Zablokování ICQ transportu na jabber.cz

Někteří z vás možná používáte ke komunikaci s ostatními jabber. Patřím k uživatelům jabberu také (přes klienta Psi), ovšem kvůli ostatním "méně přizpůsobivým" lidem používám ještě i ICQ. Doma na něj používám klienta Pidgin, v práci jsem však vnitřní bezpečnostní politikou dost omezen a k ICQ se nepřipojím. Proto jsem tam začal používat ICQ transport, který server jabber.cz nabízí.

Problém nastává, když dojdu domů, spustím Pidgin a Psi a jabber se mi začne připojovat přes transport k ICQ. V Pidginovi, který považuju za pohodlnější a vhodnější, co se ICQ týče, se mi tedy připojení přeruší, protože ICQ nezvládá připojení z více klientů zaráz. U Psi je problém, že se k transportu snaží připojit při každé změně statusu, což může být s nastaveným autoaway dost otravné.

Rozhodl jsem se proto zjistit, jak donutit ICQ transport, aby šel zapnout pouze explicitně. Díky technické podpoře jabbimu na jabber@conf.netlab.cz jsem to dokázal a podělím se o to s vámi.

Jak zablokovat ICQ transport v Psi?

Používám Psi 0.14 a řešení je následující.

Psi se zapnutým ICQ transportem

Máme Psi se zapnutým ICQ transportem. Klikneme pravým tlačítkem na ikonu ICQ transportu a vybereme Execute Command -> [blank].

Výběr ad-hoc příkazů pro ICQ transport

Objeví se vám okénko, kde vyberete Transport settings, stiskněte Execute.

Výběr příkazu pro ICQ transport

V dalším okénku odškrtnete "Enable transport" a stiskněte Finish.

Odškrtnutí "Enable transport" po zákaz automatického přihlašování k ICQ transportu.

A to je vše. Po dalším spuštění klienta Psi se vám sice ICQ transport spustí, ale nepřihlašuje se k ICQ serverům, takže se vám nebude bít s již připojenými ICQ klienty. Pokud se chcete k ICQ připojit přes transport, postupujte výše uvedeným způsobem a políčko zase zaškrtněte, u ICQ transportu klikněte na Log off a poté znova Log on a Psi se vám k ICQ kontaktům připojí.

Pár zážitků z Prahy

V minulém zápisku jsem psal, že jsem byl na školení v Praze. Protože jsem tam byl naposledy tak před 5 lety, chtěl bych tu nějak shrnout, co mě na návštěvě hlavního města zaujalo.

Nejdříve musím dodat, že jsem na návštěvu opravdu neměl moc času. Školení trvalo skoro do 5 odpoledne a ještě jsem musel dělat na prezentaci na další den, takže má návštěva města byla spíš noční.

V Praze jsem byl předtím asi 3x, ale vždy s někým (škola, rodina, kámoš), kdo mě vedl "za ručičku", takže jsem se nemusel starat, jak se kam dostat. Teď jsem si vše musel zařídit sám. Ale vůbec mi to nevadí, spíš naopak.

Konečně jsem se nějak naučil, jak se jezdí a přestupuje v metru. :) Co mě dál překvapilo, když jsem vystoupil na Václaváku, že jsem přestal slyšet češtinu. Vlezl jsem do jednoho gyros baru povečeřet a všude jsem tam slyšel jen italštinu nebo co to bylo. :-)

Další věc, co mě fascinuje, jsou ceny. Na Staromáku jsem našel restauraci s českou kuchyní, a ceník mě pobavil: polévka, guláš a kousek štrůdlu za 240 Kč. Chudáci cizinci, kdyby věděli, jakou si z nich ti Pražáci dělají srandu... Co jsem slyšel pár Pražáků, tak do centra oni sami nechodí proto, že je tam draho (i na Pražáka). Zkrátka a dobře, střed našeho hlavního města už Čechům nepatří. Všechny nápisy v angličtině a když jsem vlezl do jedné pizzerie na Náměstí Republiky, slečna se mě nejprve zeptala anglicky, co si přeji a na moje "prosím?" se usmála a podala mi český jídelníček.

A všude obchody, obchody a obchody. Dřívější centrum kulturního dědictví se změnilo na centrum konzumu a utrácení. Vlezl jsem si do obchodního centra Palladium, což je taková pětipatrová brněnská Vaňkovka. :) Tam se mi líbilo, jak je to rozsáhlý a veliký. Ale to asi všechno v Praze. I když kolega, s který jsem vystoupil z metra na Václaváků, si to dlouhé věhlasné náměstí prohlédl a prohlásil "A to je jako všechno, jo?" :-D

Celkové dojmy z noční vycházky ale byly pozitivní. Jen škoda, že jsem neměl víc času a nemohl si prohlédnout Prahu i na západním břehu Vltavy. Snad jindy... ono se to v tom buse dá celkem přežít, když vám na ty 2,5 hodiny pustí v autobuse film. A cena za jízdenku (210 Kč) není taky zas tak hrozná. Tak doufám, že se tam někdy vydám s více volným časem a za zábavou.

Školení Prezentační dovednosti

Dne 25.-26.2. jsem byl s kolegou v Praze na školení Prezentační dovednosti, které mi bylo umožněno jako firemní benefit. Chtěl bych shrnout nějaké zajímavé poznatky, jak probíhalo.

Musím říct, že nejprve jsem se toho bál. Soft skills nepovažuji za svou silnou stránku a když jsem slyšel, že se tam budeme nahrávat na kameru a pozorovat se, byl jsem z toho celkem nervózní.

Školení bylo na klidném místě vedle Židovských hřbitovů v hotelu Villa. Školení bylo od společnosti Dynargie, vedla jej příjemná a sympatická slečna Julie Ryšavá.

Kromě kolegy z práce tam byl i jeden doktor, působící mimo jiné i na VŠE. Takže jsme byli celkem malá skupinka.

Školení bylo dvoudenní, první den byl spíše takový teoretický a seznamovací (popravdě já svého kolegu taky moc krom pracovních věcí neznám). Ukázali jsme si základní věci, které se při prezentování nějakého projektu používají. Rozebrali jsme, co má být cílem prezentace, struktura komunikace, podmínky úspěšné prezentace, jaké kvality by měla mít diskutující osoba. Vše nenásilnou formou, to školení vůbec nebylo formou monologu slečny přednášející, spíš šlo o dialog. Tady musím ale zmínit, že nám to občas sklouzávalo až k filozofickým debatám, iniciovaných většinou panem doktorem. :-)

Dále jsme si ukázali 3 překážky ve správné prezentaci - destruktivní kritiku, neochotu ke změnám, sebeobhajování - a 3 podmínky (musíme vědět, chtít a pak to hlavně udělat).

Pověděli jsme si i něco o pravidlech komunikace. A zde jsme si vyzkoušeli svou první prezentaci. Na té jsme si řekli, co děláme dobře, co špatně, co je třeba vylepšit. Řekli jsme si něco o tzv. prizmatu, které má každý v sobě a ovlivňuje to, co mu ostatní říkají (a proto může každý člověk vidět jednu věc jinak).

Důležitým tématem (aspoň pro mě) bylo zvládání trémy a nervozity. Pár tipů, jak proti tomu bojovat (např. na začátek se naučit pár vět zpaměti a ono se to pak už rozjede, případně "svalit" trému na někoho z posluchačů dotazem na něj apod.), to se určitě hodí každému.

O tomto jsme povídali celý první den. Možná vám tady to vše přijde takové obecné, "blábolení o samozřejmostech" a podobně a nechápete, jak se nad tím mohlo strávit tolik času. Původně jsem do toho šel také takto skepticky. Ale musím uznat, že pokud se o tom diskutuje formou dialogu, zkouší se, předvádí, tak to člověku všechno zapadne rychleji a vidí věci, které sice jsou jasné, ale dřív je prostě jen neviděl. Opravdu to pomohlo.

Další den se pokračovalo. Atmosféra byla uvolněnější a díky tomu jsme si vyzkoušeli prezentaci, která měla být původně na 5 minut, ale protáhla se každému z nás tak na 20 minut. :) Přednáška se natáčela i na kameru, tak jsme se pak mohli podívat, jak to vlastně vypadá.

A světě div se: tím, že jsme měli zafixované ty omýlané pojmy, co dělat, co nedělat, tak skoro vůbec se neprojevovala tréma (určitě to bylo i tou uvolněnější atmosférou) a ta prezentace vypadala celkem dobře. Já jsem přednášel o sklípkanech. :-) Výběr tématu je také důležitý; čím víc tomu rozumíte a baví vás to, tím méně trémy a více profesionální prezentace. Přestávali jsme dělat ty chyby, jako chybějící oční kontakt, ruce v kapsách, koukání na plátno místo na posluchače, strnulé stání na jednom místě, nevýrazné přednášení a další chyby. Pravda, je to hodně o praxi, ale už jen to, že se člověk vidí, jak mu to jde a jak to dokáže, tak dost namotivuje a zvedne v tomto sebevědomí. Možná nám ho slečna Ryšavá zvedala až moc :), ale pocit to byl dobrý, opravdu jsem tam neblekotal páté přes deváté a dalo se na to dívat, ani jsem se za sebe nijak na tom videu nestyděl, a to se na fotkách/videu nevidím a ani neslyším rád.

Dva dny utekly jako voda, přetáhli jsme tak o 1-2 hodinky. Dojem z toho mám výborný, bylo to pro mě něco nového a trochu to odbouralo můj spíš negativní postoj k soft skills. Takže doporučuju všem, ta počáteční tréma opravdu brzo odpadne, aspoň pokud budete mít takovou instruktorku jako my. :) Musím říct, že cena mi přišla celkem vysoká (14000 Kč bez DPH za 2 dny včetně ubytování ve 4-hvězdičkovém hotelu, obědem, snídaní...), ale za prvé mi to platila firma, za druhé v Praze ty ceny prostě jsou vyšší a za třetí na takové kurzy asi chodí lidé, co je opravdu využijí a vrátí se jim to.

Shrnuto a podtrženo, školení se mi opravdu líbilo, budu na to vzpomínat a věřím, že do budoucna to někdy využiju.

Poslední semestr přede mnou

Neuvěřitelné se stalo skutečností! Dostal jsem se do posledního semestru dělícího mě od závěrečných státnic! Byl to boj a prodral jsem se s odranýma ušima, či spíš celou lebkou, ale zvládl jsem to. Ale postupně.

Jak jsem psal loni na konci semestru, čekaly mě tento zimní semestr 2 předměty: SIN (Inteligentní systémy) a MAT (Matematické struktury v informatice). Semestr začal pozvolna, zároveň jsem i nastoupil do nové práce. V půli semestru byly dvě půlsemestrální písemky, z nichž MAT dopadla celkem dobře, ale SIN se povedl opravdu bídně: 0 bodů. Na to, že ten předmět dělám už potřetí, tak je divné, že to dopadlo takhle špatně. Ne nadarmo se asi o zkouškách z toho předmětu říká, že otázky jsou každý rok stejné, ale odpovědi jsou jiné. :-)

Dalším úkolem bylo vypracovat projekt do SIN; dělal jsem se spolužákem, který shodou okolností také opakoval, takovou esej o inteligentních dopravních systémech. Tady musím dodat, že na projekt jsme použili nový nástroj Google, a to Google Wave, opravdu se to na takové věci hodí.

Musím si ale rýpnout do OpenOffice, který nám po napsání celého dokumentu udělal pěknou patálii se vzorečky, jak jde vidět na obrázku zde. Naštěstí se nám to podařilo opravit (vytvořením celého dokumentu komplet znova). To je poprvé, co mě OpenOffice takhle zradil.

Další zradou bylo, že i když na obhajobách nepadlo ani slovo, tak jsme z toho pak dostali jen nějaké 3/4 bodů. No co se dá dělat, myšlenkové cesty profesorů jsou nevyzpytatelné.

A pak přišlo zkouškové. Šel jsem do toho s tím, že musím zvládnout oba předměty, jinak hrozí vyhazov. První byla matematika, která se mi bohužel moc nevyvedla - komplet jiné příklady a pořád jsem tomu nerozuměl tak, jak bych chtěl. Učit se to ze skript opravdu nemělo smysl, chtělo to počítat a počítat příklady. Které ovšem ve skriptech nebyly.

Další zkouška měla být z předmětu SIN. Kvůli nižšímu počtu bodů z projektu a 0 bodů z půlsemestrálky jsem měl strach, jak to dopadne. S kolegou, s kterým jsem dělal projekt, jsem se vrhnul na společné učení, celé odpoledne jsme strávili řešením minulých písemek, a to opět za vydatné pomoci Google Wave. Písemka se pak podařila hned napoprvé, sice "jen" 45 bodů, ale pořád to byl vůči ostatním nadprůměr, tak jsem byl spokojený.

Další byla na řadě matematika. Domluvil jsem se s jednou, podle mě doslova geniální, spolužačkou na doučování. Celé odpoledne jsme seděli u příkladů, počmáral jsem hromadu papírů a hlavně hlouběji pochopil, co se tam v té matice hlavně chce. Takhle moc jsem tu matiku nikdy nechápal, tak jsem si věřil, že to dám. Přišel jsem na zkoušku a odcházel jsem s pocitem naprosté katastrofy. Za pár dní jsem se dozvěděl výsledek - dostal jsem nejméně bodů, co jsem kdy z té matiky měl. Což mě celkem dost štvalo, protože když jsem dřív, co jsem se na to "učil" jen přečtením skript, měl víc bodů... Hodně se na tom podepsal i stres, když jsem vyšel z přednáškovky, začaly se mi výsledky objevovat před očima.

Co se dá dělat, začalo učení na třetí, poslední termín. Spolužačka se opět nabídla, že pomůže s příkladama. Zase jsme řešili příklady, počítali, v rámci možností mi to celkem šlo, možná pomaleji, ale vše jsem spočítal. Nastoupil jsem na zkoušku, opět zapůsobil stres (to člověk ani neví, kolik je 5*5 :-) a odcházel jsem s pocitem, že jestli to vyjde, tak to bude o chlup.

O chlup to nakonec po 5-denním pekle čekání na výsledek bylo. Konkrétně o 3, dohromady jsem měl 47 bodů (potřeboval jsem 50). Nejprve pocity beznaděje, pak jsem se rozhodl, že ještě zabojuju a zkusím to.

Vzal jsem si dovolenou (té jsem na zkoušky atd. vyplácal taky celkem dost), ještě se spolužačkou zkonzultoval pár věcí a šel na náhledy písemek. Nehorázně jsem se tam zapotil, to vám musím říct. Ale dokázal jsem v těch svých čáranicích najít jeden řádek s modus ponensem, kterého si při opravování nevšimli. Přidal mi 3 body a 50 bodů bylo doma!!

Radost neuvěřitelná, překonal jsem ty nejtěžší předměty a dostal jsem se ve studiu dál, než při tom neštěstí před 2 roky kvůli předmětu TIN. V letním semestru mi už zbývá jen jeden předmět, diplomka a pak vrchol mého kuropění - státnice. Snad to všecko půjde dobře a na ten titul dosáhnu... bude setsakramenstky vydřený.

iPad - další hračka pro masy

Firma Apple je svými výrobky známá celosvětově. U nás v ČR se o ní začalo mezi laickou veřejností více mluvit až s příchodem telefonu iPhone. Doménou Applu ale byly jejich počítače, celkem precizní práce, vyladěný hardware a software (hlavně operační systém Mac OS (X))mu psaný na míru.

V USA jsou tyto počítače používány celkem běžně, u nás tomu tak není. Důvodem je krom vysoké ceny (platíte za značku) i fakt, že jde o Unixový stroj a lidé se čehokoliv jiného než Windows bojí.

Apple však nechrlí novinky jako na běžícím pásu, většinou si vše tutlá pro sebe a jednou za čas uvede nějakou novinku světu. Proto bývají pokaždé před uvedením takové novinky média plná senzacechtivých zákulisních informací a uživateli je výrobek vychvalován do nebes dříve, než se objeví na veřejnosti.

Podobné očekávání přinesla i letošní konference v San Francisku, kde Steve Jobs, zakladatel Applu, uvedl iPad.

Prezentace byla celkem líbivá, ale to by nebyl Apple, aby si svůj výrobek nevychválil. Nebudu se moc rozepisovat o oficiálních informacích, to lze zjistit například zde. Na iPad se ale dívám kriticky. Proč?

Když to řeknu ve zkratce: je to jen iPod Touch ve větším měřítku. Téměř nic nového to nepřináší. V podstatě vše, co člověk zvládne na notebooku nebo netbooku, zvládne i na iPadu, a to mnohem více. Dotekové obrazovky notebooků existují již nějakou dobu, existují dokonce notebooky jako Lenovo Thinkpad X61 Tablet, které lze používat jako tablety. Případně se podívejte na toto či toto. Jak dostanete do iPadu obsah? Nehrozí, že byste si došli s flash diskem s fotkama, zastrčili ho do iPadu a prohlíželi. iPad nemá ani USB port (ethernetový kabel se do toho zřejmě také nevešel)! Jedinou možností je proprietární iTunes (který se Apple uráčil udělat krom Mac OS X ještě na Windows, toť vše, Linuxáci mají smůlu). Podobně si do iPadu nenahrajete jinak žádný film nebo hudbu. O psaní na klávesnici na takové ploše určitě ještě něco napíšou uživatelé, kteří si to první odzkouší, ale troufnu si říct, že to žádná sláva nebude - prsty potřebují cítit nějaký odpor při doteku, na plochém skle se nedá psát pořádně bez dívání na klávesnici.

Dále mi tam chybí webkamera, což by u takového zařízení mohlo být velmi užitečné například pro nadcházející trend augmented reality, tedy možnosti spojení skutečné reality s informacemi z Internetu. I když takovou desku si lidé ven brát nebudou... bude to spíše na domácí použití. Proč ale doma nesednout k počítači nebo laptopu?
Další věc - chybějící multitasking. Pro neznalé: jde o schopnost operačního systému, který umožňuje běh více aplikací zaráz. Můžete mít např. více okýnek s různými programy a mezi nimi přepínáte. iPad (stejně jako iPod a iPhone) multitasking neumí. Takže i při tak velké ploše neexistuje, že by vám někde v pozadí běžel IM prográmek na kecání s kamarády, mezitím jste si prohlíželi internet a bokem vám běžel film (plocha by na to byla). Prostě můžete dělat jen jedno. (Pro rýpaly: vím, že iPhone/iPad multitasking v jádře podporuje, je to Unix, ale Apple cíleně zabraňuje tomu, aby to uživatelé mohli využívat, takže jakoby tam nebyl)

Zkrátka a dobře, iPad je jen o něco větší iPod. Možná i proto ty názvy od sebe nejsou tak odlišné. Nejde tedy o nic převratného, o žádný zázrak techniky. Avšak Apple umí jinou věc: umí okouzlit běžné uživatele svým brilantním marketingem, virálem své značky a prodat věci, které nejsou technologicky nijak dokonalé, ale jsou líbivé a lidé se cítí být in. :-) Ne nadarmo se uživatelům Mac říká mezi ajťáky "ovce". Ortodoxní uživatelé budou nadále do krve obhajovat výrobky své milované firmy Apple a nepřipustí fakt, že by se tato firma mohla někdy seknout a uvést věc, která je prostě jen zajímavá.

Nicméně Apple jako trendmaker určitě způsobí to, že podobných kopií iPadu se začnou vyrábět hromady jak na běžícím pásu. Které toho sice budou umět víc, ale "nebude to Apple". :-) Nemyslete si však, že Apple je první - něco takového existovalo již dřív, před 10 lety tu byl SONICblue ProGear, který uměl zhruba to samé, v některých oblastech i více, jen si toho prostě nevšimly ovce.

Snad příště uvede Apple opravdu něco revolučního.

Suma sumárum 2009

Blíží se konec roku 2009, tak je čas si trochu zabilancovat a podívat se, co se povedlo a nepovedlo.

Na začátku roku jsem měl zkouškové, které se neneslo ve veselém duchu. Krom toho, že mě opustila motivace dělat školu kvůli vědomostem, tak se mi ještě i podařilo onemocnět a nemoc se podepsala na mé účasti na zkouškách. Zkrátka a dobře, 2 předměty mi kvůli tomu přešly do dalšího roku.

Dále jsem pracoval jako živnostník-programátor. Musím uznat, že práce na živnosťák není nic pro mě. Má to jedinou výhodu - práci doma. Ale nejsem workoholik, práce mě nebavila tak, jak bych si představoval (webové služby v C# .NET, to opravdu není můj šálek kávy), takže jsem v březnu podal poslední faktury a skončil s tím. Dalším důvodem, proč jsem přerušil práci, bylo to, že v letním semestru jsem měl pořádný nával předmětů a práci bych u toho nestíhal.

Letní semestr proběhl tedy celkem v pohodě, až na předmět Simulace a modelování, kde se mi vůbec nepovedl projekt (respektive myslel jsem, že je OK, ale opravujícímu se něco nezdálo) a dostal jsem za něj mizerný počet bodů, který se mi na závěrečné zkoušce nepodařilo dohnat. Naštěstí mi to až tak moc nevadilo, protože kvůli zimnímu semestru jsem stejně nucen školu o rok prodloužit.

Někdy začátkem června jsem začal hledat práci. Oproti loňsku jsem si všiml, že krize zapůsobila i na obor IT: zatímco loni jsem chodil na 2-3 pohovorech denně, letos jsem byl jen na 3 pohovorech dohromady.

Práce mi naštěstí vyšla, ani jsem to neočekával, trvalo jim delší dobu, než to všechno vyhodnotili, mně pomalu docházely finanční zásoby. Od srpna jsem tedy programátor ve firmě ANF DATA, dceřinné společnosti firmy Siemens, a programuju jako normální zaměstnanec v jednom kanclu v Brno Businness Parku v super kolektivu (mezi lidma je to lepší, než být furt zavřenej doma), typ práce mě baví (C++, Unix, sítě), plat je taky fajn... doufám, že tam vydržím co nejdéle. Prošel jsem zkušební dobou, tak snad to se mnou tak špatné není. :-)

O prázdninách jsem byl po 3 letech na mé milované dovolené v Biskupicích, kam jsem dřív rok co rok jezdíval. A bylo to skvělý, jedna z nej dovolených, co jsem zažil. Potkal jsem bandu nových lidí, celý týden sranda, sport, bazén... vůbec se mi odtamtud nechtělo a stýská se mi po tom ještě teď. :-) Ale co už, další rok jsem tam zas!

Také jsem nastoupil do (doufám!!!) posledního ročníku na FIT VUT. V zimě jsem měl jen 2 předměty, v létě budu mít 1 (+ diplomka a státnice), tak to zatím zvládám i s tou prací na plný úvazek. Už to fakt chci dodělat. Navíc už mi je 26 a tak musím platit školu, vychází to na něco přes 8 tisíc korun za semestr.

Od bráchy jsem dostal k narozeninám + Vánocům jeho starou Škodu Favorit 135. Konečně jsem začal řídit častěji než jednou za 1-2 měsíce půjčeným dědovým autem a hlavně mi to šetří dost času. Už jsem do něj sice vrazil asi 3000 Kč na různý opravy, ale jsem za to auto rád.

To by byl ve zkratce můj rok 2009. Až tak moc se toho asi nestalo, ale když už, tak to byly celkem zásadní věci. Příští rok mě čekají asi taky dost zásadní věci, hlavně co se školy týče. Tak uvidíme, jak se to vyvrbí.