Heavy Mental #6

Včera jsem se byl s Janou podívat na akci Heavy Mental #6 - Plug'n'Pray Edition. Začalo to v 9 večer, došel jsem tam až v 11 hodin. Viděl jsem představení zhruba 2 hodiny, což mně osobně stačilo. :-)
Heavy Mental je o ryze elektro hudbě, noisu, idm, dark ambientu - prostě takové ne zcela typické a poslouchatelné hudbě. Mně se taková hudba líbí, tak jsem si řekl, proč někdy nevylézt mezi lidi a nepodívat se naživo, jak se tento typ hudby dělá.
Nejsem nikterak vzdělaný ohledně tvorby hudby v této oblasti a jak to tam vlastně chodí. Co mně bylo jasné, že se tam tancovat nebude (ano, na některé hudební kousky se tancovat dalo, na většinu se dalo však jen trhaně kymácet a na něco se nedalo dělat nic). Připraveny byly židle a pohovky, do kterých se člověk pohodlně zabořil. Na plátně se promítala projekce, do ušních bubínků proudil noise.
Konkrétně jsem viděl interprety Matkore a Sonority. Matkore se schovával za masku čerta, prokládal elektronickou hudbu samply na elektrické kytaře, musím říct, že i vzhledem k hlasitosti to na mě byl noise až moc. :-) Pak nastoupil Sonority, který hrál více melodické melodie (aspoň zezačátku), ten se mi líbil daleko víc. Na ty jsem viděl i pár lidí tancovat.
Co mě však zaujalo, byly projekce. Ty člověk normálně při poslouchání doma nevidí. Projekce na plátně spočívaly v abstraktních mixech, zašumování a spoustě dalších efektů ničících obraz, který byl buď hodně hodně abstraktní a nebo jsem úplně nechápal, proč to tam vůbec je promítáno. Namátkou vyskakující parašutisti, lidi dobíhající tramvaj z 50. let, záběry na nalévající se šálek kávy, nápis "Rok 2000". Jak jsem se dozvěděl, "projektanti" často nemají s hrajícím mnoho společného, není to tedy domluvená projekce na konkrétní hudbu (kterou navíc autor prostě dělá za běhu). Takže hledat v tom hlubší význam je asi zbytečný, nejspíš je to tam proto, aby se lidi měli během těch několika hodin na něco dívat a neusínali :-) a zároveň v tom nehledali něco víc, než noise, rozbitý obraz.
Návštěvnost taky nebyla nijak vysoká, tak 30 lidí tam bylo. Přece jen to není mainstreamová záležitost, že ano. Celkově jsem ale spokojenej, že jsem se na něco takovýho byl podívat.

Peklo s Landou

Včera jsem došel z posilky a dostal jsem odkaz na jakési Peklo s Landou. Nejprve jsem k tomu byl skeptický, protože písničky Dana Landy nijak neposlouchám a jeho pověst nácka dolehla i ke mně a sám jsem si o něm jiný názor nedělal, neměl jsem proč. Po shlédnutí 1. dílu jsem se však rozhodl, že musím vidět show celou (24 dílů + několik různých reportáží z natáčení) a seděl jsem u toho snad 8 hodin v kuse. :-) A názor na Dana Landy se mi taky změnil, minimálně jsem poznal, že je to člověk, co má smysl pro humor.
O co vlastně jde? Peklo s Landou je life show, což je víceméně něco jako reality show, akorát že ty osoby nejsou snímány nonstop. Hlavními protagonisty je 5 lidí kolem 30 let, kteří mají fyzické a hlavně psychické problémy a snaží se pomocí velmi tvrdého tréninku thajského boxu dospět k lepší fyzické i psychické rovnováze a během 3 měsíců nastoupit na skutečný zápas v muay thai. Dostanou k tomu vše, co by si jinak dovolit nemohli: osobního trenéra Petra Macháčka, jednoho z průkopníku muay thai v ČR, psycholožku, vyšetření... Celý pořad provází Dan Landa.
Nebudu tu přesně rozepisovat jednotlivé díly, to bych zbytečně vyzradil. Divák vidí, jak se jednotliví protagonisté sbližují, profilují, vybarvují, jak se ukazují jejich charakterové klady a vady. Někteří z těchto lidí jsou psychicky nevyrovnaní - třeba potetovaný Ota, který si odseděl 5 let v kriminálu a nebo vztahovačný a sobecký Radek, i když uvnitř dobrý člověk, který svaluje vinu na ostatní (a proto začne být asi nejvíce nenáviděnou osobou). Každodenní tréninky a překonávání sebe sama (skok bungee jumping, adrenalinové sporty v Itálii) jim pomáhá stát se postupně jinou osobou.
Série obsahují typické prvky reality show - hádky a vyměňování názorů, psychické vypětí a nervy s blížícím se zápasem, kdy mnozí přemýšlí o odstoupení, někteří pak nenastoupí vůbec. Také se prolínají konflikty se štábem, protože i ten patří do jejich života. Každý člen show se snaží mimo thai boxu splnit i nějaký svůj jiný životní cíl: Oto chce být zápasníkem MMA, Radek by chtěl pomáhat lidem, Richard se v 37 letech naučit s počítačem, Míra se chce stát profesionálním fotografem. I s tím jim štáb pomáhá, snaží se jim ukázat cestu.

Osobně se mi Peklo s Landou líbilo, velmi originální nápad, i když cesta a úkoly v Itálii mě moc nenadchly, jako fanda kickboxu jsem radši viděl tréninky a jak je Petr Macháček prohání. Každá osoba má něco, ale nejvíc jsem se bavil u Otových hlášek. Pravda, tato show není vůbec nijak cenzurovaná a sprostá slova jsou tam na denním pořádku, ale nepatří to snad k životu?
Do finále se dostalo několik lidí a i když zápasy nedopadly třeba zcela příznivě, dokázali za 3 měsíce hodně - z nuly se dostat do formy na zápas a dokázat do něj nastoupit a zabojovat. Klukům fandím a ať jim to v dalším životě po show dopadne dobře, mají můj obdiv.
No a pro všechny zájemce samozřejmě odkaz na Peklo s Landou! ;-) Doporučuji samozřejmě pustit od 1. dílu.

Death Note

Po delší době jsem zase shlédl nějaký ten anime seriál. Jmenuje se Death Note, v překladu něco jako Deník smrti. Seriál má 37 dílů a pojednává o chlapci, který našel deník, do kterého když napíše jméno člověka, jehož tvář má před očima, tak tento člověk do 40 sekund zemře na zástavu srdce, pokud to do deníku není napsáno jinak.
Dále nedoporučuji číst těm, kteří by měli případně zájem tento seriál shlédnout.
Hlavním hrdinou je génius Light Yagami, pohledný a hlavně neuvěřitelně inteligentní chlapec, nejlepší ve škole. Náhodou objeví deník, do kterého když člověk zapíše jméno člověka, tento člověk do 40 sekund zemře. Deník na Zemi upustil znuděný bůh smrti Ryuk, který zatoužil po troše vzrušení.
Light chce deník využít k tomu, aby vytvořil ze Země dokonalé místo, začne likvidovat všechny vrahy a násilníky, kteří se objeví v médiích. Brzy však začne policii být podivné, že umírají zločinci sami od sebe na srdeční zástavu a začnou po vrahovi pátrat - přece jen, i když zabíjí pro dobrou věc, tak zabíjí. Na veřejnosti je znám jako Kira, což je slovní hříčka od slova killer - zabiják. Do pátrání se zapojí mladý, ale podivínský mladík, známý všem pod přezdívkou L. I tento mladík je prudce inteligentní a má neuvěřitelné dedukční schopnosti. Light brzy objeví, že se po něm pátrá a začne válka mozků, kdy se Light snaží zabít L (neví, jak vypadá ani jak se doopravdy jmenuje) a L zase chytit Lighta.
Děj je plný myšlenkových pochodů obou hlavních protagonistů, kteří se snaží jeden na druhého vymýšlet léčky a nástrahy, aby se ten druhý nějak odhalil. Důmyslné tahy připomínají šachovou partii dvou géniů. Dojde to až tak daleko, že Light se dostane do skupiny, která pátrá po Kirovi a nyní musí hrát dvojí hru: sám sebe musí zatajovat a zároveň musí i sám po sobě pátrat.
Na scéně se objeví další bůh smrti, Rem, a s ním i další deník smrti. Ten získá krásná modelka Misa Amane, která obdivuje Kiru, protože zabil vrahy jejich rodičů. Není však tak inteligentní, jako L nebo Light, a tak je brzy dopadena; L ji však chce využít k nalezení Lighta.
Light využije pravidel deníku a zbaví se svého i deníku Misy a oba zapomenou, že vůbec měli něco s Kirou společného. Deník se však dostane do rukou jiné osoby a pak po dlouhé době a mnoha spletitých situacích se opět dostane k Lightovi, z kterého mezitím opadlo podezření a kterému se poté navrátí paměť. Mezitím je však zabit L.
Hra a pátrání pokračují dál, z Lighta se stane na přání L druhý L. Na scéně se objeví další osoba, dětinský, avšak také prudce inteligentní nástupce původního L, zvaný N. S ním začne Light také bojovat. Ke konci už mi seriál nepřišel tak nápaditý, jako na začátku, avšak stále je to velmi zajímavé.
Light je na konci dopaden, protože v jeho plánech byla chyba. Nepomůže mu, že chtěl ze světa udělat lepší místo, je postřelen a umírá. Jeho život si vezme zapsáním do deníku smrti bůh smrti Ryuk.

Seriál mě opravdu zaujal, hlavně tím plánováním a myšlenkovými souboji mezi Lightem a L. V seriálu jsou často nečekané zvraty, které mu dodávají po celou dobu šťávu. Atmosféra filmu je ponurá a to tím více, čím víc "známých" lidí umírá, protože jsou pro Lighta nepohodlní. Do filmu je zamotána i láska - a to jak Misy k Lightovi, tak Rem k Mise; zneužívání citů v plánech a nápadech, jak dostat toho druhého. Doporučuji všem, co mají hodně hodin volného času, protože ten seriál vás prostě nepustí, dokud ho nedodíváte do konce. :-)

Vzestup divné rasové korektnosti

Za posledních cca 10 let došlo v naší zemi k hodně změnám. Mimo jiné i k velké liberalizaci, lidé si začínají uvědomovat svoje práva a dožadují se jich. Proto jsou najednou žalovány ve velkém nemocnice, doktoři, policie, školy atd., což dřív nebývalo. Díky tomu samozřejmě narůstají i požadavky lékařů a nemocnic na pojištění a vyšší platy, protože je tím jejich povolání o to rizikovější; i doktorovi se prostě něco nemusí povést a pokud je jejich práce ohrožována neustálým stresem, že budou žalováni, chápu jejich nepokoje a žádosti o vyšší plat, který to má kompenzovat.
Chtěl bych ale mluvit o jiné věci, která dnes začíná být také citlivá. A tou je rasismus. Respektive větší a podle mého přehnaná citlivost na rasové záležitosti.
Možná si někteří ještě vzpomínáte na televizní spot Árijec z České sody. Nevím už, z jakého je to přesně roku, tipuji 10 let zpátky. Lidé to brali jako vtip, zasmáli se, pohodička. Dnes by nic takového určitě neprošlo, autoři by byli souzení za rasismus. Podobně si někteří pamatují ze školky písničku "Sláva nazdar výletu", kde je část "maminka nás pochválí, že jsme jako cigáni, cigáňata". Riskla by si to zanotovat nějaká učitelka dnes?
Ano, uznávám, že je třeba korigovat rasistické výroky. Ale na druhou stranu je třeba uvažovat, že lidé občas myslí něco ze srandy a nebo jen k prostému vyjádření skutečnosti. Před pár týdny proběhl médii nějaký skandál, že ženská neviděla ve tmě černocha, dokud neotevřel pusu a "nerozsvítily" se mu zuby. Kdysi jsem viděl něco podobného - černoch šel v noci okolo Vaňkovky, měl kapuci a vůbec mu nebylo vidět do obličeje. Pak se usmál a viděl jsem ty svítící zuby. Je snad rasismus, když to takhle řeknu? Podle "demokratické" USA očividně ano.
Další věc se stala vcelku nedávno: komentátor řekl o dvou černoších, že jsou jinak opálení. Prostě oba černoši, jen má každej jinej odstín hnědé. I když to nemyslel rasisticky, přesto za to byl umlčen. A jeden pán, co to sledoval, prý málem zkolaboval. Haha, kéž by se tak stalo. Ubylo by lidí, kteří se snaží rasově čistou mluvu dohnat do zbytečných extrémů, které normální společnost jen zbytečně zatěžují.
Také začínám cítit pozvolný tlak na nepoužívání slova "cigán". Jako by to bylo nějak urážlivé, hanlivé. Jako by jediné správné označení bylo "Róm", což je cigánský výraz pro "člověk", pokud se nemýlím. Přitom "cigán" se používá už staletí, bohužel až teď s rozmachem volnosti, demokracie (kterou spousta lidí stále nepochopila) se to začíná najednou měnit? Budou naše vnoučata dostávat poznámky za to, že řeknou "Eskymák" místo "Inuita"? "Indián" místo "původní obyvatel amerického kontinentu"?

I když rasista nejsem, udělám si občas pár vtípků na stranu černochů, cigánů, číňanů. A vůbec mi nevadí, když si nějaký Vietnamec povídá vtipy o běloších. Minimálně v barvě kůže jsme odlišní (jak dlouho bude tento názor ještě korektní?), to je nějaké tabu, na to poukazovat? Možná se ze mě rasista stane, avšak aniž bych na svých názorech cokoliv měnil...