Včera jsem slíbil kamarádce, že jí pomůžu prodat auto do AAA. Má nějaký finanční problémy, lidi jí navíc dluží a nemá to jak splatit, navíc tím autem vůbec nejezdila, naposledy v něm seděla v lednu a tak se toho bojí. Proto je jí auto nanic a chce se ho zbavit.
Tak jsme se sešli, nasedli do auta a smůla začala vytahovat drápky. Nejprve jsem si chtěl nastavit zpětný zrcátko, to mi zůstalo v ruce. Tak takhle jet nemůžeme, shodli jsme se a vyrazili do nějaké drogérie poblíž, kde jsem koupil vteřinový lepidlo a přilepil to zrcátko zpátky. Vyrazili jsme směr centrum. Dodám, že jsem netušil, kam chce kámoška jet, Brno po silnicích neznám, jsem po něm chodil vždycky pěšky. Bohužel kámoška byla to samý. :-) Nejprve jsme chtěli dofouknout zadní kolo, bylo skoro prázdný. Na jedné benzince byl přístup k hustilce (nebo jak se tomu říká :-D) blokovanej jakýmsi autem, tak jsme se na to vybodli a chtěli jet k další vzdálené asi 200 metrů. A tam jsme tu "hustilku" nikde nemohli najít. Vykašlali jsme se na to, kámoška měla být v AAA v 11 hodin a už nezbývalo moc času. Tak jsme prokličkovali ulicema a dostali se do opačnýho směru. A teď se projevila neznalost Brna. Já se ptal pořád "kam, kam?", kámoška "nevím, nevím". Za rozdvojením cesty řekla, že jsem měl jet doprava, já to ale projel vlevo. Skončili jsme na silnici pro motorová vozidla a najednou to přišlo - mám nohu na plynu až k podlaze a auto řve míň a míň - došel benzín. Na palubní desce jsme viděli už předtím, že je benzínu málo, ale řekli jsme si, že to ještě dojedem. Nedojeli. :-] Kámošce ruply nervy, slovník jak dlaždič, vyběhla z auta a byla úplně v háji. Nedivím se. 400 metrů od nás byla benzinka, jsem tam zaběhl, půjčili mi kanystr, nabral jsem benzín a zase poklusem zpátky. Dolil jsem benzín, nasedli jsme do auta, chci nastartovat a ... nic. Auto po otočení klíčkama ani neštěklo, startér byl mrtvej. Kámošce ruply nervy podruhé. A jako na potvoru jelo podél krajnice takový to oranžový čisticí auto a my jsme mu zavazeli. Naštěstí ten řidič byl v pohodě, řekl, že to nejspíš bude baterkou. Za chvíli dojel kamarád kámošky, kterýmu zavolala, taky to svedl na baterku, naštěstí se nám podařilo auto roztlačit a hned jsme jeli dál. Problém byl v tom, že jsme nemohli zastavit, aby nám to nezdechlo zas, takže na křižovatkách jsem musel lehce túrovat.
Vydali jsme se do servisu až někde v Chrlicích. Tam nám technik dofoukl kolo, podíval se na baterku a najednou bylo vše v pořádku, auto startovalo bez problémů. Řekl, že to bude možná zapalováním; ono opravdu při startu šlo blbě otáčet klíčkama, tak tam byl asi nějakej špatnej kontakt, kdo ví.
Vyrazili jsme zpátky do Slatiny, konečně do AAA (s dvouhodinovým zpožděním). Pracovník si auto obešel, dělal poznámky, pak se tím s náma projel, šel to zhodnotit a vrátil se s tím, že jí to auto bohužel vzít nemůžou. Jedině za nějakou cenu do 10000 Kč s tím, že by si koupila u nich nějaký nový auto (před rokem ho kupovala za 30000). Chudák kámoška. Rozhodla se jet ještě do Eurocar, že by to ještě zkusila tam. Nasedli jsme do auta, chci vyjet ven, otáčím volantem, najednou rana ve volantu a auto se netočí doprava. Prostě se volant se cvakáním protáčel doprava, kola ale stály na místě. Tak jsem jí řekl, že s autem, který nezatáčí, nebudu riskovat jezdit po městě, pochopila to... Zvládli jsme ještě dojet k jejímu domu (při jízdě už kupodivu volant pracoval), už jsem stejně musel do školy, ona toho měla asi taky plný zuby. Chuděra.
Na jednu stranu musím říct, že jsem si řidičský schopnosti odzkoušel jako nikdy, na stranu druhou tolik pechu naráz jsem už dlouho nezažil. No, aspoň je o čem vyprávět u táborovýho ohně. :-)
Tak jsme se sešli, nasedli do auta a smůla začala vytahovat drápky. Nejprve jsem si chtěl nastavit zpětný zrcátko, to mi zůstalo v ruce. Tak takhle jet nemůžeme, shodli jsme se a vyrazili do nějaké drogérie poblíž, kde jsem koupil vteřinový lepidlo a přilepil to zrcátko zpátky. Vyrazili jsme směr centrum. Dodám, že jsem netušil, kam chce kámoška jet, Brno po silnicích neznám, jsem po něm chodil vždycky pěšky. Bohužel kámoška byla to samý. :-) Nejprve jsme chtěli dofouknout zadní kolo, bylo skoro prázdný. Na jedné benzince byl přístup k hustilce (nebo jak se tomu říká :-D) blokovanej jakýmsi autem, tak jsme se na to vybodli a chtěli jet k další vzdálené asi 200 metrů. A tam jsme tu "hustilku" nikde nemohli najít. Vykašlali jsme se na to, kámoška měla být v AAA v 11 hodin a už nezbývalo moc času. Tak jsme prokličkovali ulicema a dostali se do opačnýho směru. A teď se projevila neznalost Brna. Já se ptal pořád "kam, kam?", kámoška "nevím, nevím". Za rozdvojením cesty řekla, že jsem měl jet doprava, já to ale projel vlevo. Skončili jsme na silnici pro motorová vozidla a najednou to přišlo - mám nohu na plynu až k podlaze a auto řve míň a míň - došel benzín. Na palubní desce jsme viděli už předtím, že je benzínu málo, ale řekli jsme si, že to ještě dojedem. Nedojeli. :-] Kámošce ruply nervy, slovník jak dlaždič, vyběhla z auta a byla úplně v háji. Nedivím se. 400 metrů od nás byla benzinka, jsem tam zaběhl, půjčili mi kanystr, nabral jsem benzín a zase poklusem zpátky. Dolil jsem benzín, nasedli jsme do auta, chci nastartovat a ... nic. Auto po otočení klíčkama ani neštěklo, startér byl mrtvej. Kámošce ruply nervy podruhé. A jako na potvoru jelo podél krajnice takový to oranžový čisticí auto a my jsme mu zavazeli. Naštěstí ten řidič byl v pohodě, řekl, že to nejspíš bude baterkou. Za chvíli dojel kamarád kámošky, kterýmu zavolala, taky to svedl na baterku, naštěstí se nám podařilo auto roztlačit a hned jsme jeli dál. Problém byl v tom, že jsme nemohli zastavit, aby nám to nezdechlo zas, takže na křižovatkách jsem musel lehce túrovat.
Vydali jsme se do servisu až někde v Chrlicích. Tam nám technik dofoukl kolo, podíval se na baterku a najednou bylo vše v pořádku, auto startovalo bez problémů. Řekl, že to bude možná zapalováním; ono opravdu při startu šlo blbě otáčet klíčkama, tak tam byl asi nějakej špatnej kontakt, kdo ví.
Vyrazili jsme zpátky do Slatiny, konečně do AAA (s dvouhodinovým zpožděním). Pracovník si auto obešel, dělal poznámky, pak se tím s náma projel, šel to zhodnotit a vrátil se s tím, že jí to auto bohužel vzít nemůžou. Jedině za nějakou cenu do 10000 Kč s tím, že by si koupila u nich nějaký nový auto (před rokem ho kupovala za 30000). Chudák kámoška. Rozhodla se jet ještě do Eurocar, že by to ještě zkusila tam. Nasedli jsme do auta, chci vyjet ven, otáčím volantem, najednou rana ve volantu a auto se netočí doprava. Prostě se volant se cvakáním protáčel doprava, kola ale stály na místě. Tak jsem jí řekl, že s autem, který nezatáčí, nebudu riskovat jezdit po městě, pochopila to... Zvládli jsme ještě dojet k jejímu domu (při jízdě už kupodivu volant pracoval), už jsem stejně musel do školy, ona toho měla asi taky plný zuby. Chuděra.
Na jednu stranu musím říct, že jsem si řidičský schopnosti odzkoušel jako nikdy, na stranu druhou tolik pechu naráz jsem už dlouho nezažil. No, aspoň je o čem vyprávět u táborovýho ohně. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat