Shrnutí roku 2008

Konec roku se blíží, tak abych si udělal nějaké shrnutí (a napsal více příspěvků za prosinec, než jen jeden :-), sepíšu tu měsíc po měsíci, co mě letos potkalo.

Leden

Zkouškové období. Protože mi hrozilo vyhození kvůli předmětu teoretická informatika, nedělal jsem ten měsíc skoro nic jiného, než že jsem se učil na ni.

Únor

Teoretická informatika nevyšla, následoval vyhazov ze školy v posledním ročníku magisterského studia. Čímž se celkem změnily vyhlídky minimálně na následující rok. Objevil jsem Facebook.

Březen

Nic závažného se ten měsíc nestalo, dával jsem si oddech od školy a od všeho. Překládál jsem knížku Migrating to IPv6.

Duben

Shánění práce, první pohovory. Celkem jsem koukal, jakej je o informatika všude zájem. Nakonec jsem získal práci jako programátor v AVG Technologies, kde jsem se spoludílel na tvorbě Linuxové verze antiviru, programoval jsem v C++.

Květen

První měsíc skutečné práce, jiné než zametání a sečení trávy. :-) V AVG se mi líbí. Navíc mám celkem pravidelný životachod, navštěvuju pravidelně posilku, kickbox, dostávám se do formy. S lidma od kickboxu jsem byl předvádět kickbox na workshopu capoeiry.

Podařilo se mi smazat obsah celého diskového oddílu, nejhorší byla ztráta 200 stran překladu knihy Migrating to IPv6, který jsem dělal celkem dlouho. Neúspěšné pokusy o obnovení, žádné aplikace nedokázaly vytáhnout data ven.

Také jsem byl na Animefestu, několikadennímu maratonu plného anime filmů.

Červen

Arena Cup 2008 - můj první kickboxový turnaj. Zúčastnil jsem se dvou turnajů, v lightcontactu a fullcontactu. Fullcontact jsem prohrál, vyfasoval jsem zkušeného chlapa s 15-letou boxerskou zkušeností. V lighcontactu jsem získal 1. místo.

Firemní "školka v přírodě" aneb teambuildingová akce AVG. Konala se v hotelu Orea u Devíti skal v Čechách. Kousek odtamtud jsme měli kdysi školní výlet, nostalgie! :-) Vyzkoušel jsem si poprvé lezení na stěně a paintball.

Červenec

V AVG jsem dostal padáka. Údajně kvůli tomu, že jim nevyhovovalo, že jsem hodlal od září dál pokračovat ve studiu; kdoví, jaká byla pravda. Každopádně zkušenost velmi dobrá, jsem rád, že jsem tam dělal aspoň chvíli.

Podařilo se mi obnovit ztracený překlad, téměř low-level magie s daty na disku.

Také nás čekalo malování pokojů po loňském zatopení.

Srpen

Kamarád mi nabídl, že bych mohl dělat práci u něj ve firmě PDS. Přijal jsem, potřeboval jsem si však vytvořit živnosťák. Takže jsem od srpna živnostníkem. Následuje seznamování s C# .NET, Visual Studiem, Oracle, XML, SOAP... a pomalé pokroky v nové práci.

Září

Rozbil se mi notebook, což mě celkem zbrzdilo s prací, nakonec byla špatná RAMka a disk. Naštěstí ještě vše v záruce, oprava trvala cca týden.

Co se počítačů týče, rozhodl jsem se zkusit na pár měsíců Gnome.

Říjen

Věnováno programování, moc volnočasových aktivit jsem neměl. Nastoupil jsem i nově do školy, bohužel mi díky nařízení nového proděkana neuznali fůru předmětů, takže mám v podstatě stejně předmětů, jako kdybych normálně chodil do školy. Bojím se, jak to půjde s prací stíhat.

Listopad

Škola + práce. Hlavně v práci tlačí deadliny, jsem v tom začátečník, takže mi to nejde jako zkušenému programátorovi, celkem fofr, až mi z toho vlasy šediví. Nakonec se to nějak podařilo. Na nic jiného ten měsíc nebyl skoro čas.

Prosinec

Zasloužená výplata, co by mně měla vystačit tak 2-3 měsíce. Začínám se tedy naplno věnovat škole, projektů je kopa, některé mi uznali, některé ne.

Taky svátky, Vánoce a tak... proletělo to, ani jsem si skoro nevšiml.

Takže to byl můj rok 2008. Celkem hektickej, ne moc úspěšnej, ale bohatej na některý zážitky, co jsem předtím nepoznal. Snad bude další rok lepší. :-)

Rok 2012 a jak vzniká náboženství

Ti, co mě znají, vědí, že jsem ateista. Sice pokřtěný a i u 1. sv. přijímání jsem byl, ale to mi bylo tak 7 let a prd jsem věděl, co to znamená, neměl jsem ještě vlastní názor. Jsem celkem realisticky zaměřený a vše se snažím racionálně vysvětlit. A to včetně "zázraků".

V dávných dobách platilo, že co si lidé nedokázali vysvětlit, sváděli na nějakou nadpřirozenou moc (bůh, duchové a podobně). Čím více znalostí lidé měli, tím méně sváděli věci na božstva. V dnešní době (a hlavně v ateistických zemích, jako je ČR) se setkávám s tím, že lidé pokud nedokáží něco racionálně vysvětlit, tak to označí za podvod. Příkladem budiž všelijaké internetové diskuzní servery, kde se objeví nějaký zvláštní fakt a podezřívavý jedinec to honem hodí do škatulky fake, podvod, výmysl, urban legend. Lidé už jsou zvyklí, že se na internetu i v médiích vyskytují občas nepravdivé či záměrně lživé informace a podle toho se chovají. Víru nahrazuje skepse. Neříkám, že je to dobré nebo špatné, ale je to tak.

Objevil se však fakt, který je tak trochu výjimečný. Každý jistě slyšel o tom, že podle mayského kalendáře bude konec světa. Tedy ve skutečnosti - v roce 2012 končí mayský kalendář. Podobně jako u dalších věštců, jako je Nostradamus nebo Sybila, dochází k různým interpretacím tohoto kalendáře. Každý si jistě pamatuje na to, jak se říkalo, že podle Nostradama přijde v r. 1999 konec světa; já si to pamatuji celkem živě. Pak se nic nestalo, tak se počítalo s tím, že to bude zaokrouhleně pěkně v r. 2000, taky se nic nestalo. Nostradamovi i Sybile některé věštby "vyšly". Jenže problém je v tom, že jejich věštby nejsou jednoznačné, jsou to verše, náznaky... které navíc byly vždy zpětně interpretovány na nějakou událost v minulosti. Nikdy se zatím nestalo, že by někdo dokázal přesně odhadnout, co se podle jejich veršů stane v budoucnosti.

Podobné to bude podle mě i s tím mayským kalendářem. Můžete se podívat na jeho obrázek, který tu někde je. Jak vidíte, nic konkrétního na něm není, jen šipky, nějaké piktogramy... a dá se z toho "nějak" (jak, to nevím, nejsem na mayský kalendář expert :-) dopočítat datum, kdy bude další rok a podobně. Co se interpretace týče, opět jde o nějaké nucené hledání souvislostí. Vymyslím nějaký příklad - na čas někdy ve středověku ukazuje obrázek s lebkou - lidé z toho vydedukují, že to předpovídalo válku. Mysleli to tak opravdu Mayové? Nebo jde jen o náhodu, prostě potřebovali pro estetickou stránku věci vložit nějaký obrázek? Prostě nevíme úplně vše, nežili jsme v té době, tak z jednotlivých střípků se snažíme vytvořit celek, který nemusí být správný.

Abych se ale vrátil. Spousta lidí věří, že v r. 2012 bude opravdu konec světa. Jenže to souvisí s tím, co jsem psal výše - lidé nemají dostatek informací. Podobně jako člověk před 50000 lety nevěděl, že blesk neznamená hněv boha, ale jen přenos náboje z mraků na zem, teď lidé neví, co stojí za majským kalendářem, co stojí za jinými jevy, které nedokážou vysvětlit. Většinou řeknou, že jde o podvod, v případě roku 2012 však jde o něco, co jistě ještě zavdá vzniku spoustě náboženství a sekt. Lidé budou v r. 2012 žít v nejistotě "co když se to doopravdy vyplní?", podobně jako se člověk dřív bál hněvu bohů.

A pak to přežijeme, zasměje se nad naší naivitou a za pár desítek let budou naši potomci říkat, jací jsme byli hlupáci, že jsme něčemu takovýmu mohli jen na chvilku uvěřit. Podobně jako dnes lidé nadávají na náboženství, že to přineslo jen zlo a nepokoje (to může říct jen opravdu krátkozraký člověk), zároveň se ale třesou strachem z neznáma a věří... možná ne na bohy, ale na zázraky, jako je tento, že byl předpovězen konec světa. V čem se lišíme od pračlověka? V ničem, jen máme více znalostí. Dokud nebudeme vědět vše, budou tu stále náboženství a víra.

Moje počítačová vize - webtopy

Každý jistě ví, co je to operační systém. Ti méně znalí ví, že je to synonymum pro Windows, ti zkušenější znají i nějaké jiné systémy. Existují jich stovky, pro desktop nebo běžné použití jich však jsou použitelné jen desítky nebo spíše jednotky.
Dále je každému jistě jasné, že Internet patří k největším objevům lidstva, který dokázal v dost krátké době úplně změnit moderní společnost. Informace se stávají stále cennější, vyžaduje se rychlost a snadnost jejich dohledání (vidíme, jak emaily ustupují IM komunikaci), stoupá potřeba po mobilitě (velký boom a rozmach nákupů přenosných notebooků).
Zároveň roste popularita webových aplikací. Web 2.0 je sice spíš marketingový termín, ale je všem jasné, že web dneška vypadá zcela jinak, než web před 10 lety (a už probleskuje, opět mezi "nevzdělanou" byrokracií a marketingem a jinou obchodní pakáží, termín web 3.0). Základem jsou webové aplikace, komplexní velká řešení, kde uživatel nejen čte, ale generuje svůj vlastní obsah. K nejznámějším patří asi světové weby jako myspace nebo Facebook, náš český největší portál libimseti se s tímto ani zdaleka nemůže ještě srovnávat. A samozřejmě Google a jeho služby, zavánějící Velkým Bratrem. Na jeho aplikacích jde vždy krásně vidět, kam se bude budoucnost webu ubírat. Lidé chtějí mobilitu, chtějí odkudkoliv přistupovat ke svým datům a dokumentům. Google jim v tom jde vstříc.

Daleká, ale ne zas tak moc, budoucnost se podle mého názoru skrývá v tzv. webtopech neboli web desktopech. O co jde? Je to "operační systém", který celý běží ve webovém prohlížeči. Idea je to jistě krásná - pracujete ve webtopu, prohlížíte stránky, hrajete nějaké hry... něco vás vyruší a musíte se zvednout a jít. Dojdete domů, přihlásíte se k vašemu webtopu a na obrazovce máte úplně to samé, co na jiném místě. Nepotřebujete si s sebou tahat notebook, protože v budoucnosti budou místa s přístupem k Internetu úplně standardní záležitost (tipuji s příchodem IPv6, umožňující snadné připojení bez jakéholiv nastavování uživatelem, IPv6 adresy nebudou tak drahé, protože jich je téměř nevyčerpatelně) - odkudkoliv budete moci přistupovat k Internetu a hlavně vašemu webtopu.
Idea je to krásná a lidé se na to polepí jako vosy na med. Popravdě i mně se tato myšlenka zamlouvá. Co se mi nelíbí, že je to celé postavené na bezestatovovém chudákovi protokolu HTTP, který na to prostě není stavěný. Stabilita aplikací založených na AJAXu je dost vratká, stačí klepnout na tlačítko Zpět v prohlížeči a chování takové aplikace či nedejbože "operačního systému" se nedá předvídat. Že to bude nechutně pomalé, dokud se nerozšíří běžně tak 50Mbps linky (zvlášť v ČR je to s broadbandem oproti zbytku EU dost mizerné), o tom není třeba polemizovat.

Nicméně nejspíše se tomu nevyhneme. Běžného uživatele nezajímá, jak to chodí uvnitř, jeho zajímá to eye-candy a jak to chodí. Internet není jen protokol HTTP (~ web), jsou to další a další protokoly, HTTP se však díky webovým stránkám rozšířil nejvíc a proto je využíván ke všemu možnému. Kdyby se na tyto aplikace použil jiný, specifický protokol, běželo by to jistě rychleji, stabilněji, bezpečněji... jenže to uživatele nezajímá. No uvidíme, jednou to krachnout musí. :-)

A na závěr ukázka, jak takový webtop vlastně vypadá (ano, všechno to běží ve webovém prohlížeči):

Malá večerní siesta aneb Jak to u mě šlape

Poslední dobou blog celkem zanedbávám. Ne, že bych to dělal úmyslně, důvodem bylo to, že jsem měl poslední týdny celkem dost nabitý prací. 7 příspěvků za 2 měsíce? To jsem měl dřív za 14 dní.

Co jsem celou tu dobu dělal? Pro firmu PDS jsem programoval webové služby generující SOAP zprávy, psané to bylo v C# .NET a Oracle, týkající se správy provozoven subjektů. Na první pohled se mohlo zdát, že jde jen o jednoduché dotazy do databáze, ale bohužel to není zas taková pravda. Navíc jsem bojoval částečně se samotnou technologií, ale myslím, že teď už bych udělal webovou službu stejného ražení o dost rychleji. Ale tak to bývá u všeho.

V současnosti už je to víceméně dopsané a čekám na hlášení o chybách, abych to mohl případně opravit. Takže mám teď o dost víc volna mohlo by se zdát. Toto volno se ale snažím vyplnit programováním do školy, protože kdoví, co se v práci vyvrbí a jak to bude probíhat, tak abych pak neměl nějaký nepříjemný skluz nebo bodové ztráty za chybějící projekty. Během následujících 3 týdnů mě čeká jedna půlsemestrálka za druhou, doufám, že to budu zvládat. Ale věřím si... hlavně nepokonit teoretickou informatiku a matematiku, dva nejnáročnější předměty a ostatní půjde samo.

Jinak jsem se práce nepráce rozhodl zase chodit aspoň trochu cvičit. Celkem mi vadilo, že jsem byl zavřenej celý dny doma a 10 hodin jsem programoval, pak už byl večer a nemělo cenu nikam jezdit. Takže teď chci aspoň 2x týdně do posilky a 1x na kickbox. Hejbat se člověk nějak musí. Koupil jsem si jako motivaci protein od Weidera, tak snad mi to vydrží. Musím říct, že to je celkem nevýhoda práce doma; když jsem dělal v AVG, tak jsem vždycky po práci zašel po cestě do posilovny, teď musím jet extra do Brna a zpět, což ty 3 hodiny sežere. Z toho aspoň hodina posilka, to už jsou 4 hodiny pro práci ztracený. :-/ Pomalu, ale nijak vážně, začínám přemýšlet o autě... možná za rok, dva si nějaký koupím. Ježdění autobusem má totiž tu nevýhodu, že to tu jezdí jednou za hodinu a to čekání na autobus je mrtvej čas, kdy se nedá nic začínat. To samý cesta zpět na zastávku + čekání. Ono se to nezdá, ale toto zabere na cestování velkej podíl času. Navíc už 3 roky chodím týden co týden po kickboxu 3 kilometry pěšky, protože k nám večer nic nejezdí - další zabitá půlhodina.

To by bylo o mně asi vše a doufám, že napíšu brzo něco zajímavějšího. :-)

Další krok vstříc čipové totalitě

V posledních dnech jistě všichni slyšeli o iPhonu jakožto převratné novince od Applu, která sice neumí skoro nic, ale je to cool. Další podobný výtvor chystá Velký Bratr Google, a to díky operačnímu systému Android, který se co nevidět rozšíří v dalších mobilních přístrojích.

Android však má něco, co iPhone ne. Velké propojení s Googlem, sběratelem informací a hlavně s aplikací Google Maps s tím, že přístroj obsahuje vestavěný GPS modul. Což hned nabízí nápady na stovky aplikací, které budou založené na vaší pozici na světě. Jen si to představte - vyrazíte do města a na vašem telefonu vidíte, kdo z vašich známých je přes dvě ulice poblíž, tak za ním zaskočíte, pokecáte... dřív byste se minuli. S boomem aplikací pro tento telefon vzniknou různé sociální sítě, které budou propojovat svět virtuální a reálný (loni jsem o tom psal), koneckonců jedna RPG aplikace již existuje - Parallel Kingdom. Jde o hru, ve které se pohybujete v reálném světě za pomocí Androidu a GPS a setkáváte se s ostatními lidmi, kteří hrají tu samou hru, co vy. Bezpochyby půjde o stejnou závislárnu, jako je World of Warcraft, možná ještě větší... zezačátku to bude propagováno, že tento styl zlepšuje komunikaci mezi lidmi, že to lidi (podobně jako herní konzole WII) donutí lidi zvednout se od počítače.

Pro firmy to bude také něco úžasného, zvlášť s propojením takového reklamního giganta, jako je Google - na mobil vám budou chodit upomínky a reklamy podniků, které budou poblíž vaší pozice. Hledáte nějakou firmu, která se má něčím zabývat, ale netušíte název ani pozici? Není problém, zadáte, co chcete, a už budete jen sledovat šipečku na vašem mobilním přístroji.

Prostě na první pohled to vypadá jako ráj, který lidem usnadní život, zlepší sociální interakci, zabaví, zrychlí způsob komunikace, to povede k rychlejšímu vývoji, rychlejším službám, růstu ekonomiky atd., prostě to samé, co udělal Internet, jen už asi ne v takové míře. Má to však své mouchy...

Časem začne lidi všudypřítomná reklama otravovat. Nebudete mít šanci ji odmítnout, již teď občas chodí na mobil reklamní SMSky a to je reklama chodící na mobily teprve v plenkách, někdy příští rok má začít její rozmach. Co teprve s příchodem Androidu... Dále se bude množit stalking, tedy sledování nějaké osoby ("Jéé, ahoj Lenko, to je náhoda, že se dneska už popáté potkáváme! Nepůjdeme to oslavit?...") Ano, GPS a zveřejnění vlastní pozice půjde jistě vypnout, ale na jak dlouho?

Lidé bojují v zákonech o ochranu osobních údajů. Přitom na různých sociálních sítích toho o sobě vyzradí tolik, že nějaké rodné číslo je proti tomu nic. A hlavně - dělají to dobrovolně. Podobně jako začnou podobně dobrovolně zobrazovat svou pozici ve světě GPS a Androidu. Časem se to stane stejnou samozřejmostí, jako že má někdo mobil (dokážete si představit, že se ucházíte někde o zaměstnání a řeknete, že na vás neexistuje telefonický kontakt? Před 20-30 lety to možné bylo, dnes si firmy radši vezmou někoho, s kým se domluví snadněji a ne přes dopisy). Mobilem vás lze také zastihnout kdekoliv, na to už jsme si zvykli. Podobně si zvykneme i na vědomí, že naši pozici může kdokoliv kdykoliv zjistit.

A jak půjde čas dál a dál, bude nám nepříjemné s sebou tahat obrovskou cihlu, mobilní přístroje se začnou zmenšovat. To se rapidně projeví poté, co se objeví nějaká killer aplikace umožňující pohodlně a funkčně ovládat mobilní přístroj hlasem (či myšlenkou) - pak už nebudou třeba tlačítka. Zbude jen čip.

Teď odskočím: v Praze se rozjel projekt OpenCard, který umožňuje přes čipovou kartu nahradit šalinkartu (vlastně v Praze tramvajenku), platit za parkování, přistupovat k portálu Prahy atd... Žádná skepse a obavy z toho neexistují, lidi to v Praze nadšeně vítali a každý si běžel pro svou kartičku. Tento nápad se zajisté rozšíří postupně v dalších městech republiky, až ji budou mít všichni. A když ji budou mít všichni, není problém ji udělat nějak univerzálně pro republiku - tak proč tam nešoupnout i údaje, jako je číslo občanky, rodné číslo, bankovní účet? Lidé to uvítají nadšeně, jako teď jednoduchou OpenCard v Praze.

Od minimalizace není daleko od toho, aby si lidé nechali ty malé čipy implantovat do těla. Proč stále s sebou tahat kartu, která se může ztratit, zlomit, člověk na ni stále musí myslet? Čip už je hotový, akorát v plastovém pouzdře, co ho tedy strčit do těla? U psů se to dělá už léta, technologii na to máme. Zezačátku to budou dělat jen dobrovolníci (bodymoding je stále častější), časem se to stane běžnou záležitostí, po letech nutností a ještě po více letech povinností. Propojíme-li to s výše jmenovanou ochotou lidí strkat své osobní údaje i pozici na net, bude tento čip zároveň sloužit i k těmto účelům (nikdo přece nechce v sobě tahat desítky různých čipů dělajících něco jiného). Velký Bratr je tu. Lidé budou spokojení, kontrolovaní, v bezpečí... a bez jakéhokoliv soukromí a vlastní svobody.

Ale i na to si zvykneme, že?

Výměna správce oken za Gnome

Linux používám od cca 17 let, tedy zhruba 7 let. Zezačátku to byl alternativní systém, časem se však z něj stal systém majoritní, a Windows mám v dualbootu jen pro jistotu. Postupně jsem si zkusil Redhat Linux (myslím verze 5-7 byla ta "moje"), pak jsem přešel na Slackware Linux (verze 9 až 11), až jsem se dostal k Gentoo Linuxu, na kterém jsem doteď cca 2. rok.

Když jsem začínal používat Linux, bylo pro mě jako pro Windowsáka přirozenější prostředí KDE, v té době ve verzi myslím 2.2. Jednoho dne jsem však zkusil lehkého správce oken Fluxbox a na něm jsem zůstal už napořád, tedy takových 6 let. Dění v ostatních správcích oken a desktopových prostředích šlo mimo mě, občas jsem si něco zkusil ve škole (nebo v práci v AVG), ale protože tam jsem to opravdu používal jen ke spouštění pracovních aplikací, neměl jsem dostatečně času si s tím vyhrát.

Předevčírem jsem se rozhodl, že zkusím Gnome, tedy jednoho ze dvou nejpoužívanějších a nejznámějších desktopových prostředí na Linuxu. Zkusím na něm existovat pár týdnů nebo měsíců, kdoví, třeba se mi zažije do krve už napořád. Důvodem vyzkoušení si ho je ten, že chci poznat, co se za ty roky vůbec změnilo a také očekávám nějaké to ulehčení práce. Fluxbox je sice minimalistický, ale to nese svoje nevýhody, vše se musí nastavovat v konfiguračních souborech a než se něco slušně rozjede, znamená to často delší pročítání manuálů (na druhou stranu tomu pak člověk rozumí pořádně do hloubky, jak mu ten systém funguje).

Zatím Gnome nepoužívám dlouho, jen 3 dny, ale už teď můžu udělat nějaké závěry a porovnání s Fluxboxem, které jsou podle mě nejmarkantnější:

• rychlost - rychlost je opravdu znát, Gnome je pomalejší. Nedělal jsem žádné testy, stačí mi, že to cítím. Prostě pár desítek milisekund trvající prodlevy, které u Fluxboxu neexistovaly a tady mě překvapují (např. stisknutí klávesové zkratky pro otevření terminálu a okamžité psaní příkazů v Gnome nejde tak rychle: stisknu klávesovou zkratku, hned nato napíšu např. ls a ono se to vypíše ještě do předchozího okna, např. do browseru).
• fonty - s Gnome se mi do systému dostaly nové fonty a jiný způsob jejich zpracování. Fonty jsou vyhlazenější, krásnější... to ve Fluxboxu nebylo. Pokoušel jsem se sice o to a nějaké vyhlazování bylo, ale Gnome si s tím samo a snadno umí poradit nějak líp.
• jednotný grafický vzhled - sice nejsem nijak ulítlej na barvičky, ale přesto musí obrazovka oku lahodit. Minimalismus může lahodit taky, ale problém byl jinde - aplikace spuštěné v Gtk, Qt3, Qt4, Javě vypadaly každá úplně jinak, prostě to bylo takové přeplácané. V Gnome je vše defaultně naskinované tak, aby to vypadalo stejně, dokonce Firefox má skin nastavený tak, aby zapadal do prostředí.
  
• větší výběr aplikací - protože Gnome je komplexní moloch provázaný se vším, jsou aplikace na něm postavené také provázané. Některé projekty bez Gnome knihoven ani nemohly běžet (všemožné multimediální přehrávače třeba). Ano, mohl jsem nainstalovat Gnome knihovny a používat dál Fluxbox, ale přijde mi to jako drbání levou rukou za pravým uchem.
  Další věcí jsou applety, kterých je pro Gnome panel dost; ve Fluxboxu je akorát stařičký slit na dockappy, které se už téměř nevyvíjejí; alternativou budiž gkrellm nebo conky, ale u toho člověk musí zase pomalu umět programovat, aby si nastavil konfigurační skripty dle svých představ.
  
• snazší ovládání - pravda, byl jsem zvyklý dělat hodně věcí na příkazové řádce a budu to dělat nadále, ale některé věci jsou prostě zdlouhavé. Chci udělat snímek z webkamery a uložit ho na webový server? Na příkazové řádce jsem to dělal stylem popsaným zde, teď jsem nainstaloval aplikaci Cheese, pustí se mi webkamera a můžu dělat snímky do aleluja stiskem tlačítka myši. Nebo něco nahrát z mobilu do počítače přes Bluetooth a vzpomínat si na složité parametry příkazu ussp-push chvíli trvá; v Gnome se pustí Bluetooth server a nahraje se to raz dva.
  Hodně věcí takto dělat nepůjde, přece jen najet myší na menu, vybrat video přehrávač, v tom najít cestu k filmu a titulkům a pustit je pomalejší, než naťukat to samé na příkazové řádce (schválně jsem si to zkusil změřit a v Gnome mi trvalo spustit film kolem minuty, na příkazové řádce 18 vteřin).

To by snad mohlo stačit, jak říkám, nedělám s Gnome dlouho, uvidíme, jak dlouho mi to vydrží, třeba se po pokochání se moderním desktopem vrátím zase ke starému dobrému Fluxboxu.

A na závěr ještě screenshot z mého nového desktopu.

Galerie mých sklípkanů (vlastně ne tak docela mých)

Protože se mě občas lidé ptají, co mám všechno za sklípkany, rozhodl jsem se vytvořit galerii obrázků sklípkanů, které chovám doma. Dodávám, že seznam je aktuální k dnešnímu datu, tedy 25.9., za rok to může vypadat o něco jinak. Aktuální seznam mých sklípkanů sice mám, ale nedávám tam obrázky, je to spíš pro mou informaci.
Ještě musím dopsat, že obrázky sklípkanů nejsou z mého chovu! Snažil jsem se jen vybrat reprezentativní obrázky pro představu, jak vypadají v dospělosti. Moji sklípkani jsou v různých svlecích, v dospělosti mohou vypadat odlišně (samec se může lišit od samice) apod. Nafotil bych svoje poklady sám, ale můj foťák v mobilu prostě neprodukuje kvalitní fotky... snad časem. :-)
Takže tady jsou (seznam je v pořadí, jak jsem pavouky kupoval), obrázky jsem přebral kvůli jistotě linkování ze serveru arachnomania.cz (nebyl-li tam příslušný obrázek, až pak jsem hledal jinde):

1. Acanthoscurria geniculata
2. Brachypelma boehmei
3. Brachypelma vagans
4. Lasiodora parahybana
5. Psalmopoeus cambridgei
6. Poecilotheria fasciata
7. Hysterocrates gigas
8. Haplopelma lividum
9. Grammostola sp. formosa
10. Pterinochilus murinus (červená forma)
11. Chromatopelma cyaneopubescens
12. Cyriopagopus sp. blue 2
13. Cyriopagopus schioedtei
14. Ceratogyrus bechuanicus
15. Poecilotheria ornata
16. Pandinus imperator (to je sice štír, ale nebudu na něj dělat spešl kategorii, že ;)

Rozbitý notebook

V pondělí se mi přihodila taková nemilá věc. Odskočil jsem si na 15 minut do obchodu pro rohlíky, vrátím se k zapnutýmu notebooku a co nevidím - zhaslá obrazovka. Myslel jsem, že jen naskočil nějaký úsporný režim, obnovit se z něj se však nepodařilo. Po dalších neúspěšných pokusech následoval reset. Notebook ani poté nanaběhl. Jen se rozsvítila na chvíli LED dioda disku, zahučel větrák a ticho.
Další den ráno jsem vyrazil do servisu ho reklamovat - ještě necelý 2 měsíce mu zbývala záruka. Tam ho bez problémů převzali, otestovali, řekli, že to nejspíš bude deska a že si mám pro něj v pátek dojít, že by to už mělo být.

Takže jsem tei až do pátku bez notebooku! Bez mé pravé ruky! Pravda, mám doma PC, ale to už má cca 7 let a poslední půlrok na něm nějak divně funguje grafické rozhraní - chvilka práce v něm se rovná zatuhnutí počítače a následnému resetu. Asi něco špatného s hardwarem. Bezproblémově funguje pouze linuxový terminál, tedy příkazová řádka. Moje jediné programy, co používám, jsou tedy finch (textová verze Pidginu), irssi a elinks (+ ncmpc na poslouchání hudby). Nepodařil se mi rozjet mplayer či cokoliv, co by zobrazovalo obrázky přes framebuffer či svgalib, takže vidím jen a pouze písmenka. :-( Nějak to přežiju.
S elinksem zjiš>>uji, jak jsou dnes všechny weby dělané na moderní prohlížeče: přihlásit se na facebook či na nějakou lehce složitější stránku se téměř nedá. Jsem zvědav, jak blogger vezme tento příspěvek, který taky píšu v linksu, snad jsem to nepsal zbytečně. :-P

Co mi hlavně vadí, je to, že do pátku nemůžu pracovat. :-( vmware na tomto starém PC nerozjedu (a kdyby ano, tak nerozjedu v WinXP+Win2003 Server + Oracle + Visual Studio 2003), tak musím čekat... Snad to spolupracovníci pochopí.

Dva nové pavoučí přírůstky

Dnes jsem se opět vydal na teraristickou burzu, tentokrát s dědem a jeho autem.

Burza klasicky přecpaná, tentokrát tam bylo hodně plazů, asi se jich přes léto hodně rodí. Nicméně já tam šel za sklípkany.

Tentokrát jsem si koupil 2 větší terárka (45x25x30 (délka x šířka x výška) a 20x30x40). Protože mi zbyly ještě nějaké peníze, neodolal jsem a koupil ještě 2 malé pavoučky ve 3. svleku: Ceratogyrus bechuanicus (sklípkan dozadurohý, útočný a rychlý sklípkan z jižní Afriky, v dospělosti až 12 cm rozpětí nohou) a Poecilotheria ornata (sklípkan ozdobný, stromový rychlý a jedovatý sklípkan ze Srí Lanky, nicméně mooc pěkný v dospělosti, teda pokud to bude samička). Jak vypadají tito sklípkani v dospělosti lze vidět na obrázcích:

Ceratogyrus bechuanicus (v dospělosti má na hlavohrudi růžek)

Poecilotheria ornata

Další výbavou byla ještě 30 cm pinzeta a lignocel. Doma jsem se pustil do velkého stěhování sklípkanů. Do nových terárek jsem nakonec přesunul B. boehmei a P. cambridgei, do jednoho uvolněného většího jsem přesunul Cyriopagopa sp. blue (ten je většinou takový defenzivní, ale když už se rozběhne, je problém ho chytit :-) Vyměnil jsem ještě lignocel u pár terárek a jak to teď u mě vypadá, můžete vidět na fotkách:

Navíc se mi dnes svlíknul P. "usambara" murinus, musím rychle koupit taky nějaký terárko a přemístit jej, dokud je po svleku a neútočí, jinak to bude asi celkem dobrodružný. :D

Vzdálený tisk přes CUPS

Před několika dny jsem za jednu službičku (nastavoval jsem poštovní server) pro jednu dávnou pracovní známost z brigády dostal sice použitou, ale funkční laserovou tiskárnu HP LaserJet 6L. Je to černobílá tiskárna, nicméně já skoro nic netisknu a když už, tak většinou text (přednášky a dokumentaci do školy třeba), takže pro mé potřeby je více než vyhovující.

Tiskárna má paralelní port, ten bohužel nemám na notebooku (existuje redukce paralelní konektor - USB konektor), na starém dobrém domácím PC však ano. Zapojil jsem tedy tiskárnu k tomuto PC a s menšími obtížemi jsem ji rozjel (nastavte v jádře CONFIG_PRINTER=m, CONFIG_PARPORT=y, CONFIG_PARPORT_PC=y a nezapomeňte pak ten modul lp.ko natáhnout :-)

Protože mám domácí síť, do které jsem zapojen ještě s notebookem a brácha s Windows, rozhodl jsem se, že zkusím rozjet síťovou tiskárnu, abych mohl tisknout z jakéhokoliv počítače doma. Na netu je sice spousta návodů, ale i přesto mi trvalo delší dobu a hodně pokusů, než jsem zdánlivě jednoduchou věc nastavil. Holt napoprvé se dělá všecko nejhůř. :-)

Takže pokud hledáte něco podobného, zkuste se řídit mým postupem, co jsem použil doma.

Tiskový server

Na tiskovém serveru (v mém případě to PC) musí být rozjeta dobře tiskárna (návody na rozjetí jsou všude po netu, každopádně ve zkratce spusťte cupsd démona, do prohlížeče zadejte http://localhost:631 a můžete snadno nastavovat), s největší pravděpodobností bude její adresa: Device URI: parallel:/dev/lp. U tiskárny dále povolte v Administration části položky Share published printers connected to this system a Allow printing from the Internet. Ostatní nejsou nijak třeba. Potvrďte Change settings.

Dále v záložce Printers u vaší tiskárny, kterou chcete sdílet, klikněte na tlačítko Publish printer.

To by mělo být vše. Používáte-li firewall, nezapomeňte povolit port 631, přes který bude probíhat komunikace protokolu IPP. V mém případě to vypadá následovně:

iptables -A INPUT -p TCP -s localhost -j ACCEPT

iptables -A INPUT -p TCP -s ! 10.129.99.232/29 --dport 631 -j DROP

iptables -A INPUT -p TCP -s 10.129.99.233 --dport 631 -j DROP

Toto povolí přístup k tiskovému serveru z lokálního stroje a ze všech strojů ze sítě 10.129.99.232/29 (krom 10.129.99.233, což je AP a to mi na tiskový server přistupovat nemusí) - nechceme přece, aby nám mohl z tiskárny tisknout kdokoliv. To samé se dá nastavit i v konfiguračním souboru cupsd.conf, nicméně je to ochrana až na úrovni aplikační vrstvy, firewall chrání na síťové vrstvě... Prostě každý ať si to nastaví dle svých potřeb. :-)

Tiskový klient

I když mluvíme o tiskovém klientu (v mém případě notebook připojený do sítě), i tak je třeba nainstalovat i zde CUPS. Tento CUPS však bude přistupovat k CUPSu na tiskovém serveru skrze protokol IPP. Nainstalujeme tedy CUPS a do prohlížeče zadáme také http://localhost:631. V Administration části dáme vyhledat nové tiskárny a měla by se automaticky najít naše tiskárna, respektive všechny dostupné tiskárny na síti s povoleným protokolem IPP. Možná bude ještě třeba nastavit soubor /etc/cups/client.conf a zadat do něj řádek:

ServerName nazev_vzdaleneho_pocitace

kde nazev_vzdaleneho_pocitace odpovídá doménovému názvu počítače v síti. V mém případě se tiskový server jmenuje m1c4a1, v souboru /etc/cups/client.conf tedy mám:

ServerName m1c4a1

Po této případné změně restartujte CUPS démona na tiskovém klientovi a zkuste vzdálený počítač vyhledat sami, mělo by se to povést. Osobně se mi pak tiskárna na klientovi zobrazuje takto: Device URI: ipp://m1c4a1:631/printers/LaserJet Všimněte si protokolu ipp:// a ne parallel://, jak je tomu u serveru.Ve Windows také není problém tuto tiskárnu přidat a to jako síťovou tiskárnu, možná jen někde budete muset místo ipp:// zadat http:// (aspoň tak jsem to musel udělat já u Windows 2003 Serveru).
Nyní můžete již bez problémů tisknout vzdáleně. Doporučuji případně překompilovat potřebné balíčky, hlavně třeba gtk, pro podporu cups, pokud ji již nemáte. Jinak budete moci tisknout maximálně přes příkazovou řádku a lpr.

Jsem pan živnostník!

Tak jsem ho dnes dostal! Co? No přece živnostenský list. Respektive výpis z živnostenského rejstříku. Je tedy ze mě pan živnostník! :-D Neříkám pan podnikatel, protože kvůli podnikání to nemám. :-)

Živnosťák k oboru činnosti Poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály jsem obdržel dnes 8.8. 2008 (v den, kdy začíná olympiáda v Číně :-) a mám ho kvůli nové práci. Budu totiž programovat pro společnost PDS, práci mi dohodil kamarád Pavel, který tam taky dělá (+ ještě jeden kámoš, takže pěkně "rodinná" společnost... aspoň s nimi budu po skončení školy dál v kontaktu).

V čem bude spočívat moje práce, ještě přesně nevím, nicméně rýsuje se tam Oracle BPEL, Java a pravděpodobně i nějaký ten .NET, tedy programování pro Windows platformu. Mám sice raději Linux, ale jako zkušenost se to zajisté bude hodit.

Velkou výhodou je to, že nebudu pracovat 8 hodin denně v kanceláři, ale práce bude z největší části probíhat doma a důležité jsou termíny (deadliny), ne to, že si odsedím svých 8 hodin denně a konec. Ne, že by mi to teď nějak vadilo, ale s blížícím se školním rokem by to bylo stále akutnější, pracovat na full time někde v kanceláři bych asi časově opravdu nezvládal. Takhle si můžu brát práci i do školy na notebooku, takže nebudu ztrácet čas denně jen 3 hodinami cestování. Prostě myslím, že pro školu je taková práce ideální. Uvidíme časem. :-)

Trochu se bojím těch daňových přiznání a různých byrokratických ptákovin, protože vůbec nevím, co budu mít všechno za povinnosti, ale věřím, že si s tím poradím. :-)

Tak snad se v této práci udržím déle, než v té předchozí. :-)

Člověk, kuře, kráva a prase - budoucnost fauny u nás?

Dnes jsem se dočetl další zajímavou věc - šakal míří do Čech, myslivci jsou ve střehu. Podobně před pár dny vyšel článek o šíření dalších šelem do ČR. Vesměs jde o obavy z toho, že tato zvířata budou škodit a nedejbože ohrožovat člověka. Chápu, strach je strach.

Jenže podívejme se, jak současná příroda vypadá. Co vidíme venku za zvířata, myslím tím živočichy větší než 20 cm? Králíky, bažanty, občas nějaká ta srna... ve městech se to zredukovalo na potkany a holuby. Co se úmyslně chovaných zvířat týče, tak jsou to vesměs jen psi a kočky (opomiňme hrstku chovatelů jiné zvěře), pro jídlo prasata a krávy, někde kozy, ovce. Kam se poděla rozmanitost, která tu byla dříve běžná?

Člověk svým chováním vytlačuje ostatní živočišné druhy a jak čtu výše zmíněné články, tak ho to nikterak netrápí. Pak se akorát udělá jen mediální trpká tečka "to a to zvíře vyhynulo". Kam to za pár desítek nebo stovek let dospěje? Bude tu jen člověk a jeho chovná zvěř, ostatní druhy vymizí? Budou znát za 1000 let naši potomci zvířata větší jak půl metru jen z učebnic a obrázků?

Je mi jasné, že nikdo nechce, aby byl ohrožován nějakým medvědem nebo aby mu šakali a lišky pozabíjeli slepice. Je mi také jasné, že myslivci musí přemnožený počet regulovat. Jenže co je to ten přemnožený počet, jaké je to číslo? Bude se časem snižovat? Bude se tolerovat u některých zvířat výskyt byť jediného exempláře? V Beskydech se objevilo 5 medvědů a zvedl se povyk, že tam nemají co dělat. A jak se tam asi dostali, někdo je tam dovezl? Ne, dostali se tam přirozeně.

Myslím si prostě, že je to o toleranci, o uznání faktu, že člověk (se svými potřebami) není jediný tvor na planetě a pokud opravdu nechceme zredukovat faunu jen na chovnou ("užitečnou") zvěř, měli bychom se nad tímto zamyslet. Vzpomněl jsem si teď na nějaký dokument nebo zprávu z Afriky, kde se řešil také úbytek nějakých kočkovitých šelem (tygrů?)... jedna starší paní tam říkala něco ve smyslu: "Když jsem byla mladá, bylo úplně normální, že jsme pracovali na poli a tygři leželi opodál a dívali se na nás a nic nám nedělali, brali jsme to jako normální věc a nebáli jsme se jich."

No uvidíme za pár desítek let, kam se to vyvine... asi budeme dohánět stavy živočichů klonováním, abychom je potom nacpali do zoologických zahrad.

Eternal Lands

Kdysi dávno jsem tu psal o MMORPG hře Planeshift. Hra mě na začátku uchvátila, protože to byla moje první MMORPG hra, co jsem poznal, ale čím déle jsem ji hrál, tím víc mě přestávala bavit a v současnosti ji nehraju skoro vůbec. Před cca 2 týdny jsem však objevil jinou MMORPG - Eternal Lands. A musím říct, že mě příjemně potěšila. Pustím se tedy to takového srovnání s Planeshiftem, který znám (World of Warcraft neznám a dokud to nebude podobně free jako Eternal Lands nebo Planeshift a portované pro Linux, tak to ani hrát nebudu).

Eternal Lands (EL) je typická MMORPG zasazená do fantasy světa plného bájných bytostí. Není tu sice na výběr tolik ras, jako v Planeshiftu, ale to na zábavě vůbec neubírá. Oproti Planeshiftu je však hra dle mého daleko více propracovanější.

Grafika je přibližně stejná, v EL možná o něco lepší, členitější. Pohyb kamery je tu omezen na izometrický pohled, což nijak moc nevadí, postava se stejně pohybuje po neviditelných hexech, podobně jako třeba ve hře Fallout. Zajímavě působí i propracované detaily jako třeba stíny - stojíte-li delší dobu na jednom místě, můžete vidět, jak se stíny protahují a prodlužují podle toho, jak svítí slunce.

Uživatelské rozhraní je oproti Planeshiftu daleko lepší: v Planeshiftu se hodně věcí ovládalo zadáváním příkazů přímo z klávesnice (naštěstí to šlo navázat na klávesové zkratky), v EL je ovládání pohodlně myší, na klávesnici skoro nemusíte sahat. Celkově je uživatelká přívětivost lepší a intuitivnější, veškeré lektvary, kouzla, předměty se dají vyrobit skrze GUI, aniž byste museli nějak složitě zjišťovat od ostatních postav, jak se daná věc vůbec dělá, plusem je totiž integrovaná nápověda, kde jsou popsány všechny předměty či kouzla a jak jdou vyrobit.

Dalším plusem je mapa, do které lze psát i vlastní poznámky. Nemusíte bloudit po světě a hledat nějaký chrám nebo třeba uhelný důl (což byla v Planeshiftu věc nemožná, mapa tam neexistovala a ani v herním světě nebyl nijak vyznačen, takže bez vyptávání jste se o dole ani nedozvěděli). Obdobně lze i úkoly zadávané NPC plnit úplně snadno, rozhovor totiž probíhá podobně jako ve starších adventurách, tedy že je vám dána možnost výběru, na co se zeptáte (opět ovládání myší). Nemusíte tedy jako v Planeshiftu zadávat donekonečna obměny různých frází, až vám NPC konečně odpověděla.

Postavy se také daleko rychleji a viditelněji zdokonalují, v Planeshiftu trvalo hrozně dlouho, než jste se v nějaké vlastnosti povýšili na vyšší úroveň - sám si pamatuju, kolik hodin čistého času jsem strávil běháním pro železnou rudu, abych ji pak mohl přetavit do železných prutů a ve výsledku prd z toho. Díky výše zmiňované snadnosti zdokonalování se je hra mnohem zábavnější, nemusíte po webových stránkách zjišťovat, jak udělat to či ono a můžete klidně hned zezačátku účinně kouzlit nebo vyrábět lektvary.

Další vlastností, kterou jsem u Planeshiftu neviděl, byla interakce adminů serverů alias bohů se světem EL. Jednoho dne se světem nesly zvěsti, že ostrov čeká invaze. A ono jo - za pár minut se po světě začaly potulovat (mou postavou) neporazitelné kreatury a jediné bezpečné místo byl Isla Prima, kde se postavy z celého světa sešly a přečkávaly tam invazi. Zkusil jsem si vyrazit do světa, ale opravdu nebylo nikde bezpečno, útok rozzuřené pandy bych asi nepřežil :-), tak jsem se vydal zpět na Isla Prima. Nebo další příhoda: nějaká postava urazila boha (tedy správce), tak ten řekl, že kdo ji jako první zabije, dostane odměnu. Hráči začali lov na chudáka kacíře... :-) (na postavy se normálně útočit nedá, jen ve speciálních oblastech, ale toto byla prostě výjimka).

Prostě shrnuto a podtrženo, Eternal Lands mi ve všech ohledech přijde mnohem zábavnější a hratelnější než Planeshift. Pokud máte dostatek času a dokážete se obrnit proti závislačení, doporučuji zkusit. :-)

del.icio.us

Většina lidí jistě používá při surfování po internetu záložky (anglicky bookmarks), aby si nemusela pamatovat adresy všech zajímavých či často navštěvovaných stránek. Tyto záložky jsou uloženy v souborech prohlížeče.

Problém vyvstává, chcete-li přistupovat k záložkám i jinde, než z vašeho počítače. Jistě, existují pluginy do prohlížeče Firefox, které umožňují ukládat svoje záložky na net, ale ne vždy máte přístup k Firefoxu s tímto pluginem.

Existují stránky http://del.icio.us, které umožňují tzv. social bookmarking. Jinými slovy řečeno - ukládáte si zajímavé záložky přímo na svůj profil na del.icio.us a značíte je štítky - tagy. Princip je jednoduchý a nezdá se na tom na první pohled nic světoborného, ale opak je pravdou. Díky vašim vlastním štítkům je pak vyhledávání informací daleko snazší, než když použijete vyhledávač. Víte totiž, co na daných stránkách přibližně je a otagujete si je tak, jak vám to nejlépe vyhovuje. Samozřejmostí je přidání si vlastního komentáře k odkazu. Potřebujete pak vyhledat články, co se týkají nastavení webkamery pod Linuxem? Zadáte vyhledávat tagy "Linux", "webcam" a třeba ještě "flash" a ono vám to vrátí všechny záložky, které jste otagovali těmito názvy.

Slovo "sociální" u tohoto vynálezu spočívá v tom, že vaše záložky může prohlížet kdokoliv jiný (samozřejmě lze udělat některé záložky privátní). Uděláte okolo sebe skupinu lidí s podobnými zájmy a můžete procházet odkazy, které jim přijdou zajímavé. Můj profil lze nalézt na http://del.icio.us/m1c4a1.

del.icio.us samozřejmě nabízí plugin do prohlížečů, v mém případě Firefoxu, kterým snadno můžete přidávat linky na váš profil.

Malování domu

Dnešní víkend byl zasvěcen malování domu. Pravidelní čtenáři ví, že se nám povedlo (díky vadnému bojleru) vytopit a promáčet stěny po celém horním patře našeho domu. Zdi již proschly a ani nebylo moc poznat, že se tu nějaká katastrofa udála. Každopádně fleky tu byly stále a proto jsme se rozhodli, že vymalujem.

Malovaly se 3 místnosti - v pátek se dělal můj pokoj, v sobotu obývák a v neděli bráchův pokoj. Nejvíc času nezabralo samotné malování, ale stěhování nábytku a uklízení nehorázného bordelu, co přitom vznikl, vysávání, utírání prachu, čištění koberců, záclon, oken, vyhazování starých věcí a oblečení, utírání barvy - prostě takovej generální úklid. Trocha barvy mi ještě zbyla, tak jsem se rozhodl vymalovat i záchod a koupelnu.

Malování se zúčastnila téměř celá rodina, přece jen toho bylo hodně (a ještě to není komplet, brácha se rozhodl udělat si novou podlahu, takže není sklizeno).

Ale konečně je zas na pár let klid. Z původní žluté barvy mám nyní bílou, přece jen je to praktičtější (barva prosvítá a tak se musí při změně barvy dávat více vrstev, barva je navíc dražší), domeček je čistej, jak nebyl snad od dob, co byl postavenej.

Jo a na poslední fotce je idylka, kterou jsem trávil večer po úklidu - ke štěstí mi stačí zásuvka, židle, switch, pár kabelů a notebook. :-)

Obnova ODT souborů ze souborového systému EXT3

Konečně se nemožné stalo skutečností: před pár měsíci (přesněji 25. dubna v 19:27:32, unixovým časem 1209144452) se mi podařilo omylem smazat všechny soubory na disku. Data jsem se snažil obnovit různými nástroji, které jsou na netu k dispozici, bohužel ani s jedním jsem neuspěl; psal jsem o tom zde. Naděje jsem vkládal do programu ext3grep, který mi sice hodně pomohl a nějaké soubory obnovit dokázal, bohužel ne ty, co jsem potřeboval nejvíce, konkrétně šlo o několik ODT souborů (textových dokumentů OpenOffice). S autory ext3grepu jsem řešil způsob, jak data ven dostat a podařilo se! Postupně data dostávám z poškozené partišny ven, sice už to dělám několik hodin, ale jde to! Třeba se tento poznatek bude někomu také hodit.
Následující rady platí pro obnovu ODT souborů, ale určitě se dají předělat pro použití vyhledávání jiných typů souborů.

V prvé řadě je třeba znát bloky na diskovém oddílu, kde se ODT soubory nacházejí. K tomu posloužil právě program ext3grep, který mi padal při obnovování dat, ale bloky nalézt dokázal. ODT soubor je v podstatě hromádka zazipovaných XML souborů. Signatura ODT je tedy stejná jako u zip souboru, podle souboru /usr/share/misc/file/magic:

# ZIP archives (Greg Roelofs, c/o zip-bugs@wkuvx1.wku.edu)
0 string PK\003\004
>4 byte 0x00 Zip archive data
>4 byte 0x09 Zip archive data, at least v0.9 to extract
>4 byte 0x0a Zip archive data, at least v1.0 to extract
>4 byte 0x0b Zip archive data, at least v1.1 to extract
>4 byte 0x14
>>30 ubelong !0x6d696d65 Zip archive data, at least v2.0 to extract
>0x161 string WINZIP Zip archive data, WinZIP self-extracting

Díval jsem se, jaké signatury vytváří ODT soubory a přišel jsem vskutku na posloupnost bytů 50 4b 03 04 14. Programem ext3grep jsem dal vyhledat všechny bloky, které na tuto posloupnost bytů začínají (připomínám, že je to celkem zdlouhavý proces, můj 107GB velký diskový oddíl to procházelo téměř 2 hodiny, počítač je tím navíc zcela zahlcený, že se nedá dělat téměř nic jiného):

ext3grep /dev/sda7 --unallocated --search-start `echo "0: 504b 0304 14" | xxd -r -`

Doporučuji tento výstup přesměrovat do nějakého souboru:

ext3grep /dev/sda7 --unallocated --search-start `echo "0: 504b 0304 14" | xxd -r -` |tee bloky_s_zacatky_odt_souboru.txt

Pozor, výsledné bloky nemusí nutně obsahovat ODT soubory! Jde o zip soubor, který má jako 5. byte hodnotu 0x14. Proto je vhodné prohlédnout všechny bloky a zkontrolovat, zda se na začátku (resp. od 50. bytu podle /usr/share/misc/file/magic) vyskytuje řetězec "vnd.oasis.opendocument.text". K tomu jsem si dopomohl následujícím skriptem (používám oddíl /dev/sda7 i dále v textu, změňte si jej dle potřeby):

#!/bin/sh
OUTPUT="odt_files.log"
rm -f $OUTPUT
while read offset;do
echo "Offset $offset"
echo "Offset $offset" >>$OUTPUT
hexdump -s `expr $offset \* 4096` -n 500 -C /dev/sda7 >>$OUTPUT
done

Skriptu je předat čísla bloků, které jste získali programem ext3grep (uvedeno výše), oddělené znakem nového řádku. Skript dělá to, že vypíše prvních 500 bytů od určitého bloku na disku, vše zapisuje do souboru. Hodnota 4096 je použita jako klasická velikost bloku na EXT3, pokud používáte jinou, ve skriptu ji změňte (viz tune2fs -l /dev/sda7 |grep "Block size"). Z tohoto souboru můžete snadno zjistit, které bloky obsahují skutečný ODT soubor - hledejte právě řetězec "vnd.oasis.opendocument.text".

Na obrázku (vygenerovaném programem hexedit, velmi užitečném nástroji, který se vám bude hodit, podobně jako výše použitý program hexdump) lze vidět v invertovaných částech začátek bloku, obsahujícího ODT soubor. Signatura 50 4b 03 04 14 značí zip soubor, byty řetězce "vnd.oasis.opendocument.text" zajišťují, že jde o ODT soubor.
Nyní tedy máme skutečné začátky bloků, kde se jistě vyskytuje nějaký ODT soubor. Přejděme k části, která je zdlouhavá, ale měla by přinést ovoce. Dodávám, že následující postup je odzkoušený pro kratší soubory o velikosti několika desítek kB - u větších souborů s největší pravděpodobností dojde k nějaké fragmentaci a data nebudou spojitě na disku. Tak bohužel. :-/ Budu předvádět na datech z obrázku výše.

1. Spusťte hexedit /dev/sda7. Najděte si začátek bloku - číslo bloku * velikost bloku je vaše číslo. V mém případě 15974435 * 4096 = 65431285760 = 0xf3c023000 (hexadecimálně). Stiskněte Enter a zadejte hexadecimální hodnotu. Měli byste vidět začátek ODT souboru.
2. Další krok je spíš věc štěstí a intuice. Scrollujte v hexeditu dolů, měli byste vidět nějaký ten binární odpad - není to moc čitelné, jde o komprimovaný soubor. Nicméně někde "dole" objevíte řetězec, který v ASCII části hexeditu vypadá zhruba takto: "META-INF/manifest.xmlPK..........(.........", podstatná je ta část META-INF/manifest.xmlPK.
3. Posuňte se za řetězcem "nifest.xmlPK" na první tečku a posuňte se o 20 dalších znaků doprava. Dostanete se na adresu, která je konečnou adresou tohoto ODT souboru. V mém případě je to 0xf3c02b3ca, tedy 65431319498 decimálně.
4. Rozdíl koncové a počáteční adresy vám dá velikost souboru: 65431319498 - 65431285760 = 33738 bytů.
5. Vydělte tuto velikost velikostí bloku EXT3 (4096) a zaokrouhlete nahoru. Dostanete počet bloků, přes které soubor přesahuje.
   Zde se právě projevuje slabina tohoto řešení u větších souborů - soubory mohou být fragmentovány a může na ně být odkazováno přes nepřímé bloky.
   V mém případě 33738 / 4096 = 8,2 -> 9.
6. Zkopírujte syrová data z disku z daných bloků do souboru, použijte jako počáteční blok číslo bloku z bodu 1.
   
   # dd if=/dev/sda7 bs=4096 of=block count=9 skip=15974435
   9+0 vstoupivších záznamů
   9+0 vystoupivších záznamů
   36 864 bajtů (37 kB) zkopírováno, 0,000116287 s, 317 MB/s
7. Nyní je třeba ověřit, zda soubor block obsahuje celý odt soubor, otevřete jej v hexeditu, zascrollujte až dolů a musí obsahovat řetězec "META-INF/manifest.xmlPK..........(.........". Dojděte opět na konec ODT souboru (za PK a 20x šipka doprava) a zjistěte skutečnou adresu konce souboru - tato adresa zároveň určuje velikost souboru, opět jej překopírujte.V mém případě je velikost souboru 0x83ca = 33738 bytů, což správně odpovídá velikosti vypočtené v bodě 5.
   
   Kopírování je následující:
   #dd if=block bs=1 of=file.odt count=33738
   33738+0 vstoupivších záznamů
   33738+0 vystoupivších záznamů
   33 738 bajtů (34 kB) zkopírováno, 0,0752972 s, 448 kB/s
   

Soubor file.odt lze nyní otevřít v OpenOffice. Data jsou zachráněna!!
Občas se může stát, že dojde k nějaké fragmentaci a data tímto způsobem zachránit nelze. Občas si také OpenOffice postěžuje, že je soubor poškozen, dokument ale dokáže dobře obnovit. Osobně jsem měl s tímto postupem více než 90%-ní úspěšnost obnovy dat.
Snad to někomu pomůže... a rada na závěr: zálohovat, zálohovat, zálohovat! :-)

Jak jsem se stal nezaměstnaným

Ne, nebudu přepisovat známou povídku Šimka a Grossmanna. :-) Bohužel, situace se nevyvinula příznivě a v současné práci v AVG Technologies jsem dostal oznámení o zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Důvodem bylo to, že pro firmu nebylo výhodné mě mít na plný úvazek, když jsem hodlal dál pokračovat ve studiu na FIT VUT. Ne, že bych z toho měl vyloženě radost, práce mě tam bavila a celkově mi to tam přišlo prima, ale musím uznat, že dělat 8-10 hodin denně, dojít domů a ještě stíhat něco ve škole (FIT VUT je celkem náročná na čas kvůli projektům), to by dalo asi hodně zabrat. No ale už tam mají za mě náhradu, taky Michala. :-)
No co už, stalo se... jako zkušenost to určitě byla a jsem rád, že jsem to zkusil. Možná vyjde nějaká ta diplomová práce, kterou bych pro ně mohl udělat a třeba se tam za rok dva vrátím. Uvidíme.

Takže je na čase hledat něco nového. Nejprve jsem měl obavy, že budu muset zase lítat v obleku v těch hicech po pohovorech, ozval se mi ale dlouholetý kámoš a spolužák Pavel, že bych mohl dělat s ním... podmínky mi tam přijdou fajn, sám Pavel tuto práci stíhá už nějaký ten rok při škole (stejné, kterou dělám i já), tak věřím, že tam to nějak zařídit půjde. Mělo by to být programování v Javě + Oracle BPELu; sice mám raději C++, ale tak proč to nezkusit, mohlo by to být zajímavé. Takže už studuji BPEL Cookbook, v Javě a Oracle už jsem kdysi něco málo dělal, tak snad se brzo ujmu.

Firemní školka v přírodě u 9 skal

V pondělí jsem jel společně s pár desítkami lidí z firmy na teambuildingovou akci do hotelu Orea Devět skal. Odpoledne po práci byl sraz na Lidické nasedlo se do patrovýho autobusu (samozřejmě jsem se nacpal dopředu, abych měl výhled, kolikrát člověk něčím takovým jede :-) a po zhruba 2 hodinách projíždění vesničkami jsme dorazili na místo. Co mě překvapilo, bylo, když jsme projeli okolo hotelu Gaudeamus (který je od Orea Devět skal tak 1 kilometr), kde jsem byl před lety s gymnáziem na školním výletu. Trocha nostalgie, no. :-)
Dostal jsem se na pokoj, seznámil se se spolubydlícím z oddělení dokumentace. Následovala večeře v podobě švédských stolů - nevěděl jsem, co sníst dřív a když už jsem myslel, že jsem okoštoval všecko a už jen tiše funěl, dovezli další várku dobrot... na to jsem už fakt neměl. :-D
Druhý den ráno snídaně (zase švédské stoly a zase jsem se přežral), poté prezentace o firmě a pak oběd - popravdě jsem neměl vůbec hlad, ale to by byl hřích, to jídlo nesníst! Takže se mi to do sebe podařilo nacpat, ještě moučník a už jsem měl plný i plíce. :-) Prostě jídlo tam bylo výtečný, nemohl bych tam být pořád, za chvíli bych měl rozměry jako ten bernardýn, kterého u hotelu měli - velkej jako statný prase, kdyby si stoupl na zadní, byl by vyšší než já, prostě úplnej baskervill, dobře živenej pejsek. :-)
Po obědě jsem se byl vykoupat, ale jídlo mě táhlo dolů :-D, tak jsem toho radši nechal. Následoval zlatý hřeb akce - sportovní odpoledne. Byli jsme rozděleni do týmů, nás bylo 5. Úkoly spočívaly v různých soutěžích, které protrénovaly týmového ducha a hlavně se díky nim dobře seznamovalo - nejsem žádnej seznamovací extrovert, takže jsem tuto akci víc než vítal. :-)
Namátkou vyberu - prolézání skrze oka v síti provázků, aniž by se člověk provázku dotknul (takže člověka musel zbytek týmu vlastně protáhnout); přelézání přes volejbalovou síť vysokou cca 160 cm za pomocí klády, ani kláda ani tým se nesměl sítě dotknout; lyže, ve kterých ťapalo víc lidí zaráz a museli ujít určitou vzdálenost bez pádu za co nejkratší čas. Mými favority byla horolezecká stěna, paintball a "bublik", ani na jednom jsem předtím nebyl, takže mě to dost bavilo. Na stěně dostaly zabrat prsty, ale vylezl jsem to až nahoru, u paintballu jsem nechal při útěku před svištícími kuličkami v bahně botu a bublik (to je v podstatě něco jako běhací klec pro křečky, akorát do toho lezli lidi a jezdilo to po vodě :-D) dal taky pořádně zabrat.
I když jsme to nečekali, náš tým soutěž vyhrál (do firmy jsem pak přivezl vítěznou trofej - porcelánovýho jelena, snad jim to tam nebude moc překážet :-D). Večer soutěže pokračovaly, tentokrát v duchu tvorby vína. Víno zde představovaly nafouknuté balónky a v jednotlivých soutěžích se týmy snažily vytvořit z nich co nejvíce "vína". Soutěže byly prokládány koštem vína... musím říct, že jako absolutní vinařský barbar jsem to moc neocenil (víno mi prostě nechutná), ale aspoň jsem tam poznal, že různá vína opravdu chutnají trochu jinak. :-D Pak následoval opět večer plný jídla a zábavy.
Ráno opět snídaně a autobusem tradá zpátky do Brna. Školka v přírodě se myslím vydařila, aspoň u mě spokojenost maximální. AVG si prostě svoje zaměstnance hýčká. :-)

Módní vlastenčení

Tak jsme včera vypadli z Euro 2008. Sice nejsem žádnej fanoušek pasivního fotbalu a žádnej zápas jsem celej neviděl, každopádně jsem to našim přál, aby vyhráli. Nicméně nedělám z toho vědu, že jsme vypadli - lepší vyhrají, horší prohrají, o tom sport je.
Čeho jsem si však hlavně na diskuzních serverech všímal, byl náhlý nával vlastenčení, který se objevuje vždy při jakémkoliv mistrovství. Znáte to: "naši hoši", "Češi, do toho", každej nosí českou vlajku (letos letěly vlaječky na auta ala pan důležitý delegát), Češi jsou prostě nej a všichni jsou rádi, že tu v takové zemi plné báječných lidí a sportovců žijí.
Pak přijde konec. Vlastenčení opadá, to v závislosti na tom, na jaké příčce jsme se umístili. Letos opadlo hodně rychle. A vrací se zpět lamentování a skuhrání: "pitomý reformy ČSSD/ODS/KDU-ČSL/[dosaď si svou neoblíbenou stranu]", "blbý socky/modří ptáci", "Já se odsud odstěhuju, emigruju!", "Podívejte se do země1, země2, země3 ... jak to tam mají zařízený!", "Stydím se, že jsem Čech!" atd. atd. Každý si najde své příklady čecháčkovské povahy. Nespokojenost, brblání, ale zároveň nechuť ke změnám. Vlastenecký zápal zmizel, vidíme najednou jen ty temné stránky, světlé ustupují do pozadí a děláme, že neexistují, popř. je bereme jako samozřejmost.
Jak se říká: panem et circenses, chléb a hry. Dejte lůze možnost obživy a sem tam nějakou tu olympiádu či mistrovství a oni dají pokoj. U nás to vypadá, že bychom ty hry potřebovali neustále.

Arena Cup 2008

Tak dnes skončil můj první turnaj v kickboxu, kterého jsem se zúčastnil jako zápasník. Byla to zajímavá a cenná zkušenost a pěkně se tu o ní rozepíšu.

V prvé řadě jsem již pár týdnu dopředu věděl, že chci jít do váhové kategorie 75-80 kg. Dále je pak už kategorie 81-90 kg, což se mi moc nezamlouvalo, protože jsem měl kolem 84-85 kg. Podařilo se mi za cca měsíc shodit jen jedno kilo vynecháváním sladkostí, bohužel to opravdu nestačilo. Poslední týden jsem už byl smířen s tím, že prostě do té kategorie nastoupím, měl jsem 83 kg, takže bych byl váhově asi nejlehčí, protože ti borci mají váhu vyhnanou k horní hranici kategorie.
S trenérem jsem se dohodl, že to zkusím ještě nějak násilně shodit. Ve čtvrtek před tréninkem jsem se zvážil, měl jsem 83,7 kg. Následoval hodně náročný hodinový trénink, při kterém ze mě lilo jak z konve a po kterém jsem měl o 900 gramů míň, tedy 82,6 kg. Po tréninku jsem měl poslední "jídlo" - proteinovou tyčinku, a pak půst. Až do soboty do vážení na zápas jsem nepozřel krom malinké hrstičky rozinek ani sousto, v pátek jsem měl jen 1,5 litru jablečnýho džusu, který jsem vypil kolem 13. hodiny a od té doby jsem už neměl ani žádné tekutiny (voda ve svalech zvyšuje váhu hodně).
Na místo konání na Lesné jsem dojel včas a zjistil jsem, že vážím (i s kalhotama! :-) 80,5 kg, takže jsem padl do kategorie 81-! :-)

Poté následovaly zápasy. Zkusil jsem nakonec light kontakt i full kontakt.
Nejdříve jsem šel na full kontakt. Vyfasoval jsem Tonnyho Pacandy a zápas začal. Je z něj i video, určitě ho sem časem přiložím. Co jsem ho viděl, tak jsem si přišel strašně pomalej, na sparrincích a při tréninku bývám v kopech určitě rychlejší. Ono dělá svoje to, že člověk čeká na protiúder a nedává do toho všechno a hlavně únava! Nezdá se to, ale zápas 2x2 minuty je opravdu fyzicky náročný, cítil jsem se, jak kdybych uběhl 1500 metrů. :-) Zápas jsem prohrál na body (prý těsně) 2:1. Jak jsem se ale dozvěděl, tento chlapík byl velmi zkušený, údajně se zúčastnil i nějakého mistrovství Evropy a co jsem se s ním pak bavil, tak že 15 let boxoval a dělá trenéra. :-) Viz jeho stránky. Takže myslím, že jsem si na svůj první zápas vedl dobře, nebyl jsem ani jednou odpočítáván a žádnou "zabijáckou" ránu jsem snad nedostal. Tonny se dostal až do finále a skončil druhý, kvůli nějakému ošklivému pádu, kdy si udělal něco s rukou.

Po krátké pauze, kdy jsem se ani pořádně nevydýchal, jsem šel na další zápas, tentokrát na light kontakt. V mé kategorii byl pouze jediný soupeř. :-) Takže nějakou medaili bych si odvezl asi tak jako tak. Každopádně v tomto zápase se mi dařilo lépe, cítil jsem převahu už ze začátku; holt ten kluk byl celkem mladej. Video z tohoto zápasu můžete shlédnout zde.

Osobně na tomto videu vidím klasické chyby, kterých se ne a ne zbavit - ruce dole, málo se kryju. A také mě překvapilo, jak mám pomalý kopy, ale to svádím spíš na vyčerpání, už jsem fakt nemohl. :-) Ale aspoň je co zlepšovat.
V tomto zápasu jsem skončil první a odnesl si tak zlatou medaili a diplom. :-) Mám radost, sice je to taková pidivýhra, ale přece jen nějaká. :-)

Pak už jsem se jen cpal jídlem :-D a sledoval ostatní zápasy. Oriental kickbox a , to opravdu není pro mě, na to mám tréninku moc málo. Holt jsem spíš takovej rekreační kickboxer. :-) Překvapilo mě, jak v kategorii 91+ vyhrál lowkick jeden chlapík, co byl hodně malej a váhu na něm tvořilo hodně "kulatých tvarů" - i přes tento na první pohled handicap byl opravdu rychlej a dokázal porazit i o 2 hlavy vyšší a namakanější soupeře.
Taky došlo u jednoho zápasu k úrazu - jeden chlapík dostal na zemi ještě několik kopanců kolenem do zadní části hlavy, odvezla ho sanitka s těžkým otřesem mozku. I toto k tomuto jistě tvrdému sportu bohužel občas patří. :-(

Nicméně den to byl fajn, já mám prima zážitek a cennou zkušenost a taky pár fotek, který fotil kolega z našeho fightclubu Martin, dají se omrknout zde, některé, kde jsem i já, vybírám. :-)

1. místo v light contactu, vedle můj soupeř:

Náš vítězný tým :-)
Tonny Pacanda, s kterým jsem jel full contact. Ne, ta krev není moje, otíral nějakého svého svěřence. :-)
Po zápase jsem se konečně nažral!!

Nepíšu, vím

Poslední dobou sem na blog skoro vůbec nepíšu. Ne, že bych neměl nápady, to spíš naopak, v hlavě se mi kupí a furt si říkám "Sakra, o tomdle bych mohl napsat do blogu!". Nejspíš je to prací, protože ta mi zabere skoro celý den - vstanu v 6, dorazím do práce, někdy se mi podaří skončit "už" kolem páté a tak si ještě zajdu sem tam zacvičit, domů dorazím po sedmé nebo osmé hodině večer, takže už se tak maximálně najím, prolítnu net, dám si hodinku večerní siesty a jdu spát. Cokoliv jiného dělám v podstatě jen o víkendech, proto si těch 2 dnů volna vážím daleko víc, než dřív. :-) I nádobí mi teď hnilo v dřezu skoro 14 dní, protože jsem se k tomu prostě nedostal.
V práci mě to ale baví; zezačátku to šlo ztuha, než jsem se oťukal, ale cítím, že tomu rozumím víc a budu snad svoje tempo tvorby zrychlovat (a snad to poznají i ostatní :-) V programování se zdokonaluju, ono taky aby ne, když jsem s tím programovacím jazykem ve styku denně; to, co jsem dřív dělal pomocí příruček a ověřování na netu, teď dělám automaticky z hlavy. Neříkám, že umím C++ dokonale, to je věda na celej život. :-) Zlepšení tam ale určitě je a je jen dobře, to se musí zažít a C++ mi musí kolovat v tepnách vedle červených krvinek.
Blíží se moje 2. výplata, z které už něco budu mít! :-) První totiž jen srovnala debet na účtu na nulu, navíc jsem nedělal plných 20 pracovních dní. Takže teď snad konečně budou penízky, který půjdou na nový čočky a ... no nevím, co dál, jsem spořivej typ a co já budu dělat s tolika penězama teď? :-D Ale ono se něco najde. :-)

Dál mě příští týden čekají 2 podstatné události. 13.6. (ano, je to pátek, snad se něco nepokoní :-) budu mít zápis na FIT VUT. Opět do oboru inteligentní systémy, nakonec mě vzali a já doufám, že tu školu už pokořím. Jen se bojím toho, jak to bude vypadat s uznáváním předmětů; jestli projde ta novota, že nebudou uznávat předměty s hodnocením E, tak to bude hodně blbé. :-(
Den poté, 14.6., mě čekají závody v kickboxu na Arena Cupu. Bude to můj první závod a bude to rovnou full contact. Tak jsem zvědavej, jak to dopadne. Poslední měsíc jsem se snažil zhubnout, abych sedl do váhové kategorie do 80 kg, bohužel to není v mých silách, nejspíš prostě žeru blbě. Takže mám 83 kg, do závodů to vidím na 82 kg, tak jako tak budu ve váhové kategorii 81-90 kg, což je pro mě nevýhodný, protože budu váhově u spodní hranice. Holt se budu muset spolehnout na rychlost. Hlavně si věřit a nebrat to jako sparring a soupeře nešetřit... no uvidíme, o tom určitě ještě napíšu. Tento týden před zápasem se chci věnovat namísto posilky spíš zvyšování rychlosti a pružnosti, abych v ringu nebyl dřevěnej. Nejdu do toho s tím, že vyhraju 1. místo, ale aspoň jeden zápas bych pro vlastní dobrej pocit vyhrát chtěl. :-)

Takže to je o mně pro pravidelné čtenáře (ti se nejspíš dají spočítat na prstech jedné ruky, ale aspoň něco :-D) všechno. Pokusím se zkusit psát více, ale nic nezaručuju.

Obnova smazaných dat na EXT3

Před několika dny se mi podařilo omylem smazat data na celém diskovém oddílu s filesystémem EXT3. Jednodušše jsem chtěl smazat všechny soubory v adresáři pomocí rm -rf * a nevšiml jsem si, že jsem v adresáři domovském, tudíž se smazaly všechny moje data. Nějak bych to přežil, konfiguráky se dají udělat znova, hudba a filmy se taky seženou (máme přece originální média, že :-), co mi nejvíc vadí, je ztracený překlad (téměř 200 přeložených stran textu), který jsem neměl odevzdán. Nechápu, jak je to u mě možné, ale tyto soubory jsem neměl zazálohovány, takže jedinou nadějí je, že se mi je podaří obnovit. :-| Filesystém jsem ihned po zjištění průšvihu odpojil a začal jsem hledat řešení.
Z EXT3 není kvůli žurnálu (a způsobu přístupu k němu) tak snadné dostat data, jako např. z filesystému EXT2. Začal jsem pátrat po netu a zkoušet jednotlivé programy, které by mi ty soubory pomohly obnovit. Zde chci popsat zkušenosti s jednotlivými programy, třeba se to bude do budoucna někomu hodit.

Jinak moje podmínky - smazal jsem data na cca 100GB velkém logickém diskovém oddílu (/dev/sda7) s filesystémem EXT3 a snažím se najít dokumenty OpenOffice (přípona .odt, v podstatě jde ale o .xml souboru zabalené do zipu). O obnovu jsem se pokoušel na notebooku s Intel Core 2 Duo 2GHz procesorem a 1GB RAM, a to jak pod operačním systémem Gentoo Linux, tak i pod Windows Vista.
Nezkoušel jsem plné verze programů, ale jen demoverze (pokud tedy nebyla k mání jiná verze zdarma); nebudu kupovat tento software, pokud mi to ten soubor ani nedokáže nalézt.

Stellar Phoenix Linux - Data Recovery Software (verze 3.0.0)
Tento software jsem začal zkoušet, při pročítání dat jsem si však všiml nenápadné poznámky: "Provides recovery of deleted file(s) for Ext2 File system only." Takže jsem proces přerušil, tento program je pro mé účely nevhodný. Ovšem pěkně našel rozdělení diskových oddílů a vypisoval soubory podle signatur (ODT bohužel chybělo, zkusil jsem ZIP). Nějak mě ale zaskočila velikost vyhledaných souborů, která byla pokaždé skoro stejná (2097152 a 10485760 bytů, tj. 2MB a 10MB, popř. 4096 bytů) - program pravděpodobně přistupuje přímo na fyzický disk k sektorům a nebere v potaz to, že soubory mohou být rozmístěny různě po disku. Nevím, dále jsem se tímto programem nezabýval, ale prý to jde.
Prohledávání diskového oddílu trvalo také velmi dlouho - dostal jsem se po cca půlhodině na přibližně 10% celého obsahu disku.

Kernel Recovery for Linux (verze 4.02)
Tento prográmek také nezabodoval. Podařilo se mu sice nalézt diskové oddíly (po druhém spuštění se to však nepodařilo a musel jsem zadat počáteční sektor ručně) a celkem svižně dokázal prolézt strukturu diskového oddílu. Bohužel, nenašel ani hledané soubory a dokonce ani adresář, ve kterých tyto soubory mám. Přišlo mi, že dokáže nalézt jen skryté soubory, tedy ty začínající tečkou na začátku.
Když jsem se pokoušel o důkladnější prohledání disku, program najednou nedokázal (ani po opětovném spuštění) nalézt informace o diskových oddílech, musel jsem tedy zadat sektor oddílu ručně. To také trvalo velmi dlouho.

Recover Data for Linux (verze 1.0)
Tento program se choval podobně jako předchozí Kernel Recovery for Linux. Na první pokus sice dokázal sám nalézt diskové oddíly a projít je, hledaný adresář ani soubor však nenašel a navíc po další spuštění nedokázal diskové oddíly znovu nalézt. Ruční zadání sektoru opět vedlo k velmi dlouhému prohledávání (něco přes hodinu). Jakoby tyto 2 programy používaly nějakou stejnou (chybnou) vyhledávací knihovnu...
Takže opět bohužel neúspěšně.
Tento program existuje i v grafické verzi pro Linux, taktéž jsem jej vyzkoušel. Bohužel obdobně neúspěšně.

ext3grep (verze 0.6.0)
Tento spíše amatérský počin se ukázal, co se zjištěných informací, jako nejlepší; přistupuje totiž ke ztraceným datům sofistikovanější cestou, než je hrubé hledání dat podle signatur, jak to dělají jiné programy. Jde o open source program, ovládá se výhradně na příkazové řádce, což by zase tak nevadilo. K jeho používání je však nutná větší než malá znalost filesystému EXT3. Pročetl jsem dokumentaci a zkoušel obnovovat. Bohužel, nerozšířenost a neotestovanost programu způsobila, že v mém případě program vyhodil po 1. fázi průchodu (ta trvala také několik hodin, naštěstí se její výsledek ukládá do souboru a není ji tak třeba pokaždé procházet znovu) výjimku a ukončil se. O výjimce (něco s nenalezením adresáře lost+found) jsem podal informace vývojářům a podle diskuzního fóra je tam podobných chyb ještě hodně. Zjistil jsem však aspoň informace o smazaném inodu hledaného adresáře, nějaké zmínky o existenci souborů v blocích atd... Věřím, že v případě štěstí se některým podaří obnovit všechna data. Mně se to bohužel nepovedlo. (pozn. povedlo se mi však obnovit některé ODT soubory).

Disc Doctors Linux Data Recovery (verze 1.1.0)
Program na mě podle stránek zapůsobil dobře. Diskové oddíly to při prvním spuštění hledalo výborně, ale po druhém použití opět nic - hlášky při detekci "Reading sector xxxxxxxx of -1" opravdu nepůsobí pozitivně. Takže ani tento software neudělal to, co po něm bylo požadováno.

Quick Recovery for Linux (verze 11.06.07)
Tento program vypadá až na maličkosti úplně stejně, jako Recover Data for Linux - vyhledávání je stejné, GUI je stejné... Začínám mít pocit, že světem koluje nějaká knihovna pro detekci souborů v EXT3, kterou využívají různé grafické frontendy. :-]
I tento program byl tedy neúspěšný. Skončil hláškou "Encountered Bad Sector(s) while reading disk" a "No valid gdb found", stejně jako Recover Data for Linux (a podruhé už žádné diskové oddíly nenašel) - nějak se mi nechce věřit, že bych měl poškozenej disk fyzicky, mám ho teprve chvíli...


Takže závěr: s žádným programem se mi zatím (ještě budu zkoušet dál, přece jen ta ztracená data pro mě něco znamenají) nepovedlo soubory obnovit. :-( Nevím, čím to je, jestli nadměrnou velikostí oddílu, chybou programu (na to bych to tipoval nejvíc), vadným diskem a nebo prostě smůlou. Jako nejlepší se mi zdá program ext3grep, který ale potřebuje ještě vyladit, aby nepadal a neházel výjimky. Uvidíme, snad se mi to z toho disku podaří dostat.