Emo pozéři a ti druzí

Dnes jak jsem se procházel po Vaňkovce, místě, kde se procházejí nejčastěji lidi vyznávající nošení oblečení podle poslední módy, díval jsem se (zase) na to, co na sobě někteří nosí. Neušel mi jeden u nás stále rostoucí trend tzv. emo módy.
Co je to emo? Zezačátku, asi tak půl roku zpátky, jsem o tom věděl velkej prd. Pak se začalo pořád víc a víc mluvit o emo-kids; zjistil jsem si, co je tento fenomén zač. V prvé řadě, emo je zkrácený název pro emo punk, po poslechu nějakých vzorků na Last.fm jsem zjistil, že tento hudební žánr opravdu není nic pro mě, stejně jako celej punk. Punk's dead, aspoň pro mě. :) Texty těch uřvaných písniček jsou o beznaději, smrti, ztracené lásce a podobných kravinách, čiší z nich deprese a to vystihuje i emo-kids. Jak vlastně takoví holomci vypadají?
Pro kluky i holky platí, že čím víc černé, tím líp. Černá vyjadřuje právě ten smutek a beznaděj. Dál jsou typický horizontální pruhy (nejčastěji bílo-černé), piercing do rtu a hlavně vlasy - pokud zakrývají jedno oko, je to fajn, pokud obě, je to ještě lepší. Mezi emo-boys se objevuje i jeden neduh, kterýho se děsím, že se rozšíří do normálních pánských záležitostí: malování očí.
Emo-kids o sobě tvrdí, že se nestydí dávat najevo své city a pocity. Proto to emo - od slova emoce. Nu dobrá.
Podívejme se ale na éru emo-kids dnes. Dřív o emo stylu života nikdo nic nevěděl, byl tady drsný hip-hop a nigga gangsta muthafucka. Teď je to čistě moje teorie: najednou se objevil Tokio Hotel. Ti nemají s emo punkem nic společnýho, až na jednu věc - miláček dívek Bill vypadá vzhledově úplně stejně jako typický emo-boy. Bill, to je ten kluk, co vypadá jak holka, má černý vlasy přes oči, který jsou namalovaný, ve rtu piercing... Tokio Hotel mánie přinesla to, co přináší každá kapela - teenageři se je snaží napodobovat. Začali se oblíkat jako jejich miláček Bill, protože je to taková univerzální móda, tak se můžou stejně oblíkat kluci i holky. Ve snaze co nejvíc se vžít do toho stylu zjistí, že podobně se oblíkají emo-people; začnou si zjišťovat něco o nich a zjistí, že je to styl o emocích a pocitech. A tak ho taky tupě, bez vlastního názoru, vedený tlakem okolí (spolužačka je tak emo a sexy, já musím být taky), převezmou. Emo punk ani nijak neposlouchají, ale vypadají emo, fotí smutný ksichty (často je tento záběr focen svrchu, aby šly málo vidět oči), postupně si díky autosugesci tuto náladu opravdu vsugerují a jsou z nich emo-ovečky ve svém emo-stádu, které však s původním emo punkem už moc společnýho nemá.
Tato emo-nemoc se šíří opravdu bleskurychle a vypadá to, že brzo nahradí módu hip-hoperů s jejich zkříženými zlámanými prstíky, rovnýma kšiltama, gatěma s rozkrokem u kolen (je to prý pohodlný, ale chtěl bych vidět, jak se v tom pohodlně rozběhnou), kožíškem u bundy a zlatým řetězem na krku. Zatímco hip-hop prosazoval život gangsterů z ghetta, prachy, děvky a drogy, emo tlačí dopředu sebelítost, deprese, smutek, smrt. Navíc se nějak rozmohlo sebepoškozování, tj. řezání se žiletkou do zápěstí a jiný kraviny... Moderuju (= schvaluju) teď
fotky na serveru libimseti.cz a emo-fotek jsou tam desetitisíce, šíří se fotky "mrtvých" holek, které před smrtí vlastní krví napíšou "I love you" nebo "Hate life" a jiný...

Chápu, že se mladej člověk snaží zařadit do společnosti, ale takhle? Přijde mi to trapný. Nevím, třeba už jsem na to starej a nerozumím tomu; možná že se ze mě stává dědek, co uznává jen dechovku a nic jinýho. Ale nejde o hudbu, ta je mi ukradená, jde mi o ty emo pozéry, kteří chtě nechtě určují další směr, kam se bude hudba a poté i životní styl ubírat.

Jo a nemohl jsem si odpustit klasickej Emo song (je to parodie na emo, pokud to někdo nepochopil); moc se mi to líbí. :D (text k tomu)