Bombus - Jabber přes mobil

Jak už někteří vědí, koupil jsem si před pár týdny nový mobil - Sony Ericsson W810i. Jsem s ním moc moc spokojenej, akorát teď začíná blbnout kabel ke sluchátkům/anténa, vypadá to, že je naštípnutej. :-( Zatoužil jsem však po té pověstné internetové mobilitě a zkusil jsem se připojit k netu. Ne, že bych dřív k netu přes mobil připojenej nebyl, ale bylo to na Siemensu C55 a ten zvládal tak leda WAP.

Připojení je celkem snadné, i když jsem to dost dlouho na těch stránkách Vodafone hledal. Prostě se musíte proklikat k výběru svého mobilního telefonu, pošlou vám "chytrou" SMSku, která vaše připojení nastaví sama. Cena za traffic je 6 haléřů za kB (což je oproti 68 haléřům za kB přes WAP slušný).
Samozřejmě s tím nesurfuju po všemožných stránkách s obrázkama, na to to připojení opravdu není. Ale našel jsem využití, které mi přijde celkem vhodné: instant messaging. V mém případě přes Jabber. No a nejlepší Jabber klient pro mobil, o kterém jsem se dočetl, je Bombus.
Ovládání mi přijde celkem fajn, program jde spouštět "na pozadí", o příchodu zpráv informuje pro někoho protivné ICQ-ovské "o-ou". Zprvu jsem měl strach o přenesená data. Při prvním přihlášení k účtu program samozřejmě musí načíst celý roster (= kontakty), ty ale má pak uložené v paměti a pak už provoz tak velký není. Pokusem jsem zjistil, že zalogování a odhlášení (mám cca 25 kontaktů) mi sebere cca 8-9kB, to je cca 50 haléřů. Zprávy zabírají pár kB a keepalive pakety se posílají defaultně po 200 sekundách (jde to nastavit). Prostě není třeba se bát, že nechám puštěnej Jabber a pak se nedoplatím (pokud mi přes to někdo nepošle pár stovek kB textu, že).
A mimo jiné můžu psát přes ten Jabber na Twitter. :-)

Twitter

Možná se některým z vás bude hodit aplikace, která dá ostatním vědět, co právě zrovna děláte. Touto (webovou) aplikací je Twitter.
Setkal jsem se s tím už dřív, ale měl jsem k tomu takový odtažitý pohled. Říkal jsem si, k čemu mi to bude, stejně mě brzo přestane bavit stále psát, co dělám. Nakonec ale zvědavost zvítězila poté, co jsem se dozvěděl, že existuje možnost vložit kód Twitteru přímo na blog. Vidět ho můžete tady vpravo nahoře.
Twitter je sice webová aplikace - co děláte, vkládáte do formuláře na stránkách Twitteru. Ale existuje jedna moc prima věc - přidáte si jabber účet twitter@twitter.com do svého seznamu uživatelů a co "mu" napíšete, to se objeví na Twitteru (v mém případě tady na blogu).
Další funkcí Twitteru je možnost sledovat kamarády, buď opět na stránkách a nebo vám to může chodit do IM klienta.
Tak uvidíme, jak mě to bude bavit, jsem asi virtuálně exhibicionistický typ. :-D Záporem Twitteru podle mě může být ztráta soukromí a zneužívání těch informací ("jsi říkal, že nemáš čas a místo toho sis hrál nějakou stupidní hru!"). Uvidíme, kdyžtak o tom pak napíšu. :-))
Jinak můj profil je http://twitter.com/m1c4a1.

Valknut a diakritika

Pro Linux moc DC klientů není a už vůbec žádný tak kvalitní, jako StrongDC++ pro Windows. Většina z nich je založena na ne moc aktualizované knihovně dclib. Jedním z nich je i program Valknut. Tento používám já a jsem s ním až na pár výjimek spokojen.

Co mi však dlouho vrtalo hlavou a s čím jsem spokojen nebyl, bylo stahování souborů s diakritikou. Když jsem zkusil něco stáhnout od uživatele s Windows, co měl pojmenované s diakritikou, končilo to hláškou File not exists a stahování nezačalo. Valknut sice má možnosti nastavení kódování jak pro "náš" výpis souborů, tak pro určení kódování vzdáleného uživatele, ale i přes veškeré čachry s tím se mi nepodařilo soubory stáhnout. Až doteď.
Takže jak jsem to udělal? V prvé řadě je třeba nastavit kódování samotné aplikace - to jsem neměl, počítal jsem s tím, že jako ve většině programů si s tím Valknut poradí automaticky. V Předvolbách vyberte GUI > Obecné a jako Font aplikace vyberte něco, kde se vám bude dobře v testovacím okénku zobrazovat diakritika. U mě je to např.: Times New Roman,11,-1,5,50,0,0,0,0,0. Viz obrázky:
Teď pokud od někoho stahujete (vyberete Prohlédnout soubory uživatele), musíte odhadnout kódování dotyčného. Stačí stáhnout nějaký soubor s diakritikou, jestli to nepůjde, je třeba změnit nahoře položku Encoding. Většina uživatelů používá Windows, nastavte si tedy kódování na CP 1250. Volbu Remote jsem nechal na DEFAULT.
Nyní už se mi podařilo stáhnout i soubory s diakritikou. Snad tento drobný návod pomůže někomu, kdo měl podobný problém jako já.

Ropná krize

Už párkrát jsem nad tím přemýšlel, jak jsme závislí na ropě. Z ropy je dnes všechno, palivo je asi tak první věc, co se člověku vybaví, ale léky, potravinové doplňky, různé kryty, obaly, láhve, izolace... v podstatě veškerá "umělá hmota" má původ v ropě. Jsme na ropě závislejší víc, než na elektřině.
Také jsem už párkrát uvažoval, jaký by byl svět bez ropy. Různé vize podobné scifi filmům Mad Max, kde bylo téměř vše z kovu a z jiných přírodních surovin... Teď jsem však narazil na článek, který se nedostatkem ropy a ropné krizi věnuje detailněji: Život po ropném krachu.
Fakta to nejsou moc příjemná, bohužel pravdivá - jak dojde ropa, je lidstvo v háji, aspoň v současné civilizované podobě. Hned se nabízejí různé scénáře, které doposud byly jen ve scifi povídkách - kolonizace jiných planet, rozvoj technologie umožňující vrtat ropu hluboko pod Antarktidou (lidé ji doposud ničit nechtějí, ale "hlad" po ropě je k tomu donutí), posílení států, které ropu mají, tzn. arabské státy (a muslimové si určitě vychutnají tu převahu, co konečně po letech strádání zažívali od "vyspělých" zemí), Rusko a jejich fašistické tendence taky nezůstanou stranou... války a boje ukazující, že lidé jsou za ta staletí pořád stejní a ne civilizovaní, jen se mění důvody, za které bojují.

No, chce to ale trošku optimismu do toho umírání. Někde na Britských listech jsem kdysi četl článek, zaobírající se tím, že ropa není vytvářená abioticky ze zetlelých zbytků organismů (a je to tam zdůvodněno), že je to jen zástěrka ropných firem, které by byly tímto faktem ohroženy. Tak uvidíme, jak se to vyvine. Pro jistotu se naučím pěstovat na zahrádce svoje rostlinky, snad se to za 20 let bude hodit. :-)

Rolling Stones 2007 - pohled ze zákulisí

Včera se v Brně na BVV odehrála významná hudební událost - přijeli tam slavní dědouši Rolling Stones, aby zahráli svým fanouškům. Já jejich hudbu sice neposlouchám, ale jel jsem tam dělat security brigádu.

Nebyl bych to já, abych hned na začátku něco nepopletl. :-) Sraz jsme měli mít ve 14:30, takže jsem si pořád a neustále opakoval, že musím jet z domu busem ve 12:30, až se mi podařilo v těch 12:30 čekat už u BVV. :-) Naštěstí jsem se díky kámošovi dostal dovnitř dřív a "vyfasoval" jsem celkem VIP místo na hlídání (bál jsem se, že budu zas někde v dálce u plotu a neuvidím nic), a to přímo v zákulisí pódia, kde se mělo hrát. Za úkol jsem dostal hlídat kytary Rolling Stones, nikdo krom pár jedinců se speciálními kartičkami na ně nesměl sáhnout.
Takže díky této pozici jsem viděl, co vše se děje v zákulisí. Byl to tam děsnej fofr, desítky beden s různým nářadím, pod pódiem stovky kabelů, blikající diody počítačů, všecko muselo ladit a být tip ťop. Občas jsem prohodil (anglický) slovo s nějakým členem týmu... zajímavá grupa lidí. Polovina z nich byla potetovaná a celkem extragavantně oblečená, jeden z nich mi prostě chtě nechtě připomínal díky svýmu namelírovanýmu účesu a hodně volnýmu oblečení těhotnou 40-letou ženskou. :)
Zjistil jsem taky zajímavý detaily - třeba že struny na těch kytarách mění vždy po každým koncertu nebo že jedna kytara má cenu cca $100000!
Pak se začali po čtvrté hodině sbíhat lidi. Bylo to zajímavý sledovat - od brány, kde dostali lístek, se hnali jako o závod místu, kde je pouštěli jiní securiťáci po ovázání ruky růžovým páskem až k pódiu, od tohoto místa zase závod o nejlepšího fleka u pódia. :-) A všichni na sobě trička s vypláznutým jazykem, "logem" Stounů...
Po nějaké době začala hrát v mírném dešti kapela The Charlatans. Hráli cca 45 minut, leader byl takovej emouš s vysokým hláskem a patkou přes oko, ale jako celkem v pohodě myslím (i když tuto hudbu vůbec neposlouchám, Stouny taky ne, ale koncert naživo je něco jinýho).
Po nich se strhl v zákulisí další frmol, protože se stage předělávala pro Stouny. Mě postavila jejich ochranka kousek bokem, abych nezavazel, když se bude lítat pro kytary a zpátky (člověka to normálně nenapadne, že během koncertu vymění snad 10 kytar :-) Prostě se nesmělo na nic zapomenout, všechno muselo být dokonalé. Dokonce i schody tam utírali, aby na nich náhodou nějakej zpěvák neuklouzl. Zakázali nám taky používat mobily, takže z toho jsem fotky neudělal, stejně jsem stál na nevýhodném místě a ten můj 2Mpx foťáček v mobilu tak dobrej není. Ale něco málo jsem pak ze samotnýho vystoupení nakonec viděl.
Pak naběhli Stouni jako zamlada na pódium a začal koncert. Pobavilo mě, jak se o Micka Jaggera tak moc starali - když v zákulisí někam šel, tak i když tam světlo bylo, stejně mu jeho obsluha ještě svítila pod nohy baterkama, aby nááhodou do něčeho nešlápl. :-)
Pak koncert skončil, Stouni se odebrali do pavilónu G a pódium se ihned začalo uklízet. Vlastně už během předposlední písničky skládali do beden nástroje, které už nebudou třeba. Po koncertu ale začali všechno hned sklízet, návštěvníci odešli (i když ty zbývající jsme museli vytlačit, naštěstí až na pár opilců nebyl problém), zbyly jen hromady kelímků od piva. Když jsme u těch cen, jídlo se prodávalo za žetony, jeden stál 23 Kč. No a když bylo pivo za 2 žetony, klobása za 3, tak si dokážete představit, že levno tam nebylo. Navíc díky malému zájmu o vstupenky se snažili nahnat prachy, jak to jen šlo, bylo třeba zakázané si do areálu nosit svoje vlastní pití. Přijde mi to hodně hloupé.
No a pak se jelo domů, nohy a záda jsem měl z toho 11-hodinového stání odrovnaný. Ale jako zážitek fajn. :-)

Ještě přidám pár fotek, co jsem tam stihnul udělat, kvalita nic extra, ale pro představu postačí.

Tak toto jsou ty slavné kytary.

Další regál.

A tady je ta "moje sbírka" pěkně pohromadě.

Detail na jednu "skleněnou" průhlednou kytaru.

Vedle byly ještě kytary Keitha Richardse.

Toto jsou ještě jednou nářadíčka K. Richardse.

Takhle to vypadalo pod pódiem.

Tady je pár zaměstnanců.

Pohled na pódium, vpravo si všimněte Macintoshe! :)

Tak na tomto stroječku (a nejen na něm) se zpracovával zvuk ze všech nástrojů.

A tadle "složitá bedna" měla taky něco na starosti. :-)

Pohled nahoru na tu obří konstrukci, co tam postavili.

A ještě jedna fotka té konstrukce zezadu.

Brány otevřeny, příval návštěvníků začíná. Škoda, že nejde vidět ten fofr, s kterým se hnali ke vstupnímu bodu vpravo.

A takhle to vypadalo za pár hodin.

Tady hráli The Charlatans.

Je po koncertu a všecko se balí. Ten pán v černým vpravo byl ten hlavní boss, co měl všecko se stejdží na starosti.

Další záběr z rozdělávání těsně po koncertu.

Další záběr té majestátní konstrukce, tentokrát zepředu.

Takovej bordel zbyl po návštěvnících, nechtěl bych to uklízet.

Ceník z jedné trafiky, co byla od pódia celkem dál, takže tu bylo celkem levno. :)

No a toto je rozpis koncertu, co mi tam v zákulisí dali. :-)

Speciální klávesy ve Fluxboxu

V dnešní době jsou celkem "in" multimediální klávesnice s mnoha bonusovými tlačítky, které například umožňují spouštět hudební přehrávač, zvyšovat či snižovat hlasitost, přepínání do sleep módu, vypnutí počítače a podobně. Problém je však v tom, že ke klávesnici jsou dodávány ovladače jen pro Windows. Uživatel Linuxu si takovou klávesnici koupí a polovinu tlačítek nevyužije, protože k tomu ovladače nemá.
Nevím, jak tyto speciální tlačítka řeší desktop managery jako KDE nebo Gnome, protože používám jako window manager Fluxbox. Ten žádný Control panel či něco podobného neobsahuje, vše je třeba editovat ručně. Protože na klávesnici mám 4 "multimediální" tlačítka a používám často klávesové zkratky, bylo mi jich líto, že je nijak nevyužiju. Naštěstí řešení je vcelku jednoduché.
K editaci klávesových zkratek ve Fluxboxu je třeba editovat soubor ~/.fluxbox/keys. Návodů a příkladů na všemožné klávesové kombinace je na netu plno (třeba zde nebo zde), nikde jsem však nenašel, jak si zařídit klávesové zkratky pro speciální klávesy. Náhodou mi však vyšel jeden pokus a tak se o něj podělím.

Spusťte (pokud nemáte, tak nainstalujte) program xev. Objeví se grafické okénko a do konzole se vypisují různé informace, co obdržel Xserver za signály. Klikněte do tohoto okénka a stiskněte onu požadovanou speciální klávesu. V konzoli by se vám mělo objevit něco podobného:

KeyPress event, serial 29, synthetic NO, window 0x2400001,
root 0x135, subw 0x2400002, time 28430135, (57,25), root:(757,220),
state 0x0, keycode 227 (keysym 0x0, NoSymbol), same_screen YES,
XLookupString gives 0 bytes:
XmbLookupString gives 0 bytes:
XFilterEvent returns: False

Tučně vyznačená hodnota keycode je vaše šťastné číslo. Toto zaneste do souboru ~/.fluxbox/keys, já tak například spouštím mailového klienta Sylpheed:

227 :ExecCommand sylpheed

Pak nechte Fluxbox znovunačíst konfiguraci a tlačítko by mělo fungovat. Další podobný fígl je například klasický screenshot klávesou PrintScreen: None Print :ExecCommand import screenshot.png

Snad tento návod někomu zpříjemní práci ve Fluxboxu.