Obnova smazaných dat na EXT3

Před několika dny se mi podařilo omylem smazat data na celém diskovém oddílu s filesystémem EXT3. Jednodušše jsem chtěl smazat všechny soubory v adresáři pomocí rm -rf * a nevšiml jsem si, že jsem v adresáři domovském, tudíž se smazaly všechny moje data. Nějak bych to přežil, konfiguráky se dají udělat znova, hudba a filmy se taky seženou (máme přece originální média, že :-), co mi nejvíc vadí, je ztracený překlad (téměř 200 přeložených stran textu), který jsem neměl odevzdán. Nechápu, jak je to u mě možné, ale tyto soubory jsem neměl zazálohovány, takže jedinou nadějí je, že se mi je podaří obnovit. :-| Filesystém jsem ihned po zjištění průšvihu odpojil a začal jsem hledat řešení.
Z EXT3 není kvůli žurnálu (a způsobu přístupu k němu) tak snadné dostat data, jako např. z filesystému EXT2. Začal jsem pátrat po netu a zkoušet jednotlivé programy, které by mi ty soubory pomohly obnovit. Zde chci popsat zkušenosti s jednotlivými programy, třeba se to bude do budoucna někomu hodit.

Jinak moje podmínky - smazal jsem data na cca 100GB velkém logickém diskovém oddílu (/dev/sda7) s filesystémem EXT3 a snažím se najít dokumenty OpenOffice (přípona .odt, v podstatě jde ale o .xml souboru zabalené do zipu). O obnovu jsem se pokoušel na notebooku s Intel Core 2 Duo 2GHz procesorem a 1GB RAM, a to jak pod operačním systémem Gentoo Linux, tak i pod Windows Vista.
Nezkoušel jsem plné verze programů, ale jen demoverze (pokud tedy nebyla k mání jiná verze zdarma); nebudu kupovat tento software, pokud mi to ten soubor ani nedokáže nalézt.

Stellar Phoenix Linux - Data Recovery Software (verze 3.0.0)
Tento software jsem začal zkoušet, při pročítání dat jsem si však všiml nenápadné poznámky: "Provides recovery of deleted file(s) for Ext2 File system only." Takže jsem proces přerušil, tento program je pro mé účely nevhodný. Ovšem pěkně našel rozdělení diskových oddílů a vypisoval soubory podle signatur (ODT bohužel chybělo, zkusil jsem ZIP). Nějak mě ale zaskočila velikost vyhledaných souborů, která byla pokaždé skoro stejná (2097152 a 10485760 bytů, tj. 2MB a 10MB, popř. 4096 bytů) - program pravděpodobně přistupuje přímo na fyzický disk k sektorům a nebere v potaz to, že soubory mohou být rozmístěny různě po disku. Nevím, dále jsem se tímto programem nezabýval, ale prý to jde.
Prohledávání diskového oddílu trvalo také velmi dlouho - dostal jsem se po cca půlhodině na přibližně 10% celého obsahu disku.

Kernel Recovery for Linux (verze 4.02)
Tento prográmek také nezabodoval. Podařilo se mu sice nalézt diskové oddíly (po druhém spuštění se to však nepodařilo a musel jsem zadat počáteční sektor ručně) a celkem svižně dokázal prolézt strukturu diskového oddílu. Bohužel, nenašel ani hledané soubory a dokonce ani adresář, ve kterých tyto soubory mám. Přišlo mi, že dokáže nalézt jen skryté soubory, tedy ty začínající tečkou na začátku.
Když jsem se pokoušel o důkladnější prohledání disku, program najednou nedokázal (ani po opětovném spuštění) nalézt informace o diskových oddílech, musel jsem tedy zadat sektor oddílu ručně. To také trvalo velmi dlouho.

Recover Data for Linux (verze 1.0)
Tento program se choval podobně jako předchozí Kernel Recovery for Linux. Na první pokus sice dokázal sám nalézt diskové oddíly a projít je, hledaný adresář ani soubor však nenašel a navíc po další spuštění nedokázal diskové oddíly znovu nalézt. Ruční zadání sektoru opět vedlo k velmi dlouhému prohledávání (něco přes hodinu). Jakoby tyto 2 programy používaly nějakou stejnou (chybnou) vyhledávací knihovnu...
Takže opět bohužel neúspěšně.
Tento program existuje i v grafické verzi pro Linux, taktéž jsem jej vyzkoušel. Bohužel obdobně neúspěšně.

ext3grep (verze 0.6.0)
Tento spíše amatérský počin se ukázal, co se zjištěných informací, jako nejlepší; přistupuje totiž ke ztraceným datům sofistikovanější cestou, než je hrubé hledání dat podle signatur, jak to dělají jiné programy. Jde o open source program, ovládá se výhradně na příkazové řádce, což by zase tak nevadilo. K jeho používání je však nutná větší než malá znalost filesystému EXT3. Pročetl jsem dokumentaci a zkoušel obnovovat. Bohužel, nerozšířenost a neotestovanost programu způsobila, že v mém případě program vyhodil po 1. fázi průchodu (ta trvala také několik hodin, naštěstí se její výsledek ukládá do souboru a není ji tak třeba pokaždé procházet znovu) výjimku a ukončil se. O výjimce (něco s nenalezením adresáře lost+found) jsem podal informace vývojářům a podle diskuzního fóra je tam podobných chyb ještě hodně. Zjistil jsem však aspoň informace o smazaném inodu hledaného adresáře, nějaké zmínky o existenci souborů v blocích atd... Věřím, že v případě štěstí se některým podaří obnovit všechna data. Mně se to bohužel nepovedlo. (pozn. povedlo se mi však obnovit některé ODT soubory).

Disc Doctors Linux Data Recovery (verze 1.1.0)
Program na mě podle stránek zapůsobil dobře. Diskové oddíly to při prvním spuštění hledalo výborně, ale po druhém použití opět nic - hlášky při detekci "Reading sector xxxxxxxx of -1" opravdu nepůsobí pozitivně. Takže ani tento software neudělal to, co po něm bylo požadováno.

Quick Recovery for Linux (verze 11.06.07)
Tento program vypadá až na maličkosti úplně stejně, jako Recover Data for Linux - vyhledávání je stejné, GUI je stejné... Začínám mít pocit, že světem koluje nějaká knihovna pro detekci souborů v EXT3, kterou využívají různé grafické frontendy. :-]
I tento program byl tedy neúspěšný. Skončil hláškou "Encountered Bad Sector(s) while reading disk" a "No valid gdb found", stejně jako Recover Data for Linux (a podruhé už žádné diskové oddíly nenašel) - nějak se mi nechce věřit, že bych měl poškozenej disk fyzicky, mám ho teprve chvíli...


Takže závěr: s žádným programem se mi zatím (ještě budu zkoušet dál, přece jen ta ztracená data pro mě něco znamenají) nepovedlo soubory obnovit. :-( Nevím, čím to je, jestli nadměrnou velikostí oddílu, chybou programu (na to bych to tipoval nejvíc), vadným diskem a nebo prostě smůlou. Jako nejlepší se mi zdá program ext3grep, který ale potřebuje ještě vyladit, aby nepadal a neházel výjimky. Uvidíme, snad se mi to z toho disku podaří dostat.

Animefest 2008

Včera jsem se byl podívat do Brna na Animefest. Co to je? "Animefest je každoroční setkání fanoušků japonského komiksu – mangy a animovaného filmu – anime." Nepovažuji se sice za ortodoxního otaku, ale na některé anime filmy se podívám rád (koneckonců si tu můžete prohlédnout články s tagem anime, které jsem napsal). A proč si nerozšířit obzory a podívat se, jak to na takové akci vypadá.

Dojel jsem tedy do kina Scala, kde se akce pořádala, a už u vchodu jsem si všiml spousty lidí v převlecích jejich oblíbených postav z anime seriálů. Usadil jsem se do plného sálu a koukal. Měl jsem už dopředu zhruba vybráno, na co se tam budu dívat, protože jsem odpoledne šel ještě na trénink a další den se hrály seriály, které mě moc nezaujaly. Po shlédnutí některých ukázek jsem celkem žasl, na co všechno se dá vymyslet téma k seriálu - nepřijde vám třeba téma knihovníků a ochrany knih trochu zvláštní? :-) Takže k jednotlivým ukázkám, co jsem viděl:

Minami-ke - Toto je zrovna typ seriálu, který opravdu není pro mě. Záběry ze života dospívajících školaček a jejich přehnaná řešení problémů, týkající se často objevování sexuality... Jako mrknout na jeden dva díly bez problémů, ale vidět celou sérii by mě asi zničilo. :-)
Následovala Cosplay soutěž, neboli předvádění kostýmů. Bylo vidět, že si s tím někteří dali opravdu hodně práce a vypadá to dobře. Někteří si v těch kostýmech dokonce troufli chodit
po městě. :-)
Druaga no To: the Aegis of Uruk - ukázka ze seriálu zasazeného do fantastického světa bojovníků. Ne, že by mě to téma nezajímalo, ale přišlo mi to takové utahané, bez šťávy, občas tam proběhnul nějaký vtípek, ale asi bych ten seriál nesháněl celý.
Toshohan Sensou - Válka knihoven. Zajímavý nápad a celkem chytlavé podívání. Děj se odehrává v budoucnosti, kdy byl zaveden zákon o kvalitě médií, na jehož dodržování dohlíží Výbor kvality médií, protipólem je zvednutí pravomocí knihoven (tzn. knihovníci prodělávají vojenský výcvik a běhají mezi regálama s automatickýma zbraněma, divná představa :-). Nevypadalo to zle.
Pak jsem šel na trénink a vrátil se do druhého sálu B. Bakaly (jsem si to pro sebe nazval Sál Valhaly, líp se mi to pamatovalo), kde se promítal film Stranger -Mukou Hadan-. Krásně udělaný anime film zasazený do samurajského Japonska, žádné kalhotky ani filozofování, ale pěkná ponurá řežba plná usekaných hnátů a krvavých bitev. Tento styl anime filmů mám nejraději, mě prostě ty pokémonoviny nějak neberou. Tomuto filmu dávám jedničku s hvězdičkou. Hůře dopadla příprava spuštění filmu, první půlhodinu nemohli organizátoři rozjet film se zvukem. Ale stálo to za to.
Pak jsem šel podívat na další film - Appleseed Saga Ex Machina. Graficky dokonalé dílo, některé majestátní scény obřích měst a bitev byly na plátno jak dělané. Děj už tak silný nebyl, ale není třeba dělat ze všech anime scifi filmů něco ala Ghost in the shell. :-)
Real Drive - také zajímavý námět, tentokrát ze života potápěčů budoucnosti. Aneb hledání pravdy v moři.

Tím pro mě Animefest skončil. Trval až do dneška do poledne, ale ty seriály už pro mě podle popisu nebyly tak zajímavé, některé jsem viděl, tak by to nemělo smysl. Celkově se mi Animefest líbil, zajímavá relaxace na víkend. :-) Nepopsal jsem samozřejmě všechno, co na akci bylo - různé kvízy, soutěže ve tvorbě vlastních anime videí atd. Ale to už bylo spíše pro opravdové zanícence, já tam šel hlavně poznat nějaké nové anime filmy a trošku nakouknout na tu otaku kulturu.

Trénink kickboxu na soustředění capoeiristů

Byl jsem pozván s trenérem z kickboxu Lukášem na workshop capoeiristů do Ořechova. To abychom předvedli jeden trénink kickboxu, aby děcka získala rozhled i o jiném bojovém sportu. Cesta do Ořechova byla útrpná, autobus narvanej k prasknutí, jeden postarší pán si stěžoval stylem "nevychovaný, nevychovaný, nevychovaný, ... a žádal pana řidiče, ať si děcka za ty batohy připlatí - trochu to připomnělo scénu z Cimrmanovy hry Ztráta třídní knihy ("debil, blbeček, debil, blbeček, ...) :-)

Dorazili jsme do Ořechova do místní tělocvičny, převlíkli se a než dorazilo rádio s hudbou, dali jsme si trochu fotbalu. Už tam se začalo ukazovat, že to bude záběr na nohy, konkrétně na chodidla. Poté začal samotný trénink. Klasika rozcvička, strečink... pravda, bylo to trochu delší, než naše normální tréninky, kde jsme omezení hodinou, ale tím líp. Ukázalo se ale, že běhání bosky po parketách dělá na nohách celkem šrumec, puchýře mám ještě teď a to mě za pár hodin čeká další trénink kickboxu. :-)
Po rozcvičce následoval samotný trénink, ukázka pár základních úderů a kopů a jejich kombinace. Nato si všichni sedli do kolečka a trenér předváděl nějaké ty kopy a údery do lap s vybranými dobrovolníky. Následoval "zlatý hřeb večera", ukázka sparringu a pro nás to bylo vše. Capoeiristi tam budou ještě celý víkend cvičit a cvičit.
Podíval jsem se ještě na nějakou ukázku capoeiry, vypadá to hezky. Není to tak kontaktní sport jako kickbox, spíš mi přijde, že tam jde o tu radost z pohybu, o to "vyblbnutí" se... Vizuálně to rozhodně vypadá zajímavě.
Pak už jen sprcha a párek s chlebem a cesta domů (stihl jsem to tak tak). Celkem příjemně strávené odpoledne a večer. Samotný workshop byl taky fajn, ale trénovat v takovým davu pořád bych asi nemohl - věkové rozdíly tam dělají svoje a "uhnat" hlavně malý děcka, aby dělala to, co se má, je oříšek. Nicméně pokud se někdy v budoucnu objeví podobná příležitost, nebudu proti si to zkusit zas. :-)
Časem by z toho měly být nějaké fotky, jak budou, určitě sem nějaké dám.

Aktualizace:
Jak jsem slíbil, dávám sem pár fotek. Jen teda z té naší akce a kde jsem i já! :-D Na ostatní fota (beze mě :-) se můžete podívat zde.

Rozcvička

Nějaký to roztažení na začátek.

Asi nějakej úhyb před Lukášovým front kickem :-)

Sparring

A tady jsem s "dobrovolníkem". :)

První týden práce

Píšu sice trochu později, ne přesně po týdnu, ale přece. První týden práce v AVG je za mnou. A uteklo to celkem rychle. Bál jsem se, po zkušenostech z předchozích (manuálních) brigád, že těch 8 hodin práce se povleče nehorázně pomalu a první týdny to bude psychický utrpení, než otupím a zvyknu si. Naštěstí tomu tak není.
Z bezpečnostních důvodů (a proto, že jsem to měl ve smlouvě) se nemůžu o detailech práce rozepisovat nijak dopodrobna. Nechtěl bych mít potom průšvih, že jsem popsal nějaké implementační detaily. Sice kdoví, jestli sem na tento blog vůbec někdy nějaký zaměstnanec AVG zabloudí; jestli ano, tak zdravím. :-) Riskovat ale nic nebudu.
Co ale můžu snad prozradit (krom platu, ten také říct nesmím :-), tak je typ práce a prostředí, kde dělám. Práce spočívá ve spolupráci na portování AVG na Linuxovou/Unixovou platformu. O AVG jako produktu jsem slyšel už od gymplu, až teď mám přístup ke zdrojovým kódům a co mě překvapilo, je obrovská rozsáhlost tohoto projektu. Člověk vidí po spuštění AVGčka jen to grafické rozhraní a ví, že mu to "nějak" prohledává počítač na viry. Jenže pod tím stojí gigabyty (ano, GB) zdrojáků a dokumentace. Sám dělám jen na malinkatém úseku tohoto obřího projektu a i tak toho mám kopec, respektive - mám tam furt co dělat. :-) Se školními projekty se to holt nedá srovnávat.
Den utíká celkem rychle, protože programování mě baví a ono když se člověk zažere do těch zdrojáků a luští, jak to tam vlastně funguje a co má vlastně udělat (programování totiž není jen o ťukání kódu do klávesnice, ale hlavně o návrhu a vymyšlení algoritmu, jak to bude fungovat, jak to bude provázáno atd., napsat to už je záležitost znalosti syntaxe).
I když jde o velkou nadnárodní společnost (zaujalo mě, že AVG má hlavní mateřskou firmu v Nizozemí, byť je to původně česká firma. Holt daně jsou daně) a prostředí vypadá na první pohled takové to typické "vyžehlené americké" - čisté chodby, moderní vybavení, meetingové místnosti - je tam kupodivu celkem dobrá "rodinná" atmosféra (bude trvat, než zapadnu, nejsem člověk, co navazuje dvakrát snadno kontakty) a hlavně taková uvolněná. Nikdo nade mnou nestojí s bičem a nekodím 8 hodin denně s adrenalinem v žilách, že něco udělám blbě. Ráno dojdu, udělám si čaj, občas si skočím pro nějaký rohlíky do sámošky, mám svůj počítač se svým systémem, kde si můžu dělat co chci (hodil jsem si tam Ubuntu 7.10), a svým tempem si datlím do počítače a objevuju, jak to funguje. Dneska jsem konečně napsal první kus kódu, ono zorientovat se v tom a pořádně pochopit zadání je celkem důležité, tak mám ze sebe radost. Snad mi to tak půjde dál a líp a líp a snad se ve firmě ujmu.
Taky tam bývají takový ty "manažerský" výmysly, jako motivační emaily, adaptační školení a teď jsem se dozvěděl, že pojedu na nějaký 3-denní teambuildingový výlet do přírody. Programátoři budou chodit po lese a u táboráku zpívat písničky o ANSI C normě. :-) Ale jsem zvědavej. :-)
Co mě ale hryže, je pracovní doba. Není to vina AVG, ale práce jako takové. Jako student jsem si vstával kdy jsem chtěl, šel spát kdy chtěl, do školy jsem šel taky jak se mi chtělo... tady to nejde. Snažím se chodit brzo, ideálně už na sedmou (tzn. v 5 ráno musím vstávat), abych měl v 15:30 padla a mohl třeba ještě něco udělat. Dojdu domů tedy ideálně nejdříve o 16:40. Praxe je však taková, že tam zůstávám o něco déle, ostatní tam zůstávají déle (workoholici :-) a mně je jako nováčkovi blbý se vždycky zvedat domů jako první. Takže už jsem tam byl pár dní 10-11 hodin a domů jsem dojel v 8 večer. To je akorát na najezení, vyspání a ráno znova do práce. Nechtěl bych, aby se můj mimopracovní život skládal jen z myšlenek na volno o víkendu... snad to nějak ještě udělám. Třeba posilku jsem teď vynechal úplně, než se zapracuju a zjistím, jak to bude chodit... no popravdě jsem i trochu nachcípanej, tak to nechci pokoušet. Holt tam budu muset chodit navečer a domů dojedu tak v 9 a budu kaput úplně. :-)

Jinak už mám podanou a zaplacenou přihlášku na školu, tak bych měl snad být od června zase student. Snad tu školu budu zvládat i s prací. Takže se jdu teď vykoupat a zítra hurá do Brna.

Mám práci!

Mám za sebou zhruba 10 perných dní obíhání personálních agentur a pohovorů u různých firem. Byl to celkem zápřah, skoro každý den jít na 2-3 pohovory, stále v obleku, pořád pod tlakem. Ono se řekne pohovor, ale sedět někde přes hodinu a přesvědčivě o sobě mluvit a zároveň se neklepat, nebýt nervózní, to je celkem oříšek. :-) Další věc byla anglická konverzace, u které jsem byl sám se sebou celkem překvapen, že mi běžná komunikace nedělá problémy. Pravda, není to dokonalá a plynulá angličtina, přece jen ten jazyk k mluvení skoro nepoužívám, ale přece něco.
Pohovory jsem dělal u různých firem, z nichž mě nabídka některých zaujala, jiná zase ne. Některé nabídky byly velmi zajímavé, dobře placená (25000 Kč nástupní plat), často však byla vyžadována ochota cestovat i přebývat v zahraničí. To jsem vidět jako největší problém a možnou budoucí překážku ve studiu, ve kterém hodlám od září pokračovat.
Nakonec zbyli 2 kandidáti: Aura a AVG Technologies. Obě firmy mi přišly zajímavé, jak platově, tak po stránce toho, co budu dělat. Po delším myšlenkovém boji a úvahách zvítězila firma AVG; v obou firmách zaráz bohužel dělat nejde. :-)
Takže pondělí 14.4. 2008 bude můj první pracovní den, kdy nastoupím do práce na hlavní pracovní poměr. Jsem zvědavý, jaké to bude, jestli se chytnu, jestli se to bude dát zvládat, jestli budou moje znalosti dostačující a hlavně, jestli se mi tam bude líbit.

Pohovory, pohovory, pohovory

Jak někteří víte, školu jsem musel z jistého důvodu přerušit. Minulý týden, myslím ve středu to bylo, jsem si proto podal na jobs.cz inzerát s vyplněnými informacemi o mně, abych získal na toho půl roku, co nebudu ve škole a hlavně ztratím status studenta (tzn. konec se všema přídavkama, podporama apod.), nějakou práci v oboru IT.
Překvapilo mě, že do tří hodin se mi ozval první personalista, vzápětí druhý a na pátek už jsem měl 2 pohovory v personálních agenturách. Před 2 lety jsem něco podobného na bakaláři absolvoval, tak jsem tušil, jak to zhruba bude vypadat. Největší obavy jsem měl a mám z pohovoru v angličtině, protože i když překládám, tak mluvený slovo je něco jinýho, tam musí mít člověk nachystaný nějaký ty fráze, který používá, zatímco vymýšlí věty. :-)
Pohovory byly celkem bez problémů, v angličtině se ukázalo, že se domluvím, že mám prý bohatou slovní zásobu, ale není to prostě plynulá komunikativní angličtina. Holt si musím udělat někdy na čtvrt roku výlet do Anglie. :-))
Protože narozdíl od bakaláře hledám práci na plný úvazek, nabídek se nahrnulo velké množství. Každý den mi dojde několik mailů s nabídkami pracovních pozic, časy a místy pohovorů. Takže je teď ze mě takovej malej manažer: do Google Calendar si píšu, kdy mám pohovory, vměstnávám do toho nabitýho programu další a další schůzky a termíny, telefonuju (denně tak 3-6 telefonátů, to jsem měl jindy za celej měsíc). Je to celkem fofr, už ať je po tom. :-)
Zrovna včera jsem měl 2 pohovory. Jedna pozice mě zaujala, hodně kamarádský prostředí... uvidíme. Druhá byla horší, hlavně jsem se tam sešel s Němcem a bavil se s ním anglicky. Na jednu stranu mě potěšilo, že normálně rozumím cizímu člověku, co mluví anglicky, na stranu druhou jsem byl dost vyklepanej z toho, že moje hovorová angličtina je prostě fuj a neplynulá. A taky moc "kravaťáckej" přístup, to asi opravdu nehledám.
Uvidíme, jak se to vyvine. Zítra jdu do další agentury, v pátek mám 3 (!!) pohovory, včetně znalostních a psychologických testů, další týden zas pár dalších pohovorů. Už ať je tady to období za mnou, nemám to moc rád. Furt chodit v obleku a dělat ze sebe důležitýho... ble. Práci na jednu stranu chci, na straně druhé je tam ten přirozený strach z něčeho nového, nepoznaného, jestli se opravdu uchytím, jestli na to mám apod. No uvidíme, co z toho bude. :-)