Let číslo 93

Do kina nechodím moc často. Když už, tak mě ten film musí opravdu zajímat a musím mít důvod, proč ho prachsprostě jen nestáhnout z netu a nepodívat se na něj na počítači. Na film Let číslo 93 (anglicky United 93) jsem četl samou chválu a hlavně netradiční pojetí filmu, navíc založeno na ne příliš vzdálené tragické události, takže jsem vůbec neváhal a zašel se na něj mrknout.

United 93 bylo poslední ze čtyř letadel, v kterých byl podniknut teroristický útok. Popravdě zas tolik jsem se o tu problematiku nezajímal, abych znal označení všech těch letadel, takže jsem čekal, že půjde o drama na druhém letadle, co narazilo do WTC. To ale na filmu nic neubírá.
O co vlastně ve filmu jde? Na začátku vidíme přípravu teroristů, chystajících se unést letadlo United 93. O teroristech, kteří unesli jiná letadla, tam není zmínka, jde pouze o toto letadlo. Je na nich vidět nervozita, strach ze smrti, ale zároveň i touha tento čin provést. Atmosféra filmu a psychický tlak vyvolaný na teroristy je zpracován tak dobře, že jsem si i chvilku přál, ať jim ten únos vyjde! :-]
Hlavní část filmu se děje v letových střediscích, plných radarů a dispečerů, hlásajících běžným lidem nesrozumitelné zkratky a povely. I to přispívá k velké atmosféře filmu: je vidět, jak dispečeři mají spoustu práce s jinými letadly a najednou se objeví situace, kdy letadlo neletí podle plánu - člověka by nenapadlo, že jde o teroristický únos. Najednou první letadlo zmizí z radarů a v televizi se objeví jedna věž WTC s dírou. Je jasné, že to něco nehraje. A teď provoz začíná nabírat na obrátkách, volá se armáda, ta má problém s dostupností aktivních stíhaček a také musí čekat na povel prezidenta k sestřelu. Z filmu je cítit odpovědnost lidí za to, co dělají a zároveň velká potřeba dělat to vše rychle, protože kdykoliv může explodovat další letadlo.
Na WTC narazí dvě letadla, další spadne na Pentagon a děj se přesouvá na palubu United 93. Zde již teroristi přemohli piloty a drží rukojmí v šachu výbušninou (která pak byla dle filmu nakonec jen atrapou). Cestující nejprve doufají, že je teroristé za výkupné pustí, pak se ale začínají z tajných telefonátů dozvídat, že byla unešena i jiná letadla, s kterými byl spáchán útok, proto se rozhodnou teroristy přemoci. Narychlo se zorganizují, přepadnou 3 teroristy, vniknou do pilotní kabiny, ale už je pozdě... letadlo dopadá na zem.

Tímto film končí. Slyšel jsem názor, že nemá žádnou pointu. Ale nemyslím, že by ji měl mít, nejde přece o nějaký film s účelem pobavit, o nějaký komplexní celek, ale o snahu zachycení toho, jak to v 11. září vypadalo na letových střediscích a letadle United 93.
Atmosféra filmu je úžasná, cítíte tam ten psychický tlak teroristů, dispečerů i cestujících, loučících se po telefonu se svými blízkými; skoro celou dobu filmu jsem byl přikován do sedadla a jen jsem koukal (doma u počítače by ten zážitek asi nebyl tak velkolepý). Autoři filmu se snažili vybírat herce podle fyzické podoby s posádkou osudného letu United 93, většina z nich se i sešla s rodinami zemřelých, aby se více vžili do role, mnohé postavy z letišť hrají ty samé osoby, co ve skutečnosti. Film se snaží vypadat co nejautentičtějí a myslím, že se to dost dobře povedlo. Do kina sice moc nechodím, ale toto byl první film, po kterém lidi ještě minutu seděli v křeslech a pak se potichu vytráceli ze sálu.