je správné zrovna o těch navrhovaných 10%, protože do toho tak moc nevidím. Ale nevěřím, že chystané škrty způsobí, že v zemi bude hladomor a poroste anarchie a kriminalita bude jak v Bronxu. Jen se prostě lidé budou muset uskrovnit.

Až budeme z dluhové pasti venku, tak se teprve začnou dělat reformy a změny, které zabrání tomu, aby takové problémy vznikaly. Ale to bude běh na dlouhou trať. Zabránit růstu dluhu je třeba co nejrychleji a to jde právě přes daně. Věřím, že za 5 let se bude dařit lépe a životní úroveň lidí poroste. Nemohu si však odpustit rýpnutí: zde se asi ukáže slabina demokracie, a to taková, že lidé, kteří vidí nejdále do termínu další výplaty, budou příště volit úplný opak toho, co jde zde dnes (jak tomu bylo skoro pokaždé) a následující vláda všechny chystané změny zahodí a zkusí začít odznova se svým novým řešením.

To je můj názor, který jsem si tu vylil, neříkám, že se s ním musí shodovat všichni, protože každý má pohled na svět jiný - někdo je liberálnější, někdo konzervativnější. Ale snad to aspoň některým ukáže věci z jiného úhlu pohledu.

22.8.10

Hloupá moderní angličtina aneb stydíme se za češtinu

Přemýšleli jste někdy, co vlastně nosíte na oblečení za nápisy? Vybíráte si tyto nápisy účelově a nebo na sebe vezmete cokoliv? Přiznám se, sám mám asi 15 let staré tričko s nápisem Hardvard Fond, které nosím na cvičení. :-) Líbí se mi trička s názorem, nějakým vtipem, co okolojdoucího pobaví. I když... koupil jsem si kdysi tričko RTFM ze seriálu IT Crowd a lidé se na mě občas dívali jak na mladého komunistu, protože neznali pointu. Toho se příště chci vyvarovat a taková trička nosit maximálně na nějaké geek srazy. :-)
Zamysleli jste se ale někdy nad těmi běžnými nápisy a značkami, které lidé hrdě nosí? Většina z nich je v anglickém jazyce. Budiž, angličtina je světový jazyk, módní, rozumí tomu skoro každý. Tedy, umí to přeložit, ale necítí význam těch nápisů. Myslím, že většinu nápisů z těchto triček byste si na sebe v češtině nevzali. :-)

Podívejme se na některé známé značky. Quiksilver = Rtuť. Horsefeathers = Koní perutě. Private member = Soukromý člen. G-Star = Hvězda G. Jistě si vzpomenete na další (klidně je napište do komentáře), já na módní značky znalec nejsem.
A když odmyslím loga, spousta lidí nosí podobné přiblblé nápisy, které by na sebe v češtině také nenavlékli. Jmenuji jen pár, co mě teď napadá: Denim = Džínovina, Love = Láska... Schválně, zkuste si prolézt šatník a zkuste podobně uvažovat, jestli byste s tím samým tričkem česky vylezli vůbec na ulic. Ale třeba jo, když i do televize jde pán s nápisem Suck my dick a ani mu to nepřijde blbý. :) Být to česky, tak ho nepustí ani za vrátnici.

Nechci být žádný módní policajt (naopak, tydle šašky, co nemají nic jiného na práci, než hledat, kdo je jak oblečenej, rád nemám), jen chci nabídnout jinej pohled na věc. Že angličtina je sice světová, ale nesnažme se být za každou cenu free cool in. :-)

12.6.10

Sbohem, FIT VUT

Před pár dny jsem se dozvěděl nemilou skutečnost - na FIT VUT končím. Důvody byly dva: nepodařilo se mi udělat jeden předmět (který už jsem jednou zvládl a nebyl mi uznán) a nebylo mi uznána žádost o odložení termínu odevzdání diplomové práce.
S diplomkou to bylo takové komplikované. Magisterský obor opakuji a když jsem ho měl poprvé, diplomku jsem již začal tvořit. Pak jsem byl vyloučen, znovu jsem si podal přihlášku, znovu jsem zkusil magisterské studium. Když nastal čas dělat diplomovou práci, zašel jsem za svým vedoucím, kde jsem se dozvěděl, že se v zimním semestru muselo něco podepisovat; to jsem neřešil, protože jsem myslel, že to mám vyřešené už z minulého studia. A ještě větší problém byl, že téma diplomové práce, které jsem načal, minulý rok vypracoval a dokončil jiný student (dokonce ve své diplomové práci citoval tu mou semestrální, milé :-). Musel jsem tedy vytvořit zadání úplně nové, což naštěstí ještě uznat šlo, avšak se šibečním termínem: diplomku jsem musel odevzdat komplet hotovou do 2 měsíců. To opravdu s plným pracovním úvazkem a jedním velkým projektem navíc doopravdy nešlo. Proto jsem požádal o posunutí termínu odevzdání. Tomu nebylo vyhověno, tím pádem jsem nesplnil studijní předpoklady a nepustí mě ani ke státnicím. A protože již opakuji, znamená to vyloučení ze studia. Že jsem neudělal SNT byla už jen formalita, protože k čemu by mi byl hotový předmět, když mě ke státnicím stejně nepustí (avšak musím říct, že výsledky té zkoušky opravdu neodpovídaly těm týdnům, co jsem se na ni učil; hodnocení 0 nebo plný počet bodů prostě není správné).

Kupodivu mě vyloučení nijak moc nezlomilo. Pravda, 4 roky jsem studoval a titulu Ing. nedosáhl. Na druhou stranu jsem získal aspoň nějaké vědomosti, které se mi sice z 80% nebudou v životě hodit, ale jsem rád, že je znám. Důvodem, proč jsem celkem v klidu, je ztráta motivace školu dodělat. Opakoval jsem stále ty samé předměty, nic nového jsem se nedozvídal, rostoucí buzerace ze strany nového děkanátu (minimální počty bodů, (ne)uznávání předmětů atd.), měl jsem už slušnou práci, ve které titul není tak moc třeba. Jediným důvodem bylo uspokojení potřeb rodičů a prarodičů, kteří tady to do hloubky nevidí a zajímá je spíš jen fakt "mám/nemám titul", a také svůj osobní pocit, že na to mám.
A popravdě, myslím si nadále, že na to mám. Nechci, aby to znělo jako nějaké chvástání, ale s pár inženýry od nás jsem se bavil a oni nevěděli prostě nic. Zkouškama se nějak proopisovali, projekty si koupili a nadrtili se až na státnice, které zas tak těžké nejsou, pokud víte aspoň něco (všichni známe, jak to chodí u maturity). V tomto jsem byl asi moc poctivý, ale aspoň mám čisté svědomí.

Kvůli výše uvedeným důvodům nezahazuji magisterský/inženýrský titul úplně. Přemýšlím, že si dám rok dva pauzu, abych získal motivaci, a pak zkusím titul získat, ovšem na jiné škole. FIT VUT nenabízí dálkové studium a denní se při práci opravdu nedá. Obávám se, že to bude trochu na úkor kvality, protože do té školy už nepůjdu kvůli vědomostem, ale opravdu jen kvůli titulu. Idealistické myšlenky, s kterými jsem na výšku nastupoval, jsou pryč.

A jak FIT VUT hodnotím celkově?
Musím říct, že ta škola určitě naučí programovat. Naučí člověka dělat projekty, pracovat v menších týmech a naučí ho základy od všeho možného v IT. Takže pokud se někdo chce naučit používat různé nástroje a rychle se učit nové věci (jazyky, nástroje), je ta škola ideál.
Na magisterském studiu už to bylo horší. Bakalář vám stačí k tomu, abyste bez problémů našli práci v IT. Detaily se naučíte tam a nebo samostudiem. Ovšem s tím samostudiem je háček. Škola je časově dost náročná, co se projektů, půlsemestrálek a laboratoří týče. Není to typ školy, kdy na to celý semestr kašlete a na konci se akorát naučíte na zkoušky. S touto školou těžko budete studovat ještě nějakou další, jak to mají často lidé na humanitně zaměřených univerzitách. Pokud chcete pracovat na plný úvazek při studiu, zvažte, jestli jste opravdu dostatečně geniální. Abych se vrátil k tomu samostudiu: pokud vás něco zajímá, nebudete mít moc času věnovat se tomu do hloubky, protože vás budou otravovat povinnosti z jiných předmětů. Projekty většinou nejdou zkombinovat ve více předmětech (znám člověka, co to zkoušel a výsledkem bylo 0 bodů, když se to profláklo), časově budete opravdu vytížení. Takže pokud máte nějaký další koníček, budete mít opravdu nabitý program.
Zde se mi líbí přístup např. Masarykovy univerzity, kde je sice více teorie a méně projektů, ale člověk se tam může více věnovat tomu, co ho zajímá. Pokud má člověk opravdu zájem, programovat se naučí i tam, to se nebojím.
Co může na FIT VUT odradit, je přístup některých vyučujících. Pedantické vyžadování některých fakt (nikoho nezajímá, že víte, o co jde, musíte to napsat přesně formálně jako ve skriptech), obviňování z plagiátorství v případě úkolů na 20 řádků, které se ani jinak napsat nedají, vyžadování znalostí, které se na přednášce ani ve slidech neprobíraly... ale asi je fakt, že takoví budou všude, že to nezávisí na škole. Možná jsem měl jen smůlu, že jsem na takové narazil.

Takže jsem rád, že jsem na této škole byl a zároveň jsem částečně rád, že tam už končím. Konečně budu mít po 7 letech volno okolo Vánoc a konce roku, nebude mě to rozptylovat v práci (člověk se špatně soustředí na pracovní projekt, když ví, že ho čeká projekt školní) a budu mít čas se ve svém volném čase věnovat projektům, které mě zajímají. Sbohem, FIT VUT.

3.6.10

Xbox 360

Před několika týdny jsem získal novou hračku, herní konzoli Xbox 360 Arcade. Jak asi většina ví, v Mountfieldu probíhá akce, kdy k nákupu dostanete i tuto konzoli; tak jsem k němu přišel i já. Tak vám tu napíši některé moje prvotní zkušenosti.

Konzoli jsem vybalil, zapojil (konečně jsem po letech využil tu starou televizi, na kterou léta sedal jen prach) přes A/V vstup, zapnul. Ovladač mám bezdrátový, což je velmi pohodlné, můžu se rozvalit kde chci a jak chci a nejsem omezen kabelem.
Nevýhodou bylo, že Mountfield nedodává žádnou alespoň startovní hru, nemohl jsem si tedy konzoli hned vyzkoušet. Připojil jsem konzoli k Internetu a rozhodl jsem se připojit k Xbox Live, což je služba, která umožňuje stahování různého obsahu, převážně her, do této konzole. Tady jsem narazil na první problém - Xbox Live neumožňuje registraci z České republiky! Musel jsem tedy vytvořit falešné údaje a nakecat tomu, že jsem odněkud z Velké Británie.
Konečně jsem se dostal k Xbox Live a mohl jsem procházet službami. Kromě her tam lze poslouchat internetová rádia, sledovat videoklipy, filmy, reportáže, dokumenty, dokonce číst statusy na Facebooku nebo na Twitteru. Když jsem si však chtěl stáhnout nějakou hru, zle jsem pochodil. Koupená konzole obsahovala jen 512MB místa pro ukládání obsahu, což je šeredně málo, když dnes mají hry i dema kolem 1GB. Po delším hledání jsem našel pár demíček, jako je Atomic Bomberman, které měly "jen" pár desítek MB (kde jsou ty časy, kdy se takové hry vešly na disketu s 1,44MB).
Následovala tedy další investice. Koupil jsem 250GB disk (myslím, že za 1600 Kč) a druhý ovladač s akumulátorem (kolem 1000 Kč), který umožňuje hraní i při nabíjení. Přerušovat hraní kvůli tomu, že nemám baterky a hledat jiné po celém domě, to mi za ty budoucí nervy nestálo. Disk se snadno zacvaknul do konzole, pomocí přiloženého DVD jsem provedl migraci dat z 512MB interního disku na externí 250GB a mohl jsem stahovat dema ostošest.

Nebudu moc rozebírat kvality her, každopádně musím uznat, že grafické zpracování je u těch high-endových her skvělé. Hry již tolik nehraji, v paměti mám spíš ty starší a můj notebook lepší grafiku, než kterou nabízí např. Source z Half-life 2, neutáhne. Prostě jsem na tu Xboxí čučel jak péro z divanu. :-)
Na ovladač jsem si zvyknul také celkem rychle. Tlačítka bývají ve většině her stejně nastavená, takže můj první laický pohled "k čemu je tam tolik páček a čudlíků??" už je minulostí.

Po čase přestala krátká dema bavit a koupil jsem si 2 hry - Need for Speed: Shift a Call of Duty: World at War. Možná to nejsou nejnovější hry, ale to mi nijak nevadí, pro mě ty hry nové jsou. A vyšly celkem jen za pár stokorun.
Obě hry jsem si zamiloval, naučil se na nich pořádně používat ten ovladač (hlavně u CoD jsem se bál, jak se mi s tím joystickem bude zaměřovat, ale po pár hodinách hraní to jde celkem bez problémů), zkusil si online hraní... a tady jsem narazil na první problém. U hry CoD se často vybere mapa, která není součástí hry a je třeba mít příslušný map pack (samozřejmě koupený). Jinak vás to ze hry vyhodí s příslušnou hláškou. Po nějaké době mě to začalo štvát a řekl jsem si, že si ten mappack teda koupím. Problém nastal, když jsem zjistil, že s mým anglickým účtem (kam jsem musel zadávat adresu kvůli vyúčtování, celkem peklo najít funkční anglické PSČ) nejde platit přes PayPal. Tak jsem se na to vybodl a až mě někdy za pár týdnů chytne chuť, možná to zkusím zase ošidit.

Vsuvka: vůbec se nedivím, že lidé znechucení takovým přístupem kradou software. Lidé chtějí platit, ale když už je to relativně levné, tak to není dostupné. Ty společnosti si to dělají samy. Pokud tady v ČR něco upirátím, tak jsem nic neukradl, když se to tady ani nenabízí, ne?

Každopádně jinak s konzolí spokojenost. Jediné, co by to chtělo, tak je pořádná obrazovka. Ta má televizka s 30 cm úhlopříčkou je dobrá tak leda pro hraní na starých 8bitových konzolích, ale ne na Xbox 360. Časem si koupím i pořádnou obrazovku s metrovou úhlopříčkou, pak si ty hry vychutnám pořádně. :-)

Update
Před pár dny mi vypršelo Gold členství na Xbox Live, které jsem získal na měsíc zároveň s konzolí. Bez tohoto členství nemůžete hrát online hry, což vidím jako dost zásadní problém! Tím pádem se např. Call of Duty degraduje jen na pár hodin hraní. Pokud nehodláte za toto členství platit nebo se vám nechce obcházet všemožné problémy s platbou (viz výše), doporučuju kupovat hry, u kterých máte zaručeno, že vám vydrží na hodně hodin hraní v single playeru (a nebo jde hrát po lokální síti, ale tuto možnost opravdu nemám).

10.5.10

Jděte volit!

Tento článek je krapet delší, proto ti, kteří neradi čtete dlouhé texty, zascrollujte dolů, až najdete červený text, a přečtěte si aspoň ten krátký odstavec. :-)

Dne 28. a 29. května začnou volby do Poslanecké sněmovny. Česká republika je potřebuje jako sůl. Před 4 lety došlo k volebnímu patu, tedy k tomu, že koalice a opozice měla zhruba stejný počet poslanců. Co se prorokovalo už tehdy, dnes vidíme v plné síle: politici jsou neschopní se na čemkoliv dohodnout, žádná strana nemůže udělat žádné pořádné rozhodnutí, co jedna strana schválí, to druhé zruší. I toto svým dílem přispělo k loňskému pádu vlády a také neschopností dojít k předčasným volbám.
Pravidelné volby už jsou naštěstí za rohem a s tím i šance tu konečně něco změnit. Důležité však je se těchto voleb zúčastnit!

Nebudu nic nalhávat, jsem zastánce spíše liberálnějších stran, koneckonců budu volit Českou pirátskou stranu, jak jsem psal v minulém příspěvku. Dělení na levici a pravici nicméně moc neuznávám, líbí se mi myšlenky jak levicové, tak pravicové. Proti čemu ale rozhodně jsem, jsou současné velké politické strany. Ty jsou v naší politické scéně už moc dlouho a berou se jako součást státního aparátu, jde jim o to se v politice udržet, nikoliv o splnění svých původních idejí. V kombinaci s problémy, které s velkými stranami přichází, je opravdu čast na provětrání české politické scény.
ODS je strana, kterou provází pověst mafiánů, v čele s bývalým lídrem Topolánkem, který se "vyznamenal" svými hulvátskými výstupy. Osobně je mi sice milejší než ČSSD, ale stále je to strana, která by tu už dále neměla co dělat.
ČSSD mám rád ještě míň. Hlavně kvůli přístupu lídra Jiřího Paroubka, kterému nelze věřit ani nos mezi očima. Je to typ člověka "kam vítr, tam plášť", respektive "kam průzkum, tam ČSSD". Je schopen měnit své názory ze dne na den. Problémy uvnitř strany přechází, ignoruje, potlačuje. Předvolební sliby nejsou nic než snůška lží. Všimněte si billboardů: na kterém z nich se nachází něco o tom, jak přinést do státní poklady peníze? Jirka slibuje hory doly, ale kde na to vezme, nepíše nikde (ano, na 13. důchody chce vzít peníze z ČEZu a zároveň chce snížit ceny elektřiny). Jak si to může v době krize dovolit? ČSSD je prostě typická strana, která slíbí cokoliv, jen aby dostali hlas. Škoda, že většina volicích lidí se setká s politikou ČSSD akorát skrze tyto billboardy, případně přes pivo za 2 Kč na volebních mítincích. :-/

Levice je dnes v současném složení nebezpečná. Je krize, musíme šetřit, tady není o čem diskutovat. Kde chce šetřit ČSSD a KSČM? Sociální přístup v současné době není možný, když nejsme v růstu. Až bude Česká republika bohatá, můžeme mít doktory a dopravu zdarma, teď to nejde.
Kdo tvoří největší podíl voličů levice? Starší lidé, převážně důchodci. Nechci být žádný druhý Mádl, který říká, ať přemluvíme bábu, aby volila pravici. Ale faktem je, že staří lidé prostě volí více, v případě příznivců KSČM je to téměř 100%. Zato mladí lidé, většinou příznivci pravice, chodí k volbám málo; jen 30% mladých lidí jde k volbám! Žádný div, že pak tak drtivě vyhrává ČSSD.

Většina mladých si řekne, že ten můj 1 hlas nic nezmění. Tady ale nelze uvažovat jako jednotlivec, ale jako dav. Kdyby si to takhle řekl každý, nepůjde k volbám nikdo. Jakože si to tak 70% mladých lidí řekne a pak to tak dopadá. Dát hlas, to ne, ale nadávat na Paroubka, to umí každý.
Podobně dalších zcestná úvaha je, že když dám hlas malé straně, tak tento hlas propadne a posílí velké strany. Ano, to se stane, pokud nepůjdete volit. Pokud se účast mladých lidí zvedne o 50%, nebojím se, že to dá šanci spoustě nových stran. A pokud dáte hlas velké straně, můžu odpovědět stejně: myslíte, že ten váš 1 hlas nějak změní rozložení křesel ve sněmovně?

Letošní volby budou jiné. Je tu spousta nových malých stran, které mají šanci se dostat do Sněmovny. Podle statistik na Facebooku, kam chodí převážně mladí lidé, by se do Sněmovny dostala ODS, TOP 09, DSSS (bohužel, ale i to je názor), ČPS a VV. Je to statistika z 26744 hlasů, což je víc, než kolik berou jako vzorek populace různé "oficiální" průzkumné agentury (tam je to kolem 1-2 tisíce lidí). Úplný opak toho, co volí starší lidé. Jenže v případě, že mladí nepůjdou volit, tento názor prostě propadne.


Proto říkám: JDĚTE VOLIT! Nenechte se oblbnout populistickými ulhanými billboardy. Pokud nevíte, koho, zkuste si zagooglit a najít programy stran, mají to většinou v několika bodech rozepsané; je to na hodinku čtení. Nenechte se zmást očividnými výmysly, které nelze splnit.
Volte stranu podle toho, která je vám ideově bližší, ne podle toho, která má šanci dostat se do Sněmovny.
Nevolte strany, které mají v čele nedůvěryhodné lidi. Pokud je i přesto chcete volit, dejte preferenční hlasy jinému kandidátovi.
Pokud nepůjdete volit, nenadávejte pak na to, jaké to tu bude, když jste pro to neudělali ani to nejmenší, co jste udělat mohli.

5.5.10

Proč budu volit Českou pirátskou stranu

Volby se pomalu blíží a pro mnohé je čas rozhodování, komu ten hlas dát. U mě už tento problém odpadá, mám vybráno, budu volit Českou pirátskou stranu.

Česká pirátská strana vznikla inspirována švédskou Pirátskou stranou, která vznikla jako reakcí na proces zábavních společností se serverem Pirate Bay. Do hloubky tento případ neznám, ale šlo v principu o to, že mediální společnosti chtěly Pirate Bay zrušit, protože indexoval torrenty a tím napomáhal stahování nelegálního materiálu. Problém však je, že Pirate Bay ten samotný materiál neobsahoval, jen obsahoval odkazy. To bychom mohli zažalovat i samotný Google, protože ten vám odkazy na torrenty a nelegální materiál ukazuje také. Hlavní viníci, tedy ti, kteří nelegální obsah šířili, zůstávali vesměs nepotrestáni.

Pirátská strana nechce podporovat warez a nelegální sdílení filmů, ale právo na přístup k informacím. Tato jemná nuance však spoustě lidí uniká a spojují Piráty se stahovači a warezáky (i když, přiznejme si to, spousta příznivců této strany bude z řad těchto lidí rekrutovat).
Je fakt, že volba názvu strany je trochu nešťastná, protože lidé se takto do hloubky o stranu zajímat nebudou a pro většinu pirát = zločinec. Snad jim to moc voličů neubere.

Trošku si zafilozofujme. Hodně lidí na ČPS říká, že nemají žádný obecný program, že se věnují jen Internetu a že jsou daleko důležitější věci. Jenže já si myslím, že Internet je se současnou společností prorostlý v dost velké míře, žádná strana se mu nevěnuje a pravidla chování na internetu ovlivňují jen lobbystické a mediální firmy. A to je špatně, protože těmto skupinám jde jen a pouze o zisk a to i na úkor svobody.
Že nic takového nehrozí? Podívejme se na různé zákulisní dohody jako je třeba ACTA, plány politiků cenzurovat Internet (Velká Británie, Francie a Austrálie se pomalu blíží k Velkému Čínskému Firewallu), blokovat stránky s nevhodným obsahem. Pro masy je to prezentováno jako ochrana lidí před pedofilním materiálem, což je velmi líbivé, ale kde to skončí? O filtraci se stará britská organizace Internet Watch Foundation, která své blacklisty nabízí ostatním, včetně operátora Vodafone. Kdo zaručí, že někdo nepodšoupne organizaci pár papírků a na blacklistu se objeví třeba konkurenční firma? Vždyť už se tam na chvíli dostala i Wikipedia... Budeme mít časem jen povolené stránky, na které se můžeme dívat? Veškerý náš pohyb po síti bude monitorován, šifrování zakázáno (to aby mohly vlády lépe kontrolovat, zda nejsme teroristi)? Budeme mít na Internet "občanky" s certifikátem, který nás jednoznačně identifikuje? Kam zmizela původní myšlenka Internetu, svobodně vyměňovat informace?
A to už souvisí s dalším tématem: orwellovským Velkým Bratrem. Tím, kdo nás bude kontrolovat, mít nás neustále pod dozorem, jakákoliv odchylka se bude trestat. Těm naivním doporučuji přečíst knihu 1984, ty myšlenky jsou stále aktuální a nabývají až hrozivých ostrých rysů.
Další věc: biometrické pasy. Opět souvisí s ochranou soukromí. Čipy se nám snaží cpát do všech dokladů a když se objeví bezpečnostní slabina, tak neexistuje, že bysme couvli zpět, vždyť už je v tom tolik peněz... Biometrický pas jde okopírovat, obsahuje o vás stále více údajů A pak můžete ukradnout identitu komu chcete, třeba Elvisovi.Pokud bude státní aparát zkostnatělý a úředníci budou slepě věřit svým nezabezpečeným informačním systémům, může se stát, že jednoho dne si na vás bude hrát někdo jiný a vy to nebudete moci jak vyvrátit.

Proč se tady ty věci neřeší? Jsou tak důležité a přitom je žádná strana neřeší. Česká pirátská strana do těchto problémů vidí, může navrhovat řešení. Nikdo nevyžaduje, aby tato strana měla ústavní většinu. Ale aby byl ve vládě někdo, kdo navrhuje ostatním stranám věci, které jsou také důležité.
Samozřejmě má ČPS v programu věci, s kterými názorově nesouhlasím. Legalizaci marihuany nechci a referendum také ne (česká laická společnost nemůže rozhodovat o specifických problémech, s kterými mají potíže i zkušení ekonomové, snad se nechá nachytat líbivými populistickými návnadami), ale jsou to problémy, které nepovažuji za tak zásadní, abych kvůli nim zavrhl zbytek programu.
ČPS má i jiné, nepočítačové body programu. Transparentní účet strany - která jiná strana takto veřejně ukazuje každou korunu, která z/do strany přišla? Větší kontrolu občanů nad politiky, otevřený přístup (veřejná díla musí být uvolněna pod svobodnou licencí), omezení softwarových patentů (podívejte se do USA, co je tam za bordel, že si firmy musí patentovat i double-click, nákupní košík a další nesmysly). Důležitá je i otázka autorského práva a odlišení krádeže od kopírování (když ukradnete rohlík, tak někde zmizne a někde se objeví; když ukradnete software/hudbu/film z netu, tak vzniknou 2 kopie, což není to samé). Zákaz skupin jako OSA, kterým musíte platit "výpalné" za CDčka, pevné disky a tiskárny. Snížení doby autorského práva na 5-10 let a ne na 70 let, aby se z daného díla mohli živit ještě vnuci a pravnuci, kteří se o dílo nijak nezasloužili.

Zkrátka a dobře, ČPS chce pro občana zachovat svobodu, která pomalu a nenápadně mizí "ve jménu dobra". S tím je třeba začít co nejdřív, protože v současnosti je v tom opravdu divoký západ.

Takže to je důvod, proč já a ČPS. Mohl bych o důvodech vyprávět ještě dlouho; přece jen jsem ajťák a tady do těch věcí okolo Internetu vidím asi víc, než běžný občan. Stejně jako většina příznivců České pirátské strany. Výhody, které tato strana přinese, budou ale v konečném důsledku pozitivní i pro "obyčejné lidi". :-)

2.5.10

miCoach — věc, co mě naučila běhat

Asi před 2 týdny jsem si zakoupil zařízení zvané miCoach. Už dlouho jsem chtěl začít běhat, abych dělal nějakou aerobní aktivitu, ale vždy, když jsem to zkusil, mě to po několika pokusech omrzelo, při běhu jsem zíval, nudil se a vůbec... nebavilo mě to. S tímto stroječkem je to však naopak.
Ale pěkně postupně. miCoach je věcička od Adidasu, která vás trénuje při běhu. Ať už jste začátečník nebo pokročilý, určitě to využijete. Umí to měřit tep, počítat kroky a uběhnutou vzdálenost a dá se to propojit s MP3 přehrávačem (který ale nemám, takže tuto vlastnost jsem zatím nevyužil). To ale není vše. Hlavním tahákem tohoto zařízení je možnost učení se běhat. Z miCoach vede sluchátko, z kterého vám do uší pouští buď příkazy, jak máte běžet, a nebo vás informuje o aktuálním stavu (kolik jste uběhli, kolik kroků jste udělali, jaký máte tep, kolik jste spálili kalorií atd.) Po doběhnutí miCoach přes USB připojíte k počítači, kde se přes jednu aplikaci synchronizuje s webem Adidasu, kde si zároveň zadáváte a plánujete další tréninky a běhy. Na webu pak vidíte pěkné grafy, které vám ukazují, jak na tom vlastně jste. Ke grafům jdou připisovat poznámky, můžete tam zakreslovat trasy přímo do mapy, můžete lovit "trofeje" (počet nejvíce spálených kalorií, nejdelší uběhnutá trasa a podobně). Výsledky můžete zveřejňovat i ostatním lidem (pravda, výsledkem je jen statický obrázek, ale aspoň něco). Prostě pro technomila jako jsem já úplný ideál. :-)
miCoach obsahuje 3 základní věci: samotný miCoach, což je stroječek o velikosti krabičky od zápalek, pak pás okolo hrudi pro měření tepu a čip pro připevnění k botě na měření kroků.
Vlevo nahoře krokoměr, dole měřič tepu a vpravo nahoře samotný miCoach
Na začátku si uděláte zkušební běh, od pomalého až po maximum. Podle srdeční zátěže vám miCoach určí 4 zóny: modrou (svižnější chůze, poklusávání), zelenou (pomalý běh), žlutou (svižný běh) a červenou (nejrychlejší běh). Pak si navolíte (jako jsem to udělal já) například trénink pro naučení se běhání. Ten obsahuje 33 různých tréninků, což jsou cca 15-30 minutové běhy, ve kterých se vám různě střídají výše uvedené zóny. Tréninky si můžete naplánovat pomocí kalendáře, který je na webu také. Pro začátek běžíte jen 15 minut v modré zóně, v pozdějších trénincích se přidávají na střídačku zelené zóny a podobně. Ze sluchátka se vám ozve "Speed up to green zone" a vy víte, že musíte přidat, než se vám ozve "Maintain green zone". miCoach vás ještě průběžně informuje, jakou část už jste uběhli, případně volitelně stiskem tlačítka vám řekne další informace. Co se jazyků týče, je jich na výběr spousta, jen ta čeština chybí. Ale na tu jednoduchou angličtinu si každý zvykne.
Příklad grafu jednoho mého běhu
miCoach si nemůžu vynachválit, díky tomu se těším na každý další běh, jak bude vypadat ten graf, jak jsem se zlepšil a podobně. Rozhodně to doporučuji všem, co to chtějí zkusit.
Jediný, co tomu můžu vytknout, je synchronizační program, který je dodávaný jen pro Windows. Musím to řešit rebootem do Windows, protože ani ve vmware či VirtualBoxu mi to to zařízení nechce najít.
Uvidíme, jak se budu lepšit postupem času v běhu, pak napíšu snad nějakou další recenzi.

17.4.10

Zablokování ICQ transportu na jabber.cz

Někteří z vás možná používáte ke komunikaci s ostatními jabber. Patřím k uživatelům jabberu také (přes klienta Psi), ovšem kvůli ostatním "méně přizpůsobivým" lidem používám ještě i ICQ. Doma na něj používám klienta Pidgin, v práci jsem však vnitřní bezpečnostní politikou dost omezen a k ICQ se nepřipojím. Proto jsem tam začal používat ICQ transport, který server jabber.cz nabízí.
Problém nastává, když dojdu domů, spustím Pidgin a Psi a jabber se mi začne připojovat přes transport k ICQ. V Pidginovi, který považuju za pohodlnější a vhodnější, co se ICQ týče, se mi tedy připojení přeruší, protože ICQ nezvládá připojení z více klientů zaráz. U Psi je problém, že se k transportu snaží připojit při každé změně statusu, což může být s nastaveným autoaway dost otravné.
Rozhodl jsem se proto zjistit, jak donutit ICQ transport, aby šel zapnout pouze explicitně. Díky technické podpoře jabbimu na jabber@conf.netlab.cz jsem to dokázal a podělím se o to s vámi.

Jak zablokovat ICQ transport v Psi?
Používám Psi 0.14 a řešení je následující.
Psi se zapnutým ICQ transportem
Máme Psi se zapnutým ICQ transportem. Klikneme pravým tlačítkem na ikonu ICQ transportu a vybereme Execute Command -> [blank].
Výběr ad-hoc příkazů pro ICQ transport

Objeví se vám okénko, kde vyberete Transport settings, stiskněte Execute.

Výběr příkazu pro ICQ transport
V dalším okénku odškrtnete "Enable transport" a stiskněte Finish.
Odškrtnutí "Enable transport" po zákaz automatického přihlašování k ICQ transportu.
A to je vše. Po dalším spuštění klienta Psi se vám sice ICQ transport spustí, ale nepřihlašuje se k ICQ serverům, takže se vám nebude bít s již připojenými ICQ klienty. Pokud se chcete k ICQ připojit přes transport, postupujte výše uvedeným způsobem a políčko zase zaškrtněte, u ICQ transportu klikněte na Log off a poté znova Log on a Psi se vám k ICQ kontaktům připojí.

27.2.10

Pár zážitků z Prahy

V minulém zápisku jsem psal, že jsem byl na školení v Praze. Protože jsem tam byl naposledy tak před 5 lety, chtěl bych tu nějak shrnout, co mě na návštěvě hlavního města zaujalo.

Nejdříve musím dodat, že jsem na návštěvu opravdu neměl moc času. Školení trvalo skoro do 5 odpoledne a ještě jsem musel dělat na prezentaci na další den, takže má návštěva města byla spíš noční.
V Praze jsem byl předtím asi 3x, ale vždy s někým (škola, rodina, kámoš), kdo mě vedl "za ručičku", takže jsem se nemusel starat, jak se kam dostat. Teď jsem si vše musel zařídit sám. Ale vůbec mi to nevadí, spíš naopak.
Konečně jsem se nějak naučil, jak se jezdí a přestupuje v metru. :) Co mě dál překvapilo, když jsem vystoupil na Václaváku, že jsem přestal slyšet češtinu. Vlezl jsem do jednoho gyros baru povečeřet a všude jsem tam slyšel jen italštinu nebo co to bylo. :-)
Další věc, co mě fascinuje, jsou ceny. Na Staromáku jsem našel restauraci s českou kuchyní, a ceník mě pobavil: polévka, guláš a kousek štrůdlu za 240 Kč. Chudáci cizinci, kdyby věděli, jakou si z nich ti Pražáci dělají srandu... Co jsem slyšel pár Pražáků, tak do centra oni sami nechodí proto, že je tam draho (i na Pražáka). Zkrátka a dobře, střed našeho hlavního města už Čechům nepatří. Všechny nápisy v angličtině a když jsem vlezl do jedné pizzerie na Náměstí Republiky, slečna se mě nejprve zeptala anglicky, co si přeji a na moje "prosím?" se usmála a podala mi český jídelníček.
A všude obchody, obchody a obchody. Dřívější centrum kulturního dědictví se změnilo na centrum konzumu a utrácení. Vlezl jsem si do obchodního centra Palladium, což je taková pětipatrová brněnská Vaňkovka. :) Tam se mi líbilo, jak je to rozsáhlý a veliký. Ale to asi všechno v Praze. I když kolega, s který jsem vystoupil z metra na Václaváků, si to dlouhé věhlasné náměstí prohlédl a prohlásil "A to je jako všechno, jo?" :-D

Celkové dojmy z noční vycházky ale byly pozitivní. Jen škoda, že jsem neměl víc času a nemohl si prohlédnout Prahu i na západním břehu Vltavy. Snad jindy... ono se to v tom buse dá celkem přežít, když vám na ty 2,5 hodiny pustí v autobuse film. A cena za jízdenku (210 Kč) není taky zas tak hrozná. Tak doufám, že se tam někdy vydám s více volným časem a za zábavou.

Školení Prezentační dovednosti

Dne 25.-26.2. jsem byl s kolegou v Praze na školení Prezentační dovednosti, které mi bylo umožněno jako firemní benefit. Chtěl bych shrnout nějaké zajímavé poznatky, jak probíhalo.

Musím říct, že nejprve jsem se toho bál. Soft skills nepovažuji za svou silnou stránku a když jsem slyšel, že se tam budeme nahrávat na kameru a pozorovat se, byl jsem z toho celkem nervózní.
Školení bylo na klidném místě vedle Židovských hřbitovů v hotelu Villa. Školení bylo od společnosti Dynargie, vedla jej příjemná a sympatická slečna Julie Ryšavá.
Kromě kolegy z práce tam byl i jeden doktor, působící mimo jiné i na VŠE. Takže jsme byli celkem malá skupinka.

Školení bylo dvoudenní, první den byl spíše takový teoretický a seznamovací (popravdě já svého kolegu taky moc krom pracovních věcí neznám). Ukázali jsme si základní věci, které se při prezentování nějakého projektu používají. Rozebrali jsme, co má být cílem prezentace, struktura komunikace, podmínky úspěšné prezentace, jaké kvality by měla mít diskutující osoba. Vše nenásilnou formou, to školení vůbec nebylo formou monologu slečny přednášející, spíš šlo o dialog. Tady musím ale zmínit, že nám to občas sklouzávalo až k filozofickým debatám, iniciovaných většinou panem doktorem. :-)
Dále jsme si ukázali 3 překážky ve správné prezentaci - destruktivní kritiku, neochotu ke změnám, sebeobhajování - a 3 podmínky (musíme vědět, chtít a pak to hlavně udělat).
Pověděli jsme si i něco o pravidlech komunikace. A zde jsme si vyzkoušeli svou první prezentaci. Na té jsme si řekli, co děláme dobře, co špatně, co je třeba vylepšit. Řekli jsme si něco o tzv. prizmatu, které má každý v sobě a ovlivňuje to, co mu ostatní říkají (a proto může každý člověk vidět jednu věc jinak).
Důležitým tématem (aspoň pro mě) bylo zvládání trémy a nervozity. Pár tipů, jak proti tomu bojovat (např. na začátek se naučit pár vět zpaměti a ono se to pak už rozjede, případně "svalit" trému na někoho z posluchačů dotazem na něj apod.), to se určitě hodí každému.

O tomto jsme povídali celý první den. Možná vám tady to vše přijde takové obecné, "blábolení o samozřejmostech" a podobně a nechápete, jak se nad tím mohlo strávit tolik času. Původně jsem do toho šel také takto skepticky. Ale musím uznat, že pokud se o tom diskutuje formou dialogu, zkouší se, předvádí, tak to člověku všechno zapadne rychleji a vidí věci, které sice jsou jasné, ale dřív je prostě jen neviděl. Opravdu to pomohlo.

Další den se pokračovalo. Atmosféra byla uvolněnější a díky tomu jsme si vyzkoušeli prezentaci, která měla být původně na 5 minut, ale protáhla se každému z nás tak na 20 minut. :) Přednáška se natáčela i na kameru, tak jsme se pak mohli podívat, jak to vlastně vypadá.
A světě div se: tím, že jsme měli zafixované ty omýlané pojmy, co dělat, co nedělat, tak skoro vůbec se neprojevovala tréma (určitě to bylo i tou uvolněnější atmosférou) a ta prezentace vypadala celkem dobře. Já jsem přednášel o sklípkanech. :-) Výběr tématu je také důležitý; čím víc tomu rozumíte a baví vás to, tím méně trémy a více profesionální prezentace. Přestávali jsme dělat ty chyby, jako chybějící oční kontakt, ruce v kapsách, koukání na plátno místo na posluchače, strnulé stání na jednom místě, nevýrazné přednášení a další chyby. Pravda, je to hodně o praxi, ale už jen to, že se člověk vidí, jak mu to jde a jak to dokáže, tak dost namotivuje a zvedne v tomto sebevědomí. Možná nám ho slečna Ryšavá zvedala až moc :), ale pocit to byl dobrý, opravdu jsem tam neblekotal páté přes deváté a dalo se na to dívat, ani jsem se za sebe nijak na tom videu nestyděl, a to se na fotkách/videu nevidím a ani neslyším rád.

Dva dny utekly jako voda, přetáhli jsme tak o 1-2 hodinky. Dojem z toho mám výborný, bylo to pro mě něco nového a trochu to odbouralo můj spíš negativní postoj k soft skills. Takže doporučuju všem, ta počáteční tréma opravdu brzo odpadne, aspoň pokud budete mít takovou instruktorku jako my. :) Musím říct, že cena mi přišla celkem vysoká (14000 Kč bez DPH za 2 dny včetně ubytování ve 4-hvězdičkovém hotelu, obědem, snídaní...), ale za prvé mi to platila firma, za druhé v Praze ty ceny prostě jsou vyšší a za třetí na takové kurzy asi chodí lidé, co je opravdu využijí a vrátí se jim to.
Shrnuto a podtrženo, školení se mi opravdu líbilo, budu na to vzpomínat a věřím, že do budoucna to někdy využiju.

12.2.10

Poslední semestr přede mnou

Neuvěřitelné se stalo skutečností! Dostal jsem se do posledního semestru dělícího mě od závěrečných státnic! Byl to boj a prodral jsem se s odranýma ušima, či spíš celou lebkou, ale zvládl jsem to. Ale postupně.

Jak jsem psal loni na konci semestru, čekaly mě tento zimní semestr 2 předměty: SIN (Inteligentní systémy) a MAT (Matematické struktury v informatice). Semestr začal pozvolna, zároveň jsem i nastoupil do nové práce. V půli semestru byly dvě půlsemestrální písemky, z nichž MAT dopadla celkem dobře, ale SIN se povedl opravdu bídně: 0 bodů. Na to, že ten předmět dělám už potřetí, tak je divné, že to dopadlo takhle špatně. Ne nadarmo se asi o zkouškách z toho předmětu říká, že otázky jsou každý rok stejné, ale odpovědi jsou jiné. :-)
Dalším úkolem bylo vypracovat projekt do SIN; dělal jsem se spolužákem, který shodou okolností také opakoval, takovou esej o inteligentních dopravních systémech. Tady musím dodat, že na projekt jsme použili nový nástroj Google, a to Google Wave, opravdu se to na takové věci hodí.
Musím si ale rýpnout do OpenOffice, který nám po napsání celého dokumentu udělal pěknou patálii se vzorečky, jak jde vidět na obrázku zde. Naštěstí se nám to podařilo opravit (vytvořením celého dokumentu komplet znova). To je poprvé, co mě OpenOffice takhle zradil.
Další zradou bylo, že i když na obhajobách nepadlo ani slovo, tak jsme z toho pak dostali jen nějaké 3/4 bodů. No co se dá dělat, myšlenkové cesty profesorů jsou nevyzpytatelné.

A pak přišlo zkouškové. Šel jsem do toho s tím, že musím zvládnout oba předměty, jinak hrozí vyhazov. První byla matematika, která se mi bohužel moc nevyvedla - komplet jiné příklady a pořád jsem tomu nerozuměl tak, jak bych chtěl. Učit se to ze skript opravdu nemělo smysl, chtělo to počítat a počítat příklady. Které ovšem ve skriptech nebyly.
Další zkouška měla být z předmětu SIN. Kvůli nižšímu počtu bodů z projektu a 0 bodů z půlsemestrálky jsem měl strach, jak to dopadne. S kolegou, s kterým jsem dělal projekt, jsem se vrhnul na společné učení, celé odpoledne jsme strávili řešením minulých písemek, a to opět za vydatné pomoci Google Wave. Písemka se pak podařila hned napoprvé, sice "jen" 45 bodů, ale pořád to byl vůči ostatním nadprůměr, tak jsem byl spokojený.
Další byla na řadě matematika. Domluvil jsem se s jednou, podle mě doslova geniální, spolužačkou na doučování. Celé odpoledne jsme seděli u příkladů, počmáral jsem hromadu papírů a hlavně hlouběji pochopil, co se tam v té matice hlavně chce. Takhle moc jsem tu matiku nikdy nechápal, tak jsem si věřil, že to dám. Přišel jsem na zkoušku a odcházel jsem s pocitem naprosté katastrofy. Za pár dní jsem se dozvěděl výsledek - dostal jsem nejméně bodů, co jsem kdy z té matiky měl. Což mě celkem dost štvalo, protože když jsem dřív, co jsem se na to "učil" jen přečtením skript, měl víc bodů... Hodně se na tom podepsal i stres, když jsem vyšel z přednáškovky, začaly se mi výsledky objevovat před očima.
Co se dá dělat, začalo učení na třetí, poslední termín. Spolužačka se opět nabídla, že pomůže s příkladama. Zase jsme řešili příklady, počítali, v rámci možností mi to celkem šlo, možná pomaleji, ale vše jsem spočítal. Nastoupil jsem na zkoušku, opět zapůsobil stres (to člověk ani neví, kolik je 5*5 :-) a odcházel jsem s pocitem, že jestli to vyjde, tak to bude o chlup.
O chlup to nakonec po 5-denním pekle čekání na výsledek bylo. Konkrétně o 3, dohromady jsem měl 47 bodů (potřeboval jsem 50). Nejprve pocity beznaděje, pak jsem se rozhodl, že ještě zabojuju a zkusím to.
Vzal jsem si dovolenou (té jsem na zkoušky atd. vyplácal taky celkem dost), ještě se spolužačkou zkonzultoval pár věcí a šel na náhledy písemek. Nehorázně jsem se tam zapotil, to vám musím říct. Ale dokázal jsem v těch svých čáranicích najít jeden řádek s modus ponensem, kterého si při opravování nevšimli. Přidal mi 3 body a 50 bodů bylo doma!!

Radost neuvěřitelná, překonal jsem ty nejtěžší předměty a dostal jsem se ve studiu dál, než při tom neštěstí před 2 roky kvůli předmětu TIN. V letním semestru mi už zbývá jen jeden předmět, diplomka a pak vrchol mého kuropění - státnice. Snad to všecko půjde dobře a na ten titul dosáhnu... bude setsakramenstky vydřený.

28.1.10

iPad - další hračka pro masy

Firma Apple je svými výrobky známá celosvětově. U nás v ČR se o ní začalo mezi laickou veřejností více mluvit až s příchodem telefonu iPhone. Doménou Applu ale byly jejich počítače, celkem precizní práce, vyladěný hardware a software (hlavně operační systém Mac OS (X))mu psaný na míru.
V USA jsou tyto počítače používány celkem běžně, u nás tomu tak není. Důvodem je krom vysoké ceny (platíte za značku) i fakt, že jde o Unixový stroj a lidé se čehokoliv jiného než Windows bojí.


Apple však nechrlí novinky jako na běžícím pásu, většinou si vše tutlá pro sebe a jednou za čas uvede nějakou novinku světu. Proto bývají pokaždé před uvedením takové novinky média plná senzacechtivých zákulisních informací a uživateli je výrobek vychvalován do nebes dříve, než se objeví na veřejnosti.
Podobné očekávání přinesla i letošní konference v San Francisku, kde Steve Jobs, zakladatel Applu, uvedl iPad.

Prezentace byla celkem líbivá, ale to by nebyl Apple, aby si svůj výrobek nevychválil. Nebudu se moc rozepisovat o oficiálních informacích, to lze zjistit například zde. Na iPad se ale dívám kriticky. Proč?

Když to řeknu ve zkratce: je to jen iPod Touch ve větším měřítku. Téměř nic nového to nepřináší. V podstatě vše, co člověk zvládne na notebooku nebo netbooku, zvládne i na iPadu, a to mnohem více. Dotekové obrazovky notebooků existují již nějakou dobu, existují dokonce notebooky jako Lenovo Thinkpad X61 Tablet, které lze používat jako tablety. Případně se podívejte na toto či toto. Jak dostanete do iPadu obsah? Nehrozí, že byste si došli s flash diskem s fotkama, zastrčili ho do iPadu a prohlíželi. iPad nemá ani USB port (ethernetový kabel se do toho zřejmě také nevešel)! Jedinou možností je proprietární iTunes (který se Apple uráčil udělat krom Mac OS X ještě na Windows, toť vše, Linuxáci mají smůlu). Podobně si do iPadu nenahrajete jinak žádný film nebo hudbu. O psaní na klávesnici na takové ploše určitě ještě něco napíšou uživatelé, kteří si to první odzkouší, ale troufnu si říct, že to žádná sláva nebude - prsty potřebují cítit nějaký odpor při doteku, na plochém skle se nedá psát pořádně bez dívání na klávesnici.
Dále mi tam chybí webkamera, což by u takového zařízení mohlo být velmi užitečné například pro nadcházející trend augmented reality, tedy možnosti spojení skutečné reality s informacemi z Internetu. I když takovou desku si lidé ven brát nebudou... bude to spíše na domácí použití. Proč ale doma nesednout k počítači nebo laptopu?
Další věc - chybějící multitasking. Pro neznalé: jde o schopnost operačního systému, který umožňuje běh více aplikací zaráz. Můžete mít např. více okýnek s různými programy a mezi nimi přepínáte. iPad (stejně jako iPod a iPhone) multitasking neumí. Takže i při tak velké ploše neexistuje, že by vám někde v pozadí běžel IM prográmek na kecání s kamarády, mezitím jste si prohlíželi internet a bokem vám běžel film (plocha by na to byla). Prostě můžete dělat jen jedno. (Pro rýpaly: vím, že iPhone/iPad multitasking v jádře podporuje, je to Unix, ale Apple cíleně zabraňuje tomu, aby to uživatelé mohli využívat, takže jakoby tam nebyl)

Zkrátka a dobře, iPad je jen o něco větší iPod. Možná i proto ty názvy od sebe nejsou tak odlišné. Nejde tedy o nic převratného, o žádný zázrak techniky. Avšak Apple umí jinou věc: umí okouzlit běžné uživatele svým brilantním marketingem, virálem své značky a prodat věci, které nejsou technologicky nijak dokonalé, ale jsou líbivé a lidé se cítí být in. :-) Ne nadarmo se uživatelům Mac říká mezi ajťáky "ovce". Ortodoxní uživatelé budou nadále do krve obhajovat výrobky své milované firmy Apple a nepřipustí fakt, že by se tato firma mohla někdy seknout a uvést věc, která je prostě jen zajímavá.
Nicméně Apple jako trendmaker určitě způsobí to, že podobných kopií iPadu se začnou vyrábět hromady jak na běžícím pásu. Které toho sice budou umět víc, ale "nebude to Apple". :-) Nemyslete si však, že Apple je první - něco takového existovalo již dřív, před 10 lety tu byl SONICblue ProGear, který uměl zhruba to samé, v některých oblastech i více, jen si toho prostě nevšimly ovce.

Snad příště uvede Apple opravdu něco revolučního.