Tak jsme včera vypadli z Euro 2008. Sice nejsem žádnej fanoušek pasivního fotbalu a žádnej zápas jsem celej neviděl, každopádně jsem to našim přál, aby vyhráli. Nicméně nedělám z toho vědu, že jsme vypadli - lepší vyhrají, horší prohrají, o tom sport je.
Čeho jsem si však hlavně na diskuzních serverech všímal, byl náhlý nával vlastenčení, který se objevuje vždy při jakémkoliv mistrovství. Znáte to: "naši hoši", "Češi, do t
oho", každej nosí českou vlajku (letos letěly vlaječky na auta ala pan důležitý delegát), Češi jsou prostě nej a všichni jsou rádi, že tu v takové zemi plné báječných lidí a sportovců žijí.
Pak přijde konec. Vlastenčení opadá, to v závislosti na tom, na jaké příčce jsme se umístili. Letos opadlo hodně rychle. A vrací se zpět lamentování a skuhrání: "pitomý reformy ČSSD/ODS/KDU-ČSL/[dosaď si svou neoblíbenou stranu]", "blbý socky/modří ptáci", "Já se odsud odstěhuju, emigruju!", "Podívejte se do země1, země2, země3 ... jak to tam mají zařízený!", "Stydím se, že jsem Čech!" atd. atd. Každý si najde své příklady čecháčkovské povahy. Nespokojenost, brblání, ale zároveň nechuť ke změnám. Vlastenecký zápal zmizel, vidíme najednou jen ty temné stránky, světlé ustupují do pozadí a děláme, že neexistují, popř. je bereme jako samozřejmost.
Jak se říká: panem et circenses, chléb a hry. Dejte lůze možnost obživy a sem tam nějakou tu olympiádu či mistrovství a oni dají pokoj. U nás to vypadá, že bychom ty hry potřebovali neustále.
Čeho jsem si však hlavně na diskuzních serverech všímal, byl náhlý nával vlastenčení, který se objevuje vždy při jakémkoliv mistrovství. Znáte to: "naši hoši", "Češi, do t
oho", každej nosí českou vlajku (letos letěly vlaječky na auta ala pan důležitý delegát), Češi jsou prostě nej a všichni jsou rádi, že tu v takové zemi plné báječných lidí a sportovců žijí.Pak přijde konec. Vlastenčení opadá, to v závislosti na tom, na jaké příčce jsme se umístili. Letos opadlo hodně rychle. A vrací se zpět lamentování a skuhrání: "pitomý reformy ČSSD/ODS/KDU-ČSL/[dosaď si svou neoblíbenou stranu]", "blbý socky/modří ptáci", "Já se odsud odstěhuju, emigruju!", "Podívejte se do země1, země2, země3 ... jak to tam mají zařízený!", "Stydím se, že jsem Čech!" atd. atd. Každý si najde své příklady čecháčkovské povahy. Nespokojenost, brblání, ale zároveň nechuť ke změnám. Vlastenecký zápal zmizel, vidíme najednou jen ty temné stránky, světlé ustupují do pozadí a děláme, že neexistují, popř. je bereme jako samozřejmost.
Jak se říká: panem et circenses, chléb a hry. Dejte lůze možnost obživy a sem tam nějakou tu olympiádu či mistrovství a oni dají pokoj. U nás to vypadá, že bychom ty hry potřebovali neustále.
Žádné komentáře:
Okomentovat