4.2.11

Jak je těžké vybrat auto

Dne 16.2. 2010 končí platnost technické kontroly pro moje vozítko Škoda Favorit, kterému je letos 17 let. Dostal jsem ho k narozeninám od bráchy před 1,5 rokem a sloužilo výborně. Nijak jsem o něj nepečoval, už tehdy prolezlo přes STK s odřenýma blatníkama :-), tak jsem věděl, že budu muset brzy pořídit nové. A ten čas nastal.
Škoda Favorit, moje první auto (na obrázku není to moje konkrétní, ale stejný typ)
Pomohlo tomu i to, že mi nějaký chytrák dne 30.1. navrtal benzínovou nádrž, aby se dostal k té troše benzínu. Navrtal ji zboku, takže se s tím ještě dalo jezdit a přišel jsem na to až u benzinky, kdy jsem čerpal benzín a zjišťuju, že mi teče zespoda ven. Auto jsem za pomoci dědy odtáhl a tím jeho životní etapa skončila.
Díra v mém Favoritu, kterou udělal nějaký chudák, co neunesl zdražení benzínu o korunu. Při zvětšení můžete vidět i šponu po vrtání
Poslední 2-3 týdny tedy celkem aktivně vybírám auto. Protože jsem se předtím o auta vůbec nezajímal, vůbec jsem netušil o parametrech auta, co se udávají; znal jsem jen tvar, barvu a u některých i značku. S tímto jsem se vrhnul do vyhledávání auta. Co se financí týče, řekl jsem si, že koupím auto do 200 tisíc s tím, že nechci vyloženě nové (ale maximální stáří 5-6 let), přece jen cena nového auta hned po koupi rapidně klesne a na kvalitě se nic nezmění.
Honda Civic
Jako první jsem si zamiloval novou Hondu Civic. Byla to láska na první pohled,dokonalý, až futuristický tvar mě zlákal a já zatoužil po tomto autíčku. Bohužel už první prohlídky autobazarů ukázaly, že toto auto lze pod 200 tisíc sehnat jen velmi ztuha. Tato varianta tedy padla.
Hyundai Coupé 2.0i, r. 2005 
Hyundai Coupé 1.6 16V
Hledal jsem dál a zjistil jsem, že se mi zamlouvají auta v typu karosérie kupé (a komu taky ne, že). Jenže pod 200 tisíc se takových aut také moc nenašlo. Jak jsem zjistil, jediné cenově dostupné kupé z r. 2005 bylo Hyundai Coupé 2.0i. Tvarem dokonalé auto, další láska na první pohled. Toto červené auto měli v jednom autobazaru v Praze, shodou okolností jsem tam jel na koncert GY!BE, tak jsem se rozhodl na auto podívat. Po návštěvě bazaru jsem se však dozvěděl, že je odvezeno na jinou pobočku, chození už jsem měl celkem dost a tak jsem se s tímto autem rozloučil také. Navíc mělo najeto cca 150 tisíc kilometrů, to už by mohlo dělat problém. Zkusil jsem zavolat ještě do jednoho bazaru, kde měli Hyundai Coupé 1.6 16V, krapet starší, ale také moc pěkné auto, tam jsem se dozvěděl, že ho před pár dny prodali.
Hyundai Coupé 2.0, rok cca 2005
Vrátil jsem se do Brna a zkoušel hledat Hyundai Coupé tam. A poštěstilo se hned dvakrát. V jednom autobazaru měli stříbrné Hyundai Coupé 2.0 z r. 2005 a starší Hyundai Coupé 2.0 z r. 2001. Zajel jsem tam a zjistil jsem, že to novější již je prodané; kupéčka jdou prostě na dračku, zvlášť ty levný Hyundai. Starší tam ale měli, mé srdéčko zaplesalo a domluvil jsem se s jedním automechanikem od nás, že se na auto zajedem podívat.
Hyundai Coupé 2.0, r. 2001
Auto je opravdu moc hezké, avšak ne moc prostorné. Ani by mi nevadilo, že není místo vzadu a má to malý kufr, já stejně jezdím sám. Problém byl s volantem, který mi drhnul o kolena a to jsem ho měl v nejvyšší pozici. Zespodu vypadalo auto dobře, ale po projížďce automechanik prohlásil, že to má najeto tak 2x tolik, než co je udáváno, opotřebované tlumiče, které auto nedrží vůbec na silnici a výměna by mě stála další tisíce. Ještě jsem si zkusil sednou do také pěkného auta Toyota Celica za 130 tisíc, ale také v něm nebylo moc místa. Když se k tomu přidal fakt, že to celkem žere benzín a budu uzavírat poprvé povinné ručení, které by se mohlo vyšplhat na 8 tisíc korun ročně (a možná i víc), moje rozhodnutí bylo jasné: kupé zatím ne.

Toyota Celica 1.8 VVT-I 16V
Nedělal jsem to rád, ale musel jsem aspoň trochu zmírnit požadavky. Protože jsem viděl, že auto, co se mi prostě líbí, do 200 tisíc nekoupím, řekl jsem si, že na nějaké takové našetřím, srazil jsem maximální cenu auta na 100 tisíc a ročník 2001 a výš (kvůli splátkám, které snad žádný autobazar nedá na auto starší 10 let). Z kupé jsem přesedlal na hatchback či sedan, rozhodně jsem nechtěl kombík nebo jinou obrovskou obludu. Stále jsem však toužil po nějakém tom aspoň lehce sportovnějším vzhledu.
Na Facebooku, Twitteru i doma v rodině se rozhořely sáhodlouhé debaty, která značka a které auto je vlastně nejlepší. Po několika dnech debat jsem poznal, že tudy cesta nevede, každý člověk preferuje něco jiného, někdo chce uvést celou rodinu, někdo do toho chce vrážet minimum peněz, někdo chce co nejmenší spotřebu, někdo má zášť k autům určité značky, ať už je jakékoliv, někdo chce co největší spolehlivost, někdo chce pořádný výkon atd. atd. Co člověk, to názor a jiné preference. Nicméně mě jejich názory a poznatky pomohly se trochu více zorientovat v tom, co po autu očekávat, na co si dát pozor, na jaké parametry a vlastnosti se dívat atd.
Po dalším vybírání jsem auta profiltroval (líbilo se mi pár kousků jako je třeba Audi A3, ale když jsem volal do bazaru, bylo to čerstvě prodané). Nakonec jsem už už byl rozhodlý pro Volkswagen Golf 1.4 (nebo raději 1.6 variantu, ale viděl jsem ji jen v hnusné modré a tmavě zelené barvě), než jsem si zašel do bazaru a tam mě jako Julii zasáhl do srdce Romeo. Tedy Alfa Romeo 156 1.6 16V.
VW Golf 1.4 16V
To auto jsem si zamiloval na první pohled. Sportovní vzhled, krásný interiér, motor pěkně zvučí (jasně, není to žádná 2.0, ale můj současný standard je Škoda Favorit, takže všecko je lepší :-), dobře se v tom sedí i jezdí. Cena bez pár korun 100 tisíc. Doma jsem si začal o tomto autu zjišťovat víc. Samozřejmě na netu opět téměř flamewar, ale zjistil jsem, že je to auto s celkem háklivým podvozkem (nejde s tím jezdit po polích jak s Favoritem) a motorem (Twin Spark) náročným na olej. Provozní a servisní náklady jsou vyšší, ale určitě menší, než u těch Hyundai Coupé, co jsem měl namyšlené předtím; rozhodně to není nic, co by mě mělo zruinovat. Každá sranda něco stojí; za 5 let ze mě třeba bude taťulda s 6 děckama a něco jako takové auto si nebudu moct dovolit, budu kupovat kombíky a dodávky :-], tak proč si neudělat radost teď, dokud můžu?

Alfa Romeo 1.6 16V
V sobotu jedu auto prohlédnout s automechanikem, přeju si, ať je technicky v pořádku, ať to vyjde a ať je moje. Slibuju, že se o něho budu pěkně starat. :-)

Update
Alfa Romeo mi nakonec bylo rozmluveno, po vlastní úvaze jsem došel k tomu, že bych asi nebyl schopen se o to tak moc starat. Takže i když je to krásné auto, rozhodl jsem se pátrat dál.
Řekl jsem si, že vyberu VW Golf, pak jsem ještě narazil na Opel Astra Bertone, krásný kupé. Když jsme se zajeli do bazarů podívat, zjistili jsme, že ten Opel je nejspíš po bouračce, děsně udržovaný, vypadal hezky jen navenek. Ve vysněném Golfu chyběla jednotka pro připojení měřáku elektroniky, tak jsme to ani neriskovali (navíc to bylo s pohonem 4x4, to mi vymluvil automechanik, že u takto starého auta je vysoká pravděpodobnost, že to půjde brzy do háje a bude to třeba opravit, cena v desítkách tisíc).
Opel Astra Coupé 1,8i Bertone
Líbilo se mi ještě jedno auto - Seat Leon. A jedno takové jsme dokonce našli. Parádní černý vzhled, skoro až děsivý výkon 132 kW. Automechanik zapojil měřák a zjistil, že to má tak 10 různých chyb v elektronice a to včetně elektroniky v motoru. Takže zase nic.
Seat Leon 1,8
Poblíž se však našlo jiné auto - Seat Toledo 1,9 TDi s modrou metalízou. Nejdříve jsem k tomu byl celkem odtažitý, přece jen je to diesel... ale po debatě s automechanikem jsem pochopil, že v mém případě (podle toho jak a kde jezdím) to nemusí být na škodu. Auto jsme prohlédli, projeli a verdikt byl jasný: toto auto beru.
Seat Toledo 1,9 TDi
Pár formalit, zaplacení zálohy a za 3 dny jsem si šel pro auto. Protože jsem 1,5 roku řídil jen Favorita, vůbec jsem nebyl zvyklý na pedály a citlivost, takže byť diesel, chcíplo mi to po cestě domů asi 5x. :-) A s Favoritem to kdysi bylo podobné, už se lepším. :-) Už s ním jezdím několik dní a pohoda, to poježdění je úplně o něčem jiném. Není to tak živé a dynamické jako Favorit, ale celkově je ta jízda daleko pohodlnější a lepší.
Takže jsem nakonec skončil úplně u něčeho jiného, než jsem zezačátku plánoval. :-) Zkusit si kupé ale nosím v hlavě dál, za nějakých 5 let bych mohl mít našetřeno víc peněz a výběr by se mi mohl rozšířit na novější auta. Uvidíme. Zatím jsem ale s výběrem spokojený.

9 komentářů:

Logout řekl(a)...

Řeším podobné dilema, ale jelikož jsem se rozhodl koupit auto na rok/dva (až se za mnou v červnu definitivně zavře škola bude se s jinými příjmy lépe šetřit na nové), stanovil jsem si opravdu nízký rozpočet. Takže teď prolézám online bazáče a hledám cokoliv v ceně několika málo desítek tisíc. Moje preference jsou jasné - Clio, rok 2000+ nebo jiný hatchback tohoto typu, nemělo by to být těžké sehnat.

m1c4a1 řekl(a)...

V ceně málo desítek tisíc? No dají se sehnat, ale bacha na to. 10 let starý auto, co stojí pod 70 tisíc, to zavání něčím nekalým - nemusí být úplně v pořádným stavu, může být bouraný, kradený... Pozor na AAA, který udává všude nižší ceny, než je cena v hotovosti; je to nějaká jejich půjčka, v konečným součtu ti to vyleze o dost nahoru.

Logout řekl(a)...

Auto z roku 2000 za 30 tisíc je v případě malého hatchbacku ala Clio nebo Swift je dneska normální realita i v malých okresních bazarech. Není se moc čeho bát, doba kdy stálo 10 let starý auto 100 tisíc je dávno pryč, krize hodně snížila ceny bazarovek. Není to věc o kterou bych se zajímal posledních pár týdnů o bazarových autech si čtu už delší dobu, řada známých kupovala a tyhle ceny jsou dneska fakt normální.

m1c4a1 řekl(a)...

Je možný, že u těch menších úsporných aut s malým výkonem je ta cena nízká, mezi takovými auty jsem nehledal, tak se v tom tolik neorientuju.

Anonymní řekl(a)...

Tdi je spoleh a benzin je benzin

Mirka Černá řekl(a)...

Díky za článek, zrovna se rozhoduji pro koupi prvního auta a v článku i v komentářích je pár dobrých postřehů... Auta nejsou zrovna můj obor, ale jsem jediná z rodiny, která chodila do autoškoly, takže nějaké auto vybrat musím... ach jo :(

Pavel Kalich řekl(a)...

Michale jestli ti mohu doporučit, starší Toyoty jsou docela bezproblémové držáky. Sám mám starou Toyotu Corollu, na novou si střádám a to auto dokud nebudu muset, nedám z ruky.

Rman Chlad řekl(a)...

Zdarec Michale. Abych se vrátil k tomu Hyunai coupé. Když budeš hledat důkladně a chvíli si počkáš, můžeš najít i výhodné nabídky. Já ho pořídil za 100000, a to ročník 2006.
A technický stav je nadstandartní, spokojenost maximální. Cena byla tak nízká jen proto, že jsem jej vykoupil od leasingové společnosti, respektive od podnikatele, který se tímto živí.
Nevím jak jsem pozadu, celý text jsem nečetl, tak se omlouvám. Hodně štěstí při hledání přeju. Roman

Michal Špondr řekl(a)...

Tak já už auto mám, Seat Toledo nakonec. Po dvou letech už takové auto může stát 100 tisíc, ale měnit to už nehodlám. Snad až přestane fungovat, to budu mít našetřené na jiné.