12.6.10

Sbohem, FIT VUT

Před pár dny jsem se dozvěděl nemilou skutečnost - na FIT VUT končím. Důvody byly dva: nepodařilo se mi udělat jeden předmět (který už jsem jednou zvládl a nebyl mi uznán) a nebylo mi uznána žádost o odložení termínu odevzdání diplomové práce.
S diplomkou to bylo takové komplikované. Magisterský obor opakuji a když jsem ho měl poprvé, diplomku jsem již začal tvořit. Pak jsem byl vyloučen, znovu jsem si podal přihlášku, znovu jsem zkusil magisterské studium. Když nastal čas dělat diplomovou práci, zašel jsem za svým vedoucím, kde jsem se dozvěděl, že se v zimním semestru muselo něco podepisovat; to jsem neřešil, protože jsem myslel, že to mám vyřešené už z minulého studia. A ještě větší problém byl, že téma diplomové práce, které jsem načal, minulý rok vypracoval a dokončil jiný student (dokonce ve své diplomové práci citoval tu mou semestrální, milé :-). Musel jsem tedy vytvořit zadání úplně nové, což naštěstí ještě uznat šlo, avšak se šibečním termínem: diplomku jsem musel odevzdat komplet hotovou do 2 měsíců. To opravdu s plným pracovním úvazkem a jedním velkým projektem navíc doopravdy nešlo. Proto jsem požádal o posunutí termínu odevzdání. Tomu nebylo vyhověno, tím pádem jsem nesplnil studijní předpoklady a nepustí mě ani ke státnicím. A protože již opakuji, znamená to vyloučení ze studia. Že jsem neudělal SNT byla už jen formalita, protože k čemu by mi byl hotový předmět, když mě ke státnicím stejně nepustí (avšak musím říct, že výsledky té zkoušky opravdu neodpovídaly těm týdnům, co jsem se na ni učil; hodnocení 0 nebo plný počet bodů prostě není správné).

Kupodivu mě vyloučení nijak moc nezlomilo. Pravda, 4 roky jsem studoval a titulu Ing. nedosáhl. Na druhou stranu jsem získal aspoň nějaké vědomosti, které se mi sice z 80% nebudou v životě hodit, ale jsem rád, že je znám. Důvodem, proč jsem celkem v klidu, je ztráta motivace školu dodělat. Opakoval jsem stále ty samé předměty, nic nového jsem se nedozvídal, rostoucí buzerace ze strany nového děkanátu (minimální počty bodů, (ne)uznávání předmětů atd.), měl jsem už slušnou práci, ve které titul není tak moc třeba. Jediným důvodem bylo uspokojení potřeb rodičů a prarodičů, kteří tady to do hloubky nevidí a zajímá je spíš jen fakt "mám/nemám titul", a také svůj osobní pocit, že na to mám.
A popravdě, myslím si nadále, že na to mám. Nechci, aby to znělo jako nějaké chvástání, ale s pár inženýry od nás jsem se bavil a oni nevěděli prostě nic. Zkouškama se nějak proopisovali, projekty si koupili a nadrtili se až na státnice, které zas tak těžké nejsou, pokud víte aspoň něco (všichni známe, jak to chodí u maturity). V tomto jsem byl asi moc poctivý, ale aspoň mám čisté svědomí.

Kvůli výše uvedeným důvodům nezahazuji magisterský/inženýrský titul úplně. Přemýšlím, že si dám rok dva pauzu, abych získal motivaci, a pak zkusím titul získat, ovšem na jiné škole. FIT VUT nenabízí dálkové studium a denní se při práci opravdu nedá. Obávám se, že to bude trochu na úkor kvality, protože do té školy už nepůjdu kvůli vědomostem, ale opravdu jen kvůli titulu. Idealistické myšlenky, s kterými jsem na výšku nastupoval, jsou pryč.

A jak FIT VUT hodnotím celkově?
Musím říct, že ta škola určitě naučí programovat. Naučí člověka dělat projekty, pracovat v menších týmech a naučí ho základy od všeho možného v IT. Takže pokud se někdo chce naučit používat různé nástroje a rychle se učit nové věci (jazyky, nástroje), je ta škola ideál.
Na magisterském studiu už to bylo horší. Bakalář vám stačí k tomu, abyste bez problémů našli práci v IT. Detaily se naučíte tam a nebo samostudiem. Ovšem s tím samostudiem je háček. Škola je časově dost náročná, co se projektů, půlsemestrálek a laboratoří týče. Není to typ školy, kdy na to celý semestr kašlete a na konci se akorát naučíte na zkoušky. S touto školou těžko budete studovat ještě nějakou další, jak to mají často lidé na humanitně zaměřených univerzitách. Pokud chcete pracovat na plný úvazek při studiu, zvažte, jestli jste opravdu dostatečně geniální. Abych se vrátil k tomu samostudiu: pokud vás něco zajímá, nebudete mít moc času věnovat se tomu do hloubky, protože vás budou otravovat povinnosti z jiných předmětů. Projekty většinou nejdou zkombinovat ve více předmětech (znám člověka, co to zkoušel a výsledkem bylo 0 bodů, když se to profláklo), časově budete opravdu vytížení. Takže pokud máte nějaký další koníček, budete mít opravdu nabitý program.
Zde se mi líbí přístup např. Masarykovy univerzity, kde je sice více teorie a méně projektů, ale člověk se tam může více věnovat tomu, co ho zajímá. Pokud má člověk opravdu zájem, programovat se naučí i tam, to se nebojím.
Co může na FIT VUT odradit, je přístup některých vyučujících. Pedantické vyžadování některých fakt (nikoho nezajímá, že víte, o co jde, musíte to napsat přesně formálně jako ve skriptech), obviňování z plagiátorství v případě úkolů na 20 řádků, které se ani jinak napsat nedají, vyžadování znalostí, které se na přednášce ani ve slidech neprobíraly... ale asi je fakt, že takoví budou všude, že to nezávisí na škole. Možná jsem měl jen smůlu, že jsem na takové narazil.

Takže jsem rád, že jsem na této škole byl a zároveň jsem částečně rád, že tam už končím. Konečně budu mít po 7 letech volno okolo Vánoc a konce roku, nebude mě to rozptylovat v práci (člověk se špatně soustředí na pracovní projekt, když ví, že ho čeká projekt školní) a budu mít čas se ve svém volném čase věnovat projektům, které mě zajímají. Sbohem, FIT VUT.

3.6.10

Xbox 360

Před několika týdny jsem získal novou hračku, herní konzoli Xbox 360 Arcade. Jak asi většina ví, v Mountfieldu probíhá akce, kdy k nákupu dostanete i tuto konzoli; tak jsem k němu přišel i já. Tak vám tu napíši některé moje prvotní zkušenosti.

Konzoli jsem vybalil, zapojil (konečně jsem po letech využil tu starou televizi, na kterou léta sedal jen prach) přes A/V vstup, zapnul. Ovladač mám bezdrátový, což je velmi pohodlné, můžu se rozvalit kde chci a jak chci a nejsem omezen kabelem.
Nevýhodou bylo, že Mountfield nedodává žádnou alespoň startovní hru, nemohl jsem si tedy konzoli hned vyzkoušet. Připojil jsem konzoli k Internetu a rozhodl jsem se připojit k Xbox Live, což je služba, která umožňuje stahování různého obsahu, převážně her, do této konzole. Tady jsem narazil na první problém - Xbox Live neumožňuje registraci z České republiky! Musel jsem tedy vytvořit falešné údaje a nakecat tomu, že jsem odněkud z Velké Británie.
Konečně jsem se dostal k Xbox Live a mohl jsem procházet službami. Kromě her tam lze poslouchat internetová rádia, sledovat videoklipy, filmy, reportáže, dokumenty, dokonce číst statusy na Facebooku nebo na Twitteru. Když jsem si však chtěl stáhnout nějakou hru, zle jsem pochodil. Koupená konzole obsahovala jen 512MB místa pro ukládání obsahu, což je šeredně málo, když dnes mají hry i dema kolem 1GB. Po delším hledání jsem našel pár demíček, jako je Atomic Bomberman, které měly "jen" pár desítek MB (kde jsou ty časy, kdy se takové hry vešly na disketu s 1,44MB).
Následovala tedy další investice. Koupil jsem 250GB disk (myslím, že za 1600 Kč) a druhý ovladač s akumulátorem (kolem 1000 Kč), který umožňuje hraní i při nabíjení. Přerušovat hraní kvůli tomu, že nemám baterky a hledat jiné po celém domě, to mi za ty budoucí nervy nestálo. Disk se snadno zacvaknul do konzole, pomocí přiloženého DVD jsem provedl migraci dat z 512MB interního disku na externí 250GB a mohl jsem stahovat dema ostošest.

Nebudu moc rozebírat kvality her, každopádně musím uznat, že grafické zpracování je u těch high-endových her skvělé. Hry již tolik nehraji, v paměti mám spíš ty starší a můj notebook lepší grafiku, než kterou nabízí např. Source z Half-life 2, neutáhne. Prostě jsem na tu Xboxí čučel jak péro z divanu. :-)
Na ovladač jsem si zvyknul také celkem rychle. Tlačítka bývají ve většině her stejně nastavená, takže můj první laický pohled "k čemu je tam tolik páček a čudlíků??" už je minulostí.

Po čase přestala krátká dema bavit a koupil jsem si 2 hry - Need for Speed: Shift a Call of Duty: World at War. Možná to nejsou nejnovější hry, ale to mi nijak nevadí, pro mě ty hry nové jsou. A vyšly celkem jen za pár stokorun.
Obě hry jsem si zamiloval, naučil se na nich pořádně používat ten ovladač (hlavně u CoD jsem se bál, jak se mi s tím joystickem bude zaměřovat, ale po pár hodinách hraní to jde celkem bez problémů), zkusil si online hraní... a tady jsem narazil na první problém. U hry CoD se často vybere mapa, která není součástí hry a je třeba mít příslušný map pack (samozřejmě koupený). Jinak vás to ze hry vyhodí s příslušnou hláškou. Po nějaké době mě to začalo štvát a řekl jsem si, že si ten mappack teda koupím. Problém nastal, když jsem zjistil, že s mým anglickým účtem (kam jsem musel zadávat adresu kvůli vyúčtování, celkem peklo najít funkční anglické PSČ) nejde platit přes PayPal. Tak jsem se na to vybodl a až mě někdy za pár týdnů chytne chuť, možná to zkusím zase ošidit.

Vsuvka: vůbec se nedivím, že lidé znechucení takovým přístupem kradou software. Lidé chtějí platit, ale když už je to relativně levné, tak to není dostupné. Ty společnosti si to dělají samy. Pokud tady v ČR něco upirátím, tak jsem nic neukradl, když se to tady ani nenabízí, ne?

Každopádně jinak s konzolí spokojenost. Jediné, co by to chtělo, tak je pořádná obrazovka. Ta má televizka s 30 cm úhlopříčkou je dobrá tak leda pro hraní na starých 8bitových konzolích, ale ne na Xbox 360. Časem si koupím i pořádnou obrazovku s metrovou úhlopříčkou, pak si ty hry vychutnám pořádně. :-)

Update
Před pár dny mi vypršelo Gold členství na Xbox Live, které jsem získal na měsíc zároveň s konzolí. Bez tohoto členství nemůžete hrát online hry, což vidím jako dost zásadní problém! Tím pádem se např. Call of Duty degraduje jen na pár hodin hraní. Pokud nehodláte za toto členství platit nebo se vám nechce obcházet všemožné problémy s platbou (viz výše), doporučuju kupovat hry, u kterých máte zaručeno, že vám vydrží na hodně hodin hraní v single playeru (a nebo jde hrát po lokální síti, ale tuto možnost opravdu nemám).