30.1.07

Sebevražda včera a dnes

K napsání tohoto příspěvku mě inspirovala sebevražda známého skladatele Karla Svobody, která rozbouřila vlny českých periodik. Nechejme stranou to, že se tím vylučuje "po smrti jsme si všichni rovni" - když zemře obyčejný Lojza Košťuhel z Horní Dolní, tak se o něm zmíní na pár řádcích, zatímco známé osobnosti mají speciální rubriky a články ještě pár měsíců po jejich smrti. Co mě zaujalo, tak je dnešní pohled společnosti na sebevraždu.
Celá Evropa (a také USA) byla formována křesťanstvím. V křesťanství je sebevražda něco neodpustitelného, zavržení toho, co dal člověku Bůh - život. Když někdo spáchal sebevraždu, nesměl být pohřben, jeho tělesná schránka byla odepsána k výsměchu a opovržení.
Jak to vypadá dnes, v zemi, kde je 60% ateistů? Člověk spáchá sebevraždu a hned je litován, že to měl asi těžký, že toho na něj bylo moc, že to všechno prostě neunesl, že už mu je líp (což je převzáno z křesťanství, které jak víme, sebevrahy posílalo do pekla, takže "líp"?) a hledá se příčina v ostatních a v jeho okolí.
Ptám se: co je správně? Když už člověk žije, jak morální je zabít sám sebe? Pokud se někdo cítí opravdu tak špatně, je sebevražda řešení? No svým způsobem ano, zabije se a už problém nemusí řešit... jenže nevyřeší už ani nic jiného. Stojí opravdu nějaký problém za to, aby se člověk zabil? Vezměme si středověké Japonsko, kde bylo harakiri naopak znakem zachování důstojnosti v případě nějaké nečestné události. Z dnešního pohledu na svět by se mnoha lidem ty důvody sebevraždy mohly zdát směšné - spáchali byste sebevraždu, kdyby zemřel váš učitel nebo zaměstnavatel? Dalším typem sebevraždy je sebeobětování se za lepší zítřky někoho jiného (třeba sebeupálení J. Palacha), i to se dá považovat za odvážnou cestu, jak lidi k něčemu vyburcovat. Záleží tedy na morálce daného národa. Jenže kdo se u nás sebevraždí z důvodu, aby si zachoval čest? Většinou jde o útěk před nějakým tlakem, nechuť problém řešit a otočit se mu čelem... ukazuje slabost člověka. Je správné litovat člověka, který nebyl dostatečně silný, aby nad sebevraždou zvítězil? Osobně si myslím, že ne, je to zbabělost (zatímco třeba harakiri se za zbabělost považovat nedá, spíš naopak); překvapuje mě, kolik sebevražd se objevuje kvůli takovým prkotinám, jako je rozchod nebo špatné známky, to svědčí o vyjímečné zbabělosti člověka.
Každý, kdo si toto přečetl, ať si tedy sám udělá úsudek, jestli je sebevražda Karla Svobody politováníhodná či opovrženíhodná...

11 komentářů:

Leniska řekl(a)...

v prváku sem psala seminárku na téma sebevraždy a zmiňovala sem tam vlastně stejný názor na sebevraždu jako máš ty..je to jen zbabělost člověka, nic jiného ;)

Ewigkeit řekl(a)...

Sebevrazda neni hrdinstvi, ale neni ani zbabelost. Nekdy jsou v zivote cloveka chvile, kdy nevi jak dal, nema nikoho, kdo by mu pomohl...ukazal cestu. Nekteri lidi proste neevidi jiny vychodisko. Nerikam, ze je to reseni spravny, ale je to moznost.
Krestane veri, ze pokud nekdo spacha sebevrazdu de do pekla, kde bude trpet znova a znova nesnesitelnou bolesti a nikdy nenajde klid. Pokud tomuhle fakt clovek veri a presto spacha sebevrazdu, tak uz musi mit setsakra duvod! Nemyslis?

Leniska řekl(a)...

na druhou stranu je pravda, že pro spáchání sebevraždy musíš mít velkou odvahu, protože málokdo je schopen si vzít do ruky zbraň, neohlížet se na svoje okolí, rodinu atd. a prostě si prostřelit hlavu...to potom uznávám, že člověk musí být buď hodně odvážný nebo musí mít hodně dobrý důvod se zabít..ale stejně..sebevražda je podle mě hodně sobecký a zbabělý čin...

m1c4a1 řekl(a)...

leniska : No právěže jsem se už setkal s případem, kdy byl někdo tak v háji, že se prostě té smrti nebál, nechtěl už pokračovat dál s životem, vůbec nepřemýšlel o nějakým strachu. Prostě už tam nebyla ta chuť bojovat, ale vzdát to.

ewigkeit: Neví jak dál? Se střízlivým rozumem není žádnej důvod, proč se zbaběle zabíjet... kvůli špatnejm známkám? Zlomenýmu srdci? To přejde, přebolí, uteče... a mařit kvůli těm pár špatných chvílím život? Jediný případ, kdy připadá sebevražda v úvahu, by mohla být eutanázie, kdy toho člověka bolest nepřejde, žil by s ní až do přirozené smrti, nic jinýho vykonat nemůže... pak tu na světě vlastně je zbytečný (pokud se tak sám cítí).

Cristinne řekl(a)...

No, Svobodu, tohobych nechla uplně mimo, kdo ví, jak to bylo, tady mi jde o názor na sebevraždu jako takovou. Není to zbabělost, s tebou vyjádřeným názorem rozhodně nesouhlasím. Označila bych to blbost, člověk není schopný logicky a správně uvažovat. Ty se navíc zabýváš pouze tzv. zkratovitou sebevraždou, ptravda je ovšem taková, že větší část sebevrahů tvoří lidé, kteří se o ni pokoušejí vícekrát, popřípadě si ji i poměrně dobře naplánují - u těch podle mně rozhodně nelze mluvit o zbabělosti - jedná se u nich o psychyckou poruchu. Tohle je mnohem vážnější téma, které nelze shrnout prostým označením ZBABĚLOST, je to tvůj názor, prosím, ale rozhodně není objektivní a troufám si říct, že o téhle problematice toho asi moc nevíš....

m1c4a1 řekl(a)...

Tak psychická porucha to samozřejmě je, ale nesvědčí to snad o jisté slabosti toho člověka?
Navíc to, že si ji někdo naplánuje a zkouší to několikrát, neříká nic o tom, jak je člověk "odvážnej". Pokud do toho někdo spadne natolik, že vidí jako jediný východisko sebevraždu, tak to není žádná "odvaha" se zabít, to je slabost, že nedokáže najít jinou cestu.
Ano, možná o tom moc nevím, protože se sebevrahama jsem se nestýkal, jen jsem kdysi jednu ženskou od toho zachránil a s dalším magorem, co si řezal žíly a psal si se mnou u toho po ICQ, jinak jsem opravdu žádnou studii nedělal a je to můj subjektivní pocit. Ale máš možnost ho tady v komentářích vyvrátit, proč je špatný.

Anonymní řekl(a)...

vidíte já se chci zabít, mamka mi řekla, že jsem se narodila abych škodila lidem a že není jediná kdo to tvrdí tak proč dál žít? radost edělám vůbec nikomu

m1c4a1 řekl(a)...

A když se nad tím zamyslíš hlouběji: nemyslíš, že když takovou blbost říká vlastní matka, že je něco v nepořádku třeba s ní? Nevím, kdo jsou ti ostatní, co to říkají, jestli jsou nějak ve spojení s tou matkou, tak není co řešit.
Že dítě zavrhne matka, to je důvod se zabít? Ano, v dětství nebo dospívání je to celkem rána. Ale člověk dospěje a s rodičema se pak zbytek života stejně tak moc nestýká, tak si z jejich názoru nemusí dělat takovou hlavu, pokud si nerozumí. Chápu, že dokud člověk s rodičema žije a slýchává toto, že je to asi hodně nepříjemný. Ale určitě se to dá těch pár let přetrpět a pak se třeba odstěhovat. A nebo existují dětské domovy, pokud jsou rodiče opravdu nesnesitelní.

Inka řekl(a)...

Nechuť žít ještě nemusí být zbabělost.

Anonymní řekl(a)...

Souhlasím s Inkou,bavila jsem se s pár lidma,kteří k tomu neměli daleko a jsou to někdy hodně zajímavé životní příběhy.Pokud je neprožijete,nemůžete toto posoudit...

m1c4a1 řekl(a)...

Ale houby, lidi dělají sebevraždy z důvodů, co jsou z dlouhodobějšího hlediska malicherný. Zabít se kvůli lásce, která přebolí za pár měsíců, to je jedna z těch největších blbostí. Zabít se kvůli tomu, že nezvládám svoje finance a nedokážu zabezpečit rodinu, to je další blbost (a hlavně zbabělost, člověk tím uteče před problémem a rodinu v tom stejně nechá). Spáchat sebevraždu po úmrtí blízkýho je taky blbost, sice je to bolestivý, že už mezi námi nebudou, ale je třeba vzít v úvahu, že smrt je součástí života a dřív nebo později by stejně taky umřel. Kdyby lidi spáchali sebevraždu vždy, když jim umře někdo z rodičů, tak lidstvo vyhyne.
Ne, podle mě prostě neexistuje objektivní důvod pro sebevraždu.