Koncert Yamato, na kterém jsem byl, byl opravdu zážitek. Konalo se to v Janáčkově divadle, moc pohodlný křesla tam nemají, normální 187 cm vysocí lidi tam sotva vtěsnají nohy, ale to je vedlejší. Důležitější bylo to představení.Hudbu od nich už jsem nějakou našel na netu, ale musím říct, že naživo je to stokrát lepší. Člověk krom hudby vidí i to samotný představení, protože hra těch bubeníků je jedna velká souhra. Každý pohyb, každé otočení hlavy, každý úder je pečlivě nacvičen, paličky se zvedají třeba v mexických vlnách mezi hudebníky, prostě pastva pro oči.
Hodně dělalo i osvětlení scény, zajímalo by mě, jestli si ti hudebníci vozí i své osvětlovače, protože to se asi Franta Opršálek, co svítí 20 let na scénu, za pár dní jen tak nenaučí. Jo a na playback taky nehráli, už jen to, že se jim tam podařilo zlomit 2 hůlky, mluví za vše. :DKrásný bylo přímo představení Garakuta, který může znít hezky při poslouchání, ale co u toho vyváděli, to stálo za to. S malými činelami si "předávali míček", chvilku to vypadalo jako ping-pong, jen údery "míčku o pálku" bylo tvořeno třesknutím činel. 3 bubeníci předvedli dokonalou pantomimu "předávání míčku", skvěle ozvučenou... publikum se smálo a tleskalo.
Dalším zpestřením bylo zapojování publika do akce - zezačátku se lidi v konzervativním divadle ostýchali, ale pak se tam tleskalo hromadně do rytmu, zvedaly ruce atd.
Na konci dostali bubeníci pořádný aplaus, diváci stáli a tleskali, prostě úžasný! Několikrát se vrátili na scénu, 2x zahráli bonusovou skladbičku, do které se zapojili i diváci tleskáním a rozloučili se českým "děkuji". Já můžu říct jen arigato, bylo to skvělý!
Letěl jsem si pak koupit jejich CD Kami-Nari, fronta na to byla pořádná. A teď poslouchám a užívám si rytmus japonských taiko bubnů.
8 komentářů:
to muselo byt fakt uzasne. ja som bola na cisto perkusionistickom koncerte pred skoro siedmimi rokmi v Korey, a to teda bola sila. ma dodnes mrzi, ze som z toho nezohnala nejaku nahravku. no, ale aspon yamato si mozem vypocut, dik za upovedomenie.
Na tom koncertě se sice DVD s nima prodávalo, ale já bohužel nemám DVD mechaniku, tak by mi to bylo naprd a navíc to bylo celkem drahý, jenom to CD stálo 600 Kč.
Ale někde na netu se to určitě najde. ;)
Já teda nevím jak vy, ale mě ještě dnes brní konečky prstů,po Pink Floydech to byl pocitově nejsilnější zážitek ( tohoto druhu :-)).
Brní? Z tleskání? ;))
Já na koncerty nechodím, toto byl myslím můj první, ale troufám si tvrdit, že laťka je nastavená hodně vysoko.
BTW co mě překvapilo, tak byla jedna slečna, co seděla vedlě mě a o přestávce vytáhla sešit a začala tam psát něco anglicky. Pak se mě zničehonic zeptala, jestli nevím, jak se řekne anglicky tuleň. :D Dělat eseje na koncertě, tomu říkám workoholismus. :)
Jj., naprosto fantastická show. Do teď se z toho nemůžu vzpamatovat ;-)
Vidíte a kdybyste se ozvali všichni předtím, tak tam můžeme jít společně - sraz čtenářů m1c4a1ova blogu. :-D
Tohle mě fascinovalo :o) Připomnělo mi to Stomp! Ti jsou taky skvělí, ale ti mlátí úplně do všeho (i ponožkama do sudu a v kanálu do trubek) :oD
Okomentovat