První týden práce

Píšu sice trochu později, ne přesně po týdnu, ale přece. První týden práce v AVG je za mnou. A uteklo to celkem rychle. Bál jsem se, po zkušenostech z předchozích (manuálních) brigád, že těch 8 hodin práce se povleče nehorázně pomalu a první týdny to bude psychický utrpení, než otupím a zvyknu si. Naštěstí tomu tak není.
Z bezpečnostních důvodů (a proto, že jsem to měl ve smlouvě) se nemůžu o detailech práce rozepisovat nijak dopodrobna. Nechtěl bych mít potom průšvih, že jsem popsal nějaké implementační detaily. Sice kdoví, jestli sem na tento blog vůbec někdy nějaký zaměstnanec AVG zabloudí; jestli ano, tak zdravím. :-) Riskovat ale nic nebudu.
Co ale můžu snad prozradit (krom platu, ten také říct nesmím :-), tak je typ práce a prostředí, kde dělám. Práce spočívá ve spolupráci na portování AVG na Linuxovou/Unixovou platformu. O AVG jako produktu jsem slyšel už od gymplu, až teď mám přístup ke zdrojovým kódům a co mě překvapilo, je obrovská rozsáhlost tohoto projektu. Člověk vidí po spuštění AVGčka jen to grafické rozhraní a ví, že mu to "nějak" prohledává počítač na viry. Jenže pod tím stojí gigabyty (ano, GB) zdrojáků a dokumentace. Sám dělám jen na malinkatém úseku tohoto obřího projektu a i tak toho mám kopec, respektive - mám tam furt co dělat. :-) Se školními projekty se to holt nedá srovnávat.
Den utíká celkem rychle, protože programování mě baví a ono když se člověk zažere do těch zdrojáků a luští, jak to tam vlastně funguje a co má vlastně udělat (programování totiž není jen o ťukání kódu do klávesnice, ale hlavně o návrhu a vymyšlení algoritmu, jak to bude fungovat, jak to bude provázáno atd., napsat to už je záležitost znalosti syntaxe).
I když jde o velkou nadnárodní společnost (zaujalo mě, že AVG má hlavní mateřskou firmu v Nizozemí, byť je to původně česká firma. Holt daně jsou daně) a prostředí vypadá na první pohled takové to typické "vyžehlené americké" - čisté chodby, moderní vybavení, meetingové místnosti - je tam kupodivu celkem dobrá "rodinná" atmosféra (bude trvat, než zapadnu, nejsem člověk, co navazuje dvakrát snadno kontakty) a hlavně taková uvolněná. Nikdo nade mnou nestojí s bičem a nekodím 8 hodin denně s adrenalinem v žilách, že něco udělám blbě. Ráno dojdu, udělám si čaj, občas si skočím pro nějaký rohlíky do sámošky, mám svůj počítač se svým systémem, kde si můžu dělat co chci (hodil jsem si tam Ubuntu 7.10), a svým tempem si datlím do počítače a objevuju, jak to funguje. Dneska jsem konečně napsal první kus kódu, ono zorientovat se v tom a pořádně pochopit zadání je celkem důležité, tak mám ze sebe radost. Snad mi to tak půjde dál a líp a líp a snad se ve firmě ujmu.
Taky tam bývají takový ty "manažerský" výmysly, jako motivační emaily, adaptační školení a teď jsem se dozvěděl, že pojedu na nějaký 3-denní teambuildingový výlet do přírody. Programátoři budou chodit po lese a u táboráku zpívat písničky o ANSI C normě. :-) Ale jsem zvědavej. :-)
Co mě ale hryže, je pracovní doba. Není to vina AVG, ale práce jako takové. Jako student jsem si vstával kdy jsem chtěl, šel spát kdy chtěl, do školy jsem šel taky jak se mi chtělo... tady to nejde. Snažím se chodit brzo, ideálně už na sedmou (tzn. v 5 ráno musím vstávat), abych měl v 15:30 padla a mohl třeba ještě něco udělat. Dojdu domů tedy ideálně nejdříve o 16:40. Praxe je však taková, že tam zůstávám o něco déle, ostatní tam zůstávají déle (workoholici :-) a mně je jako nováčkovi blbý se vždycky zvedat domů jako první. Takže už jsem tam byl pár dní 10-11 hodin a domů jsem dojel v 8 večer. To je akorát na najezení, vyspání a ráno znova do práce. Nechtěl bych, aby se můj mimopracovní život skládal jen z myšlenek na volno o víkendu... snad to nějak ještě udělám. Třeba posilku jsem teď vynechal úplně, než se zapracuju a zjistím, jak to bude chodit... no popravdě jsem i trochu nachcípanej, tak to nechci pokoušet. Holt tam budu muset chodit navečer a domů dojedu tak v 9 a budu kaput úplně. :-)

Jinak už mám podanou a zaplacenou přihlášku na školu, tak bych měl snad být od června zase student. Snad tu školu budu zvládat i s prací. Takže se jdu teď vykoupat a zítra hurá do Brna.

Mám práci!

Mám za sebou zhruba 10 perných dní obíhání personálních agentur a pohovorů u různých firem. Byl to celkem zápřah, skoro každý den jít na 2-3 pohovory, stále v obleku, pořád pod tlakem. Ono se řekne pohovor, ale sedět někde přes hodinu a přesvědčivě o sobě mluvit a zároveň se neklepat, nebýt nervózní, to je celkem oříšek. :-) Další věc byla anglická konverzace, u které jsem byl sám se sebou celkem překvapen, že mi běžná komunikace nedělá problémy. Pravda, není to dokonalá a plynulá angličtina, přece jen ten jazyk k mluvení skoro nepoužívám, ale přece něco.
Pohovory jsem dělal u různých firem, z nichž mě nabídka některých zaujala, jiná zase ne. Některé nabídky byly velmi zajímavé, dobře placená (25000 Kč nástupní plat), často však byla vyžadována ochota cestovat i přebývat v zahraničí. To jsem vidět jako největší problém a možnou budoucí překážku ve studiu, ve kterém hodlám od září pokračovat.
Nakonec zbyli 2 kandidáti: Aura a AVG Technologies. Obě firmy mi přišly zajímavé, jak platově, tak po stránce toho, co budu dělat. Po delším myšlenkovém boji a úvahách zvítězila firma AVG; v obou firmách zaráz bohužel dělat nejde. :-)
Takže pondělí 14.4. 2008 bude můj první pracovní den, kdy nastoupím do práce na hlavní pracovní poměr. Jsem zvědavý, jaké to bude, jestli se chytnu, jestli se to bude dát zvládat, jestli budou moje znalosti dostačující a hlavně, jestli se mi tam bude líbit.

Pohovory, pohovory, pohovory

Jak někteří víte, školu jsem musel z jistého důvodu přerušit. Minulý týden, myslím ve středu to bylo, jsem si proto podal na jobs.cz inzerát s vyplněnými informacemi o mně, abych získal na toho půl roku, co nebudu ve škole a hlavně ztratím status studenta (tzn. konec se všema přídavkama, podporama apod.), nějakou práci v oboru IT.
Překvapilo mě, že do tří hodin se mi ozval první personalista, vzápětí druhý a na pátek už jsem měl 2 pohovory v personálních agenturách. Před 2 lety jsem něco podobného na bakaláři absolvoval, tak jsem tušil, jak to zhruba bude vypadat. Největší obavy jsem měl a mám z pohovoru v angličtině, protože i když překládám, tak mluvený slovo je něco jinýho, tam musí mít člověk nachystaný nějaký ty fráze, který používá, zatímco vymýšlí věty. :-)
Pohovory byly celkem bez problémů, v angličtině se ukázalo, že se domluvím, že mám prý bohatou slovní zásobu, ale není to prostě plynulá komunikativní angličtina. Holt si musím udělat někdy na čtvrt roku výlet do Anglie. :-))
Protože narozdíl od bakaláře hledám práci na plný úvazek, nabídek se nahrnulo velké množství. Každý den mi dojde několik mailů s nabídkami pracovních pozic, časy a místy pohovorů. Takže je teď ze mě takovej malej manažer: do Google Calendar si píšu, kdy mám pohovory, vměstnávám do toho nabitýho programu další a další schůzky a termíny, telefonuju (denně tak 3-6 telefonátů, to jsem měl jindy za celej měsíc). Je to celkem fofr, už ať je po tom. :-)
Zrovna včera jsem měl 2 pohovory. Jedna pozice mě zaujala, hodně kamarádský prostředí... uvidíme. Druhá byla horší, hlavně jsem se tam sešel s Němcem a bavil se s ním anglicky. Na jednu stranu mě potěšilo, že normálně rozumím cizímu člověku, co mluví anglicky, na stranu druhou jsem byl dost vyklepanej z toho, že moje hovorová angličtina je prostě fuj a neplynulá. A taky moc "kravaťáckej" přístup, to asi opravdu nehledám.
Uvidíme, jak se to vyvine. Zítra jdu do další agentury, v pátek mám 3 (!!) pohovory, včetně znalostních a psychologických testů, další týden zas pár dalších pohovorů. Už ať je tady to období za mnou, nemám to moc rád. Furt chodit v obleku a dělat ze sebe důležitýho... ble. Práci na jednu stranu chci, na straně druhé je tam ten přirozený strach z něčeho nového, nepoznaného, jestli se opravdu uchytím, jestli na to mám apod. No uvidíme, co z toho bude. :-)

20000 songů

Zhruba před rokem jsem si naposlouchal a hlavně nascrobbloval na last.fm prvních 10000 tracků. Dnes, po dlouhé době, při poslouchání průměrně 29 tracků denně, jsem dosáhl dalšího kulatého čísla a to 20000 naposlouchaných tracků. Jak se mi změnil styl poslouchané hudby a žebříček nejposlouchanějších interpretů? Nějaká změna tam určitě, porovnáte-li s tím, co jsem poslouchal před rokem. Dost interpretů však stále zůstává mezi nejposlouchanějšími. Takže podívejme se na to:

Nejoblíbenější umělec/skupina:

1. Aphex Twin
2. Massive Attack
3. Kraftwerk
4. Daft Punk
5. Deutsch Nepal
6. Enigma
7. Death in June
8. Cosmic Gate
9. Ali Farka Touré
10. Yamato

Opět jako loni, na 10. místě měl být AFX, ale protože jde o Aphex Twina, tak jsem to vyškrtl. Jak lze vidět, Aphex Twin je stále nejscrobblovanější, což ale zdůvodňuji tím, že jsem si prostě stáhl jeho celou diskografii a tak 4x ji celou kompletně poslechl. Více vypovídající je tedy spíše seznam nejposlouchanějších konkrétních tracků.

Nejoblíbenější track:

1. Queen - I Want to Break Free
2. Queen - Friends Will Be Friends
3. Arpeggiators - Freedom of Expression
4. Don Ho - Tiny Bubbles
5. Massive Attack - Angel
6. The Velvet Underground - Oh! Sweet Nuthin' (early version)
7. Angel Rada - High Hopes Angel Rada
8. Metallica - Nothing Else Matters
9. Air - Alone in Kyoto
10. Bob Marley & The Wailers - No Woman No Cry

Tady už jde lépe vidět, že některé stálice zůstaly, nové přibyly. A toto jsou písničky, které se mi opravdu líbí a poslechnu si je rád kdykoliv, narozdíl od Aphexe Twina, na kterého musí být člověk naladěn (teda na některá jeho alba).

No a ještě se musím "pochlubit" momentálním rozložením typů poslouchané hudby a tzv. OMI (Open Mind Index), který určuje, jak moc je člověk otevřený různým hudebním žánrům (přesněji různě otagované hudbě). Také je zde dobře vidět, jakou hudbu že to vlastně poslouchám, i když pod pojmem "electronic" se toho skrývá opravdu hodně.